6 Ads 50/2006 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 50/2006- 52 - text č. j. 6 Ads 50/2006 - 57 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: P. S., zastoupen Mgr. Markem Štenclem, advokátem, se sídlem Nový Malín 240, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Janská 785/2, Opava, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 1. 2006, č. j. 11 Ca 61/2005 - 35, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá shora označený rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Českého úřadu bezpečnosti práce (zákonem č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, byl s účinností od 1. 7. 2005 zrušen a nahrazen Státním úřadem inspekce práce - dále jen „žalovaný“) ze dne 10. 1. 2005, č. j. 1893/1.30/04/14.3. Tímto rozhodnutím bylo rozhodnuto o stěžovatelově odvolání proti rozhodnutí Inspektorátu bezpečnosti práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj se sídlem v Ostravě ze dne 1. 7. 2004, č. j. 3355/10.20/04/14.3, kterým byla stěžovateli jako podnikající fyzické osobě uložena pokuta 100 000 Kč podle § 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ze porušení předpisů k zajištění bezpečnosti práce, technických zařízení a předpisů stanovících pracovní podmínky, a to tak, že výrok napadeného rozhodnutí byl změněn co do výše pokuty, která byla snížena na 40 000 Kč. V ostatních částech zůstal výrok rozhodnutí beze změny. Městský soud v odůvodnění svého rozsudku zejména uvedl, že stěžovatel v žalobě namítal porušení § 34 odst. 5 a § 59 odst. 1 správního řádu (tehdy účinného zákona č. 71/1967 Sb.), tedy způsob, jakým žalovaný hodnotil soustředěné důkazy a jaký skutkový stav z nich vyvodil. Namítal, že došlo ke změně právního hodnocení skutkového stavu, ale žalovaný nepřezkoumal napadené rozhodnutí v celém rozsahu, neboť toliko převzal argumenty prvoinstančního orgánu. K tomu městský soud konstatoval, že žalovaný přezkoumal prvoinstanční rozhodnutí a ztotožnil se se závěry Inspekce bezpečnosti práce. V této části neshledal v rozhodnutí vydaném na základě provedených důkazů žádné vady, a dostatečně se vypořádal i s dalšími argumenty týkajícími se použití žebříku a provádění školení poškozeného zaměstnance. Konkrétně žalovaný argumentoval tím, že stěžovatel nedůsledně organizoval postup prací na stavbě, nezajistil úklid na stavbě, pročež bylo možno použít při pobíjení krovů toliko žebřík, dále nepředložil takové důkazy, které by jasně prokazovaly, jak byli zaměstnanci proškolováni. Podle názoru soudu z obsahu spisu žalovaného vyplynulo, že zaměstnanci jednak prováděli práci bez podrobných písemných instrukcí a jednak potvrdili, že byli s pracovními postupy seznámeni. Žalovaný zdůvodnil změnu výše uložené pokuty s tím, že na základě dokazování prvoinstančního orgánu dovodil, že šlo o nedbalostní jednání menšího rozsahu závažnosti s jistou mírou spoluúčasti na straně zaměstnance, a proto považoval za vhodné pokutu snížit. Pokud žalovaný při úvaze o snížení pokuty zohlednil i okolnosti ležící na straně poškozeného, nejedná se dle názoru krajského soudu o nové právní posouzení věci. Porušení výše zmíněných ustanovení správního řádu soud neshledal, neboť je nelze interpretovat tak, že by odvolací orgán v situaci, kdy rozhodnutí správního orgánu I. stupně shledá věcně správným a jeho odůvodnění dostatečně přesvědčivým, nebyl oprávněn na závěry uvedené v tomto rozhodnutí odkázat. Stěžovatel v žalobě neuvedl žádné konkrétní okolnosti, které by svědčily o nesprávném zjištění skutkového stavu, ke kterému dospěly správní orgány, a nenamítá ani to, že by se žalovaný některou z jeho odvolacích námitek nezabýval. Námitka porušení uvedených ustanovení správního řádu je proto pouze obecná a za těchto okolností soud uzavřel, že ze samotného odkazu na důvody prvoinstančního rozhodnutí nelze dovozovat porušení práva na spravedlivý proces. V kasační stížnosti proti tomuto rozsudku stěžovatel uplatnil kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), přičemž nesprávné posouzení právní otázky spatřoval zejména v tom, že připuštění spoluúčasti zaměstnance na jeho pracovním úrazu má rozhodný