6 As 17/2005 — Nejvyšší správní soud

6 As 17/2005- 51 - text č. j. 6 As 17/2005 - 51 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobce: C. Č. r., zastoupen Mgr. Eliškou Barthelemy, advokátkou, se sídlem Petrská 12, Praha 1, proti žalované: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Květná 15, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2004, č. j. 29 Ca 288/2002 - 32, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2004, č. j. 29 Ca 288/2002 - 32, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalovaný správní orgán (Státní zemědělská a potravinářská inspekce, ústřední inspektorát) – dále jen „stěžovatel“ – podává kasační stížnost směřující proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byla zrušena rozhodnutí ústředního ředitele České zemědělské a potravinářské inspekce ze dne ze dne 11. 6. 2002, č. j. 813/53/9/2002 - SŘ, a rozhodnutí ředitele krajského inspektorátu České zemědělské a potravinářské inspekce v O. ze dne 8. 3. 2002, č. j. 859/084/8/2002 - SŘ, ve věci uložení pokuty žalobci za porušení povinností podle zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o potravinách“) ve výši 55 000 Kč. Proti tomuto rozsudku krajského soudu stěžovatel (právní nástupce České zemědělské a potravinářské inspekce, na něhož přešla působnost jeho právního předchůdce) brojí včas podanou kasační stížností; v ní namítá, že krajským soudem vytýkané pochybení spočívající v absenci místa a času protiprávního jednání žalobce, které naplnilo skutkové podstaty několika správních deliktů podle zákona o potravinách, je nedůvodné, neboť správní řád, který na řízení o uložení pokuty za tyto správní delikty dopadá, takové požadavky nestanoví; striktní plnění požadavku soudu vymezit časově a místně všechna porušení povinností včetně způsobu spáchání by vedlo k narušení požadavku na výstižnost, jasnost a stručnost výroku rozhodnutí. Dále stěžovatel tvrdí, že ustanovení § 17 zákona o potravinách neobsahuje skutkové podstaty správních deliktů, za něž byl žalobce postižen, toto ustanovení upravuje pouze výši pokut, které mohou být za spáchání deliktů uloženy. Zákon o potravinách nestanoví zvláštní pravidla pro postup, kdy je ukládána pokuta při souběhu správních deliktů, proto stěžovatel užil per analogiam legis úpravy obsažené v § 12 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, tento postup je v souladu i s dosavadní judikaturou správního soudnictví, tímto postupem nebyl žalobce nijak poškozen. Stěžovatel tak namítá nesprávné posouzení právní otázky soudem ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), žádá přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a navrhuje zrušení napadeného rozsudku krajského soudu. Žalobce ke kasační stížnosti podal vyjádření, v níž uvedl, že vymezení deliktního jednání ve výroku rozhodnutí alespoň údaji o místě a času, kdy byl předmětný skutek spáchán je požadavkem oprávněným, kterého je třeba k tomu, aby nemohlo dojít k záměně skutku; v opačném případě trpí právní jistota adresáta takového rozhodnutí. Dále žalobce setrvává na svém názoru uplatněném již v řízení o žalobě, že v rozhodnutí není uvedeno, za který delikt je sankce ukládána. Napadené správní rozhodnutí orgánu I. stupně odkazuje na § 17 odst. 4 zákona o potravinách, ale to podle názoru žalobce nepostačuje k určení deliktů, za které byl postižen. Konečně žalobce uvádí, že v posuzované věci nebylo třeba postupovat podle pravidla pro ukládání sankcí při souběhu deliktů, což dovozuje z názoru krajského soudu k přípustnosti analogie legis při souběhu správních deliktů, pokud jde o výši ukládaného trestu. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu vázán rozsahem i důvody kasační stížnosti (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.) a shledal, že kasační stížnost je důvodná. Především Nejvyšší správní soud konstatuje, že s ohledem na rozhodnutí ve věci samé se již nezabývá návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti; k tomu však dodává, že stěžovatel v návrhu neuvedl jedinou skutečnost, z níž by bylo lze odvozovat, že mu nepřiznáním odkladného účinku nastane nenahraditelná újma (srov. § 73 s. ř. s.). Ze správního a soudní spisu vyplývají pro posuzovanou věc tyto podstatné skutečnosti: Právní předchůdce stěžovatele vykonal 16. 8. 