— Nejvyšší správní soud

6 A 45/2000- 77 - text 6 A 45/2000 - 88 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce J. v. s., zastoupeného advokátem JUDr. Vladimírem Kracíkem, Česká 51, 370 01 České Budějovice proti žalovanému Ministerstvu financí, Letenská 15, 118 10 Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 4. 2000, čj. 16/97 504/819/1999, t a k t o : I. Rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 26. 4. 2000, čj. 16/97504/819/1999, a rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 16. 11. 1999, čj. 4995/99 – 270/31, se zrušují pro nezákonnost a vady řízení. Věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 16. 11. 1999, čj. 4995/99-270/31 byla žalobci uložena pokuta za porušení cenových předpisů podle § 15 odst. 3 zákona č. 526/1990 Sb. o cenách (dále jen „zákon o cenách“) ve výši 15 893 000 Kč. K odvolání žalobce žalovaný svým rozhodnutím ze dne 26. 4. 2000 změnil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tak, že výši uložené pokuty snížil na částku 3 675 000 Kč. Porušení cenových předpisů se měl žalobce jako prodávající – pronajímatel dopustit zneužitím svého hospodářského postavení při sjednávání ceny podle § 2 odst. 3 zákona o cenách tím, že za rok 1997 vyfakturoval kupujícímu – nájemci (V. k. J. Č., a. s.) za pronájem oddělitelného majetku obcí, který zůstal v majetku sdružení a neoddělitelného majetku V. s. J. Č. v zůstatkové ceně 1,999.483 tis. Kč sjednanou cenu ve výši 123.400 tis. Kč, zahrnující neoprávněné náklady. Obvyklá cena za pronájem tohoto majetku, provozovaného nájemcem v roce 1997, stanovená v souladu s ustanovením § 16 odst. 2 zákona o cenách, činí 107.507 tis. Kč. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podal žalobce včas u Vrchního soudu v Praze žalobu, jíž se domáhá zrušení rozhodnutí správních orgánů obou stupňů. V daném případě jde o věc, která na Nejvyšší správní soud přešla podle ustanovení § 132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) z Vrchního soudu v Praze. Podle tohoto ustanovení Nejvyšší správní soud ve věcech neskončených vrchními soudy, v nichž byla přede dnem účinnosti s. ř. s. dána jejich věcná příslušnost, dokončí řízení zahájená před těmito soudy. Jde-li o věci správního soudnictví, pak se podle ustanovení § 130 s. ř. s. řízení podle části páté hlavy druhé občanského soudního řádu účinného přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, v nichž nebylo rozhodnuto do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního tohoto zákona (řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu). Ze správního spisu vyplynulo, že Finanční ředitelství v Českých Budějovicích provedlo u žalobce v době od 7. 4. 1998 do 9. 6. 1999 kontrolu správnosti výše nájemného za provozování vodohospodářského majetku ve smyslu zákona o cenách a jeho prováděcí vyhlášky. O kontrole byl dne 18. 6. 1999 vyhotoven protokol popisující zjištěná porušení cenových předpisů se závěrem, že žalobce zneužil svého hospodářského postavení při sjednání ceny podle § 2 odst. 3 zákona o cenách tím, že za rok 1997 vyfakturoval společnosti V. k. J. Č., a. s., za pronájem oddělitelného majetku obcí, který zůstal v J. v. s. a neoddělitelného majetku V. s. J. Č. v zůstatkové ceně 1.995.483 tis. Kč sjednanou cenu ve výši 123.400 tis. Kč, zahrnující neoprávněné náklady. Podle kontrolního orgánu obvyklá cena za pronájem majetku žalobce provozovaného v roce 1997 předmětnou akciovou společností podle § 16 odst. 2 zákona o cenách činila 107.507 tis. Kč. Tím měl podle kontrolního zjištění žalobce porušit cenové předpisy podle § 15 odst. 3 zákona o cenách. Žalobce ve svém vyjádření k protokolu ze dne 2. 7. 1999 vyslovil nesouhlas s obsahem a závěry předmětného protokolu. Shodně jako v žalobě především namítal, že žalobce byl založen obcemi k výkonu jejich samostatné působnosti podle § 14 odst. 1 písm. r) tehdy účinného zákona o obcích, není podnikatelem a účastníkem hospodářské soutěže a nemůže být na něho pohlíženo jako na subjekt, na který se vztahuje § 2 odst. 3 zákona o cenách. Konkrétními ekonomickými údaji pak argumentoval, že nájemné roku 1997 bylo naopak nižší, než odpovídá finančním potřebám. Kontrolní orgán vydal dne 20. 7. 1999 dodatek k protokolu, v němž reagoval na námitky žalobce a uzavřel, že předmětné porušení cenových předpisů podle § 15 odst. 3 zákona o cenách považuje za prokázané. Žalobce ve vyjádření ze dne 5. 