2 As 63/2006 — Nejvyšší správní soud

2 As 63/2006- 63 - text č. j. 2 As 63/2006 - 73 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: T. T. H., zastoupené advokátem Mgr. Markem Sedlákem, se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2006, sp. zn. 11 Ca 278/2005, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas podanou kasační stížností brojí proti shora označenému rozsudku Městského soudu v Praze. Tímto rozsudkem městský soud zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie (dále jen „žalovaný“) ze dne 5. 10. 2005, č. j. SCPP-3683/C-215-2005, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Policie ČR, Oddělení cizinecké policie Brno-město, ze dne 25. 7. 2005, č. j. SCPP-005070/BR-I-CI-2005, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatelky o povolení k trvalému pobytu na území ČR podle § 87h odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců. Stěžovatelka v kasační stížnosti uplatňuje důvody obsažené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), čímž namítá nesprávné posouzení právní otázky městským soudem, vady správního řízení, pro něž měl městský soud napadené rozhodnutí zrušit, a nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu spočívající v nesrozumitelnosti. Stěžovatelka připomíná, že její žádost o trvalý pobyt byla zamítnuta podle § 87h odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců proto, že bylo důvodné nebezpečí, že by mohla závažným způsobem narušit veřejný pořádek. S tím se městský soud ztotožnil, aniž by však vyložil pojmy veřejného pořádku a jeho závažného narušení. Tyto pojmy jsou sice neurčitými právními pojmy, jejich aplikace však nemůže být určena pouze volnou úvahou orgánu aplikujícího právo, nýbrž musejí být náležitě definovány. Tyto své postoje stěžovatelka podepřela rozsudkem Nejvyššího správního soudu Boh. A 11048/1934 vykládajícím pojem „rodinný hrob“ a také judikaturou Vrchního soudu v Praze. Stěžovatelka odkazuje na definici veřejného pořádku obsaženou v § 36 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, kde je definován jako „základní zásady společenského a státního zřízení“. Za ty pak stěžovatelka považuje stálé a obecné regulativy, jako jsou demokratický právní stát, svoboda slova a další. Zejména je však tento pojem definován v cizineckém komunitárním právu, a to konkrétně ve Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004, o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (dále jen „Směrnice 2004/38/ES“). Článek 27 odst. 2 této směrnice pro aplikaci veřejného pořádku zavádí požadavek přiměřenosti a zásadu, že každý jednotlivý případ musí být posuzován na základě osobního chování dotyčné osoby, přičemž za porušení veřejného pořádku nelze automaticky považovat každé jednání kvalifikované jako trestný čin. Toto ustanovení vylučuje podle stěžovatelky aplikaci ustanovení § 87h odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců z důvodu generální prevence, jinak řečeno neumožňuje odůvodňovat postup cizinecké policie odkazem na obecné zájmy společnosti. Český zákonodárce navíc okruh takových protiprávních jednání zužuje, když v § 87h odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců stanovuje, že tato narušení veřejného pořádku mají být provedena závažným způsobem, z čehož stěžovatelka dovozuje, že se jedná pouze o trestné činy mimořádné závažnosti srovnatelné s ohrožením bezpečnosti ČR, které je druhým možným důvodem pro zamítnutí žádosti o zvláštní pobytové povolení. Stěžovatelčiny osobní a soukromé poměry přitom takovýto význam pojmu „závažný způsob narušení veřejného pořádku“ nenaplňují. Není dáno ani „důvodné nebezpečí“, že by stěžovatelka mohla narušit veřejný pořádek způsobem srovnatelným s ohrožením bezpečnosti ČR nebo živelnou pohromou. Dále stěžovatelka brojí proti tomu, aby byl jako důkaz používán úřední záznam Policie ČR, oddělení cizinecké policie Most ze dne 27. 6. 2005, z nějž vyplývá, že J. P. uzavřel manželství se stěžovatelkou za úplatu 8000 Kč, viděl ji pouze jednou v životě, a to při svatebním obřadu, a ve skutečnosti žije ve společné domácnosti se svou družkou, s níž má již několik dětí a chce si ji vzít. S J. P. bylo totiž možno učinit jedině výslech svědka či vyjádření účastníka, o čemž by však musel být sepsán protokol. Pokud bylo v jeho bydlišti prováděno tzv. šetření rodinných poměrů, jednalo se o místní ohledání, k němuž měli být přizváni oba účastníci řízení a jejich právní zástupce. Stejně tak nelze použít ani výslech svědkyně V. M. ze dne 7. 