— Nejvyšší správní soud

6 A 104/2000- 72 - text 6 A 104/2000 - 72 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudkyň JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce I. C. a. s., se zastoupeného JUDr. Hanou Kučerovou, advokátkou se sídlem Kořenského 11, Praha 5, proti žalovanému Ministerstvu financí, se sídlem Letenská 15, 118 10 Praha 1, zastoupenému JUDr. Alanem Korbelem, advokátem se sídlem Náměstí 14. října 3, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 9. 2000, č. j. 16/64833/2000/839, o uložení pokuty za porušení cenových předpisů, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 25. 9. 2000, čj. 16/64833/2000/839, s e z r u š u j e a v ě c s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 6375 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Hany Kučerové, advokátky se sídlem Praha 5, Kořenského 11. III. Žalovaný n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobce včas podanou správní žalobou brojil proti rozhodnutí, jímž Ministerstvo financí dne 25. 9. 2000, č. j. 16/64833/2000/839, zamítlo podle § 59 odst. 2 správního řádu jeho odvolání a potvrdilo rozhodnutí Finanční ředitelství v Praze ze dne 22. 5. 2000, č. j. 2799/270/00-130/R-9. Tímto rozhodnutím správní orgán I. stupně uložil žalobci podle § 1 odst. 1 písm. e) zákona ČNR č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, dále podle § 3 odst. 2 zákona ČNR č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění zákona č. 135/1994 Sb. a zákona č. 151/1997 Sb., a podle § 17 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 526/1990 Sb., zákona o cenách, ve znění zákona č. 135/1994 Sb. a zákona č. 151/1997 Sb. (dále jen „zákon o cenách“), pokutu ve výši 3 404 599 Kč, neboť bylo prokázáno, že žalobce porušil § 15 odst. 1 písm. b) a c) zákona o cenách tím, že při prodeji dovážených léčebných přípravků nesplnil podmínku podle § 5 zákona o cenách, na kterou cenové orgány omezily uplatnění této ceny, a tím, že nedodržel závazný postup při tvorbě ceny ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) zákona o cenách. Žalobou napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno 29. 9. 2000. Žalobní námitky lze pro přehlednost rozčlenit takto: 1. V květnu 1998 žalobce coby kupující uzavřel kupní smlouvy s I. P. R., na základě nichž mu bylo dodáno zboží, jež bylo předmětem kontrolních zjištění dle napadeného rozhodnutí. I. P. R. je stejně jako žalobce součástí nadnárodní farmaceutické společnosti I. P., I., a proto „ve snaze respektovat direktivy a zvyklosti platné či běžné v rámci celé I. P., I. toto zboží fakturoval žalobci nejprve s 10% a poté s 50% rabatem.“ Žalobce však pro nesoulad těchto faktur s platnými cenovými předpisy České republiky žádnou z nich neuhradil a trval na jejich uvedení do souladu s „příslušnou legislativou ČR“, o čemž podal cenové kontrole přesvědčivé důkazy. Tímto postupem neuznal platnost vystavených faktur, a ceny na nich uvedené proto nemohl ani použít jako výchozí ceny pro propočet cen, za které dodal zboží dalším tuzemským distributorům; tím se však správní orgány nezabývaly. Z § 8 odst. 6 vyhlášky č. 580/1990 Sb., kterou se provádí zákon o cenách (dále jen „vyhláška č. 580/1990 Sb.“), vyplývá, že žalobce jako kupující nemohl do doby, než provede úhradu ceny, získat neoprávněný majetkový prospěch. Žalobce se nemohl neoprávněně obohatit ani na úkor prodávajícího, ani následně na úkor tuzemských kupujících, neboť kupní ceny byly mezi žalobcem a I. P. R. provedeny vzájemnou kompenzací na základě plných cen zboží, a protože ceny, za které žalobce zboží v tuzemsku dále prodával, byly propočteny z plných cen od zahraničního dodavatele. Žalobce nesouhlasí s tím, že žalovaný odůvodňuje zahrnutí neoprávněného majetkového prospěchu do úhrnu pro výpočet pokuty podle § 8 odst. 9 vyhlášky č. 580/1990 Sb., tj. tím, že majetkový prospěch nebyl vrácen do příchodu kontroly a ani do tohoto data nebyly vystaveny žádné opravné faktury či dobropisy; datum zahájení kontroly však není ve smyslu § 8 odst. 6 citované vyhlášky ve vztahu k dodavateli relevantní, neboť k případnému majetkovému prospěchu by mohlo dojít až úhradou ceny. Žalovaný se tak nevypořádal s postavením žalobce ve vztahu k dodavateli, ani s dobou rozhodnou pro jejich vzájemné vyrovnání. 