2 As 40/2006 — Nejvyšší správní soud

2 As 40/2006- 71 - text č. j. 2 As 40/2006 - 75 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce E. s. r. o., zastoupeného JUDr. Hanou Tichou, advokátkou se sídlem Jandova 8, Praha 9, proti žalovanému Magistrátu hlavního města Prahy, živnostenskému odboru, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, zastoupenému JUDr. Evou Novákovou, ředitelkou odboru, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2006, č. j. 6 Ca 67/2004 - 40, takto: I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností brojí proti shora označenému rozsudku Městského soudu v Praze. Tímto rozsudkem Městský soud zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného č. j. 167319/2003/C/Jan-5/2004/R ze dne 20. 2. 2004. Žalobou napadeným rozhodnutím byla stěžovateli udělena pokuta ve výši 30 000 Kč za porušení ustanovení § 6a odst. 1 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o regulaci reklamy“), kterého se dopustil tím, že šířil reklamu pohřebních služeb v časopise A. (č. 20/2003, str. 15, „Okradení pozůstalí“) a ve Z. s., vydaných pro území hlavního města Prahy v roce 2003 (str. 463), aniž by dodržel povolené náležitosti reklamy na činnost v pohřebnictví, stanovené tímto ustanovením. Citované ustanovení reguluje reklamu v oblasti poskytování pohřebních služeb a činností spojených s pohřebnictvím tak, že pozitivně vymezuje údaje, které může reklama v dané oblasti obsahovat, a negativně vymezuje, jakou formou a kde nesmí být takto zaměřená reklama šířena (odst. 2 téhož ustanovení). Stěžovatel v kasační stížnosti své důvody nepodřadil jednotlivým zákonným ustanovením, z obsahu stížnosti je však zřejmé, že uplatňuje zákonné důvody obsažené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a namítá tak nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky Městským soudem v Praze a také vady řízení před správním orgánem, které mohly ovlivnit zákonnost rozhodnutí. Stěžovatel uvádí, že pokuta mu byla žalovaným uložena v rozporu se zákonem o regulaci reklamy, když žalobou napadeným rozhodnutím byl zkrácen na svých právech zaručených Ústavou a příslušnými zákony České republiky, které zaručují svobodu projevu, svobodu podnikání, hospodářskou soutěž a rovnost účastníků této soutěže. Pokuta za uveřejnění článků v časopisech A. a ve Z. s. mu byla uložena v rozporu se zákonem. Článek v časopise A. považuje stěžovatel za osvětovou činnost, nikoli za reklamu, článek uveřejněný ve Z. s. pak za inzerci, která koresponduje dle obchodních zvyklostí s obsahem textů ostatních podnikatelských subjektů v daném oboru. Stěžovatel se rovněž domnívá, že správní řízení o udělení pokuty trpělo vadami. Žalovaný správní orgán podle mínění stěžovatele rozhodoval o udělení pokuty na základě doporučení arbitrážní komise Rady pro reklamu, která nemá statut orgánu oprávněného vydávat jakákoli závazná rozhodnutí, a dále mu nebyla žalovaným správním orgánem poskytnuta možnost vyjádřit se před rozhodnutím k podkladům pro rozhodování a ke způsobu jejich zjištění. V neposlední řadě stěžovatel uvádí, že žalovaný správní orgán není v dané věci orgánem nestranným, neboť Magistrát hl. města Prahy je zřizovatelem a majitelem obchodního konkurenta stěžovatele – P. ú. h. m. P.. Vyslovil názor, že vazby mezi živnostenským odborem Magistrátu hl. města Prahy, který napadené rozhodnutí vydal, a P. ú. h. m. P. jsou provázané. Podjatost žalovaného správního orgánu dovozuje stěžovatel z faktu, že právě tomuto konkurentovi, jehož je sám zřizovatelem, žádné pokuty neukládá, ačkoliv jím publikovaný obsah inzerce je co do obsahu prakticky totožný s textem, který je předmětem sporu. Městský soud tak pochybil jak při hodnocení důkazní situace, tak při právním hodnocení jednotlivých ustanovení zákona o regulaci reklamy a dalších právních předpisů, které stěžovatel specifikoval jen obecně jako zákony, které zaručují svobodu projevu, svobodu podnikání, hospodářskou soutěž a rovnost účastníků této soutěže. Stěžovatel současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Tomuto návrhu Nejvyšší správní soud usnesením č. j. 2 As 40/2006 - 61 ze dne 24. 5. 2006 nevyhověl. Ze všech výše uvedených důvodů stěžovatel navrhuje napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti odkazuje na své vyjádření k žalobě ze dne 28. 