8 Ad 5/2025 – Městský soud v Praze

8 Ad 5/2025- 31 - text 9 8 Ad 5/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců Mgr. Jany Jurečkové a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila ve věci žalobce JUDr. A. Š., advokát sídlem X proti žalované Česká advokátní komora sídlem Národní 16, 110 01 Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 11. 2024, č. j. K 75/2015 takto: I. Rozhodnutí odvolacího kárného senátu odvolací kárné komise České advokátní komory ze dne 21. 11. 2024, č. j. K 75/15, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí odvolacího kárného senátu žalované ze dne 21. 11. 2024, č. j. K 75/15 (dále jen „napadené rozhodnutí“) ve výroku, jímž bylo zrušeno odvoláním napadené rozhodnutí žalované, kárného senátu č. j. K 75/2025 ze dne 14. 10. 2015 a bylo nově rozhodnuto. 2. Napadeným rozhodnutím byl žalobce shledán vinným z kárného provinění spočívajícím v tom, že „poté, co mu jako právnímu zástupci oprávněného společnosti C. s. r. o. v exekučním řízení vedeném u Exekutorského úřadu v O. pod sp. zn. 164 EX 4502/13 poukázal soudní exekutor Mgr. J. S. dne 19. 12. 2014 na jeho účet částku 803 946,36 Kč jako vymožené plnění pro jeho klienta společnost C. s. r. o., a ačkoliv ho společnost C. s. r. o. dopisem ze dne 14. 1. 2015 a opakovaně dopisem ze dne 20. 1. 2015 vyzvala k vydání přijatého plnění, a ačkoliv e-mailem ze dne 15. 1. 2015 společnosti C. s. r. o. slíbil provést úhradu přijatého plnění dle jejího požadavku, výzvě společnosti C. s. r. o. nevyhověl a přijaté plnění zadržuje dílem na účtu určeném pro přijímání prostředků nenáležejících advokátovi, vedeném na jméno advokáta pod č. X a dílem je odeslal do soudní úschovy, přijaté OS v O. usnesením ze dne 16. 6. 2015, č. j. 99 Sd 4/2015-46, a to k návrhu kárně obviněného,“ tedy „nechránil práva a oprávněné zájmy klienta a neřídil se jeho pokyny; při výkonu advokacie nejednal čestně a svědomitě; při výkonu advokacie nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržoval pravidla profesionální etiky ukládající mu; povinnost poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu; povinnost plnit převzaté závazky; povinnost klienta řádně informovat, jak vyřizování jeho věci postupuje, a poskytovat mu včas vysvětlení a podklady potřebné pro uvážení dalších příkazů; povinnost peníze a jiné hodnoty, které převzal ke stanovenému účelu, opatrovat s péčí řádného hospodáře a nepoužít je jinak než ke stanovenému účelu,“ čímž žalobce porušil § 16 odst. 1, 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o advokacii“), § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2 a čl. 9 odst. 1, 2 usnesení představenstva České advokátní komory č. 1/1997 Věstníku, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „etický kodex“). Za výše uvedené kárné provinění bylo žalobci uloženo podle § 32 odst. 3 písm. c) zákona o advokacii kárné opatření, a to pokuta ve výši 80 000 Kč. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Na úvod žaloby žalobce zrekapituloval dosavadní správní řízení. 4. V prvním žalobním bodu žalobce uvedl, že je napadené rozhodnutí vnitřně rozporné a obsahuje nesprávné právní posouzení skutku. 5. Byť odvolací kárný senát uvedl v bodě 15 napadeného rozhodnutí, že s ohledem na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2022 č. j. 3 Ad 6/2020-69, vypustil z kárného výroku tu část, v níž byl žalobce obviněn, že o přijetí vymoženého plnění klienta neinformoval, přesto je v právní kvalifikaci kárného provinění i nadále uvedeno, že žalobce „porušil povinnost informovat řádně klienta, jak vyřizování jeho věci postupuje a poskytovat mu včas vysvětlení a podklady potřebné pro uvážení dalších příkazů“ s odkazem na čl. 9 odst. 1 etického kodexu. 6. Žalobce je toho názoru, že napadené rozhodnutí je stejně právně chybné jako dřívější rozhodnutí odvolacího kárného senátu č. j. K 75/2015 ze dne 29. 9. 2023, kde je totožné vymezení právní kvalifikace vytýkaného skutku kárného provinění, které bylo zrušeno rozsudkem 8 Ad 4/2024-26 ze dne 4. 9. 2024. 7. Pro porovnání žalobce uvedl, že stejně jako v dřívějším rozhodnutí, které mělo být napraveno žalobou napadeným rozhodnutím, se rozpor mezi popisem skutku a jeho právním posouzením nachází na str. 1 a 2 obou rozhodnutí. Pro přehlednost uvedl žalobce citace rozhodných částí obou rozhodnutí. 