— Nejvyšší správní soud

6 A 10/2000- 62 - text č. j. 6 A 10/2000-62 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce Ing. I. O., zastoupeného JUDr. Tomášem Absolonem, advokátem se sídlem v Praze 4, Ke Kašně 272/24, proti žalované Komisi pro cenné papíry, se sídlem v Praze 1, Washingtonova 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 11. 1999, č. j. 211/2669/1998, t a k t o : I. Pokuta uložená žalobci ve výši 100 000 Kč s e s n i ž u j e a ukládá ve výši 30 000 Kč; v ostatním se žaloba z a m í t á. II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím Komise pro cenné papíry ze dne 1. 7. 1998, č. j. 101/39182/1998, vydaným na základě § 36 odst. 2 písm. b) zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen ZIFIS), byla žalobci jako předsedovi představenstva Slováckého investičního fondu, a. s. uložena pokuta podle § 37 k ZIFIS ve výši 100 000 Kč za porušení ustanovení § 17 odst. 1 téhož zákona, podle něhož musí být majetek investičního fondu uložený v cenných papírech tvořen výlučně tam v bodech a) až f) specifikovanými veřejně obchodovatelnými cennými papíry, jehož se měl dopustit tím, že v rozporu s tímto ustanovením, odkoupil v průběhu roku 1996 do majetku S. i. F., a. s., (dále též jen SIF) celkem 14 směnek společnosti P. a s., a. s. B., (dále též jen PaS) celkem od tří věřitelů PaS v celkové hodnotě 6 381 560,30 Kč a příslušenství ve výši 6% po lhůtě splatnosti jednotlivých směnek, které nejsou výše specifikovanými veřejně obchodovatelnými cennými papíry. Dále byla pokuta uložena žalobci též za porušení § 7 odst. 2 zákona o investičních společnostech a investičních fondech, podle kterého používá investiční fond prostředky získané kolektivním investováním k nákupu cenných papírů, nemovitostí nebo je ukládá na zvláštní účet, ve spojení s ustanovením § 31 odst. 2 a 3 téhož zákona, jehož se měl žalobce dopustit tím, že uzavřel za SIF mandátní smlouvu ze dne 31. 12. 1996 se společností R., investiční společnost, s. r. o., se sídlem M. nám. 26, H., o obhospodařování majetku SIF, a. s., s uvedenou investiční společností a sjednal jednostrannou smluvní pokutu ve výši 10 000 000 Kč, přičemž k zajištění zaplacení této pokuty složil z prostředků SIF jednorázovou kauci ve výši 10 000 000 Kč na účet této investiční společnosti. Proti uvedenému rozhodnutí Komise pro cenné papíry (dále též jen KCP) podal žalobce včas rozklad, v němž poukazoval zejména na skutečnost, že podle § 37k ZIFIS v případě, že Komise pro cenné papíry, jakožto orgán státního dozoru pro kapitálový trh, zjistí při výkonu státního dozoru, že členové představenstva zaviněně závažně nebo opětovně porušují anebo porušovali své povinnosti, uloží jim pokutu podle stupně závažnosti takového porušení právní povinnosti a podle formy zavinění až do výše 100 000 Kč. Použitím slučovací spojky „a“ mezi stupněm závažnosti a formou zavinění je podle odvolatele zcela jednoznačně stanoveno, že jde o kumulativní podmínku a při ukládání pokuty musí být přihlíženo k naplnění všech kritérií současně. Dále žalobce poukazoval na skutečnost, že se Komise pro cenné papíry před vydáním napadeného rozhodnutí dostatečně nezabývala prokázáním jednotlivých znaků rozhodných pro uložení pokuty podle § 37k zmíněného zákona a dále jí vytýkal, že s ohledem zejména na formu zavinění žalobce lze výši uložené pokuty pokládat za zjevně nepřiměřenou. Ve vztahu k druhému vytýkanému porušení zákona o investičních společnostech a investičních fondech, konkrétně v § 7 odst. 2 uvedeného zákona, jehož se měl žalobce dopustit tím, že za Slovácký investiční fond uzavřel mandátní smlouvu ze dne 31. 12. 1996 se společností R., pak žalobce v rozkladu především – kromě jiných obsáhlých věcných námitek, jimiž zpochybňoval komisí zjištěné porušení povinností – poukazoval na uplynutí prekluzivní lhůty, která brání uložení pokuty. Navrhoval proto, aby Prezídium Komise pro cenné papíry v řízení o rozkladu zrušilo napadené rozhodnutí Komise pro cenné papíry ze dne 1. 7. 1998, č. j. 101/39182/1998 a věc vrátilo Komisi pro cenné papíry k novému projednání a rozhodnutí. Pro případ, že by snad Prezídium Komise pro cenné papíry dospělo k závěru, že v řízení byl zjištěn úplně skutečný stav věci, navrhoval, aby napadené rozhodnutí bylo změněno tak, že se pokuta neukládá, eventuelně, že se s ohledem na všechny okolnosti případu ukládá na samé dolní hranici zákonné sazby. Rozhodnutím Prezídia Komise pro cenné papíry (dále též jen žalovaný) ze dne 15. 