4 Ads 56/2007 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 56/2007- 61 - text č. j. 4 Ads 56/2007 - 71 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: E. A., zast. JUDr. Petrem Práglem, advokátem, se sídlem Ústí nad Labem, Dlouhá 5, proti žalovanému: ředitel Policie České republiky, Správa Severočeského kraje, se sídlem Ústí nad Labem, Lidické náměstí 899/9, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 9. 2006, č. j. 15 Ca 54/2006 - 38, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 2400 Kč na účet advokáta JUDr. Petra Prágla, se sídlem Ústí nad Labem, Dlouhá 5, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalovaný jako stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým bylo zrušeno jeho rozhodnutí ze dne 17. 2. 2006, č. j. 834, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí ředitele Policie České republiky, Okresního ředitelství Teplice ve věcech služebního poměru ze dne 25. 11. 2005, č. 1003/2005, o propuštění žalobce ze služebního poměru podle § 106 odst. 1 písm. d) zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky (dále jen „služební zákon“) z důvodu porušení služební přísahy zvlášť závažným způsobem, s tím, že služební poměr žalobce končí podle § 108 odst. 3 téhož zákona dnem doručení rozhodnutí o propuštění, neboť jednání žalobce je třeba posuzovat jako úmyslné zvlášť závažné porušení služební přísahy. V naposledy uvedeném rozhodnutí správní orgán prvního stupně uvedl, že dne 28. 10. 2005 kolem 2:30 hod. oznámil na dispečink záchranné služby pan M. Š., že byl napaden neznámým pachatelem u diskotéky A. v T. Šetřením orgánů Služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR OŘ Teplice byl druhého dne jako pachatel uvedeného útoku zjištěn K. H. Správní orgán prvního stupně dále konstatoval, že bylo jednoznačně prokázáno (např. výpovědí M. Š. zachycenou v protokolu o trestním oznámení ze dne 28. 10. 2005, č. j. ORTP-2295/KPV-OOK-2005, výpovědí J. S. obsaženou v úředním záznamu o podaném vysvětlení ze dne 4. 11. 2005, č. j. ORTP-717-16/01-2005, a dalších osob), že po napadení před vchodem do diskotéky seděl žalobce s pachatelem K. H. a dalšími osobami ve svém automobilu a nejméně 10 minut řešili celou situaci, neboť nemohli vyjet z parkoviště před diskotékou, protože výjezd byl záměrně zablokován vozidlem TAXI. V době, kdy žalobce seděl ve vozidle s pachatelem přepadení, tento mu sdělil, že bodl „vyhazovače” nožem a následně žalobci nůž ukázal, což vyplývá z úředního záznamu o podání vysvětlení žalobce ze dne 28. 10. 2005, č. j. ČTS ORTP-2259/KPV-OOK-2005. Žalobce tedy věděl, že k napadení „vyhazovače” došlo, kdo je jeho pachatelem a přesto z místa odjel do ulice Husitská v Teplicích. Zde byl dne 28. 10. 2005 kolem 3:00 hod kontaktován vyšetřujícími policisty Obvodního oddělení Teplice-město, avšak tyto důležité informace jim zatajil. Uvedeným chováním se žalobce dopustil úmyslného porušení služební přísahy zvlášť závažným způsobem. Žalobce vše pravdivě uvedl, až když byl dne 28. 10. 2005 v 16:45 hod vyzván k doplnění vysvětlení. Po celou dobu, která v mezidobí uplynula neučinil služební zákrok, ani žádné oznámení svému nadřízenému na linku 158, případně jiné opatření k provedení služebního zákroku, jak mu to ukládá § 7 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR. Jednou ze základních povinností příslušníka Policie České republiky je ochrana života a zdraví osob. Není možné akceptovat, aby policista neprojevil dostatek osobní statečnosti a svým kolegům nebo svému nadřízenému neoznámil důležité skutečnosti potřebné k vyšetřování závažné trestné činnosti, které byl přítomen a o které věděl. Správní orgán prvního stupně poukázal na zvláštnost postavení policisty ve společnosti a uzavřel, že pochybení žalobce je zásadního charakteru a jeho chování v dané situaci bylo v příkrém rozporu se služební přísahou. K odvolání žalobce bylo prvoinstanční rozhodnutí žalovaným potvrzeno. V odůvodnění žalovaný zopakoval skutková zjištění, poukázal na písemnosti, z nichž tato vyplývají a stejně jako správní orgán prvního stupně, s jehož odůvodněním se ztotožnil, upozornil na zvláštnost postavení policisty. Konstatoval, že písemné materiály vyvrací námitku žalobce, že nebyl zjištěn skutečný stav věcí a že tedy správní orgán prvního stupně neměl příslušné relevantní informace o tom, že byl spáchán trestný čin nebo