1 As 218/2019 — Nejvyšší správní soud

8 Af 25/2025- 25 - text 8 8 Af 25/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobkyně BZENEC1630 s.r.o., IČ 22525602 sídlem Růžová 972/1, 110 00 Praha 1 proti žalovanému Finanční úřad pro hlavní město Prahu sídlem Štěpánská 28, 111 21 Praha 1 v řízení o žalobě proti exekučnímu příkazu žalovaného ze dne 27. 8. 2025, č. j. 7036663/25/2080-81541-609327 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. V projednávané věci byl v nalézacím řízení vydán platební výměr č.j.: 5090837/25/2001-52524-106063 ze dne 11. 6. 2025, který byl doručen zmocněnci společnosti BZENEC SEKT a. s., IČ 29258936, sídlem Růžová 972/1, 110 00 Praha 1 (dále jen „dlužník“) dne 23. 6. 2025 a dlužníkovi 17. 6. 2025. Následně byl vydán zajišťovací příkaz č. j.: 5824871/25/2080-81542-111412. Proti žalobkyni jako poddlužníkovi bylo zahájeno exekuční řízení na přikázání jiné peněžité pohledávky. Žalovaný vydal exekuční příkaz ze dne 27. 8. 2025, č. j. 7036663/25/2080-81541-609327 (dále jen „napadený exekuční příkaz“) k vymožení daňového nedoplatku ve výši 2 136 900 Kč a dále bylo žalobkyni zakázáno, aby od okamžiku, kdy jí bude doručen tento exekuční příkaz, po dobu trvání daňové exekuce vyplatila dlužníkovi pohledávku, kterou má dlužník za poddlužníkem (žalobkyní) z titulu uzavřené Smlouvy o převodu obchodního závodu ze dne 9. 7. 2025 uzavřené mezi dlužníkem jako prodávajícím a žalobkyní jako kupující. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. Žalobkyně v první žalobní námitce namítla nedoručení napadeného exekučního příkazu dlužníkovi. 3. Dle žalobkyně napadený exekuční příkaz nebyl řádně doručen dlužníkovi do datové schránky, a proto nenabyl účinků doručení, ani vykonatelnosti. Dlužník o příkazu vůbec nevěděl a žalobkyně neměla povinnost plnit správci daně. Přesto je proti ní vedena daňová exekuce, což je podle žalobkyně nezákonné a představuje nepřípustný zásah do jejích práv. Jelikož exekuční příkaz nebyl dlužníkovi doručen, nemůže být podkladem pro vedení exekučního řízení. 4. V druhé žalobní námitce namítla nepřezkoumatelnost a nezákonnost napadeného exekučního příkazu. 5. Napadený exekuční příkaz je nepřezkoumatelný, protože z něj není zřejmé, proč žalovaný považoval pohledávku z kupní smlouvy o převodu obchodního závodu za dosud neuhrazenou. Podle žalobkyně tato pohledávka zanikla ještě před vydáním exekučních příkazů a žalovaný nijak neodůvodnil, z čeho vyvozuje opak. Pouhé obecné odkázání na smlouvu ze dne 9. 7. 2025 nestačí. Jelikož pohledávka neexistuje, je exekuční příkaz nezákonný a nepřezkoumatelný. 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že vydal napadený exekuční příkaz k vymožení nedoplatku 2 136 900 Kč, jehož exekučním titulem byl zajišťovací příkaz ze dne 9. 7. 2025. Exekuční příkaz byl doručen žalobkyni dne 8. 9. 2025 a zmocněnci dlužníka dne 10. 9. 2025, kdy také nabyl právní moci. Následovalo vyrozumění o nabytí právní moci. Žalobkyně poté podala podání týkající se údajného zániku pohledávky, na které žalovaný reagoval opakovanými výzvami k poskytnutí informací. 7. K první žalobní námitce žalovaný uvedl a zopakoval, že vydal napadený exekuční příkaz dne 27. 8. 2025 a doručil jej žalobkyni dne 8. 9. 2025 a zmocněnci dlužníka dne 10. 9. 2025. Doručení zmocněnci proběhlo na základě plné moci ze dne 10. 2. 2025, která zahrnovala zastupování společnosti BZENEC SEKT ve věcech daňového řízení, včetně navazujících řízení. Žalovaný posoudil, že tato plná moc pokrývá i exekuční řízení, které je dle § 134 daňového řádu součástí daňového řízení. Napadený exekuční příkaz proto považoval za řádně doručený a pravomocný ke dni 10. 9. 2025. S tvrzením žalobkyně o porušení § 178 odst. 4 daňového řádu se žalovaný neztotožňuje a má za to, že postupoval v souladu se zákonem. 8. K druhé žalobní námitce uvedl, že napadeným exekučním příkazem postihl pohledávku dlužníka vůči žalobkyni ze Smlouvy o převodu obchodního závodu ze dne 9. 7. 2025. Žalobkyně následně oznámila, že kupní cena již byla uhrazena a pohledávka zanikla, avšak nedoložila kdy, jak a ani žádným způsobem neprokázal úhradu. Žalovaný proto opakovaně vyzýval k doplnění informací, avšak žalobkyně je odmítla poskytnout do skončení tohoto soudního řízení. Zánik pohledávky proto žalovaný nepovažuje za prokázaný. 