8 A 155/2025 – Městský soud v Praze

8 A 155/2025- 28 - text 10 č. j. 8A 155/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce nezl. H. Q. D nar. X bytem X zastoupeného Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Moravské náměstí 13, Brno, proti žalovanému Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 10. 2025, č. j. MV-116043-3/SO-2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce podal žádost o udělení státního občanství České republiky podle zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o státním občanství“). Tato žádost byla zamítnuta rozhodnutím žalovaného ze dne 23. 6. 2025, č. j. MMB11901428/v.o.s.-2023 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a to z důvodu nesplnění podmínky rodinné a sociální integrace ve smyslu § 13 odst. 1 zákona. 2. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce rozklad, o němž žalovaný rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím tak, že rozklad zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. V podané žalobě žalobce cituje z odůvodnění správního orgánu prvního stupně, který konstatoval, že žalobce jako nezletilý žadatel neprokázal dostatečnou integraci z hlediska rodinného, neboť jeho rodiče jsou státními občany Vietnamské socialistické republiky a o udělení českého státního občanství v současné době nežádají. Matka žalobce nedisponuje povolením k trvalému pobytu na území České republiky; její pobyt nemá trvalý charakter. Bratr žalobce nedisponuje povolením k pobytu na území České republiky a pobývá na Slovensku. Ze žádosti nevyplývá, že by žalobce měl rodinné vazby na další osoby s trvalým pobytem v České republice. 4. Žalobce k tomu namítá, že správní orgány zpochybňují jeho integraci do společnosti v České republice pouze proto, že jeho rodiče nemají české státní občanství a nežádají o něj, a že jeho bratr žije na Slovensku. Takový výklad podle žalobce neodpovídá ustanovení § 13 odst. 1 zákona, které hovoří o integraci z hlediska rodinného do společnosti v České republice. Podle žalobce je žadatel integrován, pokud svůj rodinný život vede na území České republiky v rámci zdejší společnosti, kterou tvoří jak občané České republiky, tak cizinci. Oba rodiče žalobce žijí dlouhodobě na území České republiky a tvoří součást zdejší společnosti; žalobce s nimi na území vede rodinný život, byť nesdílí společnou domácnost s otcem. 5. Žalobce dále uvádí, že integrace z hlediska rodinného znamená, že žadatel realizuje své rodinné vazby na území České republiky, přičemž není rozhodné, zda rodinní příslušníci, s nimiž tyto vazby realizuje, jsou občany České republiky či nikoli. Správní orgán prvního stupně podle žalobce nemůže argumentovat pouze tím, že matka nemá povolení k trvalému pobytu, neboť otázku trvalosti pobytu nelze posuzovat formalisticky. Trvalost pobytu je třeba hodnotit z materiálního hlediska, tedy zda matka na území České republiky skutečně dlouhodobě pobývá, což matka žalobce splňuje. 6. Žalobce rovněž namítá, že správní orgány dovodily nedostatečnou rodinnou integraci z jeho existenční závislosti na rodičích. Podle žalobce je tomu právě naopak – tato jeho závislost na rodičích trvale žijících v České republice je znakem vysoké míry rodinné integrace. 7. Žalobce dále namítá, že správní orgány nesprávně zpochybnily jeho sociální integraci do společnosti v České republice. Podle žalobce je Česká republika jeho zemí původu, neboť se zde narodil a prožil celý dosavadní život, aniž by opustil její území. Navštěvuje základní školu, je členem fotbalového klubu X a veškeré jeho sociální vazby se váží výlučně k České republice. Podle žalobce vyšší míra sociální integrace fakticky ani není možná. 8. Žalobce uvádí, že nemá žádný doklad o svém případném občanství ve Vietnamu, v této zemi není evidován, nikdy ji nenavštívil a považuje ji za cizí. Vietnamský jazyk ovládá pouze částečně slovem, neumí číst ani psát; jeho vazba na Vietnam je čistě formální a vyplývá pouze z občanství jeho rodičů. Tyto skutečnosti žalobce namítal již v rozkladu, avšak žalovaný se s nimi podle jeho názoru nevypořádal přezkoumatelným způsobem. 