6 As 43/2005 — Nejvyšší správní soud

6 As 43/2005- 182 - text 188 6 As 43/2005 - [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci stěžovatelky JUDr. I. K., za účasti 1) Úřadu městské části Praha 8, se sídlem v Praze 8, Zenklova 35, zastoupeného Mgr. Pavlem Markem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 17, a 2) Magistrátu hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1, Mariánské nám. 2, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2005, č. j. 9 Ca 275/2003 - 54, t a k t o : Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2005, č. j. 9 Ca 275/2003 - 54, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Stěžovatelka kasační stížností napadá v záhlaví označené usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla odmítnuta její žaloba proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy (dále jen „žalovaný“) ze dne 14. 8. 2003, č. j. MHMP 111465/2003. Tímto rozhodnutím bylo jako opožděné zamítnuto odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, kterým stěžovatelce dle § 12 odst. 1 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o evidenci obyvatel“), zrušil údaj o místu trvalého pobytu na adrese P. 8, K. Městský soud za žalobu považoval i podání ze dne 7. 8. 2003 směřující proti prvostupňovému rozhodnutí Úřadu městské části Praha 8 (dále jen „správní orgán prvního stupně) ze dne 24. 6. 2003, č. j. 8-24/EOOP-2003, a tak jej označil v záhlaví výše uvedeného usnesení. Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá pochybení městského soudu, který věc rozhodl v její nepřítomnosti, přestože v podání doručeném soudu dne 6. 4. 2004 výslovně žádala, aby jednání před soudem proběhlo za její účasti. Stěžovatelka dále v kasační stížnosti namítá neúplnost zjištěného skutkového stavu, vadné hodnocení důkazů, jakož i nesprávné právní posouzení celé věci, aniž však blíže uvádí, v čemž konkrétně důvodnost uvedených námitek spatřuje. Žalované správní orgány obou stupňů se k obsahu kasační stížnosti nevyjádřily. Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení její důvodnosti. Dne 24. 6. 2003 bylo Úřadem městské části Praha 8 vydáno rozhodnutí č. j. 8-24/EOOP-2003, kterým stěžovatelce k návrhu Ing. J. K. dle § 12 odst. 1 zákona o evidenci obyvatel zrušil údaj o místu trvalého pobytu na adrese P. 8, K. V odůvodnění rozhodnutí správní orgán prvního stupně poukázal na skutečnost, že rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 7. 10. 1997, sp. zn. 12 C 62/97, bylo zrušeno právo společného nájmu bytu stěžovatelky a Ing. J. K. a jediným nájemcem a členem družstva byl určen Ing. J. K. Tento také předložil správnímu orgánu dle ustanovení § 10 odst. 6 písm. c) zákona o evidenci obyvatel nájemní smlouvu uzavřenou dne 26. 10. 1998 mezi ním a stavebním bytovým družstvem, z níž vyplynulo, že je jediným nájemcem bytu na uvedené adrese. Stěžovatelka s vydaným rozhodnutím správního orgánu prvního stupně nesouhlasila a podala proti němu odvolání, které žalovaný dne 14. 8. 2003 rozhodnutím č. j. MHMP 111465/2003 jako opožděné dle § 60 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl. Výše označená rozhodnutí správních orgánů stěžovatelka napadla nejprve podáním směřujícím proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 7. 8. 2003, a následně žalobou doručenou Nejvyššímu správnímu soudu dne 28. 8. 2003, napadající obě zmíněná rozhodnutí správních orgánů. Usnesením ze dne 2. 10. 2003, č. j. Na 794/2003 - 15, Nejvyšší správní soud postoupil obě podání Městskému soudu v Praze jako soudu věcně i místně příslušnému k jejich přezkoumání. V podání ze dne 7. 8. 2003 stěžovatelka namítala nezákonný postup správního orgánu prvního stupně při vydání rozhodnutí o zrušení údaje o místu trvalého pobytu. Své námitky odvíjela od problémů plynoucích z jejích sporů s bývalým manželem Ing. J. K. ve věcech přidělení a užívání družstevního bytu na adrese P. 8, K., a rovněž ve věcech výchovy a výživy nezletilé dcery stěžovatelky. V žalobě ze dne 28. 8. 