— Nejvyšší správní soud

5 A 152/2002- 41 - text  č. j. 5 A 152/2002-41 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: A. spol. s. r. o., zast. JUDr. Květoslavou Vítkovou, advokátkou, se sídlem Drobného 58, Brno, 602 00, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, 100 00 Praha 10, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 9. 2002, č. j. 560/871/02, t a k t o : I. Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 20. 9. 2002, č. j. 560/871/02 se z r u š u j e pro vady řízení a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit k rukám zástupce žalobce JUDr. Květoslavy Vítkové, advokátky, se sídlem Drobného 58, Brno, 602 00, na nákladech řízení částku 4725 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím České inspekce životního prostředí ze dne 7. 2. 2002, č. j. 7/OV/1498/02/K1, byla žalobci na základě ustanovení § 8 písm. b), c) a § 25 zákona č. 138/1973 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (vodní zákon) uložena pokuta ve výši 153 688 Kč za nedovolený odběr podzemní vody, za nedovolené vypouštění odpadních vod z mycí rampy do vod povrchových, za ohrožování podzemních a povrchových vod nedovolenou manipulací s látkami závadnými vodám - olejem. Proti označenému rozhodnutí podal žalobce odvolání. O tomto odvolání rozhodl žalovaný (rozhodnutí č. j. 560/871/02, ze dne 20. 9. 2002) tak, že výše citované rozhodnutí změnil. Ve výroku uvedl, že za nedovolené užití podzemních vod bez povolení vodoprávního úřadu dle § 8 odst. 1 písm. b) vodního zákona ukládá podle § 24 písm. a) a § 24a zákona č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 130/1974 Sb.) pokutu ve výši 128 688 Kč; za nedovolené vypouštění odpadních vod z mycí rampy do vod po vrchových bez povolení vodoprávního úřadu dle § 8 odst. 1 písm. c) vodního zákona ukládá pokutu podle § 24 písm. b) a § 24b zákona č. 130/1974 Sb. ve výši 10 000 Kč; a za ohrožování podzemních a povrchových vod nedovolenou manipulací s látkami závadnými vodám dle § 25 odst. 1 písm. b) vodního zákona ukládá pokutu podle § 24 písm. c) a § 24c zákona č. 130/1974 Sb. ve výši 15 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 25. 11. 2002 v zákonné lhůtě k Vrchnímu soudu v Praze žalobu, kterou se domáhá jeho přezkoumání. V žalobě uvedl, že k odvolání proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí přiložil kolaudační rozhodnutí pro vrtanou studnu (VOD/3240/5817) a s tím související rozhodnutí (VOD/2238/1969-405, N-31/77), jakož i doklad o způsobu a souhlasu vypouštění odpadních vod (A-79/75). Žalobce dále uvedl, že Česká inspekce životního prostředí, jakož i žalovaný, porušily při svém rozhodování ustanovení § 32 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (správní řád), tj. nezjistily přesně a úplně skutečný stav věci a za tím účelem si neopatřily potřebné podklady pro rozhodnutí. Žalobce dále namítl, že Česká inspekce životního prostředí, jakož i žalovaný, porušily ustanovení § 33 odst. 2 správního řádu, podle kterého byly povinny dát žalobci možnost, aby se před vydáním rozhodnutí mohl vyjádřit k podkladu i ke způsobu jeho zjištění, případně navrhnout i jeho doplnění, přičemž žalovaný tuto povinnost porušil i tím, že v odvolacím řízení při přezkumu nenapravil tento nedostatek v řízení (§ 59 správního řádu). Žalobce proto navrhuje, aby pro vady řízení bylo rozhodnutí žalovaného, jakož i České inspekce životního prostředí, soudem zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. V daném případě jde o věc, která na Nejvyšší správní soud přešla podle ustanovení § 132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) z Vrchního soudu v Praze. Nejvyšší správní soud ve věcech neskončených vrchními soudy dokončí řízení zahájená před těmito soudy jako soud prvního stupně. Podle ustanovení § 130 odst. 1 s. ř. s. se neskončená řízení podle části páté hlavy druhé občanského soudního řádu, účinného přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (s. ř. s.), dokončí podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního tohoto zákona (s. ř. s.). Nejvyšší správní soud vyzval žalobce, aby označil důkazy k prokázání žalobních námitek (žalobních bodů), které uvedl v žalobě. Rovněž vyrozuměl