— Nejvyšší správní soud

6 A 39/2001- 85 - text č. j. 6 A 39/2001 – 85 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce: T. C. R. a.s. (dříve R. a.s.), proti žalovanému Úřadu průmyslového vlastnictví, se sídlem Praha 6, Antonína Čermáka 2a, v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví č. j. O-101332-95 ze dne 15. 1. 2001, t a k t o : I. Rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví č. j. O-101332-95 ze dne 15. 1. 2001 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í správnímu orgánu k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n uhradit žalobci na nákladech řízení částku 4800 Kč, a to do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : I. Pravomoc a působnost 1. Žalobou podanou dne 21. 3. 2001 k Vrchnímu soudu v Praze se žalobce domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví, kterým bylo změněno prvoinstanční rozhodnutí žalovaného č. j. O-101332 ze dne 20. 3. 2000, a to tak, že se návrh na výmaz ochranné známky zamítá a předmětná ochranná známka zůstává v platnosti. 2. Po účinnosti zákona č. 150/2002, soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) Vrchní soud v Praze věc s odkazem na § 132 s. ř. s. postoupil Nejvyššímu správnímu soudu k převzetí a dokončení řízení. 3. Nejvyšší správní soud svým usnesením č. j. 6 A 39/2001 – 64 ze dne 29. 10. 2003 žalobu proti napadenému správnímu rozhodnutí odmítl s poukazem na § 46 odst. 2 s. ř. s., neboť dospěl k závěru, že správní orgán rozhodl v mezích zákonné pravomoci v soukromoprávní věci, a taková žaloba je podle § 68 písm. b) s. ř. s. nepřípustná. V uvedeném usnesení Nejvyšší správní soud odkázal žalobce na uplatnění jeho práv v řízení podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). 4. Usnesením zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, č. j. Konf 16/2005-8 ze dne 14. 4. 2005 bylo v negativním kompetenčním sporu rozhodnuto tak, že příslušným vydat rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví sp. zn. O-101332-95 ze dne 15. 1. 2001, ve věci výmazu slovní ochranné známky č. 206733 z rejstříku ochranných známek, je soud ve správním soudnictví; stejným usnesením bylo usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 6 A 39/2001 – 64 ze dne 29. 10. 2003 zrušeno. 5. V daném případě jde o věc, která na Nejvyšší správní soud přešla podle § 132 s. ř. s. z Vrchního soudu v Praze. Ve věcech neskončených vrchními soudy dokončí řízení zahájená před těmito soudy Nejvyšší správní soud. Podle § 130 s. ř. s. se neskončená řízení podle části páté o. s. ř. účinného přede dnem účinnosti tohoto zákona dokončí podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s. 6. Nejvyšší správní soud v dané věci rozhodl bez jednání. Vrchní soud v Praze v řízení vedeném před 1. 1. 2003 vyzval účastníky řízení, aby se vyjádřili, zda souhlasí se záměrem soudu projednat věc bez nařízení jednání. Žalobce s uvedeným závěrem vyslovil souhlas, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, přestože byl poučen, že nebude-li ve stanovené lhůtě vyjádřen nesouhlas, platí, že souhlas byl udělen. Již v řízení před Vrchním soudem v Praze byly tedy splněny podmínky pro projednání věci bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 250f odst. 1 písm. b) ve spojení s ust. § 250f odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že podle ust. § 130 odst. 1 s. ř. s. jsou účinky procesních úkonů učiněné v řízení vedeném před Vrchním soudem v Praze v řízení před Nejvyšším správním soudem zachovány a jsou posuzovány přiměřeně podle ustanovení s. ř. s., dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro rozhodnutí o věci samé bez jednání stanovené v § 51 odst. 1 s. ř. s. jsou splněny. 7. Dne 1. května 2003, tedy v průběhu řízení o žalobě, byla do obchodního rejstříku zapsána změna obchodní firmy žalobce, a to z původní firmy R. a.s. na novou firmu T. C. R. a.s. II. Skutkový stav věci 8. Dne 16. 6. 1995 podalo Ministerstvo vnitra České republiky (dále též „ministerstvo“) u žalovaného přihlášku kombinované ochranné známky „P.“ (dále též „napadená ochranná známka“). Tato ochranná známka byla přihlášena pro následující výrobky: radiostanice a radiokomunikační systém. Přihláška napadené ochranné známky byla podána na předepsaném formuláři. V kolonce nazvané „znění, vyobrazení nebo plošné zobrazení ochranné známky“ bylo uvedeno slovo „P.