2001 u žalobce (v jeho provozovně O., N. 3178/6b, M. O.), jehož předmětem činnosti je mimo jiné i uvádění potravin do oběhu, kontrolu plnění povinností uložených takovým subjektům zákonem o potravinách. Při těchto kontrolách stěžovatel zjistil několikero porušení cit. zákona, a to pokud jde o povinnosti uložené v ustanovení § 7 písm. e), § 8 odst. 2, § 11 odst. 2 písm. a) bod. č. 4 zákona o potravinách a dále opakované porušení povinností uvedených v § 6 odst. 1, § 6 odst. 4, § 10 odst. 1 písm. a), b) zákona o potravinách. Jednalo se o taková porušení jakými jsou chybějící údaje o třídě jakosti, absence údajů v českém jazyce, zdravotní závadnost potravin, jejich klamavé označení. Předchozího porušení zákona o potravinách se měl žalobce dopustit podle rozhodnutí téhož orgánu I. stupně ze dne 30. 4. 2001, č. j. 1917/104/8/2001 - SŘ, a to pokud jde o porušení povinností podle § 3 odst. 1 písm. a), § 3 odst. 3, § 6 odst. 1, § 6 odst. 4, § 10 odst. 1 písm. a), b) a § 11 odst. 2 písm. c) zákona o potravinách, přičemž za spáchání deliktů vážících se na tato porušení zákona byla žalobci vyměřena pokuta ve výši 135 000 Kč – toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 23. 5. 2001. Za porušení povinností, která byla zachycena v kontrolních protokolech, jež jsou součástí správního spisu, uložil dne 8. 3. 2002 orgán I. stupně (podle tehdejších předpisů ředitel krajského inspektorátu České zemědělské a potravinářské inspekce) podle § 17 odst. 4 zákona o potravinách pokutu ve výši 55 000 Kč. Uvozující text rozhodnutí (pod jeho nadpisem) obsahuje údaj o tom, že správní orgán rozhodoval ve věci uložení pokuty podle § 17 odst. 2 písm. a), § 17 odst. 3 písm. d), f) a § 17 odst. 4 zákona o potravinách, dále rozhodnutí v části před odůvodněním obsahuje popis skutku (údaj o místě a času jednání je skutečně obsažen až v první větě odůvodnění), výčet ustanovení zákona o potravinách, která byla porušena, a povinnost zaplatit pokutu v určené výši spolu s citací ustanovení, podle kterého se pokuta ukládá. V odůvodnění tohoto rozhodnutí pak je jednání, v jejichž důsledku byl porušen zákon o potravinách, orientováno v místě a čase, porušení jednotlivých povinností je podřazeno pod jednotlivá stanovení zákona o potravinách, která příslušné povinnosti zakládají, je provedena subsumpce pod skutkové podstaty správních deliktů (§ 17 odst. 2 písm. a/, § 17 odst. 3 písm. d/, f/ a 17 odst. 4 zákona o potravinách). Pokuta byla podle odůvodnění tohoto rozhodnutí uložena ve výši vztahující se na ten se sbíhajících se deliktů, který je nejpřísněji postižitelný (třetí odstavec str. 6 rozhodnutí), maximální výše pokuty činila podle tohoto odůvodnění 5 000 000 Kč (druhý odstavec str. 4 tohoto rozhodnutí), výše pokuty byla odůvodněna. K odvolání žalobce správní orgán II. stupně (jehož právním nástupcem je stěžovatel) napadené rozhodnutí potvrdil a odvolání zamítl. Žalobce přitom v odvolání namítal, že výrok rozhodnutí je nepřezkoumatelný, přičemž skutečnosti uvedené ve výroku jsou v rozporu s odůvodněním rozhodnutí, přičemž za stěžejní považoval, že stěžovatel mohl žalobci uložit podle § 17 odst. 4 zákona o potravinách pouze pokutu za porušení § 10 odst. 1 písm. a) a b), nikoliv za porušení ostatních ustanovení zákona o potravinách. Rozpor spatřoval dále žalobce v odůvodnění, které obsahovalo údaj o porušení čtyř skutkových podstat obsažených v § 17 a jeho jednotlivých odstavcích a tím, že pokuta byla uložena podle § 17 odst. 4 cit. zákona, aniž bylo vysvětleno, jak správní orgán k rozhodnutí o uložení sankce dospěl. Dále žalobce napadl zjišťování skutkového stavu věci (návrh na doplnění důkazů, kterému nebylo vyhověno). Správní orgán II. stupně ve svém rozhodnutí poukázal na to, že rozhodnutí orgánu I. stupně obsahuje odůvodnění v tom směru, že trest se ukládá za nejpřísněji postižitelný delikt, přičemž odvolací orgán upřesnil, že se jednalo o porušení § 10 zákona o potravinách, k němuž došlo opětovně – proto byl uložen trest za nejpřísněji postižitelný delikt, třebaže žalobce naplnil i skutkové podstaty dalších deliktů uvedených v § 17 odst. 2 písm. a), § 17 odst. 3 písm. d) a § 17 odst. 3 písm. f) zákona o potravinách. Stěžovatel se ve svém rozhodnutí rovněž vyjádřil k námitce ohledně zjišťování skutkového stavu věci a přezkoumal výši uložené sankce, přičemž napadené rozhodnutí potvrdil a odvolání zamítl. Žalobce podal u krajského soudu včas proti tomuto ro