6 As 25/2004 — Nejvyšší správní soud

6 As 25/2004- 80 - text č. j. 6 As 25/2004 - 86 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobkyně: RNDr. O. J., zastoupena JUDr. Janou Wenigovou, advokátkou, se sídlem Vítězná 10, Karlovy Vary, proti žalované: Česká lékárnická komora, se sídlem Antala Staška 80, Praha 4, zastoupené JUDr. Olgou Sovovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem Bartákova 34, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2004, č. j. 28 Ca 544/2001 – 59, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: Čestná rada České lékárnické komory rozhodnutím ze dne 26. 9. 2001, č. j. 9l/ČR/0l, uložila žalobkyni podle § 18 odst. 3 písm. a) z. č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře (dále jen „zákon č. 220/1991 Sb.“) pokutu ve výši 30 000 Kč. V odůvodnění rozhodnutí žalovaná uvádí, že inspektorka ČLK dne 24. 5. 2001 při své návštěvě prodejny A. v obci B. D., kterou žalobkyně provozovala na základě živnostenského oprávnění, zakoupila v této prodejně léčivé přípravky Aspirin, Panadol Extra a Endiaron, jejichž prodej je dle § 48 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 79/l997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon č. 79/1997 Sb.“) umožněn pouze v lékárnách, a dále jí byl bez lékařského předpisu prodán přípravek Contraspan att., pro který rovněž platí ustanovení § 48 odst. 3 písm. a) uvedeného zákona. K těmto přípravkům byly vydány paragony R 6771664 a R 6771665. Jiné osobě, kterou inspektorka požádala o výpomoc, pak byl následující den v uvedené prodejně vydán na lékařský předpis přípravek Viagra tbl., k němuž byla vydána účtenka z lékárny Š. v J., kterou žalobkyně provozuje na základě osvědčení ČLK č. 244/1994 ze dne 1. 6. 1994. S žalobkyní bylo zahájeno disciplinární řízení a bylo jí sděleno disciplinární obvinění. K tomuto obvinění žalobkyně namítla, že se o návštěvě prodejny N. B. D. dozvěděla až po 4 - 5 týdnech, kontrola v provozovně byla provedena bez její účasti a nebyla k ní přizvána ani v závěrečné fázi. Provoz nebyl ziskovou záležitostí. Výdej Viagry provedla její kolegyně v lékárně, ke skutečnosti, že šlo o recept zahraničního lékaře, poukázala na to, že v praxi k tomuto v lázeňských oblastech dochází. V prodejně prováděla kontroly, občas zde objevila i léčiva, jejichž prodej je vázán na lékárnu. Žalovaný posoudil jednání žalobkyně jako porušení § 5 odst. 2 písm. a) zákona č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, podle kterého je nestátní zdravotnické zařízení oprávněno poskytovat zdravotní péči jen tohoto druhu a v tom rozsahu, v jakém je poskytování zdravotní péče stanoveno v rozhodnutí o registraci. K tomu uvedl, že za povolený rozsah činnosti lze v daném případě pokládat i místo jejího výkonu, tj. lékárnu, nikoli však jiné prostory pro tuto činnost neschválené. Žalobkyně tím, že z lékárny zásobovala léčivy k jejich prodeji neoprávněné a zcela nezpůsobilé zařízení (prodejnu), porušila i ustanovení zákona č. 79/1997 Sb., a to § 18 odst. 1 písm. a), b) a § 21 odst. 1 písm. a) bod 1, jakož i § 48 odst. 1 (v případě přípravku Contraspan gtt) a § 48 odst. 3 písm. a), b), konečně i čl. 11 profesního řádu ČLK, podle kterého lékárník nevykonává komerční činnosti neslučitelné s důstojností profese lékárníka ani výkon své profese s těmito činnostmi nespojuje, a čl. 12 téhož předpisu, podle kterého je lékárník povinen znát právní předpisy, jimiž se řídí jeho činnost. Správní orgán poukázal i na porušení předpisů o živnostenském podnikání. Pokud jde o výši uložené pokuty, odkázal na skutečnost, že žalobkyně byla již dříve (v roce 1997) čestnou radou disciplinárně trestána, na míru závažnosti současného provinění a na skutečnost, že svým jednáním získávala materiální prospěch i za cenu porušování právních předpisů a možného ohrožení zdraví zákazníků prodejny, když léčivé přípravky byly vydávány nejen mimo lékárnu, ale i osobou k tomu odborně nezpůsobilou. Uložil tak peněžitý trest na horní hranici zákonné sazby. V poučení rozhodnutí pak poukázal na možnost podat proti rozhodnutí opravný prostředek k soudu ve lhůtě 3O dnů. Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného opravný prostředek k Městskému soudu v Praze. Namítla, že žalovaná nepřípustným způsobem zaměnila dvě odlišné činnosti žalobkyně. Ta je držitelkou koncesní listiny na živnost prodeje vyhrazených léčiv, kterou provozovala v provozovně A. v obci B. D. a zároveň je podle rozhodnutí o registraci oprávněna provozovat lékárnu v J.. Mezi oběma činnostmi je rozdíl. Žalovaná nemá kompetenci kontrolovat prodejce vyhrazených léčiv ani jim ukládat sankce, nemůže vůči nim použít ani svůj kontrolní řád, a to proto, že tito nejsou povinni být členy lékárnické komory, přičemž disciplinární pravomoc ČLK se vztahuje pouze na její členy. Přesto žalovaná žalobkyni sankcionovala za činnost prodejny vyhrazených léčiv a vycházela při tom z jakési kontroly provedené dne 24. 5. 2001 v této prodejně. Tuto kontrolu a písemný zápis provedený dle Kontrolního řádu ČLK považuje žalovaná za důkaz, ač podle uvedeného kontrolního řádu lze provádět kontrolu pouze lékárny a kontrolovanou osobou může být pouze lékárník. Při této „kvazikontrole“ správní orgán navíc porušil i svá vlastní kontrolní pravidla, nebot‘ kontrola dle kontrolního zápisu měla být provedena anonymně bez vstupu inspektora do prodejny, zápis z kontroly nebyl proveden na místě ani předán žalobkyni. Podle koncesní listiny vydané Okresním živnostenským úřadem Okresního úřadu Karlovy Vary ze dne 16. 5. 2000, č. j. ZU/F/217/2000/KL, provozovala žalobkyně živnost v prodejně A. v B. D.. V souladu s koncesní listinou byla oprávněna provozovat živnost prodeje vyhrazených léčiv, kterými se podle § 2 odst. 19 z. č. 79/1997 Sb. o léčivech, rozumí hromadně vyráběné humánní léčivé přípravky, které se mohou podle rozhodnutí o registraci (§ 23 a násl.) prodávat bez lékařského předpisu i mimo lékárny. Tato činnost je živností dle § 5 odst. 4 zákona č. 79/1997 Sb., a to živností koncesovanou, dle přílohy č. 3, skupiny č. 307. Podle § 48 odst. 6 zákona o léčivech jsou prodejci vyhrazených léčiv oprávněni prodávat pouze vyhrazená léčiva. Uvedená činnost podléhá režimu zákona č. 79/1997 Sb., včetně sankčních mechanismů. Dohled nad dodržováním zákona vykonává dle § 6 a § 54 Státní úřad pro kontrolu léčiv, ministerstvo zdravotnictví, obrany, spravedlnosti a vnitra. Činnost prodejce vyhrazených léčiv podléhá navíc živnostenskému úřadu, který vykonává i dohled. Česká lékárnická komora však není, podle jejího názoru, kompetentní vykonávat dohled nad dodržováním zákona o léčivech ani nad dodržováním zákona živnostenského. Přesto žalobkyni uložila sankci za údajné porušení pravidel v provozu živnosti v provozovně A.. ač k tomu nebyla kompetentní. Poukazuje na zákon č. 220/1991 Sb., ze kterého vyplývá, že sankce lze uložit lékárníkovi, jakožto členu České lékárnické komory, pouze za činnost lékárníka, nikoli za činnost jinou. Disciplinární pravomoc komory se nevztahuje na osoby v komoře neregistrované, včetně prodejců vyhrazených léčiv, a to ani tehdy, pokud tuto činnost vykonává lékárník. Městský soud v Praze žalobu po provedeném ústním jednání zamítl. Předně konstatoval, že nedůvodné jsou veškeré žalobní námitky, že ČLK nebyla oprávněna kontrolovat ani sankcionovat žalobkyni jako provozovatelku provozovny A. v obci B. D., tj. za případné nedostatky při výkonu živnosti žalobkyně dle koncesní listiny Okresního živnostenského úřadu Okresního úřadu Karlovy Vary č. j. ZU/F/217/2000/KL. Žalovaný nesankcionoval žalobkyni za výkon koncesované živnosti, ale za výkon jejího povolání lékárnice, tj. jako členku České lékárnické komory (podle § 3 odst. 3 zákona č. 220/1991 Sb. absolvent vysokoškolského studia v oboru farmacie, který vykonává své povolání v lékárenském zařízení na území ČR, musí být členem České lékárnické komory). Kontrolní řád ČLK umožňuje kontrolovat výkon povolání lékárníků - členů ČLK v lékárnách. Zároveň stanoví postup, jímž se kontrola provádí, ukládá inspektorům řadu povinností a zajišťuje řadu práv kontrolovanému subjektu. Je nepochybné, že ČLK nebyla oprávněna provádět kontrolu provozovny A., která není lékárnou. Žalovaný však v odůvodnění napadeného rozhodnutí nákupy provedené v prodejně A. nehodnotí jako provádění kontroly a skutečnosti uváděné v zápisu pořízeném o těchto nákupech, nepovažuje za kontrolní zjištění. Irelevantní jsou proto veškeré žalobní námitky, které v rozporu se skutečností takový postup žalovaného dovozují a jimiž je zároveň namítáno nedodržení kontrolního řádu ČLK. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný výslovně uvádí, že důkazy byly provedeny zápisem o návštěvě prodejny, účetními doklady a výslechem žalobkyně. Městský soud m