3 Ao 3/2007 — Nejvyšší správní soud

3 Ao 3/2007- 48 - text č. j. 3 Ao 3/2007 - 52 U S N E S E N Í Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci navrhovatelky Bc. I. K., zastoupené JUDr. Hanou Klímovou, advokátkou se sídlem Hradčanské nám. 12, Praha 1, proti odpůrci Hlavnímu městu Praha, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, zastoupenému JUDr. Petrem Vališem, advokátem se sídlem Pplk. Sochora 4, Praha 7, v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – usnesení zastupitelstva hlavního města Prahy č. 40/14 ze dne 14. 9. 2006, kterým byl schválen návrh změny Z 1000/00 Územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy, t a k t o : I. Návrh s e o d m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Navrhovatelce s e v r a c í přeplatek na zaplaceném soudním poplatku ve výši 1000 Kč, který bude Nejvyšším správním soudem poukázán k rukám její zástupkyně do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : Navrhovatelka se podáním ze dne 14. 12. 2006, označeném jako žaloba, u Městského soudu v Praze domáhala zrušení usnesení zastupitelstva hlavního města Prahy č. 40/14 ze dne 14. 9. 2006 (dále též „usnesení zastupitelstva“), jímž byl mj. schválen návrh změny Z 1000/00 Územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy (dále též „změna územního plánu“). V podání uvedla, že je zapsána na LV č. 1888 pro k. ú. M. jako vlastník pozemku č. 4575 a č. 4555/1. Usnesením zastupitelstva hlavního města Prahy č. 30/07 ze dne 1. 9. 2005 byl zpracován návrh změny územního plánu. Veřejnou vyhláškou bylo oznámeno, že veřejné jednání bude dne 1. 6. 2006; návrh změny Z 1000/00 byl vystaven k veřejnému nahlédnutí od 23. 5. do 21. 6. 2006 s tím, že námitky lze podávat do posledního dne vystavení – 6. 7. 2005. Navrhovatelka v podání upozornila, že správně mělo být uvedeno datum k podání námitek 6. 7. 2006 a dále v něm namítla vady poučení uvedené na veřejné vyhlášce, kdy bylo nesprávně odkázáno na § 21 odst. 4 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánovaní a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“; s účinností od 1. 1. 2007 zrušen a nahrazen zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, dále jen „nový stavební zákon“ - pozn. soudu). I přesto podala včas námitky, jejichž obsahem byl nesouhlas s výsledky revize územního plánu. V nich uvedla, že vedení velmi vysokého napětí je podle návrhu změny vedeno jako stálé, ačkoli v původním územním plánu je stavba vedení velmi vysokého napětí evidována jako v budoucnu realizovaná stavba. Požadovala, aby vedení velmi vysokého napětí bylo odkloněno z jejích pozemků. Magistrát hlavního města Prahy jí doručil přípis ze dne 12. 10. 2006 označený jako „rozhodnutí o podané námitce k návrhu změny Z 1000/00 Územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy“, kterým sdělil výsledek rozhodnutí zastupitelstva hlavního města Prahy ze dne 14. 9. 2006, podle něhož vznesené námitce podle § 22 odst. 4 nebylo vyhověno, neboť požadavek neodpovídá schválenému zadání změny. Navrhovatelka namítá, že v usnesení zastupitelstva není uvedeno žádné zákonné ustanovení, proč tomu tak je, pročež je toho názoru, že se zastupitelstvo hlavního města Prahy nedostatečně a nepřesvědčivě zabývalo jejími námitkami. Nebyly jí sděleny důvody, proč námitkám nebylo vyhověno a je toho názoru, že návrh územněplánovací dokumentace nebyl posouzen s právními předpisy, kdy územní plán neodpovídá skutečnému stavu a není s ním v souladu. S ohledem na tyto tvrzené skutečnosti uvedla, že usnesení zastupitelstva je nezákonné, přičemž jeho přijetí trpí vadami řízení podle § 78 odst. 1 s. ř. s. Odpůrce ve vyjádření k podání navrhovatelky uvedl, že skutečnost, že jejím námitkám nebylo vyhověno nelze považovat za důvod pro zrušení usnesení zastupitelstva. Schválená změna územního plánu u předmětného vedení velmi vysokého napětí pouze uvádí tu skutečnost, že ze zamýšlené stavby se stala stavba existující. Poukázal, že zadání změny územního plánu vycházelo z potřeby odstranění formálních nedostatků, při změnách nedošlo ke změně způsobu funkčního využití pozemků. Přípis, který obdržela navrhovatelka je podle § 23 odst. 2 stavebního zákona sdělením pořizovatele o tom, proč podaným námitkám nebylo vyhověno. Nejedná o správní rozhodnutí, neboť konečné rozhodnutí o námitkách může učinit pouze zastupitelstvo územního samosprávného celku. Takovéto sdělení je podle § 70 s. ř. s. ze soudního přezkumu ve správním soudnictví vyloučeno, neboť jen oznamuje, jak