11. 1999, č. j. 211/2669/1998, bylo k rozkladu žalobce změněno rozhodnutí Komise pro cenné papíry (dále též jen KCP) podle § 59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád) tak, že se žalobci jako předsedovi představenstva společnosti SIF ukládá podle § 37 k ZIFIS pokuta ve výši 100 000 Kč za porušení ustanovení § 17 odst. 1 ZIFIS tím, že jako předseda představenstva společnosti SIF nakoupil v průběhu roku 1996 do majetku této společnosti celkem 14 směnek vystavených společností PaS a. s. Břeclav celkem od tří věřitelů této společnosti v celkové hodnotě 6 559 610,30 Kč a příslušenství ve výši 6 % po lhůtě splatnosti jednotlivých směnek, které nejsou cennými papíry specifikovanými v § 17 odst. 1 ZIFIS. Žalobci bylo uloženo provést úhradu stanovené pokuty na účet Finančního úřadu v Praze 1, vedeného u České národní banky, a to do 30-ti dnů od nabytí právní moci rozhodnutí. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného lze zjistit, že změna výroku rozhodnutí KCP ze dne 1. 7. 1998, č. j. 101/39182/1998 je důsledkem zrušení bodu 2 výroku uvedeného rozhodnutí správního orgánu I. stupně, k němuž žalovaný, jakožto orgán rozhodující o rozkladu, přistoupil s ohledem na skutkovou nouzi ve vztahu k možnosti ověření žalobcem vznesené námitky, že správní řízení o uložení pokuty bylo zahájeno až po uplynutí prekluzivní jednoroční lhůty. Nedůvodnou shledal žalovaný tu část žalobcova rozkladu, která se týkala uložení pokuty za porušení ustanovení § 17 odst. 1 ZIFIS, jehož se měl žalobce jako předseda představenstva společnosti SIF dopustit tím, že na základě smlouvy o spolupráci, kterou uzavřel SIF zastoupený žalobcem se společností PaS Břeclav dne 5. 2. 1996, byly v průběhu roku 1996 nakoupeny od věřitelů PaS směnky v počtu 14 kusů, o celkové hodnotě 6 559 610,30 Kč, ačkoliv ve smyslu § 17 odst. 1 ZIFIS není směnka uvedena ve výčtu cenných papírů, které může investiční fond do svého majetku nabývat. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný poukazuje na to, že žalobce byl v době porušení uvedeného ustanovení předsedou tříčlenného představenstva SIF, jehož jediným akcionářem byla v té době společnost R. Společníky R. byli v roce 1996 společnosti T., společnost s. r. o., E., společnost s. r. o., v nichž byl žalobce jediným společníkem. Třetím a posledním společníkem R. byl sám žalobce. Vzhledem k tomuto propojení byl tedy SIF v předmětné době subjektem, který byl žalobcem plně ovládán a ten měl výlučný vliv na volbu osob představenstva SIF, i na obchodní vedení společnosti. Smlouva o spolupráci, kterou uzavřel SIF zastoupený žalobcem se společností PaS dne 5. 2. 1996, je podepsána pouze žalobcem, který jako člen statutárního orgánu SIF měl povinnost jednat v souladu s právními předpisy a řídit se pokyny a zásadami schválenými valnou hromadou podle příslušných ustanovení obchodního zákoníku. Pokud však pokyn valné hromady nebo představenstva není v souladu se zákonem, není člen představenstva, který za společnost podepisuje, povinen se takovým pokynem řídit. Jednání na základě rozhodnutí kolektivního orgánu není podle žalovaného okolností vylučující protiprávnost. Žalovaný poukazuje na to, že žalobce nejednal s náležitou péčí, pokud svým jednáním umožnil nabýt do majetku investičního fondu směnky, ačkoliv z ustanovení § 17 odst. 1 ZIFIS jasně plyne, že směnky do majetku investičního fondu nabývat nelze. Svým jednáním bez náležité péče způsobil nebezpečí snížení majetku SIF o částku 6 559 610,30 Kč, přičemž jednal minimálně v nevědomé nedbalosti a tedy zaviněně. Tím naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 37k ZIFIS. K otázce, proč žalovaný nepostihuje ostatní členy představenstva SIF poukázal žalovaný na zjištění, že zmíněnou smlouvu o spolupráci s PaS tito členové představenstva nepodepsali a nebyli ve fondu v téže pozici jako žalobce. Vzhledem k tomu nelze jejich jednání označit za závažné či opětovné porušení povinností, čímž není naplněna skutková podstata správního deliktu podle § 37 k ZIFIS. Žalovaný poté zdůraznil, že pokuta žalobci byla ponechána v maximální výši 100 000 Kč, když při rozhodování o její výši byl vzat v úvahu stupeň závažnosti porušení právní povinnosti a forma zavinění s tím, že stupeň závažnosti je zákonem vztahován k vlastní po