8 Af 24/2025 – Městský soud v Praze

8 Af 24/2025- 50 - text 10 8 Af 24/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobkyně: Datura, s.r.o., IČO 26700620, sídlem Záhřebská 154/30, 120 00 Praha 2, zastoupená JUDr. Martou Macháčkovou, Ph.D., daňovým poradcem, sídlem Nová 246/17, 664 49 Ostopovice proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, IČO 72080043, sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 8. 2025, č. j.: 23371/25/5300-21444-712994 takto: I. Žaloba se zamítá II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu - dodatečný platební výměr na daň z přidané hodnoty („DPH“ či „daň“) ze dne 24. 7. 2024, č. j. 5993040/24/2002-52522-108613, za zdaňovací období duben 2020, kterým byla doměřena daň ve výši 11 382 000 Kč a stanovena zákonná povinnost uhradit penále ve výši 2 276 400 Kč. 2. Správce daně doměřil daň žalobkyni z důvodu, že nebyly prokázány podmínky nároku na odpočet dle § 72 a § 73 ZDPH, protože žalobkyně neprokázala faktické uskutečnění plnění od společnosti OMERTA, která měla zprostředkovat nákup zdravotnických masek z Číny. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobkyně předně namítá, že předložila daňové doklady, doklady o úhradě i účetní vazby na následný prodej masek významným odběratelům, což žalovaný v rozhodnutí výslovně uznal. Správce daně nicméně vyjádřil subjektivní pochybnosti, že provize byla příliš vysoká a byla hrazena převážně v hotovosti, což považoval za nestandardní. Tyto úvahy však nepředstavují důkaz o neuskutečnění plnění, ale pouze odhad či spekulaci. Správce daně měl unést důkazní břemeno k prokázání neexistence plnění, což podle žalobkyně neučinil. Žalobkyně proto namítá, že správce daně nesprávně a v rozporu se zákonem obrátil důkazní břemeno zpět na ni. 4. Žalobkyně podrobně vysvětlila, že transakce proběhla v mimořádných podmínkách kritického nedostatku ochranných zdravotnických prostředků na jaře 2020 a že provize OMERTA odpovídala situaci na trhu i riziku transakce. Upozornila, že hlavní osoba jednající za žalobkyni byl MUDr. S., který jako lékař v době pandemie usiloval o rychlé zajištění masek, přičemž motivem nebyl zisk, ale veřejný zájem na zajištění ochranných pomůcek. Správce daně tyto okolnosti vůbec nezohlednil, ačkoli byly veřejně dostupné a zásadní pro posouzení ekonomické racionality. Žalobkyně také poukázala na to, že obchod původně ekonomicky dával smysl, avšak následné zavedení cenových stropů způsobilo jeho ztrátovost, což však není důvodem k popření uskutečnění plnění. Žalovaný navíc nepřezkoumatelně hodnotil provizi jako „nepřiměřenou“, aniž uvedl, jaká výše by přiměřená byla. Správce daně ignoroval zásadu materiální pravdy a nereflektoval reálné podmínky pandemického trhu. 5. Správce daně dále zpochybnil hotovostní platby, aniž však prokázal, že tyto platby neproběhly. Žalobkyně zdůraznila, že porušení zákona o omezení plateb v hotovosti nemá vliv na hmotněprávní existenci úhrady a nemůže samo o sobě vést k neuznání nároku na odpočet DPH. Pokladní saldo sice mohlo naznačit nedostatky účetnictví, ale neznamená to, že hotovostní úhrady neproběhly; správce daně měl dále ověřovat zdroje peněžních prostředků. Správce daně se spokojil s pouhou dedukcí o nepravděpodobnosti plateb, nikoli s důkazem opaku, čímž neunesl své důkazní břemeno. Zpochybnění pokladních dokladů proto není dostatečné k popření existence plnění. Takový postup odporuje judikatuře NSS, podle níž neefektivní či rizikový obchod není důvodem pro odmítnutí odpočtu DPH. 6. Žalovaný také vyložil jako nevěrohodnou svědeckou výpověď zástupce OMERTA, aniž věcně vyhodnotil, zda rozpory mají vliv na závěr o uskutečnění zprostředkování (např. zda znal, jak se přepravuje zboží, což zprostředkovatel nemusí vědět). Podle žalobce žalovaný odmítl tuto výpověď bez hlubšího posouzení a neprovedl další navrhované důkazy, což je v rozporu s § 115 odst. 3 daňového řádu. Dále žalovaný chybně interpretoval komunikaci na WeChatu jako důkaz, že žalobce jednal jako přímý nákupce, a nikoli prostřednictvím zprostředkovatele. Žalobce uvádí, že zprostředkovatel často jedná jménem klienta, aniž by tím byla popřena jeho role. Všechny tyto skutečnosti podle něj svědčí o tom, že žalovaný nepřezkoumatelným způsobem převzal úvahy správce daně. Postup žalovaného tak podle žalobce porušil zásadu spravedlivého procesu. 