10 As 278/2017 — Nejvyšší správní soud

8 A 35/2025- 51 - text 10 8 A 35/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobkyně: M. K., bytem X, zastoupená advokátem JUDr. Petrem Hromkem Ph.D., se sídlem Vinohradská 30, 120 00 Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2025, č. j. MSP-60/2024-OTP-OTC/12, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně podala dne 1. 2. 2023 k žalovanému žádost o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestných činů podle zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů (dále také jen jako „zákon o obětech“). V žádosti uvedla, že žádá o poskytnutí peněžité pomoci v celkové výši 313 391,94 Kč, která se skládá z částky 200 000 Kč představujících bolestné a ztížení společenského uplatnění spojené s ublížením na fyzickém zdraví, z částky 89 342 Kč jako odškodnění za ztížení společenského uplatnění spojené s ublížením na psychickém zdraví a z částky 24 049,94 Kč coby nákladů na léčení vynaložených v souvislosti s trestným činem. 2. Žalobkyně se stala obětí trestného činu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. h) trestního zákoníku ve stadiu pokusu, kterého se dopustil odsouzený J. D., který byl za tento trestný čin a další trestné činy odsouzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2022, sp. zn. 3 T 7/2022, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. 7 To 82/2022. Uvedeným rozsudkem jí jako poškozené byla přiznána náhrada nemajetkové újmy ve výši 342 775,15 Kč a náhrada škody ve výši 24 049,94 Kč. 3. Rozhodnutím žalovaného byla žalobkyni podle § 24 odst. 1 písm. a) a § 28 odst. 1 písm. a). odst. 2 zákona o obětech ve znění účinném do dne 27. 6. 2022 přiznána peněžitá pomoc ve výši 183 950,06 Kč a s odkazem na § 28 odst. 1 písm. a) zákona o obětech byla její žádost co do částky 113 391,94 Kč zamítnuta. Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí správní žalobu. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 4. Žalobkyně se podanou správní žalobou domáhá zrušení výroku II. rozhodnutí žalovaného ze dne 27. ledna 2025, č. j. MSP-60/2024-OTP-OTC/12, kterým byla částečně zamítnuta její žádost o poskytnutí peněžité pomoci podle zákona o obětech trestných činů, ve znění účinném do 27. 6. 2022. 5. Žalobkyně uvedla, že žalovaný rozhodoval o její žádosti již podruhé. V prvním rozhodnutí ze dne 12. 7. 2023, č. j. MSP-18/2023-ODSK-OTC/27, jí přiznal pouze peněžitou pomoc ve výši 16 049,94 Kč, a to v souvislosti s náklady na léčení. V části žádosti týkající se peněžité pomoci za nemajetkovou újmu žalovaný žádost zcela zamítl, ačkoli žalobkyně podle svého tvrzení uplatnila nárok v zákonných limitech podle zákona o obětech trestných činů. Tento nárok se týkal dvou samostatných nemajetkových újem, jejichž náhradu jí přiznal pravomocným rozsudkem trestní soud v celkové výši 366 825,09 Kč. Žalobkyně žádala o částku 200 000 Kč za bolestné a ztížení společenského uplatnění spojené s těžkou újmou na fyzickém zdraví a o částku 89 342 Kč za ztížení společenského uplatnění spojené s ublížením na psychickém zdraví. 6. Po zrušení tohoto rozhodnutí Nejvyšším správním soudem (rozsudkem ze dne 14. 11. 2024, č. j. 6 As 146/2024) a současném zrušení předchozího rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2024, č. j. 8 A 116/2023-61, byl žalovaný zavázán, aby v novém řízení posoudil nárok žalobkyně podle právní úpravy účinné do 27. 6. 2022. Podle žalobkyně měl žalovaný zohlednit nejen škodu v podobě nákladů na léčení, ale i nemajetkovou újmu, pokud její náhradu přiznal pravomocným rozsudkem trestní soud. 7. Žalobkyně zdůraznila, že žalovaný v napadeném rozhodnutí přiznal částku 183 950,06 Kč, odpovídající rozdílu mezi horním zákonným limitem 200 000 Kč a částkou již přiznanou v předchozím rozhodnutí. Žalovaný však považoval újmu žalobkyně za jedinou, a to ve formě ublížení na zdraví, a odškodnil ji v rámci jednoho zákonného limitu. Podle žalobkyně tím žalovaný zcela ignoroval skutečnost, že utrpěla dvě samostatné újmy, tedy na zdraví fyzickém a na zdraví psychickém. 8. Žalobkyně namítala, že napadené rozhodnutí je nezákonné a věcně nesprávné, neboť žalovaný neodškodnil každou ze samostatně vzniklých újem na zdraví. Zdůraznila, že utrpěla dvě odlišné újmy, jednak těžkou újmu na fyzickém zdraví, jednak prosté ublížení na zdraví v oblasti psychické, přičemž každá z nich má samostatný skutkový základ. Podle žalobkyně měl žalovaný posoudit nárok na odškodnění obou újem zvlášť, nikoli je redukovat na jedinou újmu a odškodnit v rámci jednoho zákonného limitu. 