— Nejvyšší správní soud

1 A 595/2002- 30 - text  č. j.: 1 A 595/2002 – 30 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Antonína Koukala a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobkyně V. K., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Křížová 25, v řízení o žalobě proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 31. 1. 2002, takto: Žaloba se zamítá. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále jen „žalované“) uvedeným ve výroku tohoto rozsudku byla zamítnuta žádost žalobkyně o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů (dále jen „zákon“) s odůvodněním, že žalobkyně sice prokázala splnění podmínek uvedených v § 1 odst. 1 a odst. 3 zákona za dobu od 8. 5. 1945 do 8. 5. 1945 (tj. za 1 den), avšak za tuto dobu účasti v národním boji za osvobození jí nárok na jednorázovou peněžní částku nevznikl, protože jde o dobu kratší 3 měsíců (2 měsíců v případě československého partyzána) a nebyla prokázána příčinná souvislost mezi zraněním utrpěným při národním boji za osvobození a přiznáním některého z důchodů uvedených v § 5 odst. 5 zákona. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně včas žalobu (opravný prostředek), v níž nesouhlasila se zamítnutím žádosti o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb. a namítala, že je postiženým občanem, kterému nebylo poskytnuto odškodnění. Poukazovala na to, že k jejímu zranění došlo v souvislosti s květnovými událostmi 8. 5. 1945, kdy byla postřelena do nohy. Cítila se ukřivděná, neboť jí bylo ublíženo na zdraví a je odmítána jak s odškodněním, tak i s důchodem, který jí nebyl vyřízen. Správní orgán ve vyjádření k opravnému prostředku poukázal na právní úpravu možnosti poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního odboje tak, jak je upravena v § 1 odst. 1 a v § 5 odst. 1, odst. 3 zákona č. 261/2001 Sb. a zdůraznil, že za situace, kdy účast v národním boji za osvobození byla kratší než jeden rok, trvala však alespoň 3 měsíce nebo alespoň 2 měsíce v partyzánské jednotce, činí výše jednorázové peněžní částky 60 000 Kč. Pokud oprávněná osoba prokáže, že při národním boji za osvobození byl účastník národního boje zraněn a v důsledku tohoto zranění mu byl přiznán plný invalidní důchod, částečný invalidní důchod nebo přídavek k důchodu, činí pak výše jednorázové peněžní částky 120 000 Kč. Podle § 5 odst. 8 zákona skutečnosti uvedené v odstavci pátém § 5 téhož zákona prokazuje oprávněná osoba výměrem invalidního důchodu vydaným podle zákona č. 164/1946 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické perzekuce. Může je rovněž prokázat rozhodnutím o přiznání invalidního (plného invalidního) důchodu nebo částečného invalidního důchodu vydaným podle předpisů o národním pojištění, sociálním zabezpečení nebo důchodovém pojištění. Žalovaná ve svém vyjádření dále uvedla, že vzhledem k tomu, že žalobkyně se národního boje za osvobození zúčastnila po dobu kratší 3 měsíců a nikdy jí nebyl přiznán žádný z důchodů uvedených v § 5 odst. 5 zákona č. 261/2001 Sb., není osobou oprávněnou ve smyslu § 3 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. Navrhovala, aby napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. V podáních ze dne 27. 3. 2002, 26. 11. 2002 a 30. 4. 2003 popisovala žalobkyně skutečnosti, které vedly k jejímu zranění s tím, že na základě písemných svědeckých výpovědí jí bylo v roce 1996 vydáno osvědčení. Žádala o přerušení řízení do doby, než bude rozhodnuto o zdravotním postižení podle zákona č. 261/2001 Sb. Z obsahu správního spisu žalovaného plyne, že žalobkyně požádala o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb. u Okresní správy sociálního zabezpečení v Jihlavě dne 29. 8. 2001, a to jako účastnice národního boje za osvobození. Uvedla, že je poživatelkou starobního důchodu, jehož plátcem je Česká správa sociálního zabezpečení. Podle osvědčení vydaného Ministerstvem obrany České republiky č. j. 313462/1995 ze dne 4. 3. 1996 je žalobkyně účastníkem národního boje za osvobození, a to účastník povstání z května 1945 od 8. 5. 1945 do 8. 5. 1945. Z přípisu Okresní správy sociálního zabezpečení v Jihlavě ze dne 11. 2. 