4 As 41/2004 — Nejvyšší správní soud

4 As 41/2004- 66 - text č. j. 4 As 41/2004 - 66 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: Z. Z., zast. JUDr. Miloslavou Coufalovou, advokátkou, se sídlem v Ústí nad Labem, Moskevská 9, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem v Ústí nad Labem, Velká Hradební 3118/48, za účasti osoby zúčastněné na řízení: S. p., a. s., o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 6. 2004, č. j. 15 Ca 222/2002 – 43, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 6. 2004, č. j. 15 Ca 222/2002 – 43 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále též jen stěžovatel) domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 6. 2004, č. j. 15 Ca 222/2002 - 43. Uvedeným rozsudkem byla zamítnuta žaloba žalobce podaná proti rozhodnutí Okresního úřadu v Děčíně, referátu regionálního rozvoje, ze dne 17. 4. 2002, č. j. RRR/10676/2002. Tímto rozhodnutím rozhodl správní orgán II. stupně o odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Varnsdorf, stavební úřad, ze dne 12. 12. 2001, č. j. 332/1-4522/2001/dops/Sch-sú, jímž byla dodatečně povolena stavba zahájená bez stavebního povolení a nazvaná „Přístavba a stavební úpravy č. p. 153 C. – provozovna se dvěma byty na pozemcích p. č. 283, 284 v k. ú. C., postavené bez stavebního povolení“, jejímiž stavebníky jsou manželé J. a K. V., bytem H. C. 18 (dále jen „stavebník“). Napadeným rozhodnutím žalovaného bylo změněno rozhodnutí správního orgánu I. stupně v tom směru, že ve výroku rozhodnutí změnil text podmínky č. 4 – „změna stavby bude prováděna právnickou nebo fyzickou osobou oprávněnou k provádění stavebních nebo montážních prací jako předmětu své činnosti podle zvláštních předpisů“. Jinak prvoinstanční rozhodnutí zůstalo nedotčeno. V podané kasační stížnosti se stěžovatel dovolával důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., a to proto, že rozsudek soudu je v důsledku nesprávného právního posouzení nezákonný a z části i nepřezkoumatelný, protože krajský soud v určitém rozsahu své rozhodnutí opřel o pouhou „memoraci“ formulací a myšlenek žalovaného, aniž k nim vyjádřil jakýkoliv seriózně zdůvodněný vlastní právní názor, kterým by zdůvodnil, proč se přiklonil k názoru žalovaného. Podle názoru stěžovatele se jedná o složitý spor, v němž bylo třeba se vypořádat, rozhodnout a objektivně právně zdůvodnit A) co černou přístavbou výrobní provozovny sklářského ateliéru vzniklo, zda stavba zůstala rodinným domkem ve smyslu § 3 odst. 3 písm. c) vyhlášky č. 137/1998 Sb., nebo je to stavba pro výrobu a skladování ve smyslu písm. i) citovaného ustanovení, nebo je to pobytová místnost ve smyslu písm. n) citovaného ustanovení, B) zda je to, co černou přístavbou vzniklo v souladu s územně plánovací dokumentací nebo v rozporu, C) od kdy se mění původní účel užívání původního rodinného domu, dotčeného černou stavbou a D) zda je v souladu s principy právního státu dodatečné povolení černé stavby v tak choulostivém a komplikovaném případě. Tyto otázky byly mezi stěžovatelem a žalovaným sporné a na jejich správném právním posouzení závisela odpověď, zda napadeným rozhodnutím správního orgánu byl porušen zákon či nikoliv. Ačkoliv tyto otázky byly předmětem návrhu na přezkoumání, krajský soud tyto otázky posoudil právně nesprávně a z části se jimi nezabýval vůbec. E) stěžovatel dále uvedl, že v této části se vyjádří k dalším problémům, které byly soudem hodnoceny podle jeho názoru nesprávně. Ad A) Žalovaný tvrdil, že se černou stavbou změnil poměr podlahových ploch bytových a nebytových prostor, takže původní rodinný domek, pokud by stavba byla povolena a zkolaudována, ztrácí povahu rodinného domu ve smyslu § 3 odst. 3 písm. c) vyhlášky č. 137/1998 Sb., a to, co nově vzniklo je pobytová místnost, která není řešena v územně plánovací dokumentaci. Stěžovatel namítal účelové pletichy při stanovování poměru podlahových ploch bytových a nebytových prostorů (nebytové prostory byly záměrně zvětšovány terasou) a domnívá se, že kdyby poměr podlahových ploch nebyl záměrně zmanipulován, charakter stavby jako rodinného domku by se černou přístavbou neměnil a černá přístavba by mohla být povolena jen v případě, pokud by byla v souladu s § 8 a § 50 vyhlášky č. 137/1998 Sb. To bylo nutno v řízení přezkoumat. Stěžovatel pak dále namítal a tvrdil, že i v případě, pokud by se podezření