9. Ve vztahu k fyzické újmě žalobkyně uvedla, že její somatické poškození naplňuje znaky těžké újmy na zdraví podle § 24 odst. 3 zákona o obětech, neboť šlo o vážnou poruchu zdraví trvající déle než šest týdnů. Hospitalizace v délce 22 dnů, opakované operační zákroky, dlouhodobé léčení a trvalé následky (jizvy, omezení pohybu, nutnost každodenní péče) podle žalobkyně citelně omezily její obvyklý způsob života. Znalecké posudky doložily nejen rozsah bolesti a ztížení společenského uplatnění, ale i dopady do sociální sféry: izolaci, omezení volnočasových aktivit a psychické obtíže. 10. Žalobkyně dále namítala, že žalovaný nesprávně vyhodnotil skutkový stav, když její nárok posoudil pouze jako prosté ublížení na zdraví. Odkázala na judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudek č. j. 10 As 181/2020-47), podle níž je posouzení intenzity újmy právní otázkou, nikoli medicínskou, a správní orgán není vázán závěry znalce, pokud skutkový stav naplňuje znaky těžké újmy. Podle žalobkyně měl žalovaný v případě pochybností vyzvat ji k doplnění podkladů, což neučinil, čímž také porušil zásadu materiální pravdy a zásadu in dubio pro victimae. 11. Žalobkyně poukázala na evropské směrnice 2012/29/EU a 2004/80/ES, které ukládají členským státům povinnost zajistit spravedlivé a přiměřené odškodnění obětí trestných činů. Podle žalobkyně nemůže být odškodnění čistě symbolické ani nedostatečné vzhledem k závažnosti následků trestného činu. Zdůraznila, že má-li odškodnění kompenzovat utrpěnou újmu, musí zahrnovat každé utrpení, kterému byla oběť vystavena. 12. Argument žalovaného o jednotě skutku žalobkyně odmítla s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž jedno jednání může mít více následků závažných z hlediska trestního práva. Podle žalobkyně není důvodu, aby zákon o obětech nepočítal s možností více újem na zdraví jedné oběti a aby žalovaný neměl povinnost každou z těchto újem samostatně odškodnit. Uzavřela, že výklad § 28 zákona o obětech musí umožnit odškodnění každé újmy zvlášť, pokud vznikly vedle sebe, a žalovaný měl postupovat v souladu se zásadou in dubio pro victimae. 13. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že napadené rozhodnutí je zákonné a správné, neboť respektuje závazný právní názor Nejvyššího správního soudu i zákonný limit pro poskytování peněžité pomoci. Zdůraznil, že žalobkyni byla poskytnuta částka 183 950,06 Kč, která spolu s již vyplacenou částkou 16 049,94 Kč dosahuje nejvyšší možné částky, kterou lze podle zákona o obětech poskytnout. Ve zbylém rozsahu byla žádost zamítnuta, protože zákon o obětech neumožňuje překročit tento limit. 14. Podle žalovaného nelze vykládat ustanovení § 28 zákona o obětech tak, že by umožňovalo poskytnout peněžitou pomoc dvakrát za újmy vzniklé v rámci jednoho skutku. Správní orgán vychází z jazykového výkladu zákona, podle něhož má právo na peněžitou pomoc oběť, které bylo v důsledku trestného činu ublíženo na zdraví (§ 24 odst. 1 písm. a) zákona), případně pokud byla způsobena těžká újma na zdraví (§ 24 odst. 1 písm. b) zákona). Ustanovení § 28 odst. 1 písm. a) a b) pak stanoví částky, které oběti náleží. Podle žalovaného obě újmy (fyzická i psychická) tvoří kombinaci celkové újmy způsobené jedním skutkem, a proto je nelze odškodnit odděleně. 15. Žalovaný zdůraznil, že skutkovým základem peněžité pomoci je skutek spáchaný na žalobkyni, jehož právní kvalifikací je správní orgán vázán rozhodnutím příslušného orgánu (§ 57 správního řádu). Vícekrát lze peněžitou pomoc poskytnout pouze tehdy, pokud jeden skutek založí více postavení podle § 24 odst. 1 zákona o obětech (např. u pozůstalého po více zavražděných osobách jedním skutkem). V případech, kdy je na žadateli spáchán jeden skutek, peněžitou pomoc lze poskytnout pouze jednou bez ohledu na počet následků. Argumentace žalobkyně, že fyzická a psychická újma představují dva samostatné skutky, se podle žalovaného míjí se základními pravidly trestního práva, neboť totožnost skutku je zachována totožností jednání nebo následku a mnohost následků nemění počet skutků. 16. Žalovaný doplnil, že pokud by kombinace fyzické a psychické újmy způsobené jedním skutkem dosáhla intenzity těžké újmy na zdraví (např. součet omezení trvajících déle ne