12. 2004. V tomto vyjádření kategoricky odmítá jakoukoli snahu o úmyslné poškození žalobce, když uvádí, že předmětné správní řízení bylo zahájeno na základě vnějšího podnětu dne 19. 1. 2004. Tento podnět obdržel žalovaný prostřednictvím Ministerstva průmyslu a obchodu a Odboru mimořádných kontrol a stížností Magistrátu hl. města Prahy. K samotnému uložení pokuty žalovaný uvádí, že podle ustanovení § 6 a odst. 1 zákona o regulaci reklamy může reklama v oblasti poskytování pohřebních služeb, provádění balzamace a konzervace, provozování krematoria a provozování veřejného pohřebiště obsahovat pouze: „název obchodní firmy nebo jméno, příjmení nebo název provozovatele činností v pohřebnictví, vymezení předmětu těchto činností, popřípadě dalších navazujících služeb, adresu pracoviště určeného pro styk se zákazníky, telefonní a faxové číslo, adresu elektronické pošty nebo internetovou adresu, provozní dobu pro veřejnost, firemní logo nebo jiný grafický motiv“. Reklama stěžovatele uveřejněná ve Z. s. obsahovala i cenu, což zákon nedovoluje, a uvedení ceny v rámci adresy www stránek dané obchodní společnosti se jeví jako účelové obcházení zákona. Jako odborné stanovisko si žalovaná strana vyžádala vyjádření metodicky nadřízeného orgánu, tj. živnostenského odboru Ministerstva průmyslu a obchodu. Tento orgán ve svém stanovisku konstatoval, že adresa www stránek je sice povolenou náležitostí reklamy činností v pohřebnictví, jejich obsah však musí být v souladu s požadavky na tuto reklamu kladenými, a tedy smí obsahovat jen ty údaje, které zákon uvádí jako povolené. S tímto názorem se žalovaný ztotožnil. Žalovaný zdůraznil, že ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) zákona o regulaci reklamy ve znění platném ke dni vydání napadeného rozhodnutí je povinností orgánu dozoru, zjistí-li porušení zákona o regulaci reklamy, uložit zadavateli, zpracovateli nebo šiřiteli reklamy, která je v rozporu s tímto zákonem, pokutu až do výše 2 000 000 Kč, a to i opakovaně. S tvrzením stěžovatele, dle kterého byl potrestán za to, že v rámci osvěty poskytl k uveřejnění v časopise A. č. 20/2003 sloupek s názvem „Okradení pozůstalí“ obsahující všeobecné informace o situaci v pohřebnictví, žalovaný nesouhlasí. Žalovaný vycházel v řízení z vyjádření reklamní a vydavatelské agentury M., s. r. o., dle kterého se jednalo o placenou inzerci. Ta obsahovala mimo jiné i konkrétní odkaz na společnost E. s. r. o. s uvedením telefonického kontaktu, adresy pracovišť určených pro styk se zákazníky včetně uvedení provozní doby pro veřejnost. Jednalo se tedy podle žalovaného o prezentaci stěžovatele, která měla za cíl podporu jeho podnikatelské činnosti obdobně jako v případě reklamy uveřejněné ve Z. s.. K námitce stěžovatele týkající se skutečnosti, že žalovaný vydal napadené rozhodnutí na základě doporučení Arbitrážní komise Rady pro reklamu (dále jen AK RPR), která nemá žádnou rozhodovací ani jinou pravomoc, ani nemá statut orgánu oprávněného vydávat závazná rozhodnutí, žalovaný uvádí, že každý správní orgán rozhoduje na základě a v rámci svého správního uvážení a že oprávnění požádat o odborné stanovisko příslušné orgány státní správy či profesní sdružení, která působí v oblasti reklamy, je zakotveno v ustanovení § 8 odst. 7 zákona o regulaci reklamy. K namítanému odepření práva vyjádřit se k podkladům rozhodování, ke způsobu jejich zjištění, případně k jejich doplnění žalovaný uvádí, že tato argumentace stěžovatele je nepravdivá. Stěžovateli byla v rámci oznámení o zahájení správního řízení dána možnost vyjádřit se k pokladům řízení, popřípadě navrhnout jejich doplnění a stěžovatel této možnosti využil (viz podání ze dne 26. 1. 2004). Námitku nestrannosti správního orgánu jako nelogickou a nemístnou žalovaný odmítl komentovat a navrhl kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnout. V souzené věci Nejvyšší správní soud z předmětného správního a soudního spisu především zjistil, že dne 3. 11. 2003 došla na Magistrát hl. města Prahy stížnost, jejíž přílohou byl výtisk časopisu A. č. 20/2003, v níž si pisatel stěžoval na porušení ustanovení § 6a odst. 1 zákona o regulaci reklamy ze strany stěžovatele uveřejněn