“, jako druh přihlašované ochranné známky bylo přihlašovatelem uvedeno kombinovaná ochranná známka. K přihlášce nebyly přiloženy žádné přílohy, tedy ani potřebný počet fotokopií ochranné známky tak, jak to v případě přihlášek kombinovaných ochranných známek právní úprava požadovala. 9. Dne 30. 6. 1995 vyzval žalovaný ministerstvo k odstranění nedostatků přihlášky, neboť k přihlášce nebyly přiloženy dvě fotografie a deset fotokopií ochranné známky. V této výzvě bylo ministerstvo upozorněno, že nedojde-li k odstranění nedostatků přihlášky ve stanovené lhůtě, bude řízení podle § 12 odst. 2 tehdy platného zákona č. 174/1988 Sb., o ochranných známkách (dále též „zákon č. 174/1988 Sb.“) zastaveno. Lhůta pro doplnění přihlášky stanovená žalovaným ve výzvě uplynula dne 29. 8. 1995. 10. Dne 1. 10. 1995 nabyl účinnosti nový zákon č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách (dále též „zákon č. 137/1995 Sb.“). Podle přechodného ustanovení § 42 odst. 1 cit. zákona se řízení o přihláškách ochranných známek, která neskončila před nabytím účinnosti tohoto zákona, dokončí podle tohoto zákona s tím, že přihlašovatel je povinen na výzvu Úřadu průmyslového vlastnictví v jím stanovené lhůtě uvést svou přihlášku do souladu s požadavky, které na ni klade tento zákon. 11. Žalovaný svým rozhodnutím č. j. 101332 ze dne 12. 7. 1996 zastavil podle § 38 odst. 5 zákona č. 137/1995 Sb. správní řízení s odkazem na skutečnost, že ministerstvo jako přihlašovatel nepředložilo ve stanovené lhůtě požadované doklady a neodstranilo tak přes výzvu nedostatky přihlášky. 12. Proti tomuto rozhodnutí podalo ministerstvo rozklad, ke kterému požadované přílohy, tedy dvanáct kusů fotokopií zobrazení přihlašované ochranné známky P., přiložilo. Ministerstvo dále v rozkladu uvedlo, že v případě, že by pozdní dodání vyobrazení ochranné známky mělo mít za následek posun priority, žádá, aby bylo pokračováno v řízení o známce P. jako slovní. Tento požadavek byl ministerstvem zdůvodněn tím, že slovní prvek P. byl zřejmý od samého počátku podání přihlášky. 13. Dne 20. 11. 1996 vydal předseda Úřadu průmyslového vlastnictví rozhodnutí o rozkladu č. j. O-101332-95, kterým rozhodnutí žalovaného zrušil, a to z toho důvodu, že předložením příslušných dokladů odpadl důvod pro zastavení řízení. 14. V pokračujícím řízení žalovaný dne 26. 2. 1997 sdělil ministerstvu, že právo přednosti se posouvá na den, kdy byla přihláška doplněna potřebnými podklady, tj. na den podání rozkladu. Ve svém podání ze dne 14. 8. 1997 adresovaném žalovanému ministerstvo argumentovalo, že napadená ochranná známka byla ve skutečnosti přihlášena jako známka slovní, na kterou se nevztahuje povinnost předložit vyobrazení. Na základě tohoto argumentu ministerstvo požadovalo, aby napadené ochranné známce bylo právo přednosti přiznáno již od okamžiku podání přihlášky. 15. Žalovaný svým rozhodnutím č. j. 101332 ze dne 29. 1. 1998 zapsal napadenou ochrannou známku do rejstříku ochranných známek jako známku slovní s právem přednosti již od 16. 6. 1995, tj. ke dni podání původní přihlášky ochranné známky, a to pod číslem 206 733. Tímto rozhodnutím se ministerstvo stalo s odkazem na § 12 odst. 2 zákona č. 137/1995 Sb. majitelem ochranné známky. 16. Žalobce v období od 15. 7. 1996 do 26. 3. 1997 podal přihlášky k sedmi ochranným známkám obsahujícím slovo P1., resp. slovo P2, z nichž pět bylo známek kombinovaných a dvě slovní. Proti zápisu těchto ochranných známek vzneslo ministerstvo v souladu s § 9 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/1995 Sb. námitky, neboť podle jeho přesvědčení jsou uvedené známky zaměnitelné s napadenou ochrannou známkou s dřívějším datem přednosti a tyto ochranné známky mohou vyvolat u spotřebitelů dojem, že výrobky jimi označované pocházejí od ministerstva. 17. Dne 3. 7. 1998 podal žalobce k žalovanému návrh na výmaz napadené ochranné známky s odkazem na § 25 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/1995 Sb., neboť dle jeho názoru tato ochranná známka byla zapsána v rozporu se zákonem. Konkrétně namítal, že ministerstvo není podnikatelským subjektem a nemůže být tedy přihlašovatelem, což dovozoval z ust. § 1 a § 4 odst. 2 zákona č. 137/1995 Sb. Žalovaný návrhu na výmaz napadené ochranné známky vyhověl svým rozhodnutím č. j. O-101332 ze dne 20. 3. 2000, když se přiklonil k názoru žalobce, že ministerstvo nebylo ke dni 16. 6. 1995 aktivně legitimováno k podání přihlášky napadené ochranné známky. 18. Žalobou napadeným rozhodnutím v