8 A 79/2025 – Městský soud v Praze

8 A 79/2025- 27 - text 12 č. j. 8A 79/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobkyně G. L. D., dat. nar. X, bytem X zastoupené JUDr. Hugem Körblem, advokátem, se sídlem Hybernská 1007/20, 110 00 Praha 1, proti žalovanému Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6. 2025, č. j. MV-41484-3/SO-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně podala žádost o udělení státního občanství České republiky podle zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o státním občanství“ nebo jen „zákon“). O této žádosti rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 24. 2. 2025, č. j. MV-104412-8/VS-2024 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým žádost žalobkyně zamítl. 2. Proti uvedenému prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně rozklad, o němž žalovaný rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím tak, že rozklad žalobkyně zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 3. Důvodem pro zamítnutí žádosti žalobkyně byl závěr žalovaného, že s ohledem na její věk není dostatečně prokázána integrace žalobkyně ve smyslu § 13 odst. 1 zákona o státním občanství. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 4. Žalobkyně v podané žalobě nesouhlasí s důvody, pro které byla její žádost o udělení státního občanství České republiky zamítnuta. Podle jejího názoru žalovaný nesprávně dovodil, že žalobkyni nelze udělit státní občanství především proto, že její rodiče nejsou státními občany České republiky a o udělení státního občanství sami nepožádali, dále pak proto, že pracovní integrace žalobkyně není podle žalovaného vůbec dána, její sociální integrace je nedostatečná, a konečně proto, že s ohledem na věk žalobkyně nelze dovodit splnění podmínky dostatečné integrace ve smyslu § 13 odst. 1 zákona o státním občanství. 5. Žalovaný podle žalobkyně staví zamítavé rozhodnutí primárně na jejím věku, jenž sám o sobě nemůže být rozhodným kritériem pro splnění podmínky dostatečné integrace. Žalovaný přidává věkové kritérium 15 let, od kterého má být – podle jeho správní praxe – nezletilému žadateli, který žádá samostatně, teprve možné udělit státní občanství. V napadeném rozhodnutí žalovaný zdůraznil závislost nezletilé žalobkyně na rodičích, přičemž rodinnou integraci považoval za nedostatečnou s ohledem na státní občanství rodičů. Dále žalovaný podle žalobkyně předjímá rozdělení samostatně žádajících nezletilých žadatelů na „úspěšné“ a „neúspěšné“ právě v závislosti na dosažení věku 15 let. 6. Ve vztahu k sociální integraci žalobkyně žalovaný konstatoval, že její míra je „obvyklá v porovnání s jejím věkem“, tedy taková, která neodůvodňuje závěr o splnění podmínky dostatečné integrace z hlediska sociálního. Žalovaný neshledal důvod odchýlit se od své správní praxe a odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2014, č. j. 4 As 42/201329. 7. Žalobkyně s tímto paušálním přístupem nesouhlasí. Především odmítá věkové kritérium 15 let jako rozhodné pro posouzení splnění podmínky integrace u samostatně žádajících nezletilých. V této souvislosti odkazuje na odbornou publikaci „Naturalizace v České republice“, z níž vyplývá (podle žalobkyně), že praxe zamítání žádostí samostatně žádajících nezletilých neodpovídá znění zákona a je nepřesvědčivá. Žalobkyně uvádí, že je vzhledem ke svému věku aktivní v rámci různých zájmových aktivit a nesouhlasí s tím, aby jí bylo de facto odepřeno nabytí státního občanství pro nedostatky na straně jejích rodičů, kteří si údajně nedokázali osvojit dostatečnou znalost českého jazyka. Citovaná publikace podle žalobkyně rovněž upozorňuje, že u dětí, které se v České republice narodily, vyrůstají zde, navštěvují předškolní i školská zařízení a účastní se zájmových činností, zásadně není v jejich zájmu žádosti zamítat. V praxi se podle žalobkyně zamítnutí žádostí samostatně žádajících nezletilých častěji vyskytuje u vietnamských občanů, což má být dáno jazykovými obtížemi jejich rodičů; uvádí podíl 75 % zamítnutých žádostí v této skupině (jde o tvrzení žalobkyně). 8. Žalobkyně dále formuluje následující žalobní námitky: 9. Zákon neobsahuje specifikaci věku 15 let jako rozhodné hranice, od níž by žadatel o udělení státního občanství splňoval podmínku dostatečné integrace; přesto žalovaný toto věkové kritérium aplikuje jako určující pro úspěch či neúspěch žádosti samostatně žádajícího nezletilého. 