5 Afs 123/2006 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 123/2006- 83 - text č. j. 5 Afs 123/2006 - 90 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Novotného a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce: J. R., zast. Prof. JUDr. Zbyňkem Kiesewetterem, DrSc., advokátem se sídlem Zavadilova 22, Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo financí České republiky, se sídlem Letenská 15, 110 00 Praha 1, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2006, č. j. 9 Ca 274/2003 – 47, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2006, č. j. 9 Ca 274/2003 – 47 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce včas podanou kasační stížností napadá shora označený rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), jímž byla zamítnuta žaloba žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 8. 2003, č. j. 16/60661/2003/1037. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolaní žalobce proti rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy (dále jen MHMP) ze dne 29. 4. 2003, č. j. MHMP151997/2002DPC2, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 19 000 Kč za porušení cenových předpisů. Stěžovatel se kasační stížností domáhá zrušení citovaného soudního rozhodnutí, a to z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) a z důvodu vad řízení ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) cit. zákona. V kasační stížnosti stěžovatel nesouhlasí se závěrem městského soudu, který se opírá o shodná tvrzení, jako to bylo v případě odvolací instance, že námitka, poukazující na to, že kontrola byla provedena v nepřítomnosti kontrolních pracovníků a že externí pracovníci nebyli oprávněni kontrolu sami provést, je neopodstatněná. Údajně tady nelze dovozovat, že v daném případě porušení cenových předpisů musí kontrolní jízdu provést osoby oprávněné ke kontrole. Lze se tu spokojit s jiným dostatečným zjištěním skutkového stavu. Podle soudu, praxe, kdy kontrolní jízdu provedou externí pracovníci a jimi získané informace jsou použity ve správním řízení s osobou, jíž je porušení cenových předpisů kladeno za vinu, je v souladu se zájmem na dostatečném zjištění skutkového stavu věcí. Za problematické pokládá stěžovatel tvrzení, že městský soud nemá nejmenších pochyb o tom, že se dne 4. 12. 2002 ve večerních hodinách uskutečnila kontrolní jízda, při které se stěžovatel jako poskytovatel taxislužby dopustil ve shodě se zápisem o kontrolní jízdě, jakož i protokolem o cenové kontrole, porušení platebního režimu. Obě tyto listiny byly použity jako důkaz a mají vyvracet stěžovatelovu argumentaci, že si není vědom toho, že by předmětnou jízdu absolvoval. Dále dle stěžovatele předmětné původní rozhodnutí odboru daní, poplatků a cen MHMP se stalo základem dalšího rozhodnutí ve věci, a to takového rozhodnutí odboru dopravy MHMP č. j. MHMP-19229/2003/DOP-03/Si ze dne 10. 4. 2005, kterým mu byla uložena pokuta 250 000 Kč. Na podkladě odvolání proti tomuto rozhodnutí ze dne 29. 4. 2003 pak odbor silniční dopravy Ministerstva dopravy svým rozhodnutím č. j. 42/2004-110-TAXI/2 ze dne 30. 4. 2004 akceptoval stěžovatelovy námitky, předmětné rozhodnutí MHMP zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Následným rozhodnutím odboru dopravy MHMP č. j. 19229/DOP-03/2003/Si, Pp ze dne 25. 8. 2004 pak bylo ve shodě s uváděným stanoviskem Ministerstva dopravy rozhodnuto, že řízení se zastavuje. Toto rozhodnutí se stalo pravomocným. V daném případě dle stěžovatele došlo k dvojímu rozhodování ve správním řízení s odlišným přístupem k řešení stejné problematiky v nich. V případě takového řízení u odboru daní, poplatků a cen MHMP a Ministerstva financí České republiky Městský soud v Praze bez dalšího přisvědčil uváděné argumentaci a nezohlednil tento druh řízení v působnosti odboru dopravy MHMP a Ministerstva dopravy. Dle stěžovatele je nesporné, že při rozhodování MHMP, Ministerstva financí a následně i v řízení Městského soudu v Praze nebyly zohledněny základní zásady správního řízení, zejména zásada zákonnosti, materiální (objektivní) pravdy, rovnosti účastníků, presumpce neviny apod., proto se lze podle něj oprávněně domnívat, že napadené soudní rozhodnutí vychází z nesprávného posouzení právní problematiky v předcházejícím právním řízení a tomu odpovídající jsou i samostatné vady řízení, které vedly ke zmíněnému rozsudku. V doplnění kasační stížnosti ze dne 1. 