4 As 52/2004 — Nejvyšší správní soud

4 As 52/2004- 77 - text  č. j. 4 As 52/2004 - 77 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a Mgr. Evy Kyselé v právní věci žalobkyně: M. F., zast. Mgr. Ilonou Vaněčkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Na Slupi 15, proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem v Pardubicích, Komenského nám. 125, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 30. 6. 2004, č. j. 52 Ca 6/2004 – 40, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobkyni na nákladech řízení o kasační stížnosti částku 2150 Kč k rukám advokátky Mgr. Ilony Vaněčkové do 60-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : V záhlaví označeným rozsudkem soudu bylo pro nezákonnost zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2003, č. j. KrÚ/17382/2003 OOP OVV, věc mu byla vrácena k dalšímu řízení a současně bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Krajský soud dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného, jímž byl změněn výrok rozhodnutí Magistrátu města Pardubic ze dne 11. 9. 2003, č. j. OVV-M/460/SŘ-A/303/03/ZH tak, že „podle ustanovení § 5 a § 87 odst. 2 zákona o matrikách se návrhu pana R. F. a paní M. F. zastoupené R. F. o opravu zápisu příjmení matky R. F. v tzv. nepřechýlené podobě do matriky – knihy manželství nevyhovuje“, spočívá na nesprávném právním posouzení. Vycházel z nesporného skutkového základu, že v matriční knize manželství, jakož i v oddacím listu žalobkyně je jméno matky jejího manžela (snoubence), jež je státní občankou SRN, zapsáno jako „G. M. F. roz. J.“, ačkoli její rodný list i veškeré další německé úřední doklady znějí na příjmení „F.“. Zápis příjmení tchýně žalobkyně do matriční knihy a do oddacího listu není dle soudu aktem konstitutivním, ale ani deklaratorním, proto se v souladu s § 43 odst. 6 zákona o matrikách pouze opisuje z úředně přeloženého a ověřeného rodného listu jako správního aktu vydaného matričním úřadem v K., SRN. Ustanovení § 69 zákona o matrikách se na daný případ nevztahuje, protože upravuje případy tvorby příjmení, zapisovaných do matričních knih. Zápis tvaru příjmení do matriční knihy a dále do oddacího listu, pokud se toto příjmení zápisem přímo nevytváří, není zákonem o matrikách upraven. Dle názoru soudu žalovaný správní orgán výklad sporného ustanovení § 69 zákona o matrikách nepřípustně rozšiřuje na úkor práv žalobkyně, neboť příjmení její tchýně bylo „vytvořeno“ již dříve, byť podle práva německého. Že by však tímto postupem došlo k pokusu o asimilaci žalobkyně, která je německé národnosti, a porušení článku 25 odst. 2 písm. b) Listiny základních práv a svobod, neshledal. Soud v odůvodnění svého rozhodnutí vyjádřil přesvědčení, že žalobkyně i její manžel mají právo na to, aby v matriční knize – manželství i v oddacím listu byly uvedeny údaje odpovídající skutečnosti. Svým právním názorem zavázal žalovaného k provedení opravy příjmení tchýně žalobkyně v zápisu v matriční knize i v oddacím listu. Včasnou kasační stížností směřující proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích uplatnil žalovaný (dále též jen „stěžovatel“) důvod uvedený v § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.). Namítal, že soud nesprávně posoudil právní otázku, zda se ustanovení § 69 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o matrikách“) vztahuje na předmět sporu. Dle jeho mínění je § 69 odst. 1 zákona o matrikách (správně neměl být uveden odst. 1, protože v době vydání přezkoumávaného rozhodnutí žalovaného nebylo ustanovení § 69 členěno na odstavce) tzv. blanketní právní normou, která odkazuje na pravidla české mluvnice, čímž z nich činí závazná pravidla pro podobu příjmení žen při zápisech do matričních knih. Odstavec 1 § 69 chápe stěžovatel jako obecné pravidlo pro podobu příjmení žen při zápisech do matričních knih, ze kterého následující ustanovení zákona o matrikách udělují výjimky. Toto ustanovení určuje, jakou jazykově gramatickou podobu bude mít příjmení ženy při zápisu do matričních knih a není tedy správný názor soudu, že se použije pouze při „vytváření“ příjmení, neboť zápisem do matričních knih se příjmení nevytváří. Nesouhlasil také se závěrem soudu, že svým jednáním zasáhl do suverenity rozhodování cizího státu, neboť přechýlením příjmení žalobkyně (zřejmě mínil uvést tchýně žalobkyně) jí nevytvářel nové příjmení, pouze je převedl do jazykově gramatické podoby, která je v souladu s pravidly české mluvnice. Svůj názor opírá o poznámkové vydání zákona o matrikách, jménu a příjmení, odborníka na tuto oblast JUDr. V. H., IFEC Praha 2002, str. 163. Má za to, že jeho výklad je v souladu s českou jazykovou kulturou, která považuje za obecné pravidlo používání příjmení žen v přechýlené podobě, kdy zákon o matrikách je v této oblasti jejím legislativním odrazem, a to včetně postupného prolamování této zásady jazykovým vývojem. Poznamenal, že rodné příjmení tchýně žalobkyně zapsal v nepřechýlené podobě (J.), protože tento tvar není podle české mluvnice nutno přechýlit. Žalobkyně se v písemném vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnila s právním hodnocením provedeným Krajským soudem v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, setrvala na důvodech uvedených v žalobě a dodala, že vycházela především ze systematiky zákona o matrikách. Dle ustanovení § 68, díl 2, hlava II. zákona o matrikách, je každý občan povinen i oprávněn užívat v úředním styku příjmení, které je uvedeno v matričním dokladu vydaném z matriční knihy vedené matričním úřadem. Osobní působnost tohoto ustanovení, jak plyne z § 1, se vztahuje pouze na občany České republiky. Z formulace § 68 zákona o matrikách (příjmení, které je uvedeno v matričním dokladu vydaném z matriční knihy vedené matričním úřadem) je zřejmé, že se jedná o příjmení českou matrikou vytvořené na základě ustanovení § 69, které je potom uvedeno v matričním dokladu, jenž je výpisem z české matriční knihy. Z toho vyplývá, že není možné použít § 69 na tento případ, jelikož příjmení tchýně žalobkyně již bylo vytvořeno a je zapsáno v evidenci u příslušného orgánu SRN. Tudíž musí být používáno v podobě, v jaké bylo vytvořeno těmito orgány. Nelze přijmout názor, že příjmení jednou vytvořené v cizí zemi, je při jakékoli matriční události na území České republiky zapsáno do české matriční knihy striktně dle pravidla v § 69, tj. ve změněné podobě, resp. je při zápisu matriční události nově vytvořeno. Ustanovení § 69 zákona o matrikách dle žalobkyně upravuje pouze případy tvorby příjmení žen – občanek ČR, popř. cizinek, které se na území ČR provdaly. Žalobkyně pouze žádala, aby příjmení její tchýně bylo zapsáno do oddacího listu v podobě, v jaké je uvedeno na dokladech vydaných orgány její země, kterými nejen před nimi prokazuje svoji totožnost. Dále podotkla, že žádost o zápis příjmení v nepřechýlené podobě podle § 69 může podat pouze občanka ČR, která učinila prohlášení o příslušnosti k národnostní menšině v ČR, nejde tedy o právo občanky cizího státu. Protože tedy žádost mohou podat pouze občanky ČR, vztahuje se ustanovení § 69 jen na ně. Tchýně žalobkyně není českou státní občankou, proto ani nemůže dle § 69 žádat, aby v oddacím listě jejího syna a manžela žalobkyně bylo její příjmení zapsáno v nepřechýlené podobě. Postup žalovaného, kdy část příjmení tchýně zapsal v nepřechýlené (J.) a část v přechýlené podobě (F.), označila za zmatečný. Odkázala dále na ustanovení § 20 odst. 1 písm. c) zákona o matrikách, podle něhož se do knihy manželství zapisují jména a příjmení rodičů manželů a z gramatického významu slova „zapisují“ dovozovala, že měl žalovaný toliko zapsat jméno a příjmení tchýně dle jí předložené veřejné listiny a nebyl oprávněn tvořit příjmení nové. O správnosti tohoto názoru svědčí i fakt, že v § 69 zákona o matrikách je užit výraz „tvořit“ (při tvorbě příjmení), narozdíl od ustanovení § 20 téhož zákona, které obsahuje slovo „zapisovat“. Zapsáním příjmení tchýně žalobkyně v přechýlené podobě došlo k jeho zkomolení. Hlavní funkcí přechylování je dle odborné literatury tzv. funkce rodově identifikační, která je jistě plněna v česky mluvícím prostředí, nikoli však u cizích státních příslušníků,