4 Ads 13/2007 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 13/2007- 101 - text č. j. 4 Ads 13/2007 - 101 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: M. J., zast. JUDr. Jaroslavem Mejzlíkem, advokátem, se sídlem Třebíč, Bráfova 24, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o zvýšení důchodu pro bezmocnost, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2006, č. j. 22 Cad155/2006 – 81, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 14. 3. 2005, č. j. x, snížila žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení žalobkyni od 8. 5. 2005 částku zvýšení důchodu pro bezmocnost podle § 70 odst. 1 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb. v platném znění na 472 Kč měsíčně. V odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, že podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Třebíči ze dne 14. 1. 2005 odpovídá zdravotní stav žalobkyně pouze částečně bezmocnosti. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu, v níž namítala, že rozhodnutí žalované je nezákonné. Poukazovala na to, že od vydání rozhodnutí dne 6. 3. 2003, jímž jí byl přiznán II. stupeň bezmocnosti nedošlo ke zlepšení jejího zdravotního stavu, které by odůvodňovalo bezmocnost pouze částečnou. Namítala, že v jejím zdravotním stavu dochází naopak ke zhoršování na všech úsecích. Je stále více odkázána na pomoc někoho jiného při běžných životních úkonech, sama není schopna se o sebe bez pomoci postarat. Nemůže již chodit, chodí pouze o dvou francouzských holích a jedině za podpory další osoby udělá s obtížemi nějaký krok. Není schopna bez pomoci používat WC ani s nástavcem, neudrží moč, několikrát denně potřebuje zajistit osobní hygienu, včetně výměny hygienických potřeb. Sama se neobleče, neumyje, neudrží nic v rukou, potřebuje i pomoc při podávání stravy. Objevuje se u ní i postupující artróza a další vady a nemoci trvale značně ztěžující pohybovou schopnost a tím a i schopnost se sama o sebe postarat. Trpí rovněž nemocemi interního charakteru, protože se léčí pro vysoký tlak a užívá léky na srdce. Absolvovala opakovaně operace křečových žil i bércových vředů dolních končetin. Namítala dále, že posudek ze dne 14. 1. 2005 byl proveden naprosto neadekvátně, neboť posudková lékařka ji vůbec nezná a zdržela se v jejím bytě pouze 3 minuty. Posudek provedla, aniž by znala aktuální zdravotní stav a vyžádala si nálezy od odborných lékařů nebo praktické lékařky. Žalobkyně dále namítala, že nemůže pochopit, na základě čeho je nyní konstatováno, že se její zdravotní stav zlepšil do té míry, že odpovídá pouze bezmocnosti částečné. Uvedla, že nesouhlasí s napadeným rozhodnutím a žádala, aby její zdravotní stav byl přezkoumán posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí po předchozím novém vyšetření její zdravotního stavu na odborných pracovištích. Dovolávala se toho, aby jí byla ponechána převážná bezmocnost. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. 9. 2005, č. j. 22 Cad 49/2005 – 30, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve svém rozhodnutí vycházel z vyjádření žalobkyně u jednání soudu dne 30. 6. 2005, z posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, pracoviště v Brně ze dne 9. 6. 2005 a jeho doplnění ze dne 25. 8. 2005 a z obsahu posudkové dokumentace. Podle názoru soudu byla kritéria stupně bezmocnosti posudkovou komisí komplexně zhodnocena, byť se jmenovaná pohybuje obtížně s oporou dvou francouzských holí, nepozbyla schopnost sebeobsluhy, nepotřebuje pravidelnou pomoc ani soustavný dohled jiné osoby při hlavních životních úkonech, potřebuje dlouhodobě pomoc jiné osoby při některých nezbytných životních úkonech, např. při mytí, česání a oblékání. Nejedná se o osobu prakticky nebo úplně nevidomou. Soud dospěl k závěru, že na základě uvedených zjištění nejsou splněna kritéria ve smyslu § 2 odst. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. v platném znění, nýbrž kriteria ve smyslu § 2 odst. 1 citované vyhlášky. Soud na základě zjištěného skutkového stavu zaujal právní názor, že žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí nesplňovala podmínky převážné bezmocnosti podle § 70 odst. 1 písm. b) zákona č. 100/1988 Sb. v platném znění a § 2 odst. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., ale pouze jen částečné bezmocnosti podle ustanovení § 70 odst. 1 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb. a § 2 odst. 1 citované vyhlášky. Z těchto důvodů žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně kasační stížnost. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 19. 6. 2006, č. j. 4 Ads 110/2005 – 53, ke kasační stížnosti žalobkyně rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění rozsudku mimo jiné uvedl, že v obecné rovině lze jistě souhlasit s tím, že dřívější nadhodnocené posouzení zdravotního stavu a schopnosti sebeobsluhy může být důvodem pro snížení stupně bezmocnosti. Zdůraznil však, že posudkové závěry o takovém nadhodnocení (stejně tak o zlepšení nebo stabilizaci zdravotního stavu a schopnosti sebeobsluhy) musejí být přezkoumatelným způsobem odůvodněny. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v posuzované věci tomu tak nebylo. Odůvodnění, které použila posudková komise o dřívějším nadhodnocení zdravotního stavu stěžovatelky, nebylo lze z obsahu posudkového spisu dovodit. V záznam o jednání ze dne 21. 2. 2003, na jehož podkladě byla stěžovatelka uznána převážně bezmocnou, bylo totiž výslovně uvedeno, že se u stěžovatelky jedná o závažné postižení pohybové, chůze na minimální vzdálenost o dvou francouzských berlích. V části posudkové zhodnocení je uvedeno, že stěžovatelka vyžaduje pomoc při hlavních životních úkonech. Dále bylo konstatováno, že stěžovatelka je převážně, dosud nebyla ani částečně, bezmocná. Vzhledem k plánované TEP byla určena KLP za 2 roky. Nejvyšší správní soud dovodil, že z těchto důkazů vyplynulo, že stěžovatelka byla uznána od 3. 2. 2003 převážně bezmocnou nikoliv proto, že jí očekávala operace TEP, jak tvrdila posudková komise, ale proto, že vyžadovala pomoc při hlavních životních úkonech. Konstatoval, že tento závěr podporoval i lékařský nález pro zjištění bezmocnosti ze dne 3. 2. 2003. Rovněž z lékařského nálezu ze dne 14. 12. 2004 bylo lze dovodit, že stěžovatelka potřebovala pomoc jiné osoby při hlavních životních úkonech. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že za této situace, se jevil závěr posudkové komise o předchozím nadhodnocení zdravotního stavu jako nepřezkoumatelný a tím i nepřesvědčivý, neboť důvod nadhodnocení – očekávaná operace TEP – z obsahu posudkové dokumentace nelze zjistit, spíše naopak – uvedená skutečnost byla pouze důvodem pro stanovení kontrolní lékařské prohlídky na únor 2005. Nejvyšší správní soud proto zavázal krajský soud k tomu, aby vyžádal od posudkové komise MPSV ČR doplňující posudkem, v němž posudková komise sdělí skutečné důvody snížení stupně bezmocnosti (zlepšení, stabilizace zdravotního stavu a schopnosti sebeobsluhy, případně dřívější nadhodnocení), které musí být přezkoumatelné a přesvědčivým způsobem odůvodněné. Dále uvedl, že krajský soud bude muset zvažovat se zřetelem k průběhu řízení před tímto soudem a se zřetelem k námitkám uplatněným v kasační stížnosti, zda by nebylo vhodné, aby stěžovatelka byla přítomna při provedení doplňujícího posudku posudkové komise. Krajský soud v Brně poté rozsudkem ze dne 12. 10. 2006, č. j. 22 Cad 155/2006 – 81, žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku poukázal na dosud provedené důkazy a dále vycházel z doplňujícího posudku posudkové komise MPSV ČR, pracoviště v Brně ze dne 21. 9. 2006, který vyžádal podle závazného pokynu uvedeného ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu. Konstatoval (mimo jiné), že posudková komise uznala, že formulace v posudkovém zhodnocení ze dne 9. 6. 2005 a 25. 8. 2005 nebyla přesná. Posudková komise však přesto setrvala na svých dosavadních závěrech uvedených v posudcích ze dne 9. 6. 2005 a 25. 8. 2005, a to za situace, kdy námitky žalobkyně u jednání soudu dne 30. 6. 2005 vzala v úvahu a vycházela rovněž z odborného lékařského nálezu MUDr. K. ze dne 27. 6. 2005, který její posudkové závěry potvrzuje. Trvala tedy na tom, že žalobkyně při hlavních životních úkonech nepotřebovala pravidelnou pomoc jiné osoby a nejednalo se ani o osobu úplně nevidomou. Soud dále uvedl, že se ztotožnil se skutkovým a posudkovým závěrem posudkové komise, neboť měl zato, že se posudková komise přesvědčivým způsobem vyrovnala s hodnocením zdravotní dokumentace a výstižným způsobem odůvodnila, proč žalobkyně k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí nebyla převážně bezmocná. Dospěl proto k závěru, že žalobkyně nesplňovala k datu vydání napadeného rozhodnutí podmínky stupně bezmocnosti podle ustan