6. 2006, k němuž byl stěžovatel vyzván soudem, aby uvedl v čem konkrétně spatřuje jím označené důvody kasační stížnosti, stěžovatel uvádí, že správní řízení vychází ze zásady materiální pravdy a je úkolem správního orgánu, aby úplně a přesně zjistil skutečný stav věci. Důkazní břemeno je tedy zcela na straně správního orgánu a na tom nic nemění skutečnost, že účastník je povinen na podporu svých tvrzení navrhnout důkazy, které jsou mu známy. Dostatečné prokázanosti a objasněnosti skutkového stavu je podmínka sine qua non rozhodnutí, kterým se účastník vyslovuje odpovědným za zjištěný právní delikt. Dále stěžovatel upřesňuje námitky již uvedené v kasační stížnosti a ve shrnutí uvádí, že napadená rozhodnutí správních orgánů vycházela z neúplných skutkových zjištění a nepodařilo se jim dostatečně prokázat, že jako účastník řízení stěžovatel porušil dotčené normy, zejména s přihlédnutím k pochybnostem o tom, zda v té době řídil stěžovatel nebo jiná osoba. K tomu stěžovatel uvádí, že správní orgány pochybily, když svá rozhodnutí opírají o zápis z kontrolní jízdy, řidič v něm není popsán ani blíže identifikován. Je tam dovozováno, že řidič byl muž, což lze považovat za nedostatečné. Proto neexistují žádné důkazy, že se skutečně jednalo o stěžovatele, protože uváděný zápis nemá natolik vypovídající hodnotu, aby na jeho základě mohlo být jednoznačně konstatováno porušení dotčených norem na straně stěžovatele. Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožňuje s názorem Městského soudu v Praze v tom, že napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně, vycházejí ze spolehlivě zjištěného stavu věcí. Protože zde není dán žádný z důvodů podle § 103 odst. 1 s. ř. s., navrhuje její zamítnutí. Žalovaný se neztotožňuje s námitkou stěžovatele uvedenou v bodě IV. kasační stížnosti, a to, že správní orgány nesprávně posoudily právní problematiku ve správním řízení vedeném s žalobcem, a že tomu odpovídající jsou i vady řízení. Ze spisového materiálu vyplynulo, že dle zápisu o kontrolní jízdě vozidlem taxislužby byla dne 4. 12. 2002 provedena jízda třemi externími spolupracovníky MHMP vozem taxislužby označené obchodním jménem J. R. Bylo uvedeno, že řidičem po skončení jízdy bylo účtována částka 250 Kč, což za daný úsek je částka převyšující maximální cenu stanovenou vyhláškou č. 24/2000 Sbírky hlavního města Prahy, která stanoví maximální ceny osobní taxislužby, a dále že řidičem vozidla taxislužby nebyl vydán žádný doklad. V protokolu o cenové kontrole ze dne 27. 1. 2003 č. 111/2003 je konstatováno, že u stěžovatele bylo zjištěno porušení cenových předpisů, a to ustanovení § 15 odst. 1 písm. a) zákona o cenách. Dle protokolu byl stěžovatel před podáním vyjádření poučen o svém právu navrhovat důkazy a jejich doplnění a o možnosti vyjádřit se k předloženým podkladům správního řízení i ke způsobu jejich zjištění. Stěžovateli byla dána možnost, aby se ve věci samé vyjádřil, této možnosti však žalobce do protokolu nevyužil. Ve vyjádření ze dne 4. 2. 2003 ke zjištěním obsaženým v protokolu č. 111/2003 stěžovatel vyjádřil svůj podiv nad tím, že v protokolu uváděná zjištění nebyla kontrolními orgány konstatována při samotné kontrole, a to po ukončení kontrolní jízdy. Stěžovatel poukázal na to, že dosud nebyl seznámen s tím, kdo a kdy předmětnou jízdu realizoval a že nezná vyjádření kontrolujících v této souvislosti. Uvedl, že neměl možnost seznámit se se zápisem o kontrolní jízdě, popř. s další dokumentací osvědčující zjištění obsažená v protokolu. Stěžovatel dále uvedl, že si není vědom toho, že by absolvoval v blíže nekonkretizované večerní době dne 4. 12. 2002 jízdu na trase Praha 1, Novotného lávka – Praha 3, Bořivojova ulice. Za problematickou označil dokládanou 5 km trasu realizované cesty, pokud by k ní vůbec došlo, neboť jízda mohla být uskutečněna nepochybně i v delší jízdní trase odvislé od přání zákazníků. Stěžovatel konstatoval, že cenové nároky zásadně dodržuje se zvláštní pozorností a tomu odpovídající je z jeho strany i zabezpečování vydání dokladů o realizovaných jízdách. V dodatku protokolu č. 111/2003 sepsaném dne 13. 2. 2003 správní orgán I. stupně v návaznosti na vyjádření stěžovatele ze dne 4. 2. 2003 konstatoval, že závěr o porušení cenových předpisů při poskytnuté taxislužbě dne 4. 12. 2002 vozidlem taxi provozovaným stěžovatelem vychází ze zápisu externích pracovníků MH