žalovaného o možnosti navrhnout důkazy k vyvrácení žalobních námitek uvedených v žalobě. Výzvou vyrozuměl Nejvyšší správní soud žalobce i žalovaného o možnosti dokončit řízení rozhodnutím ve věci samé bez toho, aby bylo nařizováno jednání. Žalovaný ve svém písemném vyjádření souhlasil, aby bylo o věci rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobce se ve stanové lhůtě nevyjádřil a Nejvyšší správní soud má v souladu s § 51 s. ř. s. za to, že s projednáním bez nařízeného jednání souhlasí. Námitka podjatosti ke složení senátu Nejvyššího správního soudu, který věc podle rozvrhu práce rozhoduje, nebyla žádným z účastníků vznesena. Žalobce v návaznosti na uvedenou výzvu k prokázání žalobních námitek uvedených v žalobě předložil pouze důkazy, které se již nacházely ve spisovém materiálu. Žalovaný podal k žalobě písemné vyjádření, ve kterém uvedl zejména následující skutečnosti: K první námitce žalovaný uvedl, že žádné z citovaných rozhodnutí není povolením k nakládání s vodami, konkrétně k odběru podzemní vody podle § 8 odst. 1 písm. b) vodního zákona a žádné z těchto rozhodnutí také není povolením podle § 8 odst. 1 písm. c) vodního zákona k vypouštění odpadních vod do vod povrchových. Dále uvedl, že doklad (VOD/3240/5817) není rozhodnutím, uvedená značka se nachází pouze v razítku ověřovací doložky na technické zprávě ke stavbě vodovodu pro JZD M. z června 1958, přičemž razítko na technické zprávě nemůže nahradit rozhodnutí vodohospodářského orgánu o povolení k odběru podzemní vody. Rovněž uvedl, že v době vyhotovení projektu podléhalo povolení odběru vody ustanovení § 8 zákona č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství; od 1. dubna 1975 pak byl v účinnosti zákon vodní zákon, který tento zákon zrušil. Podle žalovaného bylo proto v souladu s ustanovením § 48 odst. 1 vodního zákona povinností subjektů nakládajících s vodami (tedy i odebírajících podzemní vodu a vypouštějících odpadní vody) do jednoho roku ode dne účinnosti uvedeného zákona uvést nakládání s vodami do souladu s vodním zákonem. Potřebná povolení dle § 8 odst. 1 písm. b) a c) vodního zákona, však žalobce nepředložil. K námitkám týkajícím se porušení správního řádu žalovaný uvedl, že zahájení správního řízení bylo žalobci oznámeno dopisem České inspekce životního prostředí dne 14. 12. 2001, ve kterém byl žalobce vyzván, aby se k předmětu řízení vyjádřil a protože předmět prvoinstančního řízení nebyl v odvolacím řízení nijak rozšířen, nebylo podle žalovaného třeba, aby se žalobce k předmětu řízení opětovně vyjadřoval. Žalovaný konečně uvedl, že žalobce nevyvrátil naplnění skutkových podstat pro pokutování ani v průběhu prvoinstančního, jakož ani odvolacího řízení. Ze správního spisu předloženého žalovaným vyplynuly tyto podstatné skutečnosti: Dne 5. 6. 2001 byla provedena Českou inspekcí životního prostředí kontrola vodního hospodářství a skladování látek u žalobce. Při kontrole bylo mimo jiné zjištěno, že dochází k nedovolenému odběru podzemní vody, k nedovolenému vypouštění odpadních vod z mycí rampy do vod povrchových a ohrožování podzemních a povrchových vod nedovolenou manipulací s látkami závadnými vodám, o čemž byl sepsán protokol. Na základě zjištění uvedených v protokolu byl žalobce dne 21. 12. 2001 Českou inspekcí životního prostředí vyrozuměn o zahájení správního řízení o uložení pokuty za porušení povinností stanovených na úseku vodního hospodářství; rovněž byl žalobce vyrozuměn o tom, že dříve než bude vydáno rozhodnutí o uložení pokuty má ve smyslu § 3 a § 33 správního řádu možnost vyjádřit se k podkladu rozhodnutí, a to do 10 dnů ode dne obdržení a o tom, že pokud toto vyjádření nebude žalobcem do stanoveného termínu zasláno, má se za to, že k zahájenému správnímu řízení nejsou ze strany žalobce připomínky a rozhodnutí bude vydáno, jak výše uvedeno. V závěru tohoto vyrozumění byl žalobce uvědoměn o tom, že bude-li mít k dispozici vodohospodářská povolení na odběr podzemní vody a vypouštění odpadních vod, je nutno tyto doklady současně předložit s jeho vyjádřením v uvedeném termínu. Dne 7. 1. 2002 bylo doručeno České inspekci životního prostředí vyjádření k zahájení správního řízení. V tomto vyjádření žalobce zejm