2003 pak byly stěžovatelkou zpochybněny závěry žalovaného o opožděnosti jí podaného odvolání, neboť má zato, že dodržela veškeré zákonné podmínky, tj. odvolání podala v zákonem stanovené patnáctidenní lhůtě od převzetí rozhodnutí, a aby předešla zbytečným průtahům, rozhodnutí doručila přímo žalovanému jako správnímu orgánu druhého stupně. Městský soud obě podání stěžovatelky posuzoval jako jeden celek a žalobu dle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), jako nepřípustnou odmítl. Konstatoval, že žaloba směřovala proti úkonu správního orgánu, který není ve smyslu ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s. rozhodnutím, a proto je ze soudního přezkumu dle § 70 písm. a) s. ř. s. vyloučen. V odůvodnění rozhodnutí městský soud konstatoval, že při posuzování žalobního návrhu vyšel ze zjištění, že v době doplňujícího podání stěžovatelky ze dne 28. 8. 2003 již bylo vydáno pravomocné rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, tzn. v době projednání žaloby již existovalo rozhodnutí odvolacího orgánu, které tvoří se žalobou napadeným rozhodnutím správního orgánu prvního stupně jeden celek. Při řešení otázky, zda uvedené rozhodnutí mění, zakládá, ruší či závazně určuje práva a povinnosti, městský soud poukázal na usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 20. 12. 1994, sp. zn. Pl. ÚS 22/94, podle něhož hlášení a provedení záznamu o místě trvalého pobytu ohlašovnou není správním rozhodnutím, neboť nejde o rozhodování o právech a povinnostech, a proto ani zrušení uvedeného záznamu ohlašovnou není správním rozhodnutím. Kasační stížnost je podle § 102 a násl. s. ř. s. přípustná a vzhledem k tomu, že napadá usnesení městského soudu o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatelku z povahy věci v úvahu pouze kasační důvody dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tj. tvrzená nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod uvedený důvod je podřazen také případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle ustanovení § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu důvodů uplatněných kasační stížností a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Stěžovatelka v podané kasační stížnosti nesouhlasí se závěry městského soudu o odmítnutí jejího návrhu na přezkum rozhodnutí správního orgánu o zrušení údaje o místu trvalého pobytu, neboť má zato, že městský soud nedostatečně zjistil skutkový stav věci a z takto zjištěného skutkového stavu vyvodil nesprávné právní závěry. Dále stěžovatelka napadá vyřízení věci bez jednání, přestože o jeho nařízení výslovně žádala. K této námitce týkající se vydání rozhodnutí bez nařízení jednání Nejvyšší správní soud poukazuje na znění ustanovení § 49 odst. 1 s. ř. s., podle něhož předseda senátu nařídí jednání k projednání věci samé a předvolá k němu účastníky tak, aby měli k přípravě alespoň deset pracovních dnů. Z dikce věty prvé citovaného ustanovení tak nepochybně vyplývá, že jednání soud nařizuje pouze k projednání věci samé. V daném případě však ze strany městského soudu k meritornímu projednání věci nedošlo. Městský soud shledal podmínky pro odmítnutí návrhu dle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., neboť žalobní návrh posoudil jako nepřípustný, tj. takový, o němž není možné vést řízení, jehož výsledkem by bylo vydání meritorního rozhodnutí ve věci samé. Za situace, kdy žalobní návrh byl jako nepřípustný odmítnut, městský soud nepostupoval v rozporu se zákonem, když ve věci nenařídil jednání, a Nejvyšší správní soud proto neshledal tuto kasační námitku důvodnou. Stěžovatelka dále v kasační stížnosti nesouhlasí se závěry městského soudu o odmítnutí jejího návrhu na přezkum rozhodnutí správního orgánu o zrušení údaje o místu trvalého pobytu, neboť má zato, že městský soud nedostatečně zjistil skutkový stav věci a z takto zjištěného skutkového stavu vyvodil nesprávné právní závěry. V přezkoumávaném případě se tak Nejvyšší správní soud musel především vypořádat s otázkou, zda rozhodnutí o zrušení údaje o místu trvalého pobytu podle ustanovení § 12 odst. 1 zákona o evidenci obyvatel, které stěžovatelka napadla žalobou (žalobami), je rozhodnutím přezkoumatelným ve správním soudnictví. Pokud jde o právní úpravu týkající se dané věci, podle ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s. ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují