1 Afs 25/2006 — Nejvyšší správní soud

1 Afs 25/2006- 60 - text 1 Afs 25/2006 - 64 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce Z., zastoupeného JUDr. Miroslavem Pinkasem, advokátem se sídlem Jablonec nad Nisou, ul. 28. října 14, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem, se sídlem Ústí nad Labem, Velká hradební 61, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 2. 2004, č. j. 11410/140/03/SK, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 18. 1. 2006, č. j. 59 Ca 49/2004 – 32, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Včasnou kasační stížností se stěžovatel (dále i „žalobce“) domáhal zrušení pravomocného rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného. Jím žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu v Jablonci nad Nisou – platebnímu výměru, kterým byla žalobci vyměřena daň z převodu nemovitostí ve výši 2 126 240 Kč. Žalobce se včasnou žalobou domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného; důvody žaloby směřoval do nesprávné interpretace § 20 odst. 6 písm. e) zákona č. 357/1992 Sb. o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí. Zejména finanční orgány špatně vyložily pojem „vklad společníka“ a rovněž tak pojem „zánik účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným“. V důsledku toho pak na něho nedopadlo osvobození od této daně. Převod obchodního podílu není obchodním zákoníkem chápán jako zánik účasti ve společnosti, ale jako změna účasti ve společnosti. Vyjádřil přesvědčení, že od převodní daně měl být osvobozen, neboť splnil pro takový postup veškeré zákonné podmínky. Krajský soud žalobu zamítl; uvedl, že vlastnické právo ke vkladům či jejich částem přechází na společnost dnem jejího vzniku. Vlastnické právo k nemovitostem nabývá společnost vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí. V daném případě Katastrální úřad v J. povolil vklad vlastnického práva dne 13. 5. 1998 s právními účinky vkladu dne 16. 2. 1998. Správa vkladu nemá vliv na změnu – přechod vlastnického práva k nemovitostem, od něhož se odvíjí lhůta pro osvobození. Osvobození se však neuplatní, nesetrvá-li společník ve společnosti po dobu pěti let. Zánikem účasti ve společnosti je třeba rozumět faktický stav. Dne 22. 6. 2000 prodal žalobce druhému ze společníků celý svůj obchodní podíl, jeho účast ve společnosti tak skončila. Rovněž na výpisu z obchodního rejstříku ze dne 31. 7. 2000 je již uveden pouze jeden společník, nikoliv žalobce. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas kasační stížnost z důvodů podřaditelných pod § 103 odst. 1 písm. a) a písm. d) s. ř. s. V obsáhlé kasační stížnosti rozvinul námitky uvedené v žalobě, jakož i argumentaci k nim. Soudu vytkl, že neodůvodnil své rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem, neprovedl totiž výklad možných interpretací § 20 odst. 6 písm. e) zákona č. 357/1992 Sb. V takovém postupu spatřoval nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Soud rovněž špatně zodpověděl právní otázku interpretace citovaného ustanovení. Žalobce vyjádřil přesvědčení, že osvobození od daně se na něho rozhodně vztahuje, neboť nemovitosti vložil do obchodní společnosti již v roce 1992 a proto pětiletý časový test, nutný pro osvobození od daně, splnil. Není rozhodné, zda nabývající obchodní společnost jeho vklad nabyla formálně (vkladem práva do katastru nemovitostí), nebo nikoliv. Rozhodné je pouze to, že nemovitosti ve skutečnosti byly do společnosti žalobcem vloženy již v roce 1992, ta je také užívala, brala z nich po celou dobu požitky. Rozhodný je totiž pouze skutečný stav věci. Soud dále aplikoval při výkladu označené právní otázky nesprávné právní předpisy. Celou situaci měl posuzovat podle stavu, kdy nová společnost byla založena a vklad majetku do ní byl žalobcem proveden – tedy měl užít právní předpisy účinné již v roce 1992. Právním důvodem nabytí vlastnictví k vkladům je platná společenská smlouva uzavřená v roce 1992, nikoliv prohlášení o vkladu z roku 1997. Po celou dobu měl žalobce zato, že podmínky pro osvobození splnil; lhůta, od které se počítá časový test je dle jeho názoru, den vkladu majetku do společnosti. Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Žalovaný důvodnost kasační stížnosti popřel, setrval na důvodech obsažených ve vyjádření k žalobě a navrhl, aby soud kasační stížnost zamítl. Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Nejvyšší správní soud posoudil věc takto: Předmětem daně z převodu nemovitostí je ve shodě s ust. § 9 odst. 1 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb. úplatný převod nebo přechod vlastnictví k nemovitostem. Při zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem je předmětem daně z převodu nemovitostí úplatný převod nebo přechod podílu nebo části podílu, o který se sníží hodnota podílu převodce, který měl před vypořádáním, přičemž podílem spoluvlastníka se přitom pro účely daně z převodu nemovitostí rozumí souhrn hodnot všech jeho podílů na nemovitostech, které jsou předmětem vypořádání. Úplatný převod vlastnictví k nemovitostem je předmětem daně z převodu nemovitostí. Od daně může být daňový subjekt osvobozen, to však jen při splnění všech podmínek, jež zákon stanoví. Podle ust. § 20 odst. 6 zákona č. 357/1992 Sb. jsou od daně z převodu nemovitostí osvobozeny v tomto ustanovení vyjmenované převody a přechody vlastnictví k nemovitostem, podle písm. e) téhož ustanovení jsou osvobozeny i vklady vložené podle zvláštního zákona do základního kapitálu obchodních společností nebo družstev (dále jen "vklad"). Je-li vkladem nemovitost, osvobození se neuplatní, jestliže do pěti let od vložení vkladu zanikne účast společníka obchodní společnosti nebo člena v družstvu (dále jen "společník"), s výjimkou případu úmrtí společníka, a nemovitost není společníku vrácena, přičemž po dobu těchto pěti let neběží lhůta pro vyměření daně. Pro přiznání osvobození od daně z převodu nemovitostí, je tedy nezbytné, aby byly současně splněny všechny zákonem stanovené podmínky ke dni vzniku daňověprávního vztahu, tj. ke dni, kdy nastala skutečnost, která je předmětem daně z převodu nemovitostí. V případě, že nebyla splněna jedna ze zákonných podmínek, není možno toto osvobození přiznat. Při aplikaci právní normy je vždy nutno šetřit jejího významu. Aby tedy mohl správce daně přistoupit ke zdanění daní z převodu nemovitostí, musí mít vyřešenu otázku nejen počátku běhu pětileté lhůty, v níž se daň nevyměří (neboť lhůta pro její vyměření neběží), tedy otázku, kdy byl vklad do společnosti účinně proveden, ale i otázku splnění podmínky účasti daňového subjektu (zde žalobce) ve společnosti. Pak teprve může posoudit, zda se na žalobce nevztahovalo osvobození od této daně podle § 20 odst. 6 písm. e) zákona č. 357/1992 Sb. K otázce vzniku rozhodné skutečnosti, od níž se odvíjí běh pětileté lhůty účasti společníka ve společnosti se již opakovaně Nejvyšší správní soud vyjadřoval a uzavřel, že doba pěti let, během níž se neuplatní osvobození od daně z převodu nemovitostí, které jsou podle obchodního zákoníku vloženy do základního kapitálu obchodní společnosti [§ 20 odst. 6 písm. e) zákona č. 357/1992 Sb.], počíná běžet dnem, kdy obchodní společnost nabude vlastnické právo k těmto nemovitostem (viz rozsudek NSS ze dne 7. 12. 2005, č. j. 7 Afs 20/2004, publikováno na www.nssoud.cz). Jak vyplývá z § 58 obchodního zákoníku, základní kapitál obchodní společnosti je peněžní vyjádření souhrnu peněžitých i nepeněžitých vkladů všech společníků do základního kapitálu společnosti (dále je používána legislativní zkratka „vklad“) a společník se účastní na základním kapitálu vkladem. Na toto ustanovení navazují především ustanovení § 59 a § 60 obchodního zákoníku. Vklad společníka (ve smyslu legislativní zkratky použité v § 58 odst. 1 obchodního zákoníku) je souhrn peněžních prostředků (peněžitý vklad) nebo jiných penězi ocenitelných hodnot (nepeněžitý vklad), které se určitá osoba zavazuje vložit do společnosti za účelem nabytí nebo zvýšení účasti ve společnosti. Nepeněžitý vklad (jímž je i nemovitost) musí být splacen před zápisem výše základního kapitálu do obchodního rejstříku. Obchodní zákoník rozlišuje před vznikem společnosti správu a splácení vkladu peněžitého a správu a splácení vkladu nepeněžitého. Je-li nepeněžitým vkladem nemovitost, musí vkladatel předat správci vkladu písemné prohlášení s úředně ověřeným podpisem před zápisem společnosti do obchodního rejstříku. I když obchodní zákoník nestanoví náležitosti prohlášení potřebn