9. Žalobce zdůrazňuje, že při posuzování žádosti o udělení státního občanství je třeba zohlednit množství a kvalitu vazeb žadatele k České republice a k zemi jeho původu. Podle žalobce je Česká republika jeho skutečnou zemí původu, neboť se zde narodil a prožil celý život. Pokud ve Vietnamu nemá žádné jiné vazby než občanství svých rodičů, pak je zřejmé, že jeho sociální vazby směřují výlučně k České republice. Žalobce dále uvádí, že vzhledem ke svému postavení azylanta nemůže cestovat do Vietnamu ani navazovat kontakty s jeho orgány veřejné moci, a proto je v jeho zájmu, aby mu bylo uděleno české státní občanství. Tento zájem žalobce opírá o čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, podle něhož musí být při všech činnostech týkajících se dětí předním hlediskem zájem dítěte. 10. Žalobce rovněž namítá, že správní orgány odkazují na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2014, sp. zn. 4 As 142/2013, který se vztahuje k již neplatné právní úpravě nabývání státního občanství. Podle žalobce navíc z rozsudku není zřejmý věk dítěte, kterého se týkal; zřejmě šlo o dítě ve věku kolem osmi let, zatímco žalobci je již 14 let, tedy osobě více rozvinuté z hlediska množství, povahy a trvalosti sociálních vazeb v České republice. Žalobce zdůrazňuje, že argumentoval svým postavením azylanta a ochranou plynoucí z čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte již v rozkladu, avšak žalovaný na tuto námitku nereagoval přezkoumatelným způsobem. 11. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že napadené rozhodnutí ministra vnitra ze dne 15. 10. 2025, č. j. MV1160433/SO2025, je zákonné a bylo vydáno v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky. Ztotožňuje se s jeho odůvodněním a odkazuje na něj, neboť žalobní námitky v podstatné části opakují argumentaci, kterou žalobce uplatnil již v rámci řízení o rozkladu. 12. Žalovaný nesouhlasí zejména s tvrzením žalobce, že ten splnil podmínku integrace podle § 13 odst. 1 zákona o státním občanství. Připomíná, že žalobci bylo v době podání žádosti o státní občanství 12 let, tedy věk, který sám o sobě neumožňuje prokázat samostatnou sociální integraci do společnosti v České republice. Pouhé plnění povinné školní docházky nelze považovat za projev integrace, který by dosahoval intenzity požadované zákonem. 13. Z hlediska rodinné integrace žalovaný uvádí, že integrační proces žalobce není uzavřen, neboť jeho rodiče nejsou státními občany České republiky. Matka žalobce má povolen dlouhodobý pobyt za účelem sloučení rodiny, otec žalobce je držitelem udělené mezinárodní ochrany – azylu. Žalovaný zdůrazňuje, že s ohledem na nízký věk žalobce je vazba na jeho zákonné zástupce určující a v dané fázi života zásadní pro posouzení rodinné integrace. Nelze proto přehlédnout, že oba rodiče žalobce jsou státními občany Vietnamské socialistické republiky a že žalobce je na nich jak existenčně, tak citově plně závislý. Ostatní sociální vazby žalobce, vzniklé například ve školním prostředí, nelze integrovat na úroveň vazeb rodinných. 14. Žalovaný dále nesouhlasí s tvrzením žalobce, že není možné určit jeho státní občanství. Z dokumentace shromážděné ve správním spise jednoznačně vyplývá, že žalobce nabyl státní občanství Vietnamské socialistické republiky „k okamžiku narození“ podle právního řádu tohoto státu. Skutečnost, že rodiče žadatele dosud nezajistili vydání dokladu osvědčujícího státní občanství, podle žalovaného nemá na tuto právní skutečnost žádný vliv. Nelze proto na žalobce nahlížet jako na osobu bez státního občanství. 15. K argumentaci týkající se azylu žalobce žalovaný uvádí, že přiznaná mezinárodní ochrana nezakládá automatický, zvýhodněný či presumovaný nárok na státní občanství České republiky, neboť i u osob požívajících azylu je třeba splnit veškeré zákonem stanovené podmínky včetně integrace. 16. Žalovaný uzavírá, že žalobce nesplnil podmínku stanovenou v § 13 odst. 1 zákona o státním občanství, protože jeho integrační proces nedosáhl intenzity požadované právní úpravou, a to vzhledem k jeho nízkému věku, závislosti na rodičích a skutečnosti, že jeho zákonní zástupci nejsou občany České republiky. Navrhuje proto žalobu zamítnout. III. Posouzení žaloby 17. Městský soud v Praze (dále též jen „městský soud“) ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v d