10. Přístup žalovaného je v rozporu s čl. 6 odst. 4 písm. e) Evropské úmluvy o státním občanství (ETS č. 166), podle něhož mají být usnadněny možnosti nabytí státního občanství dětem, které se narodily na území státu a oprávněně na něm pobývají, případně dětem, které po určitou dobu pobývaly na území státu před dosažením 18 let věku; úmluva tedy ukládá státům přistupovat k nabývání státního občanství dětmi přednostně a umožňovat jim snazší naturalizaci. 11. Žalobkyně si je vědoma, že zákon obsahuje privilegované způsoby nabytí státního občanství pro nezletilé, ať už v podobě prohlášení pro „migranty druhé generace“ dle § 35 zákona, nebo prominutí podmínky délky požadovaného pobytu pro udělení státního občanství dle § 15 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zákona. Cílem právní úpravy je podle žalobkyně upřednostnit nabývání státního občanství nezletilými či cizinci narozenými v dotčeném státě, což odpovídá případu žalobkyně, která se narodila v České republice a je nezletilá. 12. V další části žaloby rozvíjí žalobkyně argumentaci k podmínce dostatečné integrace. Podle jejího názoru ke splnění této podmínky postačuje naplnění integrace alespoň v jednom ze tří měřítek, tj. z pohledu rodinné integrace, pracovní integrace nebo sociální integrace. Žalobkyně připouští, že rodinnou ani pracovní integraci nesplňuje, a v tomto směru se závěry žalovaného souhlasí. Na rozdíl od žalovaného však má za to, že splňuje podmínku integrace sociální. 13. Žalobkyně uvádí, že se narodila na území České republiky, kde prožila téměř 13 let svého života; ve Vietnamu byla pouze dvakrát na návštěvě prarodičů, vietnamské prostředí nezná. Vietnamskému jazyku sice rozumí, avšak jejím mateřským jazykem je český jazyk. V České republice navštěvovala mateřskou školu a nyní dochází do základní školy, kde je již na druhém stupni. Žije na pražském sídlišti X, které nelze považovat za ryze vietnamskou lokalitu; pohybuje se mezi lidmi různých národností, převážně však mezi českými občany. Aktivně se účastní zájmových činností, například kroužků tancování, taekwonda, výtvarné výchovy a dětského oddílu X. Z těchto skutečností podle žalobkyně vyplývá její dostatečná sociální integrace. 14. Pokud jde o rodiče žalobkyně, ti mají podle jejího tvrzení problém osvojit si český jazyk, což je faktor, který obecně brání nabytí státního občanství vietnamsky hovořícím cizincům, neboť český jazyk je pro ně náročnější než pro cizince z východní Evropy. Z tohoto důvodu žalobkyně žádá o udělení státního občanství samostatně, nikoli společně s rodiči, což ve své žádosti výslovně vysvětlila. Považuje za chybu, pokud by jí bylo odepřeno nabytí státního občanství jen proto, že její rodiče si nedokázali osvojit český jazyk, a ona by tak měla být do svých 15 let vyloučena z možnosti nabýt státní občanství. 15. Žalobkyně dále poukazuje na to, že žalovaný nevylučuje možnost udělení státního občanství samostatně žádajícím nezletilým po dosažení věku 15 let, zejména v situaci, kdy mají výraznější zapojení nad rámec běžné školní docházky. Podle žalobkyně její životopis prokazuje sociální integraci nad rámec běžné úrovně, což měl žalovaný zohlednit. Namítá rovněž, že měla být vyzvána k odstranění vad své žádosti ve smyslu § 45 odst. 2 správního řádu. 16. Žalobkyně shrnuje svou argumentaci k podmínce dostatečné integrace následovně: Podle jejího názoru ke splnění této podmínky postačuje naplnění integrace alespoň v jednom ze tří měřítek, tj. z pohledu rodinné integrace, pracovní integrace nebo sociální integrace. Připouští, že rodinnou ani pracovní integraci nesplňuje, a v tomto směru se závěry žalovaného souhlasí. Na rozdíl od žalovaného však s ohledem na shora uvedené tvrdí, že splňuje podmínku integrace sociální. 17. Žalobkyně dále namítá, že žalovaný nevylučuje možnost udělení státního občanství samostatně žádajícím nezletilým po dosažení věku 15 let, zejména v situaci, kdy mají výraznější zapojení nad rámec běžné školní docházky. Podle žalobkyně její životopis prokazuje sociální integraci nad rámec běžné úrovně, což měl žalovaný zohlednit. Namítá rovněž, že měla být vyzvána k odstranění vad své žádosti ve smyslu § 45 odst. 2 správního řádu. 18. Žalobkyně tedy brojí proti napadenému rozhodnutí žalovaného pro jeho relativně paušální přístup k samostatně žádajícím nezletilým žadatelům, kdy ze zákona nevyplývá vyloučení možnosti udělit státní obč