ohledně poměru podlahových ploch bytových a nebytových prostor ukázalo být liché, tak to, co černou přístavbou vzniklo, tj. provozovna sklářského ateliéru disponující sklářskou dvoupánvovou pecí s výrobní kapacitou cca 100 kg skla denně, s nutností 24 hodinového provozu sklářské pece, s předpokládaným stavem šesti zaměstnanců, čistírnou odpadních vod a protihlukovou zdí, by nebylo „pobytovou místností“ jak tvrdil stavebník a správní orgán, ale „výrobní provozovnou“. Definice a určení toho, co vlastně mělo černou přístavbou vzniknout, je podle stěžovatele důležitá při rozhodování o tom, zda je černá přístavba v souladu s územně plánovací dokumentací nebo v rozporu s ní. Rozsudek krajského soudu je z tohoto pohledu zcela neurčitý a ačkoliv tento rozpor vyplývá z vyjádření žalovaného i návrhu stěžovatele, krajský soud se s těmito námitkami v rozsudku nevypořádal. Ad B) Žalovaný tvrdil, že dům se dvěma byty a provozovnou sklářského ateliéru, jako „pobytovou místností“, je „opomenutou stavbou“, která je v územně plánovací dokumentací neřešena, a proto tuto černou přístavbu může stavební úřad dodatečně povolit. Stěžovatel namítal, že provozovna je výrobní, nikoliv pobytovou místností. Stěžovatel dále namítal, že územně plánovací dokumentace není taxativním výčtem povolených a zakázaných staveb. Územně plánovací dokumentace tedy není seznamem, ve kterém by musely být jmenovitě vypočteny všechny povolené i nepovolené stavby. Černá přístavba provozovny sklářského ateliéru byla postavena v zóně, která je v územně plánovací dokumentaci označena jako „Smíšené centrální území“. Jestliže je tedy v územně plánovací dokumentaci výslovně uvedeno, že mezi nepřípustné funkce této zóny patří areály ekonomické základny, sklady a služby výrobního charakteru, pak je jednoznačné, že provozovna je v rozporu se shora citovaným regulativem. Krajský soud se při přezkoumání správního rozhodnutí s touto námitkou přezkoumatelným způsobem nevypořádal. Pouze ocitoval stanovisko žalovaného, aniž k této námitce uvedl jakýkoliv svůj právní názor nebo zdůvodnění, proč se přiklonil k názoru žalovaného. Pokud krajský soud argumentoval stanoviskem referátu regionálního rozvoje z 28. 8. 2001, již v žalobě stěžovatel namítal a namítá, že toto stanovisko vydal tehdejší Okresní úřad Děčín zastoupený Ing. V. J. a tehdejší odvolací orgán, který rozhodoval o odvolání proti dodatečnému povolení černé stavby, byl také zastoupen Ing. V. J., tedy stejnou osobou, která samozřejmě bude krýt své předchozí nesprávné stanovisko. Vyslovil názor, že tím precizněji by při soudním přezkoumání měla být tato námitka přezkoumána a zdůvodněna. To se však nestalo. Krajský soud jen memoroval stanovisko Ing. V. J. Ad C) Žalovaný tvrdil, že stavebník černou přístavbou změnil povahu původní stavby – původně kolaudované jako „rodinný domek“ – takže při dodatečném povolování černé stavby stavební úřad již nemusel přihlížet k tomu, co podle vyhlášky č. 137/1998 Sb. lze a co nelze k rodinnému domku přistavět. Krajský soud se k tomuto názoru přiklonil s odůvodněním opřeným o citaci ustanovení § 85 odst. 3 stavebního zákona s tím, že projednáním změny stavby ve stavebním řízení a kolaudací se mění účel užívání. Stěžovatel tvrdí, že názor žalovaného a soudu je nesprávný. Předně v rozhodnutí, které stěžovatel napadl návrhem na přezkoumání, šlo o rozhodnutí o dodatečném povolení černé stavby, tj. stavby, která nebyla řádně projednána ve stavebním řízení a v době, kdy toto rozhodnutí o dodatečném povolení černé stavby bylo vydáno, nebyly tyto změny ani zkolaudovány. Stěžovatel je přesvědčen, že provedením černé stavby bez stavebního řízení a bez kolaudace se z hlediska právního stavu nemění účel užívání původního rodinného domu, určený původním kolaudačním rozhodnutím. Provedením černé stavby vznikne pouze rozpor mezi stavem právním vyplývajícím z původního kolaudačního rozhodnutí a stavem faktickým vyplývajícím z nepovolené a tedy nezákonné změny stavby. Z toho důvodu pak začalo probíhat řízení podle § 88 stavebního zákona o odstranění černé stavby a v jeho rámci by černá stavba mohla být ve smyslu odst. 1 dodatečně povolena jen tehdy, pokud by legalizovaná černá stavba byla v souladu s územně plánovací dokumentací a v souladu s obecně technickými požadavky na výstavbu. To, co černou přístavbou vzniklo, nebylo v souladu s územně plánovací doku