7. 2005, z nějž je zjevné, že obsah výpovědi byl se svědkyní předem projednán při nezákonně provedeném místním ohledání ze dne 27. 6. 2005. Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku shledává stěžovatelka v tom, že přestože podala žádost o povolení k trvalému pobytu podle § 87e odst. 1 zákona o pobytu cizinců, městský soud posoudil věc tak, že požádala o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny, a tento termín používá i nadále, nejde tedy o písařskou chybu a stěžovatelka se obává, zda soud její žádost nepochopil jako žádost podle § 42a téhož zákona. Nepřezkoumatelnost nachází dále v tom, že městský soud poukazuje na rozpor jejích tvrzení s obsahem správního spisu, aniž by upřesnil, která její tvrzení má na mysli. Dále městský soud poukazuje na výpověď J. P., který však žádnou procesní výpověď ve smyslu § 35 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu, neučinil. Za nesrozumitelné označuje stěžovatelka i tvrzení městského soudu, že neobstojí její argumentace, že bylo povinností správního orgánu prokázat jí, že nezávažná porušení právních předpisů nejsou porušením veřejného pořádku. Stěžovatelka nic takového netvrdila, jen předkládala své stanovisko k výkladu tohoto neurčitého právního pojmu. Za nepřezkoumatelnou označuje i formulaci městského soudu, podle níž se správní orgány zabývaly zjištěnými rozpory, když není uvedeno, o jaké rozpory se jednalo a jak byly odstraněny. Nesrozumitelnost nachází stěžovatelka i v tom, že nechápe, v čem je její jednání neslučitelné s právním řádem ČR, když neučinila nic, co by český právní řád zakazoval, naopak předložila všechny doklady požadované ustanovením § 87f písm. b) zákona o pobytu cizinců, tedy oddací list a kopii dokladu, z nějž vyplývá, že manžel je občanem ČR. Žádné další podmínky zákon nestanoví, z čehož plyne, že je-li manželství platně uzavřeno a trvá, je pro rozhodnutí správního orgánu irelevantní, jaká je kvalita manželského života stěžovatelky a jejího manžela, či za jakých okolností bylo jejich manželství uzavřeno. Pokud pak správní orgán provádí šetření a dokazování v tomto ohledu, překračuje tím hrubě své pravomoci v rozporu s ústavními kautelami. Stěžovatelka tedy postupovala v souladu se zákonem a při uzavření manželství i v řízení o povolení trvalého pobytu uplatnila své ústavní právo činit, co není zákonem zakázáno. Pokud byla její žádost přesto zamítnuta, a posléze bylo obdobně naloženo i s její žalobou, byla jí způsobena újma pro uplatnění jejího základního práva v rozporu s článkem 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Z těchto důvodů stěžovatelka navrhuje napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušit. Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti poukázal na skutečnost, že od 27. 4. 2006 nabyl účinnosti zákon č. 161/2006 Sb., který změnil zákon o pobytu cizinců tím způsobem, že nyní již přímo ve svém § 87k odst. 1 písm. c) uvádí, že policie nebo ministerstvo žádost o povolení k trvalému pobytu zamítne, jestliže žadatel uzavřel manželství s cílem získat povolení k trvalému pobytu. V době jeho rozhodování sice ještě nebylo toto ustanovení začleněno do platného znění zákona, orgány cizinecké policie jsou nicméně přesvědčeny, že manželství stěžovatelky s občanem ČR bylo uzavřeno právě z tohoto důvodu. S přihlédnutím k této skutečnosti bylo v rozhodnutí Policie ČR použito ustanovení o veřejném pořádku. Dále žalovaný pro informaci soudu uvádí, že stěžovatelka podala dne 21. 10. 2005 novou žádost, která byla zamítnuta v odvolacím řízení dne 18. 4. 2006. Zároveň bylo zjištěno, že u Okresního soudu v Mostě probíhá řízení o rozvodu stěžovatelčina manželství s panem P. Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelka podala u Policie ČR, oddělení cizinecké policie Brno-město (dále jen „prvostupňový správní orgán“) dne 27. 5. 2005 žádost o povolení k trvalému pobytu na území. K ní přiložila oddací list prokazující, že dne 19. 5. 2005 uzavřela v K. Š. manželství s panem J. P. V