4 Ads 41/2006 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 41/2006- 64 - text č. j. 4 Ads 41/2006 - 64 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: JUDr. J. Č., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, pracoviště Hradec Králové, regionální referát rozhodovací činnosti, se sídlem Hradec Králové, Slezská 839, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, ze dne 29. 9. 2005, č. j. 54 Cad 63/2005 – 31, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně, paní JUDr. J. Č., žádostí ze dne 7. 1. 2005 požádala Okresní správu sociálního zabezpečení ve Svitavách, mj. o to, aby při výpočtu peněžité pomoci v mateřství (nástup mateřské dovolené dne 11. 1. 2005), bylo postupováno při zjišťování rozhodného období podle § 18 odst. 7 zákona č. 54/1956 Sb., tj., aby nebylo přihlíženo k době jejího zaměstnání a k příjmu, kterého dosáhla po dobu požívání rodičovského příspěvku podle zákona o státní sociální podpoře, kdy v období od 2. 6. 2003 do 31. 10. 2004 byla zaměstnána na zkrácený pracovní úvazek. Okresní správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 21. 2. 2005, č. j. OSSZ/NP/1/05/PPM-DV/JM, přiznala žalobkyni peněžitou pomoc v mateřství na dobu od 11. 1. 2005 do 25. 7. 2005 ve výši 69 % denního vyměřovacího základu, tj. 62 Kč na kalendářní den. V odůvodnění rozhodnutí uvedla, že za rozhodné období považovala období od 1. 1. 2004 do 31. 12. 2004. K požadavku žalobkyně na zjištění jiného rozhodného období uvedla, že ustanovení § 18 odst. 7 věty druhé zákona č. 54/1956 Sb. nelze použít, neboť toto ustanovení se vztahuje pouze na dobu do 31. 12. 2003. V této souvislosti poukázala na to, že od 1. 1. 2004 byl rozsah výkonu zaměstnání pro nárok pro poskytování rodičovského příspěvku ze zákona č. 117/1995 Sb. vypuštěn a poživatel rodičovského příspěvku může pracovat bez omezení. Podle názoru okresní správy sociálního zabezpečení se proto ustanovení § 18 odst. 7 vztahuje pouze na dobu do 31. 12. 2003 a žádosti žalobkyně, aby se při zjišťování rozhodného období k době od 2. 6. 2003 do 31. 10. 2004, kdy pracovala u svého zaměstnavatele při pobírání rodičovského příspěvku nepřihlíželo, nelze vyhovět. Žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze 22. 4. 2005, č. j. ČSSZ/1011/05/ZP, odvolání žalobkyně zamítla a rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení ve Svitavách potvrdila. V odůvodnění rozhodnutí se ztotožnila s postupem okresní správy sociálního zabezpečení. Uvedla, že zákonem č. 453/2003 Sb. byl § 30 zákona č. 117/1995 Sb. nahrazen novým zněním, které již neomezuje rozsah příjmů rodiče, poživatele rodičovského příspěvku, což podle žalované znamená, že ustanovení § 18 odst. 7, větu druhou, zákona č. 54/1956 Sb. lze vztáhnout pouze na období, kdy výkon zaměstnání rodiče v rozsahu stanoveném v zákoně o státní sociální podpoře byl při pobírání rodičovského příspěvku omezen, tedy na období před 1. 1. 2004. Konstatovala dále, že nelze vyhovět ani požadavku žalobkyně, jímž se domáhá vyplácení peněžité pomoci v mateřství jako při první mateřské dovolené a rozvedla z jakých důvodů. Považovala rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení ve Svitavách za rozhodnutí vyplývající ze zákonných předpisů. Proti tomuto rozhodnutí žalované podala žalobkyně včas žalobu. Uvedla v ní, že je nesporné, že novela zákona o státní sociální podpoře provedená zákonem č. 453/2003 Sb. odstranila ze zákona č. 117/1995 Sb. ustanovení o omezení výše výdělku rodiče pobírajícího rodičovský příspěvek. Od 1. 1. 2004 tedy zákon č. 117/1995 Sb. neomezuje výši příjmu jako podmínku nároku na rodičovský příspěvek a stanoví tak neomezenou možnost zaměstnání pro poživatele rodičovského příspěvku. Výkon zaměstnání při současném pobírání rodičovského příspěvku (bez ohledu na dosaženou výši příjmu) je však výkonem zaměstnání v rozsahu stanoveném v zákoně o státní sociální podpoře, který má na mysli platné, nezrušené a účinné ustanovení druhé věty § 18 odst. 7 zákona č. 54/1956 Sb., neboť i neomezený rozsah zaměstnání je rozsah stanovený zákonem o státní sociální podpoře. Žalobkyně dovozovala, že zákon tak stále dává matkám na mateřské dovolené možnost si vybrat období, z něhož má být vypočten denní vyměřovací základ pro výpočet peněžité pomoci v mateřství. Uvedla dále, že jestliže zákonodárce omezení účinnosti druhé věty § 18 odst. 7 zákona č. 54/1956 Sb., pouze pro období od 31. 