9 Afs 8/2008 — Nejvyšší správní soud

9 A 45/2025- 37 - text  11 9 A 45/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň Mgr. Olgy Zimové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové v právní věci žalobce: P. F. GmbH sídlem X zastoupený advokátem JUDr. Karlem Čermákem, Ph.D. LL.M. sídlem Elišky Peškové 15/735, 150 00 Praha 5 proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví sídlem Antonína Čermáka 2a, 160 68 Praha 6 – Bubeneč o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 2. 2025, sp. zn. CZ/EP 1902886, č. j. CZ/EP 1902886/D25006568/2025/ÚPV, takto: I. Žaloba se zamítá. Peisch II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů v řízení. Odůvodnění: Stručné vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný zamítl podle ustanovení § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, („správní řád“), jako nepřípustný rozklad podaný společností P. F. G. proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví jako orgánu prvního stupně („orgán prvního stupně“) ze dne 18. 12. 2024 o nevyhovění žádosti o prominutí zmeškání lhůty pro zaplacení poplatku za šestnáctý rok udržování evropského patentu CZ/EP 1902886 o názvu „Střecha nákladního vozu nebo přívěsu s nákladním prostorem“ v platnosti („prvostupňové rozhodnutí“). Napadené rozhodnutí 2. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplynulo, že dne 2. 3. 2011 bylo Evropským patentovým úřadem oznámeno udělení patentu EP 1902886 o názvu „Střecha nákladního vozu nebo přívěsu s nákladním prostorem“ („předmětný evropský patent“) na patentovou přihlášku podanou dne 11. 9. 2007 a požívající právo přednosti ode dne 19. 9. 2006. Dne 1. 6. 2011 byl zveřejněn překlad předmětného evropského patentu do českého jazyka a zveřejnění bylo oznámeno ve Věstníku č. 22/2011. Dne 11. 9. 2022 předmětný evropský patent zanikl ve smyslu ustanovení § 22 písm. b) zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích („zákon o vynálezech“), protože nebyly v příslušné lhůtě zaplaceny poplatky za šestnáctý rok udržování tohoto patentu v platnosti. 3. Žalovaný dále uvedl, že dne 6. 11. 2023 vydal první rozhodnutí, jímž byl zamítnut rozklad proti rozhodnutí orgánu prvního stupně, („první rozhodnutí o rozkladu“), kterým nevyhověl žádosti společnosti P. F. G., sídlem W., („P. F. G.“), o prominutí zmeškání lhůty k zaplacení šestnáctého ročního udržovacího poplatku, který nebyl zaplacen ani v dodatečné lhůtě 6 měsíců dle ustanovení § 8 odst. 4 zákona č. 173/2002 Sb., o poplatcích za udržování patentů a dodatkových ochranných osvědčení pro léčiva a pro přípravky na ochranu rostlin a o změně některých zákonů („zákon o udržovacích poplatcích“). 4. Proti prvnímu rozhodnutí o rozkladu podala společnost P. F. G. správní žalobu, o které bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze („MS v Praze“) ze dne 20. 8. 2024, č. j. 9 A 3/2024-55, („první rozsudek MS v Praze“), tak, že první rozhodnutí o rozkladu bylo zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. MS v Praze z rakouského obchodního rejstříku shledal, že pod obchodní firmou P. F. G. jsou vedeny pouze historické známy, přičemž práva této společnosti přešla na nově zakládanou společnost P. V., následně přejmenovanou na P. F. GmbH. Podle MS v Praze byla jako účastník správního řízení uváděna společnost P. F. G., avšak v průběhu správního řízení již žádná společnost tuto obchodní firmu nenesla; vyvstala tak otázka, s kým správní orgány ve skutečnosti jednaly, přičemž identifikace účastníků řízení je povinností správního orgánu. MS v Praze dospěl k závěru, že první rozhodnutí o rozkladu je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost, neboť nelze rozeznat, kdo byli účastníci řízení a kdo byl rozhodnutím správního orgánu vázán. 5. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dále uvedl, že v dalším řízení před správním orgánem žalobce doložil výpisem z rakouského obchodního rejstříku, že práva původního majitele patentu společnosti P. F. G. přešla dne 9. 11. 2017 na nově zakládanou společnost P. V., následně přejmenovanou na P. F. GmbH. Novým majitelem patentu a účastníkem řízení je tak žalobce, který žalovanému také předložil plnou moc pro svého zástupce a na výzvu žalovaného mu doručil také doklad o přechodu práv k předmětnému patentu, na jehož základě byl v rejstříku evropských patentů vyznačen přechod na společnost P. V. s účinností od 12. 12. 2024 do 12. 12. 2024 a následně na žalobce s účinností od 12. 12. 2024. Rovněž byl do rejstříku s účinností od 12. 12. 2024 zapsán jeho zástupce. 6. Dne 18. 12. 2024 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí adresované žalobci, proti němuž byl dne 16. 1. 2025 v zákonné lhůtě podán rozklad, přičemž jako podatel rozkladu v něm byla označena společnost P. F. G. Dle žalovaného tak byla podatelem rozkladu společnost., která ovšem ke dni podání rozkladu (tj. ke dni 16. 1. 2025) již nebyla majitelem předmětného evropského patentu. K uvedenému datu byl subjektem oprávněným k podání rozkladu nový majitel předmětného evropského patentu, tedy žalobce. Společnost P. F. G. přestala být ke dni přechodu předmětného evropského patentu na nového majitele, kdy byla změna majitele vyznačena v rejstříku evropských patentů, účastníkem řízení. Dle žalovaného nebyl tedy rozklad podán oprávněným subjektem a je tudíž nepřípustný ve smyslu § 92 odst. 1 správního řádu. 7. Žalovaný uzavřel, že prvostupňové rozhodnutí bylo správně adresováno majiteli předmětného evropského patentu, tedy žalobci, kterému bylo doručeno 18. 12. 2024. Posledním dnem lhůty k podání rozkladu byl den 17. 1. 2025, avšak vzhledem k tomu, že rozklad nebyl podán účastníkem řízení, rozhodnutí nabylo právní moci marným uplynutím lhůty k podání rozkladu. Žalovaný dodal, že neshledal důvod k zahájení přezkumného řízení ve smyslu ustanovení § 94 správního řádu, ani žádný z důvodů pro nařízení obnovy řízení nebo podmínky pro vydání nového rozhodnutí ve smyslu § 101 správního řádu. 8. Žalovaný rovněž akcentoval, že napadené rozhodnutí nelze považovat za formalistické, neboť MS v Praze v prvním rozsudku MS v Praze vyslovil zřetelný právní názor ohledně identifikace účastníka řízení, kterou považoval z hlediska splnění podmínek za stěžejní. Žalovaný doplnil, že se vzhledem k rozhodnutí o nepřípustném rozkladu nezabýval jeho věcnou stránkou, avšak ani po věcné stránce by rozkladu nebylo možno vyhovět, a odkázal na judikaturu správních soudů. Žaloba 9. Žalobce namítl, že napadené rozhodnutí je zcela formalistické, neboť žalovaný si ve správním řízení vyžádal plnou moc k zastupování nového majitele patentu, tedy žalobce, kterou žalobce doložil 11. 10. 2024, a rovněž výslovně doplnil doklady vyžadované žalovaným k tomu, aby s ním bylo jednáno jako s účastníkem řízení. Řízení ve věci tak nadále bylo žalovaným vedeno s žalobcem a také prvostupňové rozhodnutí mu bylo adresováno. 10. Uvedení společnosti P. F. G. v rozkladu tak bylo dle žalobce zjevnou chybou v psaní, přičemž žalovaný z předchozího řízení věděl, že tato společnost zanikla a že účastníkem řízení je nadále pouze žalobce se založenou plnou mocí k jeho zastupování. Společnosti P. F. G. nebylo prvostupňové rozhodnutí ani doručováno, ani doručeno být nemohlo, neboť zanikla. K odstranění této zjevné vady měl žalovaný v souladu s ustanovením § 37 odst. 3 správního řádu žalobce vyzvat a poskytnout mu k tomu lhůtu. Žalovaný nicméně žalobce na zjištěnou vadu neupozornil a tuto lhůtu mu nestanovil. Žalobce odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 22/03, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je v podání jako účastník řízení označen někdo, kdo účastníkem být nemůže, má podání vadu, k jejímuž odstranění musí být účastník vyzván. Žalobce odkázal také na pravidla žalovaného dostupné na jeho internetových stránkách v jeho příručce „Praktická pomůcka pro řízení před Úřadem část H – OPRAVNÁ ŘÍZENÍ“, z nichž plyne, že v případě vad rozkladu žalovaný účastníka o této skutečnosti vyrozumí dle § 37 odst. 3 správního řádu a vyzve ho opravě. 11. Dále žalobce v žalobě polemizoval s právním názorem žalovaného uvedeném v závěru odůvodnění napadeného rozhodnutí, že rozkladu by stejně nebylo možno po věcné stránce vyhovět. 12. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Vyjádření žalovaného 13. K žalobní námitce, že žalovaný měl žalobce vyzvat k odstranění vady podání ve smyslu § 37 odst. 3 správního řádu a poskytnout mu k tomu přiměřenou lhůtu, žalovaný uvedl, že v daném případě se nejedná o chybné označení účastníka řízení či o pouhou chybu v psaní, která by mohla být na základě výzvy odstraněna, neboť za účastníka řízení byl označen někdo, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení. Rozklad byl podán jménem zaniklé, již neexistující společnosti. Jednalo se tedy o nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, a proto byl dle žalovaného rozklad jako nepřípustný zamítnut po právu. Argumentace žalobce rozhodnutím Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 22/03 není příhodná, neboť v judikovaném případě bylo mo