7. Žalobce uzavřel, že žalovaný zásadně porušil pravidla pro rozložení důkazního břemene, nesprávně hodnotil provedené důkazy a nevypořádal se s návrhy důkazů v odvolacím řízení. Podle žalobce nebylo řádně prokázáno, že se zdanitelné plnění neuskutečnilo, a žalovaný tedy neměl oprávnění zamítnout nárok na odpočet. Závěry žalovaného považuje žalobce za nepřezkoumatelné a založené převážně na spekulacích o ekonomické nevýhodnosti obchodu. Žalobce připomíná, že neúspěšný či ztrátový obchod není důkazem o tom, že plnění neproběhlo. Z uvedených důvodů navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Domáhá se, aby soud přezkoumal skutkové závěry a zohlednil reálný kontext pandemické situace i objektivně doložené důkazy. 8. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že správce daně nemusí prokazovat, jak přesně se obchod uskutečnil, ani dokazovat jeho neuskutečnění, ale postačí, aby prokázal existenci vážných a důvodných pochybností o souladu tvrzení daňového subjektu se skutečností. Pokud správce daně tyto pochybnosti doloží, důkazní břemeno přechází na daňový subjekt. Žalovaný odkazuje na ustálenou judikaturu NSS, která tento princip dlouhodobě potvrzuje. Podle žalovaného správce daně pochybnosti ve věci žalobkyně jasně identifikoval a přesvědčivě popsal. Tím bylo důkazní břemeno řádně přeneseno zpět na žalobkyni. Ta je poté povinna prokázat, že se plnění skutečně uskutečnilo. 9. První zásadní pochybnost se týkala extrémní výše provize společnosti OMERTA, která dosahovala téměř 95 % tržeb žalobkyně, respektive 68 % jeho vstupů. Provize přesahovala 65 milionů Kč a téměř odpovídala ceně, za kterou žalobkyně masky prodala svým odběratelům. Žalovaný poukazuje na to, že žalobkyně měla již předem sjednanou pevnou prodejní cenu s hlavním odběratelem, a musela si tedy být vědoma, že ekonomicky jde o transakci nesmyslnou. Dále žalovaný poukazuje na výpověď jednatele OMERTA, který tvrdil, že zprostředkování prováděl osobně, avšak nebyl schopen vysvětlit základní aspekty dodání, logistiky a proclení. Tyto rozpory zvyšují pochybnosti o tom, zda k plnění mohlo reálně dojít. 10. Druhá zásadní pochybnost spočívala v neúměrně nízké vlastní daňové povinnosti žalobkyně. Žalobkyně přiznala vlastní daň jen ve výši 33 tisíc Kč, ačkoli její uskutečněná plnění činila stovky milionů a daň z dovozu měla přesahovat 11 milionů Kč. Díky uplatnění odpočtu z mimořádně vysoké provize se daň snížila téměř na nulu, což žalovaný považuje za typický znak fiktivních fakturací. Výše provize odpovídala přesně takové částce, aby eliminovala vlastní daň, aniž by vznikl nadměrný odpočet. Tento vzorec je v praxi spojován s účelovým chováním. 11. Další velká pochybnost se týkala hotovostních úhrad přes 60 milionů Kč, které měly probíhat „každý den včetně víkendů a svátků“ po dobu sedmi měsíců. Žalovaný považuje takové tvrzení za zjevně nepravděpodobné, a to i vzhledem k pandemickým omezením, preferenci bezhotovostních plateb a obcházení limitu 270 000 Kč rozepisováním plateb na denní částky. Výpověď jednatele OMERTA obsahovala rozpory i ohledně způsobu předávání hotovosti. Pokladní kniha žalobkyně byla označena za neprůkaznou, zejména proto, že žalobkyně nikdy nedoložila tvrzené výběry jednatele ve výši desítek milionů Kč. Tato pochybnost tak podle žalovaného výrazně podporuje závěr o neexistenci plnění. 12. Žalovaný shrnuje, že pochybnosti nebyly odstraněny, ale naopak zesíleny dalšími zjištěními — například že OMERTA neměla žádné zaměstnance ani provozovnu, fungovala na virtuálním sídle a její ekonomická stabilita byla velmi slabá. Komunikace na WeChatu podle něj odpovídá přímému jednání mezi kupujícím a prodávajícím, nikoli zprostředkování. Rozpory ve svědeckých výpovědích pana S. a pana D. také zvyšují nedůvěryhodnost tvrzeného obchodu. Žalovaný uzavírá, že správce daně důkazní břemeno ohledně pochybností unesl a žalobkyně své důkazní břemeno neunesla, neboť nedokázala prokázat faktické uskutečnění zdanitelného plnění. Proto námitky žalobkyně považuje za nedůvodné. 13. Žalovaný k námitce týkající se interpretace komunikace na platformě WeChat uvádí, že tato komunikace neobsahuje žádné indicie, které by nasvědčovaly tomu, že osoba vystupující jako „J.“ jednala jako pouhý zprostředkovatel. Naopak z ní vyplývá, že vystupoval jako přímý odběratel, který masky hodlá pořídit, registrovat u zdravotnické agentury