rozhodl samosprávný orgán v rámci své samostatné působnosti. Odpůrce vyjádřil názor, že napadené usnesení zastupitelstva by mohlo naplňovat znaky opatření obecné povahy pode § 171 spr. ř. (v celém textu míněn zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů), nicméně uvedl, že změna územního plánu v této formě uveřejněna na úřední desce Magistrátu hlavního města Prahy nebyla a návrh byl podán proti neúčinnému opatření obecné povahy. Současně naznačil, že pokud by změna územního plánu byla provedena vyhláškou v rámci samostatné působnosti, je příslušným orgánem k jejímu zrušení Ústavní soud. Odpůrce dodal, že není jasné, zda platnost a účinnost rozhodnutí zastupitelstva nastává v okamžiku schválení usnesení zastupitelstva hlasováním, nebo jeho účinnost nastává zveřejněním – vydáním – vyhlášky, nebo opatření obecné povahy. Odpůrce závěrem vyjádřil pochybnosti nad žalobní legitimací navrhovatelky. Navrhl, aby Městský soud v Praze podání navrhovatelky odmítl. Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 10. 2007, č. j. 8 Ca 370/2006 - 44, podle § 7 odst. 6 s. ř. s. návrh postoupil Nejvyššímu správnímu soudu. V něm uvedl, že navrhovatelka navrhla zrušení usnesení zastupitelstva hlavního města Prahy ze dne 14. 9. 2006 č. 40/14 k návrhu změny Z 1000/00 Územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy z důvodu nevyhovění její námitce podané podle § 22 odst. 4 stavebního zákona. Soud uvedl, že návrh směřuje ke zrušení opatření obecné povahy podle § 101a s. ř. s., kdy k řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí je podle § 101c s. ř. s. příslušný Nejvyšší správní soud. S ohledem na toto usnesení byla věc dne 2. 11. 2007 doručena k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu, který podání navrhovatelky, označené jako žaloba, s ohledem na § 41 odst. 2 o. s. ř. subsidiárně použitého podle § 64 s. ř. s., posoudil jako návrh na zrušení opatření obecné povahy podle 101a a násl. s. ř. s. Navrhovatelka v něm nesouhlasí s tím, jakým způsobem zastupitelstvo v usnesení rozhodlo o vyřízení jí podaných námitek. Proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud usnesení zastupitelstva hlavního města Prahy ze dne 14. 9. 2006 č. 40/14 zrušil. Nejvyšší správní soud se v projednávané věci nejprve zabýval otázkou, zda usnesení zastupitelstva hlavního města Prahy ze dne 14. 9. 2006 č. 40/14, jímž v bodě II. schválilo návrh změny Z 1000/00 Územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy, včetně mj. návrhu rozhodnutí o podaných námitkách vlastníků, je opatřením obecné povahy podle § 101a s. ř. s. Při posuzování této právní otázky vycházel Nejvyšší správní soud z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2007, č. j. 3 Ao 1/2007 - 44, publikovaném pod č. 1276/2007 Sb. NSS, který ve svém rozhodování dospěl k odlišnému právnímu názoru, než který byl vysloven v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2006, č. j. 1 Ao 1/2006 - 74, publikovaném pod č. 968/2006 Sb. Nejvyšší správní soud v usnesení rozšířeného senátu vyjádřil právní názor, podle něhož územní plán velkého územního celku schválený usnesením zastupitelstva kraje v roce 2006 není opatřením obecné povahy, a není zde dána pravomoc soudu podle § 4 odst. 2 písm. c) s. ř. s. k jeho přezkumu podle § 101a a násl. s. ř. s. Na základě shora uvedeného usnesení rozšířeného senátu a právních závěrů v něm obsažených Nejvyšší správní soud věc posoudil takto: Opatření obecné povahy je institutem, který do českého právního řádu – alespoň co se jeho výslovného pojmenování týče - zavedl zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Uvedený zákon předepsal vydání opatření obecné povahy pro některé činnosti telekomunikačních orgánů přímo, např. v ust. § 34 odst. 4, právní účinky pak blíže rozvedl v ust. § 124 zákona. Zákon nabyl účinnosti dne 1. 5. 2005 a těmito svými ustanoveními navázal na již platný (od 24. 9. 2004), ale v té době dosud neúčinný zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. Zároveň byl novelizován i soudní řád správní a ustanovením § 171, části dvacáté prvé, zákona č. 127/2005 Sb. do něj byl inkorporován díl 7, části třetí, hlavy II. se svými ustanoveními § 101a až § 101d a zároveň doplněna ustanovení § 4 odst. 2 písm. c) a § 48 odst. 2 písm. e). Samotný soudní řád správní však ani po novelizaci definici opatření obecné povahy neobsahuje, výše uvedená ustanovení upravují pouze pravomoc a kompetenci soudů a některá další procesní pravidla přezkumu. Odpověď na otáz