význam nejen pro otázku posouzení snížení výše pokuty žalovaným, ale má zásadní význam i pro posouzení otázky zavinění poškozeného zaměstnance. Stěžovatel v tom spatřuje změnu právního hodnocení skutkového stavu a i nadále trvá na právní námitce směřující proti tomu, jakým způsobem žalovaný hodnotil soustředěné důkazy a jaký skutkový stav z nich vyvodil (s odkazem na § 34 odst. 5 správního řádu). Žalovaný se dle stěžovatelova názoru řádně nevypořádal se svou povinností přezkoumat napadené rozhodnutí v celém rozsahu a je-li to nutné, řízení doplnit, popřípadě zjištěné vady odstranit. Zejména se jedná o stěžovatelovo prohlášení ze dne 15. 12. 2003, které prvoinstanční orgán nevzal jako důkaz a dále o něm v řízení nebylo rozhodováno. V tom stěžovatel spatřuje porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že nemohla nastat stěžovatelem tvrzená procesní vada týkající se účastníků řízení (která dle názoru soudu ani nebyla v kasační stížnosti podána), neboť toto bylo vedeno proti podnikající fyzické osobě a podle zásad objektivní odpovědnosti. Řízení nebylo vedeno proti poškozenému, a proto ani nemohla nastat tvrzená procesní vada a ani rozhodnutí ve věci samé nemohlo být v rozporu se zákonem. Předchozí rozhodnutí odvolacího orgánu i městského soudu označil žalovaný za objektivní a souladná se zákonem. Z tohoto důvodu nemůže být kasační stížnost úspěšná a žalovaný tudíž navrhuje, aby soud kasační stížnost zamítl. Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného rozsudku (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§ 102 s. ř. s.). Stěžovatel je zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.) a uplatňuje kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., kasační stížnost je tak přípustná. Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud především zjistil, že dne 22. 10. 2003 došlo při podbíjení krovů dřevěným obkladem na stavbě rodinného domu v U. k pracovnímu úrazu stěžovatelova zaměstnance V. Š., který spadl z výšky cca 3, 5 metru z hliníkového žebříku a poranil si páteř. Téhož dne pořídila Policie České republiky úřední záznam o podaném vysvětlení poskytnuté spolupracovníkem poškozeného p. R., jenž uvedl, že o bezpečnosti práce na pracovišti byli zaměstnavatelem pravidelně proškolováni a dle jeho názoru byl žebřík postaven správně. Do protokolu pořízeného Inspektorátem bezpečnosti práce dne 5. 11. 2003 pak tentýž p. R. vypověděl, že v den úrazu se sešli se stěžovatelem, který jim určil místo a předmět práce, jiné pokyny nedostali. Se zadanou prací již měli zkušenosti, obvykle ji prováděli z lešení. Na předmětné stavbě však lešení nebylo, a proto práci prováděli s použitím žebříku. Stěžovatel jim ústně doporučil pracovat pomaleji a opatrněji, nedostali ale od něho žádný písemný podklad předepisující, jak mají práci konkrétně provádět. V úředním záznamu o podaném vysvětlení ze dne 11. 11. 2003 poškozený zaměstnanec vypověděl, že byl v dubnu 2003 náležitě proškolen, což bylo doloženo i záznamem o školení o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci ze dne 1. 4. 2003 a prohlášením o provedení opatření k zabezpečení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a požární ochrany u stěžovatele v průběhu roku 2003 podepsaným dne 19. 1. 2004 poškozeným zaměstnancem. Samotné podbíjení střechy zaměstnanec se stěžovatelem ústně konzultoval, přičemž zároveň uvedl, že má s touto prací několikaleté zkušenosti. K samotnému úrazu sdělil, že práci vykonával spolu s p. R., jenž mu řezal materiál a podával mu jej. On stál na žebříku a přibíjel materiál. Žebřík byl v okamžiku, kdy se svezl po šikmině doleva, opřen zboku o šikmou stranu střechy. Levá část žebříku se dostala do volného prostoru, žebřík se otočil o 90 stupňů kolem své osy doprava a spadl k zemi i s poškozeným, který spadl na záda. Při ustavování žebříku vadily palety se stavebním materiálem Ytong, které byly postaveny k obvodovým zdem. Poškozený vyslovil domněnku, že kdyby tam palety nebyly, k úrazu by možná nedošlo. Shodně vypovídal i do protokolu dne 28. 11. 2003. Dne 1. 12. 2003 byl pořízen protokol o výkonu dozoru dle § 4 zákona č.