9. Žalovaný uvedl, že napadený exekuční příkaz je přezkoumatelný, neboť splňuje všechny náležitosti dle ust. § 102 a §178 odst. 2 daňového řádu III. Posouzení žaloby 10. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Jiné vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. Soud rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť účastníci s takovým postupem nevyjádřili nesouhlas. 11. Jádrem sporu mezi účastníky řízení je zodpovězení otázky, zda žalovaný postupoval v souladu se zákonem, pokud v dané věci vydal exekuční příkaz, jímž nařídil žalobkyni coby poddlužníkovi daňovou exekuci přikázáním jiné peněžité pohledávky podle § 178 odstavec 1 a odstavec 5 písm. c) daňového řádu. 12. Žaloba není důvodná. 13. Soud se z povahy věci nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného exekučního příkazu, neboť vlastní přezkum rozhodnutí je možný pouze za předpokladu, že napadené rozhodnutí splňuje kritéria přezkoumatelnosti. Musí se jednat o rozhodnutí srozumitelné a opřené o dostatek relevantních důvodů (srov. rozsudky NSS ze dne 17. 1 2013, čj. 1 Afs 92/2012-45, či ze dne 29. 6. 2017, čj. 2 As 337/2016-64). Nepřezkoumatelnost je nutné brát jako extrémní vadu rozhodnutí spočívající v jeho nesrozumitelnosti, případně absenci důvodů pro něj, a nikoliv jako pouhý nesouhlas se závěry v něm obsaženými. Smyslem nepřezkoumatelnosti je, zda napadené rozhodnutí splňuje podmínky stanovené pro odůvodnění a zda je možné ho přezkoumat. 14. Námitka je nedůvodná. 15. Dle ust. § 178 odst. 1 daňového řádu Daňová exekuce se nařizuje vydáním exekučního příkazu, čímž je zahájeno exekuční řízení. 16. Dle ust. § 178 odst. 2 daňového řádu Výrok exekučního příkazu obsahuje kromě náležitostí podle § 102 odst. 1 způsob provedení daňové exekuce, výši nedoplatku, pro který je exekuce nařizována, výši exekučních nákladů podle § 183 odst. 1 a 2, odkaz na exekuční titul. 17. Dle § 102 odst. 1 daňového řádu Rozhodnutí obsahuje označení správce daně, který rozhodnutí vydal, číslo jednací, popřípadě číslo platebního výměru, označení příjemce rozhodnutí, výrok s uvedením právního předpisu, podle něhož bylo rozhodováno, a jde-li o platební povinnost, také částku a číslo účtu příslušného poskytovatele platebních služeb, na který má být částka uhrazena, lhůtu k plnění, je-li nutné ji stanovit, poučení, zda je možné proti rozhodnutí podat řádný opravný prostředek, v jaké lhůtě je tak možno učinit, u kterého správce daně se řádný opravný prostředek podává, spolu s upozorněním na případné vyloučení odkladného účinku, podpis úřední osoby s uvedením jména a pracovního zařazení a otisk úředního razítka; tuto náležitost lze nahradit kvalifikovaným elektronickým podpisem úřední osoby, datum, kdy bylo rozhodnutí podepsáno. 18. Soud připomíná, že správní soudy se v minulosti opakovaně vyjádřily ke specifikům rozsahu soudního přezkumu v řízení o žalobě, kterou daňový subjekt napadá exekuční příkaz. Ustáleně přitom judikují, že přezkum rozhodnutí o nařízení exekuce se zaměřuje na okruh otázek spojených zásadně s vykonávací fází řízení a neslouží k přezkoumání rozhodnutí vydaného v řízení nalézacím, na základě něhož byla exekuce nařízena (exekuční titul). Rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2005, č.j. 2 Afs 81/2004–54, uvádí, že „následný soudní přezkum může být zaměřen zejména na vhodnost a proporcionalitu způsobu a rozsahu provedení exekuce, na vykonatelnost exekučního titulu, na jeho právní účinnost vůči povinnému apod., nikoliv již na přezkum důvodnosti samotného exekučního titulu.” 19. To znamená, že soud v tomto řízení již nepřezkoumává zákonnost exekučního titulu, ale jen případné vybočení správce daně v exekučním řízení. Soud tedy není oprávněn posuzovat například správnost či zákonnost rozhodnutí, jímž byla daň vyměřena, ani zákonnost procesu, který jejímu vyměření předcházel. Je oprávněn zkoumat, zda byly naplněny podmínky pro nařízení daňové exekuce, tj. zejména zda existuje vykonatelný exekuční titul a zda správce daně zvolil přiměřený způsob daňové exekuce (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2004, čj. 1 Afs 47/2004–75, a ze dne 13. 9. 2017, čj. 9 Afs 201/2016–31). 20. Dle soudu není napadené rozhodnutí zatížené vadou