2 Afs 123/2007 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 123/2007- 92 - text 2 Afs 123/2007 - 92 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: AUTOMA Car, spol. s r. o., zast. JUDr. Jaroslavou Krybusovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. 58/16, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Českých Budějovicích, se sídlem Mánesova 3a, České Budějovice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 3. 2007, č. j. 1837/07-1300, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 9. 2007, č. j. 10 Ca 91/2007 - 57, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti shora označenému rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání proti rozhodnutím Finančního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 18. 5. 2006, dodatečným platebním výměrům č. j. 151199/06/077910/5969, č. j. 151204/06/077910/5969, č. j. 151206/06/077910/5969, č. j. 151211/06/077910/5969, č. j. 151214/06/077910/5969 a č. j. 151217/06/077910/5969, kterými byla stěžovateli dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období květen 2002 ve výši 245 648 Kč, červen 2002 ve výši 25 865 Kč, červenec 2002 ve výši 63 718 Kč, srpen 2002 ve výši 257 328 Kč, září 2002 ve výši 102 208 Kč a říjen 2002 ve výši 102 653 Kč. Dodatečné platební výměry byly vydány v důsledku daňové kontroly, při níž vznikly správci daně pochybnosti, zda přijatá zdanitelná plnění z daňových dokladů, jimiž stěžovatel dokládal nárok na uplatněný odpočet daně za tato přijatá zdanitelná plnění, opravdu uskutečnili plátci, kteří jsou na těchto dokladech uvedeni. Po provedeném důkazním řízení správce daně dospěl k závěru, že stěžovatel v řízení neunesl důkazní břemeno, když neprokázal, že uvedená přijatá zdanitelná plnění přijal od plátců uvedených na těchto dokladech. Stěžovatel výslovně uvádí, že jeho kasační stížnost obsahuje důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“). Námitku spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předchozím řízení podle písm. a) citovaného ustanovení ovšem ve skutečnosti vůbec neuplatňuje, neboť namítá jen vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit. Stěžovatel základní pochybení spatřuje v tom, že krajský soud dospěl, stejně jako žalovaný k závěru, že předloženými důkazy stěžovatel neprokázal, že přijal zdanitelné plnění od společností BELTEX, s. r. o., a AGROTECHNIK TS, s. r. o., neboť nesplnil veškeré zákonné povinnosti, které jako plátce DPH měl. Čestné prohlášení krajský soud nesprávně vyloučil jako důkazní prostředek a k tíži stěžovatele přičetl tu skutečnost, že nebyly spolehlivě určeni obchodní partneři společnosti AGROTECHNIK TS, s. r. o. Pochybení rovněž spočívá v tom, že k tíži stěžovatele bylo přičteno, že společnost BELTEX, s. r. o., je nyní nekontaktní a nemá s majitelem objektu, kde má evidováno sídlo, uzavřenu žádnou nájemní smlouvu. Krajský soud dle stěžovatele rovněž nesprávně posoudil, že daňový doklad, kterým stěžovatel doložil obchodní styk se společností BELTEX, s. r. o., nesplňuje náležitosti daňového dokladu. K tíži stěžovatele bylo přičteno i to, že nová registrace společnosti BELTEX, s. r. o., k DPH je chybná, neboť registrační číslo uváděné touto společností patří ve skutečnosti společnosti AFO, s. r. o. Společnosti BELTEX, s. r. o., byla dne 2. 8. 2005 zrušena registrace plátce daně, což nemá žádnou vypovídací hodnotu o tom, že v době uzavření obchodu, tedy v roce 2002, neměla přiděleno registrační číslo a nebyla vedena v registru plátců DPH. Stejně tak z výpisu z obchodního rejstříku v době uzavření obchodu jednoznačně vyplynulo sídlo společnosti. Nynější potíže se zjištěním sídla společnosti jsou tak bezpředmětné pro danou věc. Také u společnosti AGROTECHNIK TS, s. r. o., nevznikly žádné pochybnosti o tom, že uzavírá obchod s plátcem DPH. K tíži stěžovatele není možné přičíst ani to, že jednatel společnosti pan Pomije neoznačil při výpovědi u správce daně své obchodní partnery a nebyl ochoten uvést, komu prodal svoji společnost. Stěžovatel právě naopak namítá, že