4 Ads 58/2006 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 58/2006- 53 - text č. j. 4 Ads 58/2006 - 53 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jana Dvořáka v právní věci žalobce: Ing. E. S., zast. JUDr. Alexandrem Belicou, advokátem, se sídlem Moravská Ostrava, Smetanovo nám. 7, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 2. 2005, č. j. 18 Cad 100/2004 – 15, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Zástupci stěžovatele JUDr. Alexandru Belicovi, advokátu, s e p ř i z n á v á odměna ve výši 975 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í: Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále jen „žalovaná) ze dne 15. 9. 2004, č. x, byl žalobci přiznán od 15. 5. 2000 starobní důchod podle ustanovení § 31 zákona č. 155/1995 Sb. (o důchodovém pojištění), v platném znění, a to ve výši 6583 Kč měsíčně. Žalovaná ve výroku rozhodnutí současně uvedla, že jím ruší své rozhodnutí ze dne 18. 10. 2000, čímž provádí realizaci rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 2. 2004, sp. zn. 19 Cad 48/2003. Současně žalobci sdělila, že od prosince 2000 mu náleží starobní důchod ve výši 6847 Kč měsíčně, od prosince 2001 ve výši 7290 Kč měsíčně a od ledna 2003 ve výši 7518 Kč měsíčně s tím, že doplatek od 15. 5. 2000 do 14. 11. 2000 žalobci nenáleží. V odůvodnění rozhodnutí pak vysvětlila, že základní výměra důchodu žalobce činí 1310 Kč měsíčně a procentní výměra se stanoví procentní sazbou z výpočtového základu, který činí 8615 Kč, přičemž jeho výše odpovídá osobnímu vyměřovacímu základu 14 016 Kč za roky 1986 – 1999. Procentní výměra ku dni vzniku nároku na důchod (15. 5. 2000) tak činí za 44 roků pojištění 66 % výpočtového základu, tj. 5686 Kč měsíčně a po snížení procentní výměry za 718 dnů z doby od přiznání důchodu do dosažení důchodového věku o 4,8 % výpočtového základu (413 Kč) činí výše procentní výměry 5273 Kč měsíčně. Žalovaná uvedla, že na základě žádosti uplatněné dne 11. 9. 2002 byl proveden zápočet nově prokázaných hrubých příjmů – provedena rekonstrukce evidenčního listu dle § 6 odst. 4 písm. u) zákona č. 582/1991 Sb., a to za období od 1. 1. 1986 do 31. 12. 1990. Dále byl dodatečně proveden zápočet doby evidence u úřadu práce od 1. 1. 1991 do 3. 1. 1991. Žalobci bylo současně sděleno, že dobu studia lze pro důchodového účely hodnotit pouze do 22. 10. 1965, kdy rozhodnutím státní zkušební komise nabyl vysokoškolské kvalifikace stavební inženýr; pro zápočet doby od 23. 10. 1965 do 20. 11. 1965 není žádný právní podklad. Jako dobu pojištění nelze hodnotit ani dobu od 21. 11. 1965 do 30. 11. 1965 ve smyslu § 23 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. (dále jen ZDP) v platném znění, neboť možnost takového zápočtu se vztahuje jen na dobu získanou po 1. 1. 1996. V případě žalobce se jedná o dobu získanou před uvedeným datem a zápočet se posuzuje podle zákona č. 100/1988 Sb. Především však nelze stěžovateli hodnotit jako dobu pojištění období od 15. 5. 2000 do 14. 11. 2000, neboť osobní list důchodového pojištění je uzavřen ke vzniku nároku na důchod. Jestliže pojištěnec v době výdělečné činnosti pobíral dávky nemocenského pojištění nahrazující příjem z výdělečné činnosti, měl neplacené volno nebo neomluvenou absence, nelze k době, kdy trvaly tyto skutečnosti při přepočtu důchodu přihlédnout, a to i přesto, že výplata důchodu nebyla prováděna. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včas žalobu, v níž namítal, že napadené rozhodnutí obsahuje nesprávné poučení o opravném prostředku, nehodnotí mu všechny jím uvedené doby pojištění, zejména dobu od 15. 5. 2000 do 14. 11. 2000, když není respektován jeho požadavek na přiznání důchodu až od 15. 11. 2000 podle § 30 ZDP, a to i přesto, že žalovaná své předchozí rozhodnutí z 10. 10. 2000 sama zrušila. Dále jí vytýká, že mu nezapočetla jako dobu pojištění 27 dnů od 23. 10. 1965 do 20. 11. 1965, přestože předložil důkaz o tom, že dobu studia ukončil až 20. 11. 1965, a nehodnotila mu dále dobu od 20. 11. 1965 do 30. 11. 1965 jako dobu nezbytnou, kterou potřeboval k zajištění odpovídajícího zaměstnání. Stejně tak mu nehodnotila dobu 11 dnů od 21. 8. 1960 do 31. 8. 1960, kdy se zúčastnil přípravného kurzu pro posluchače 1. ročníku VÚT B., jakožto součásti přípravy na budoucí povolání. Navrhoval, aby soud zrušil napadené rozhodnutí žalované a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud v Ostravě provedl důkaz dávkovým spisem žalobce, který je veden u žalované, přípisem Vysokého učení technického ze dne 11. 