8. 1999 vyslovil nesouhlas s dodatkem protokolu a závěrů v něm obsažených. Kontrolní orgán vydal dne 16. 8. 1999 2. dodatek k protokolu, v němž reagoval na žalobcovy námitky se závěrem, že žalobce jimi nevyvrátil podstatu kontrolního zjištění o zahrnutí neoprávněných nákladů ve vyfakturované částce za pronájem a popsané a zdokumentované porušení cenových předpisů žalobcem tak považuje za prokázané. I s tímto dodatkem žalobce vyjádřil nesouhlas a uvedl právní a věcné důvody svého nesouhlasu (vyjádření žalobce ze dne 27. 8. 1999); žalovaný vydal dne 14. 9. 1999 3. dodatek k protokolu se závěrem, že žalobce podstatu kontrolního zjištění nevyvrátil. Žalobce v dalším vyjádření ze dne 30. 9. 1999 opět snesl právní a věcné argumenty proč s kontrolními závěry Finančního ředitelství v Českých Budějovicích nesouhlasí; to již reagovalo na toto vyjádření dopisem ze dne 11. 10. 1999, jímž uzavřelo, že porušení cenových předpisů nebylo předloženými námitkami vyvráceno a považuje ho za prokázané a současně oznámilo žalobci zahájení správního řízení o uložení pokuty za porušení cenových předpisů. Rozhodnutím ze dne 16. 11. 1999 Finanční ředitelství v Českých Budějovicích uložilo žalobci pokutu ve výši 15,893.000 Kč za porušení cenových předpisů podle § 15 odst. 3 zákona o cenách, jehož se žalobce dopustil tím, že jako prodávající – pronajímatel zneužil svého hospodářského postavení při sjednávání ceny podle § 2 odst. 3 zákona o cenách, tím, že za rok 1997 vyfakturoval kupujícímu – nájemci (V. k. J. Č.) za pronájem oddělitelného majetku obcí, který zůstal v majetku žalobce a neoddělitelného majetku V. s. J. Č. v zůstatkové ceně 1,995.483 tis. Kč sjednanou cenu ve výši 123.400 tis. Kč, zahrnující neoprávněné náklady. Obvyklá cena za pronájem tohoto majetku, provozovaného nájemcem v roce 1997, stanovená v souladu s ustanovením § 16 odst. 2 zákona o cenách činí 107.507 tis. Kč. Z odůvodnění rozhodnutí je zjistitelný závěr správního orgánu, že žalobce jako vlastník oddělitelného majetku obcí v něm sdružených a neoddělitelného majetku V. s. J. Č. má na předmětném území monopolní postavení v oblasti pronajímání tohoto vodohospodářského zařízení, prostřednictvím něhož jsou dodávky vody a odvádění a čištění odpadních vod uskutečňovány. Při posuzování toho, zda žalobce zneužil svého hospodářského postavení při sjednání ceny za pronájem, postupoval správní orgán podle § 16 zákona o cenách s tím, že nebylo možno vycházet z cenového vývoje na srovnatelných trzích, neboť nebyl nalezen srovnatelný případ pronájmu obdobného zařízení na soutěžním trhu a nebylo možno provést srovnání sjednaných podmínek a ceny tohoto pronájmu s podmínkami a cenou srovnatelného zboží sjednanou na trhu, kde by v době uzavření dohody o ceně existovala účinná hospodářská soutěž. Správní orgán proto vycházel především z úrovně původní (výchozí) ceny pronájmu, za niž vzal cenu uplatňovanou za pronájem v roce 1995, a vývoje nákladů v čase a potřeby dosažení přiměřeného zisku. Z porovnání cen pronájmu v letech 1995, 1996 a 1997 ve vztahu k objemu pronajatého majetku správní orgán dovodil, že oproti vývoji v letech 1995 a 1996, kdy došlo ke zvýšení ceny pronájmu v určité relaci k nárůstu hodnoty pronajatého majetku, pokles ceny pronájmu v roce 1997 neodpovídal podstatnému snížení objemu pronajatého majetku. Za faktory objektivně ovlivňující výši ceny pronájmu neuznal správní orgán náklady související s provozem oddělitelného majetku obcí, které si jej v průběhu let 1996 a 1997 převzaly do své správy, a které tak nesouvisejí s provozováním majetku pronajatého akciové společnosti. Při posuzování dalších tržních podmínek hodných zřetele vycházel správní orgán z úvahy, že náklady související s pronajímaným majetkem musí nést v ceně nájemného ten, kdo má tento majetek skutečně pronajatý; kontrolou vzal za prokázané, že cenou za pronájem fakturovanou obchodní společnosti V. k. J. Č., a. s., byly zčásti hrazeny náklady související s majetkem, který obce převzaly do své správy (a jímž bylo na základě nájemních smluv na období, než došlo k převodu vlastnictví, fakturováno pouze symbolické nájemné) a který již akciová společnost v předmětném období prostřednictvím žalobce neprovozovala. Důsledkem toho pak byla i následná deformace věcně usměrňovaných