2. Žalobce dále namítal, že za porušení § 15 odst. 1 písm. b) zákona o cenách mu byla uložena pokuta podle § 17 odst. 1 písm. b) zákona o cenách, podle něhož lze pokutu uložit tehdy, jestliže neoprávněný majetkový prospěch nevznikl nebo jej nelze vyčíslit. Žalovaný uložení pokuty podle tohoto ustanovení odůvodnil nemožností vyčíslení neoprávněného majetkového prospěchu; správní orgán I. stupně je neodůvodnil vůbec, avšak pokutu uložil na základě zcela přesného vyčíslení rozdílů mezi propočtenou cenou dovozu a prodejní cenou realizovanou na tuzemském trhu. Jestliže tedy žalovaný neuložil pokutu podle § 17 odst. 1 písm. a) zákona o cenách, ačkoliv provedl propočet pokuty ve výši odpovídající cenovému rozdílu, znamená to, že existenci a výši neoprávněného majetkového prospěchu ve výši uložené pokuty neprokázal. 3. Ohledně pokuty uložené podle § 17 odst. 1 písm. a) zákona o cenách ve výši 3 068 599 Kč za porušení § 15 odst. 1 písm. c) téhož zákona žalobce namítal, že žalovaný do výpočtu neoprávněného majetkového prospěchu automaticky zahrnul veškeré kontrolované zboží, bez ohledu na to, zda jej kupující žalobci zaplatili. Ohledně této skutečnosti žalovaný neprovedl žádné dokazování; pokud by je provedl, zjistil by, že nejméně jedna třetina zboží nebyla do zahájení kontroly (je-li toto datum vůbec rozhodné) zaplacena. Protože žalovaný existenci a výši neoprávněného majetkového prospěchu na straně žalobce neprokázal, nemohl pokutu podle § 17 odst. 1 písm. a) zákona o cenách [v žalobě se zjevnou písařskou chybou uvádí písm. b)] uložit. Shledal-li, že neoprávněný majetkový prospěch nevznikl, ale zjistil-li přitom eventuální jiné administrativní porušení cenových předpisů, pak mohl zvažovat jedině uložení pokuty do výše 1 000 000 Kč. Napadené rozhodnutí tedy vychází z nesprávného zhodnocení výsledků dokazování, z nepochopení a nezohlednění námitek a důkazů žalobce a z nesprávného právního posouzení věci. Žalovaný neprokázal, zda, kdy a v jaké výši došlo ke vzniku neoprávněného majetkového prospěchu, zda žalobce hodnotil jako prodávajícího či kupujícího; žalovaný tedy pokutu uložil v rozporu s § 17 odst. 1 zákona o cenách. Žalobce proto navrhuje, aby soud zrušil rozhodnutí žalované, jakož i správního orgánu I. stupně, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil mu povinnost nahradit žalobci náklady tohoto řízení. Žalobce podáním ze dne 14. 12. 2000, které bylo soudu doručeno 19. 12. 2000, doplnil odůvodnění žaloby. V něm především poukazoval na to, že se cenové orgány vůbec nezabývaly otázkou, jaká byla dohodnutá cena mezi I. P. R. a právním předchůdcem žalobce, Výzkumným ústavem antibiotik a biotransformací, s. p. Žalobce tvrdil, že v řízení bylo prokázáno, že faktury vystavené s 50% slevou nebyly vystaveny na základě dohody mezi ním a I. P. R., ale na základě zásahu třetí osoby, od účastníků kupní smlouvy odlišné. Ceny uváděné na fakturách proto nelze považovat za ceny podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona o cenách. V řízení bylo rovněž prokázáno, že žalobce nesouhlasil s cenami uvedenými na fakturách se slevami 10 % a posléze 50 %; důvod těchto slev mu není znám. Existence několika faktur na dodávku téhož zboží měla vést cenové kontroly k závěru, že mezi žalobcem a I. P. R. vznikla neshoda o výši účtované kupní ceny. Žalobce již před zahájením kontroly zahájil jednání směřující k tomu, aby vyúčtovaná cena odpovídala ceně dohodnuté. Konečně žalobce poukazuje na to, že pokud by postupoval tak, jak podle správního orgánu I. stupně postupovat měl, porušil by tím zákon, protože by výrobky prodávané za takové ceny naplnily pojem dumpingových výrobků ve smyslu § 1 písm. a) zákona č. 152/1997 Sb. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 8. 1. 2001, jež bylo soudu doručeno 11. 1. 2001, navrhl zamítnutí žaloby. Svůj návrh odůvodnil takto: 1. Žalobci byla uložena pokuta za porušení cenových předpisů při prodeji, tj. jako prodávajícímu. Z toho důvodu jsou jakékoliv odvolávky žalobce na ustanovení cenových předpisů týkajících se neoprávněného majetkového prospěchu získaného kupujícím zcela zavádějící. 2. Tvrzení žalobce, že mu žádný neoprávněný majetkový prospěch nevznikl, neboť ceny, za něž zboží prodával, byly propočteny z plných cen od zahraničního dodavatele, není pravdivé. Za plnou cenu je možno považovat jedině cenu, která byla vyúčtována; žalobce přitom prodával zboží za ceny propočtené z vyšších částek, než byla plná cena uvedená na faktuře jako skutečně vyúčtovaná cena. Okolnost, že žalobce zboží dodavateli neuhradil, nehraje roli, neboť podle