8. Napadené rozhodnutí je tak vnitřně rozporné, kdy na jednu stranu bylo správně vypuštěno v popisné části skutku žalobci vytýkané jednání, že klienta o přijetí vymožených finančních prostředků neinformoval, ale přesto je jednání kvalifikováno právně jako porušení povinnosti klienta informovat o vyřizování jeho záležitosti s odkazem na konkrétní ustanovení etického kodexu. 9. Současně je napadené rozhodnutí vadné z důvodu nesprávného právního posouzení skutku, kdy je přičítáno právně kvalifikované jednání tak, jak není skutkově popsáno, resp. byť bylo vypuštěno popsání skutku, jehož se měl žalobce dopustit, a jež by bylo možno právně posoudit tak, že neinformoval klienta, jak vyřizování jeho věci postupuje. 10. Ve druhém žalobním bodu žalobce namítal nepřiměřenost uloženého trestu. 11. Žalobce uvedl, že peněžní prostředky byly zaslány dne 20. 4. 2015 na účet Okresního soudu v O. ve smyslu výzvy soudu ze dne 3. 4. 2015, č. j. 99 Sd 4/2015, č. ú. X. Pokud by byl tedy okamžik odeslání peněžních prostředků do soudní úschovy dne 20. 4. 2015 považován za okamžik, kdy bylo naposledy vyloučeno vyplacení peněžních prostředků klientovi (aby byl napraven následek žalobci vytýkaného skutku a klientovi byly vyplaceny vymožené finanční prostředky), k okamžiku rozhodování odvolacího kárného senátu dne 21. 11. 2024 by uplynulo celkem 3503 dní, tedy bezmála 9,5 roku. Tato doba nevznikla na straně žalobce, ale tím, že rozhodnutí odvolacího kárného senátu bylo vydáno 4x po sobě a 3x po sobě bylo zrušeno jako vadné soudem. Pro účinek trestu je nutné, aby tento přišel v přiměřené době od spáchání vytýkaného jednání, čemuž ve věci žalobce není. 12. Odvolací kárný senát tuto námitku odmítl v bodě 21 napadeného rozhodnutí tím, že vytýkané jednání snižuje důstojnost a důvěryhodnost advokátního stavu a na tom nic nezměnil ani časový odstup. Smysl a účel trestání osob advokátního stavu však není odlišný od trestání osob mimo advokátní stav jinými prostředky. Žalobce se domnívá, že upuštění od trestu, v krajním případně trest napomenutí, je při vědomí toho, že věc byla opakovaně kárně projednávána a poslední rozhodnutí bylo vydáno po více než 8 letech, dostačující sankcí. 13. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 14. Uvedla, že napadené rozhodnutí není nezákonné a jeho vydání nepředcházela procesní vada, jež by měla být důvodem pro jeho zrušení. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu je-li podána žaloba proti rozhodnutí správního orgánu vydanému poté, co soud dřívější rozhodnutí správního orgánu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, je okruh potenciálně přípustných žalobních námitek omezen, a to s ohledem na koncentrační a dispoziční zásadu a na vázanost správního orgánu právním názorem soudu. 15. Žalobní námitku vnitřní rozpornosti rozhodnutí uplatnil žalobce již v žalobě ze dne 24. 3. 2020 proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 12. 2019. Napadeným rozhodnutím, jímž bylo zrušeno rozhodnutí prvostupňového orgánu a ve věci odvolací orgán sám nově rozhodl napadeným rozhodnutím, již nebylo kladeno žalobci za vinu, že „o přijetí vymoženého plnění svého klienta neinformoval“. Žalovaná tak odstranila rozpor výroku a odůvodnění a dostála požadavkům kladeným na ni v rozsudku ze dne č. j. 10 Ad 27/2016-61. Výrok rozhodnutí žalované ze dne 12. 12. 2019 (včetně žalobcem vytýkané věty povinnost klienta řádně informovat, jak vyřizování jeho věci postupuje, a poskytovat mu včas vysvětlení a podklady potřebné pro uvážení dalších příkazů), který soud v rozsudku č. j. 3 Ad 6/2020-69 shledal zákonným, je totožný jako výrok napadeného rozhodnutí, jehož bod 15 pak obsahuje zcela shodné odůvodnění jako citovaný bod 21 rozsudku č. j. 3 Ad 6/2020-69. Žalobní námitka vnitřní rozpornosti napadeného rozhodnutí již tedy byla správním soudem vypořádána a neměla by být předmětem přezkumu v tomto řízení. 16. Vypuštění části o přijetí vymoženého plnění klienta neinformoval ještě neznamená, že jednáním popsaným ve výroku žalobce neporušil povinnost klienta řádně informovat, jak vyřizování jeho věci postupuje, a poskytnout mu včas vysvětlení a podklady potřebné pro uvážení dalších příkazů. 17. Obdobně je třeba považovat za vyřešenou otázku, zda je jednání popsané ve výroku napadeného rozhodnutí kárným proviněním. V tomt