12. 2003 do právních předpisů nezakotvil, ani dané ustanovení s účinností od 1. 1. 2004 nezrušil, musí žalovaná i OSSZ podle tohoto dosud platného a účinného pravidla postupovat a s ohledem na její žádost ze dne 7. 1. 2005 vypočítat peněžitou pomoc v mateřství z jejího příjmu před 6. 7. 2002, kdy nastoupila první mateřskou dovolenou. Navrhovala, aby rozhodnutí žalované i rozhodnutí OSSZ ve Svitavách byla zrušena. Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice, rozsudkem ze dne 29. 9. 2005, č. j. 54 Cad 63/2005 – 31, rozhodnutí ČSSZ, pracoviště Hradec Králové, regionální referát rozhodovací činnosti ze dne 22. 4. 2005, č. j. ČSSZ/1011/05/ZP, pro nezákonnost zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Dále rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že požadavku § 18 odst. 7 zákona o nemocenském pojištění lze vyhovět minimálně co do limitu místa výkonu zaměstnání, neboť rozsah výkonu zaměstnání je zákonem o státní sociální podpoře dán, a to v § 10 písm. a), kterým rozumí výdělečnou činností toliko výdělečnou činnost na území ČR, která svoji kvalitativní stránkou zakládá účast na nemocenském pojištění. Soud dále poukázal na smysl a účel novely zákona o státní sociální podpoře a konstatoval, že ustanovení § 18 odst. 7 je třeba vyložit ve prospěch žalobkyně s tím, že novelizací bylo sledováno zvýšení životní úrovně mladých rodin, nikoliv snížení jejich příjmu. Soud uvedl, že právní názor žalované, kdy žalovaná bez dalšího vyloučila aplikaci ustanovení § 18 odst. 7 věty druhé zákona o nemocenském pojištění, označuje za svévolné počínání správního orgánu. Soud odmítá argument žalované o tom, že ustanovení bylo ponecháno s ohledem na výskyt případů, kdy rozhodné období jde před den 1. 1. 2004. Pokud by totiž zákonodárce chtěl toto ustanovení ponechat pouze pro tyto účely, což žalovaná dovozuje, aniž by uvedla z čeho tak dovozuje, využil by standardní postup k takovému vyjádření, jakým jsou přechodná ustanovení textu zákona. Soud při své úvaze o smyslu dotčeného ustanovení uplatňuje rovněž výklad logický, a tzv. „argumentum e silentio“, (důkaz z mlčení), když platí, že neupravuje-li něco právní předpis, neomezuje užití konkrétního ustanovení, nelze užití tohoto ustanovení omezit. Právní argumentaci tohoto typu uznává Ústavní soud ČR, (např. nález č. I. ÚS 142/94). Soud dospěl k závěru, že žalovaná vyložila ustanovení § 18 odst. 7 zákona o státní sociální podpoře nezákonně, v rozporu s účelem sledovaným systémem práva sociálního zabezpečení. Žalobkyně byla napadeným rozhodnutím zkrácena na svém právu na přiznání peněžité podpory v mateřství. Krajský soud proto napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1, 4 s. ř. s. pro nezákonnost zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Zavázal žalovanou tím, že v dalším řízení je vázána názorem soudu vysloveným ohledně aplikace a výkladu ustanovení § 18 odst. 7 věty druhé zákona o nemocenském pojištění, tedy v daném případě musí vycházet z toho, že žalobkyně vykonávala po dobu od 2. 6. 2003 do 31. 10. 2004 zaměstnání v rozsahu zákona o státní sociální podpoře. Proti tomuto rozsudku podala včas kasační stížnost žalovaná (dále též jen „stěžovatelka“), a to z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Setrvala na svém stanovisku, že rozsah výkonu zaměstnání pro nárok na poskytování rodičovského příspěvku byl ze zákona č. 117/1995 Sb. v platném znění s účinností od 1. 1. 2004 vypuštěn. Za vymezení rozsahu výkonu zaměstnání nelze považovat pouhý obsah ustanovení § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 117/1995 Sb. v platném znění, stanovující limit místa výkonu zaměstnání. Aby byl pojem rozsah výkonu zaměstnání dostatečně konkrétní, musí být specifikován stanovením alespoň některého z dalších limitů zaměstnání, kterými mohou být např. doba výkonu zaměstnání, výše příjmů dosahovaných ze zaměstnání atp. S ohledem na uvedené má stěžovatelka za to, že krajským soudem provedený gramatický výklad pojmu rozsah výkonu zaměstnání je rozšiřujícím výkladem. Rozšiřující výklad je přípustný jen ve výjimečných případech. Pokud by měl být takový rozšiřující výklad připuštěn, což však stěžovatel sporuje, tj. pokud by bylo lze pokládat rozsah výkonu zaměstnání za upravený zákonem č. 117/2005 Sb., a to s odkazem na pouhé ustanovení § 10 odst. 1 písm. a)