přestupek. Poukázal na judikaturu, podle které policista složením služební přísahy mj. slíbil, že bude čestným příslušníkem Policie České republiky, čímž se nepochybně zavázal, že jak v době služby, tak i mimo službu se bude chovat čestně, tj. nebude porušovat zákony. Plnění povinností vyplývajících ze služebního poměru a ze složené služební přísahy nelze redukovat pouze na dobu, kdy je policista ve službě. Z § 7 odst. 2 zákona o Policii ČR podle žalovaného kupříkladu vyplývá, že policista i v době mimo službu je nejen oprávněn ale i povinen za stanovených podmínek v mezích zákona provést služební zákrok, popř. učinit jiné opatření k provedení služebního zákroku. Výklad žalobce, že policista v době mimo službu není povinen jednat podle služební přísahy by znamenal, že by v této době nemusel být statečným a ukázněným příslušníkem Policie ČR. Mohl by se chovat jakkoliv, po přijetí do služebního poměru by již nadále nemusel splňovat i v občanském životě požadavek bezúhonnosti, který je podmínkou k přijetí do služebního poměru (§ 3 písm. a/ služebního zákona) a složení přísahy by za těchto okolností ztrácelo jakékoliv opodstatnění. K námitce žalobce, ve které zpochybňuje vážnost zranění poškozeného žalovaný uvedl, že poškozený byl prokazatelně napadnut a bodnut nožem a jeho následná účast na soutěži “Pohár silných mužů” na tom nic nemění. Čestné prohlášení ze dne 10. 12. 2005 podepsané údajně J. S., jímž je zpochybňován protokol o výpovědi tohoto svědka ze dne 16. 11. 2005, které žalobce předložil, v kontextu všech důkazů nemění skutkový stav dané věci a je samo o sobě pochybné. Námitka žalobce spočívající v tom, že předložené důkazy nemají žádnou důkazní hodnotu je podle žalovaného irelevantní, jelikož se v daném případě jedná o správní uvážení příslušného služebního funkcionáře v rámci přijetí personálního opatření a ne o trestní řízení. Důkazy, které měl žalovaný k dispozici, podle jeho názoru jednoznačně prokázaly skutkový stav. Žalovaný neshledal důvodnou ani námitku žalobce spočívající v tom, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je zatíženo vadou spočívající v tom, že o hrubé porušení služební přísahy by se jednalo v tom případě, kdyby za ně mohl být žalobce potrestán nepodmíněným trestem odnětí svobody. Žalovaný k této námitce poukázal na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 2. 1999, sp. zn. 22 Ca 481/98, podle kterého nelze směšovat trestní řízení a řízení ve věci propuštění ze služebního poměru podle § 106 odst. 1 písm. d) služebního zákona. Pokud je příslušník Policie České republiky propuštěn ze služebního poměru podle § 106 odst. 1 písm. d) služebního zákona pro jednání, které je kvalifikováno jako porušení služební přísahy zvlášť závažným způsobem a za totožné jednání je proti němu vedeno trestní stíhání, nelze dospět k závěru, že propuštěním ze služebního poměru byla porušena presumpce neviny stanovená v čl. 40 Listiny základních práv a svobod. Přestože žalobce zpochybňuje své jednání a jeho závažnost, tak ze zjištěných skutečností je podle žalovaného nezvratně prokázáno, že porušil služební přísahu úmyslně zvlášť závažným způsobem. Žalovaný uzavřel, že správní orgán prvního stupně postupoval v souladu se služebním zákonem. Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajského soudu v Ústí nad Labem, v níž uvedl, že je služební přísahou vázán mimo jiné pouze k tomu, aby se při plnění služebních povinností řídil zákony, ústavou a rozkazy, včetně pokynů nadřízených. Namítal, že není pravda, že prokazatelně věděl o tom, že byl spáchán trestný čin a přesto nic neučinil (neprovedl bezprostředně služební zákrok). V kritický den nebyl ve službě a nemohl tak porušit ústavu a nebyl ani nositel povinností na základě rozkazu či jiného pokynu svého nadřízeného. Rozhodnutí žalovaného pokládá za nesprávné, neboť žalovaný jednání žalobce po právní stránce nesprávně kvalifikoval, neboť žalobce neměl k dispozici potřebnou informaci, aby mohl oznámit spáchání trestného činu. Z § 106 odst. 1 písm. d) služebního zákona vyplývá, že žalobce může být propuštěn ze služebního poměru pouze ze dvou důvodů: poruší-li služební přísahu anebo poruší-li služební povinnost zvlášť hrubým způsobem. Žalobce se domnívá, že mu služební přísaha neukládá, aby hlásil podezření ze spáchání trestného činu v době, kdy je mimo službu. Relevantní informaci o tom, že byl