2002 adresovanému žalované plyne, že žalobkyně žádala o zpětné posouzení zdravotního stavu v souvislosti se splněním podmínek podle zákona č. 261/2001 Sb., protože dne 8. 5. 1945 utrpěla průstřel pravé nohy pod kolenem při osvobozování O. Nikdo se tenkrát následky jejího úrazu nezabýval a tak nikdy nepobírala žádný invalidní důchod. Dne 1. 1. 2003 vešla v účinnost nová právní úprava správního soudnictví daná zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), jímž byl mj. zřízen Nejvyšší správní soud. Podle přechodných ustanovení k opravným prostředkům proti rozhodnutí správního orgánu (§ 129 odst. 2 s. ř. s.) řízení o opravných prostředcích podaných přede dnem účinnosti tohoto zákona, o nichž soud nerozhodl do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí v řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního tohoto zákona. Na uvedené ustanovení navazuje § 132 s. ř. s. (přechodné ustanovení k věcné příslušnosti soudů), podle něhož věci správního soudnictví, nestanoví-li zákon jinak, v nichž nebylo rozhodnuto do dne nabytí účinnosti tohoto zákona a v nichž byla dána věcná příslušnost vrchních soudů, převezme a dokončí Nejvyšší správní soud. Protože projednávaná věc patří do oblasti správního soudnictví (je v ní přezkoumáváno rozhodnutí správního orgánu), musí Nejvyšší správní soud dokončit řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního tohoto zákona. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně není důvodná. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. se zákon vztahuje na občany České republiky, kteří splňují podmínky uvedené v § 1 odst. 1 bodě 1 písm. c) až f) zákona č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných příslušnících národního boje za osvobození, a bylo jim o tom vydáno podle § 8 citovaného zákona osvědčení, nebo kteří mají doklad, který toto osvědčení nahrazuje. Výši jednorázové peněžní částky přiznávané účastníkům národního boje za osvobození určuje ustanovení § 5 odst. 1, odst. 3 a odst. 5 tak, že za účast v národním boji za osvobození trvající alespoň 1 rok činí 120 000 Kč a za každý další měsíc účasti v národním boji za osvobození se zvyšuje o 1000 Kč; pokud účast v národním boji za osvobození byla kratší než 1 rok, trvala však alespoň tři měsíce nebo alespoň dva měsíce v partyzánské jednotce, činí 60 000 Kč. Pokud oprávněná osoba prokáže, že při národním boji za osvobození byl účastník národního boje za osvobození zraněn a v důsledku tohoto zranění mu byl přiznán plný invalidní důchod, částečný invalidní důchod, invalidní důchod nebo přídavek k důchodu, činí výše jednorázové peněžní částky 120 000 Kč. Podle § 5 odst. 8 zákona č. 261/2001 Sb. skutečnosti uvedené v odstavci 5 prokáže oprávněná osoba výměrem invalidního důchodu vydaným podle zákona č. 164/1946 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické perzekuce. Může je rovněž prokázat rozhodnutím o přiznání invalidního (plného invalidního) důchodu nebo částečného invalidního důchodu vydaným podle předpisů o národním pojištění, sociálním zabezpečení nebo důchodovém pojištění. Jak vyplývá ze skutkových zjištění, ze kterých vycházel správní orgán v napadeném rozhodnutí a která ani žalobkyně nezpochybňuje, je žalobkyně občankou České republiky, která současně splňuje podmínky uvedené v § 1 odst. 1 bodě 1 písm. f) zákona č. 255/1946 Sb., neboť osvědčením vydaným Ministerstvem obrany České republiky ze dne 4. 3. 1996, č. j. 313462/1995, prokázala, že je účastníkem národního boje za osvobození, jako účastník povstání v květnu 1945 (od 8. května do 8. května 1945). Nelze mít pochybnosti ani o tvrzení žalobkyně, že v průběhu povstání byla vážně zraněna, neboť jinak by jí Ministerstvem obrany České republiky nebylo vydáno osvědčení podle § 8 zákona č. 255/1946 Sb. Pro vydání takového osvědčení účastníku povstání v květnu 1945 musela být totiž podle § 1 odst. 1 bod 1 písm. f) splněna podmínka těžkého zranění nebo utrpění těžké poruchy zdraví. Zákon č. 261/2001 Sb. je však přísnější pro možnost poskytnutí jednorázové peněžní částky, neboť v případě, že účast v národním boji za osvobození trvala po dobu kratší než alespoň tři měsíce (nebo alespoň dva měsíce v případě služby v partyzánské jednotce podle zákona č. 34/1946 Sb., jímž se vymez