2. 1966, fotokopií diplomu VÚT v B. ze dne 20. 11. 1965, čestným prohlášením žalobce a Ing. J. K.. Po zhodnocení těchto důkazů dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. K jednotlivým žalobním námitkám uvedl, že napadené rozhodnutí žalované obsahuje nejen řádné poučení o opravném prostředku v rámci řízení správního, když je v něm zcela v souladu s ustanovením § 89 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. (o organizaci a provádění sociálního zabezpečení) uvedeno, že proti tomuto rozhodnutí se řádné opravné prostředky v řízení správním již nepřipouštějí, a obsahuje především poučení, že proti rozhodnutí žalované ve věci důchodového pojištění a zvýšení důchodu pro bezmocnost lze podat žalobu k soudu do 2 měsíců ode dne následujícího po dni doručení rozhodnutí, přičemž lhůta je zachována, je-li žaloba podána v uvedené lhůtě u České správy sociálního zabezpečení v Praze, přičemž ze soudního přezkumu jsou vyloučena jen rozhodnutí o žádosti o odstranění tvrdosti předpisu o sociálním zabezpečení. K dalším žalobním námitkám, týkajícím se požadavku na zápočet další doby pojištění, soud uvedl, že je neshledal důvodnými, neboť z obsahu žádosti žalobce o přiznání starobního důchodu, která je založena v dávkovém spise, vyplývá, že žalobce žádostí ze dne 10.5. 2000 uplatnil nárok na přiznání starobního důchodu podle ustanovení § 31 ZDP (před dosažením důchodového věku) a požadoval, aby mu byl přiznán od 15. 5. 2000. Jeho žádostí se žalovaná řídila a tento důchod mu napadeným rozhodnutím přiznala od požadovaného data. Na této skutečnosti nemůže podle názoru soudu změnit nic fakt, že dřívější rozhodnutí ze dne 10. 10. 2000 žalovaná sama zrušila a že nebyl respektován žalobcův požadavek na přiznání důchodu od 15. 11. 2000 podle ustanovení § 30 téhož zákona; jestliže byl žalobci důchod přiznán od 15. 5. 2000, nemůže se pak domáhat zápočtu doby od tohoto data do 14. 11. 2000 v rozsahu 184 dnů, jak uvádí v žalobě. Za nedůvodný označil soud též požadavek žalobce na zápočet doby od 21. 8. 1960 do 31. 8. 1960, neboť přípravný kurz, organizovaný pro studenty, kteří přicházeli z praxe, není možno považovat za součást soustavné přípravy na budoucí povolání ve smyslu ustanovení § 21 odst. 1 ZDP. Žalobci nelze hodnotit ani dobu od 21. 11. 1965 do 30. 11. 1965, kdy se mělo podle něho jednat o dobu vyhledávání odpovídajícího zaměstnání po ukončení vysoké školy, neboť tuto dobu lze s ohledem na znění ustanovení § 23 odst. 2 písm. a) ZDP považovat za součást soustavné přípravy na budoucí povolání až nejdříve od účinnosti citované ho zákona, tj. od 1. 1. 1996. Za těchto okolností krajský soud nepřihlédl ani k námitce žalobce na zhodnocení doby od 23. 10. 1965 do 20. 11. 1965 (o níž žalobce tvrdil, že je dobou vysokoškolského studia, neboť to ukončil až dnem 20. 11. 1965, jak vyplývá z přípisu Vysokého učení technického v B. ze dne 11. 2. 1966, v němž je uvedeno, že studia ukončil dne 19. 11. 1965). Krajský soud k ní nepřihlédl s odůvodněním, že i kdyby bylo najisto postaveno a prokázáno, že studium žalobce bylo ukončeno dnem, který v průběhu řízení tvrdil, pak dodatečným zápočtem 27 dnů by nedošlo ke změně výše starobního důchodu, neboť žalobce má celkem zhodnoceno dle osobního listu důchodového pojištění 44 roků a 197 dnů. Ve včas podané kasační stížnosti znovu žalobce (dále jen „stěžovatel“) opakuje, že mu žalovaná neprávem nehodnotila dobu pojištění v rozsahu 232 dnů, z toho 184 dnů, kdy byl v roce 2000 veden na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, neboť uvedenému úřadu se nepodařilo zprostředkovat mu výdělečnou činnost, a dalších 48 dnů v letech 1960 a 1965. Krajskému soudu vytýkal, že označil tento postup žalované za správný, aniž by se obtěžoval zdůvodnit odkazem na příslušné ustanovení zákona, proč zápočet těchto dob pojištění je vyloučen. Stěžovatel vyslovil přesvědčení, že „změna důchodu z § 31 na § 30“ zákona o důchodovém pojištění měla být žalovanou provedena proto, že tato instituce jej neupozornila na skutečnost, že evidencí na úřadu práce ztrácí nárok na důchod, ačkoliv hmotné zabezpečení pobírané od uvedené instituce je podstatně nižší, než přiznaný důchod. Navrhoval, aby rozhodnutí žalované bylo zrušeno