podmínky pro uplatnění nadměrného odpočtu daně podle v rozhodné době účinného § 19 zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“), splnil. Nárok na odpočet prokázal řádně zaúčtovanými daňovými doklady, které obsahovaly všechny předepsané náležitosti. Rovněž tak prokázal, že předmětné zdanitelné plnění bylo uskutečněno; předložil totiž účetní doklady, že zboží nakoupil, předmětné zboží měl vedeno ve skladové evidenci a následně je prodal. Stěžovatel dle svého tvrzení rovněž doložil, že obchodní partneři, od nichž zboží kupoval, tedy AGROTECHNIK TS, s. r. o., a BELTEX, s. r. o., byli plátci DPH. Stěžovatel dodává, že svědek Pomije, v rozhodné době jednatel uvedené společnosti AGROTECHNIK TS, s. r. o., při výpovědi potvrdil, že zboží stěžovateli skutečně prodal. Stěžovatel se domnívá, že nemůže být stíhán důkazním břemenem ohledně skutečnosti, kde nakoupil zboží jeho dodavatel, nemůže také prokazovat reálnost sídla obchodní společnosti svého dodavatele. Stěžovatel nepopírá, že bylo jeho povinností doložit svá tvrzení důkazy, ovšem rozsah těchto důkazů musí vyplývat buď z právního předpisu, anebo musí jít o důkazy, které je stěžovatel při své činnosti s přihlédnutím k běžné opatrnosti schopen zajistit. Schopnost stěžovatele zjistit a doložit dodavatele zboží svého vlastního dodavatele ovšem v jeho možnostech není, totéž platí pro zjištění sídla společnosti dodavatele. Ostatně o povinnosti dokázat obchodní partnery svého dodavatele či sídlo tohoto dodavatele žádný právní předpis nehovoří. To, že byl obchod realizován se společností, jejíž statutární zástupce přesně nespecifikoval své obchodní partnery, v druhém případě pak, že byl realizován obchod se společností, jejíž sídlo nebylo následně zjištěno, není možné přičítat k tíži stěžovatele (stěžovatel v kasační stížnosti výslovně uvádí „k tíži správce daně“, zdejší soud ovšem tuto skutečnost interpretuje jako zjevnou chybu, když z logiky věci stěžovatel argumentuje ve svůj prospěch). V tomto směru se po daňovém poplatníkovi požaduje, aby předložil důkaz o skutečnosti, na které se nepodílel. Zde stěžovatel upozorňuje na nález Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2001, sp. zn. IV. ÚS 402/99. Pakliže správce daně měl pochybnost o způsobu nabytí zboží od obchodního partnera stěžovatele, bylo jeho povinností se tím zabývat a eventuálně zjistit, že stěžovatel zboží od společnosti AGROTECHNIK TS, s. r. o., nakoupit nemohl. To ovšem jednoznačně nebylo prokázáno. Krom toho se stěžovatel nedomnívá, že osvědčení notáře o prohlášení o právně významné skutečnosti ve smyslu § 80 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), by mělo postrádat jakýkoliv význam. Jde o listinu, která obsahuje skutečnosti, které jsou pro daňové řízení použitelné. Pokud byla taková listina v průběhu dokazování předložena, měl k ní správce daně, žalovaný i krajský soud přihlížet. Uvedené prohlášení o právně významné skutečnosti, které u notáře učinil jednatel Pomije, přitom prokazovalo, že společnost AGROTECHNIK TS, s. r. o., zboží stěžovateli skutečně dodala. Z těchto uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby napadený rozsudek krajského soudu byl zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že námitky stěžovatele nemá za důvodné. Stěžovatel předloženými podklady (daňovými doklady) neprokázal, že skutečně přijal zdanitelná plnění od uvedených společností. V průběhu řízení se nejednalo o dokázání toho, že stěžovatel přijal zdanitelná plnění, nebylo zpochybněno ani to, že je zaúčtoval a přijal zboží do skladové evidence. Byl učiněn toliko závěr, že předmětné zboží nebylo přijato od vyjmenovaných společností. Zde stěžovatel důkazní břemeno, jímž byl zatížen podle § 31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále též „daňový řád“), unést nedokázal. Pokud jde o argumentaci shora uvedeným nálezem Ústavního soudu, pak žalovaný uvádí, že není na projednávanou věc přiléhavý. V nálezu totiž Ústavní soud řešil situaci, kdy byl jisté společnosti snížen nadměrný odpočet společností uplatněný v daňové