2 Afs 54/2008 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 54/2008- 70 - text 2 Afs 54/2008 - 75 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně J. M., zastoupené JUDr. Radimem Břenkem, advokátem se sídlem Lidická 28, Praha 5, proti žalovanému Celnímu ředitelství Praha, se sídlem Washingtonova 11, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 4. 2006, č. j. 17819-01/05-1701-21, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2008, č. j. 10 Ca 162/2006 – 49, takto: I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) včasnou kasační stížností napadla shora uvedený rozsudek městského soudu, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 4. 2006. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto stěžovatelčino odvolání proti rozhodnutí Celního úřadu Praha D 8 ze dne 18. 10. 2005, č. j. TR-191-S/05, kterým jí byla uložena pokuta ve výši 20 000 Kč a bylo rozhodnuto o propadnutí zajištěných lihovin a tabákových výrobků podle § 135 odst. 3 a 5 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění účinném do 30. 6. 2005 (dále jen zákon o spotřebních daních) za porušení § 133 odst. 1 tohoto zákona, kterého se dopustila tím, že je dne 24. 11. 2004 nabízela a prodávala v prodejním stánku umístěném v areálu Holešovické tržnice, v Praze 7, který nebyl určený k prodeji zboží a poskytování služeb kolaudačním rozhodnutím podle zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánu a stavebním řádu. Městský soud dospěl k závěru, že stěžovatelka nabízela prodej lihovin a tabákových výrobků v tržnici, kde je to zakázáno. Stěžovatelka proti tomu v kasační stížnosti výslovně uvádí, že uplatňuje důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“) a odkazuje na svá žalobní tvrzení. Konkrétně pak uvádí, že prodejní stánek, v němž lihoviny a tabákové výrobky prodávala, se nenacházel na území tržiště ani tržnice. Vyhláška hl. m. Prahy o vymezení areálu Pražské tržnice se na prostory, kde se její stánek nacházel, totiž nevztahuje. Není tak naplněn § 132 zákona o spotřebních daních. Stěžovatelčina prodejna se nachází v areálu bývalých jatek, který je také tak zkolaudován a s výjimkou několika budov dosud nebyl rekolaudován; nazývá se R. t. K tomu poukazuje na to, že již dříve doložila dopis č. j. MHMP/89100/2005/B a plánek. Dále zdůrazňuje, že její prodejna je pevně spojena se zemí základovou deskou a je součástí jednolitého celku několika prodejen stejného typu, který nelze přestavovat či jinak upravovat co do počtu a tvaru. Podotýká také, že se jednalo o stánek s občerstvením a denním tiskem, neboť se v něm nacházely jak potraviny, tak tiskoviny, přičemž počet tiskovin a občerstvení v prodejně převažoval. Stěžovatelka poukazuje na nejasnosti při výkladu předmětného ustanovení zákona o spotřebních daních a na to, že v areálu se alkohol a tabákové výrobky běžně prodávaly a prodávají. Stěžovatelka tak byla v dobré víře, že nečiní nic protizákonného, proto uloženou pokutu 20 000 Kč a zabavení zboží v celkové hodnotě 200 000 Kč považuje za nepřiměřeně tvrdé, navíc pro ni likvidační, neboť musela podnikání ukončit. Rovněž se domnívá, že tehdy platný § 132 zákona o spotřebních daních je třeba hodnotit ve vztahu k novele tohoto ustanovení. Navrhuje proto rozsudek městského soudu zrušit. Žalovaný ve svém vyjádření pouze odkázal na svoje předcházející vyjádření v řízení před městským soudem. Důvodnost kasační stížnosti Nejvyšší správní soud posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.). Předně je třeba uvést, že v kasační stížnosti je nutné výslovně uvést důvody, pro které je rozhodnutí soudu napadáno; nestačí pouhý odkaz na žalobní tvrzení. Žaloba podle § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. je prostředkem obrany proti správnímu rozhodnutí, kdežto kasační stížnost je prostředkem obrany proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě (§102 s. ř. s); jejich předmět je tedy jiný. Proto je třeba v kasační stížnosti třeba konkretizovat v čem, podle názoru stěžovatele, pochybil soud v řízení o žalobě. Nejvyšší správní soud se proto zabýval pouze kasačními námitkami v kasační stížnosti vymezenými a nikoliv odkazem na námitky žalobní. Stěžovatelka v kasační stížnosti výslovně uvádí, že uplatňuje důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. („nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím soudním řízení“), v § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. („vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost“) a v § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. („nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé“). Konkrétně však nesouhlasí s tím, že její prodejní stánek je umístěn na území tržnice a dále s posouzením charakteru prodejního místa, jakožto stánku s občerstvením a denním tiskem, kde alkohol a tabákové výrobky prodávat lze. Nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu vůbec nenamítá a ve skutečnosti tak uplatňuje pouze důvody podle písm. a) a b) shora citovaného ustanovení. Ze spisu k tomu vyplynulo, že při kontrole provedené celním úřadem dne 24. 11. 2004 bylo zjištěno, že stěžovatelka v prodejním stánku nabízí a prodává lihoviny a tabákové výrobky. Z kontrolního protokolu je zřejmé, že se jedná o prosklený stánek kovové konstrukce umístěný při vstupu do areálu „Holešovické tržnice“, Bubenské nábřeží 306, Praha 7 ve směru tramvaje č. 1, 3, šikmo od pavilonu č. 2. Stánek se nachází mezi pavilony č. 4 a 24 jako první v řadě ve směru do tržnice a je označen č. 1 s názvem Holešovická ulice. Součástí spisu je také přípis Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 22. 1. 2004 spolu s výpisem z listu vlastnictví, z nichž plyne, že „Pražská tržnice“ na Bubenském nábřeží je vedena jako soubor nemovitostí (zastavěná plocha a nádvoří) pod č. p. 306. V přípisu Úřadu městské části Praha 7, odboru živnostenského ze dne 24. 5. 2005 je uvedeno, že podle vyhlášky č. 27/1998 Sb. hl. m. Prahy, kterou je vydáván tržní řád, je areál „Holešovické (Pražské) tržnice“ rozdělen na tržnici (parc. č. 1188, 1189, 1190) celkem 2000 m2 a na tržiště parc. č. 1188 celkem 984 m2. V přípisu Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 5. 11. 2005, č. j. MHMP 89100/2005/B je tato informace doplněna plánkem, kde je jako prostor tržiště a tržnice v době do 15. 10. 2005 vymezena pouze část plochy areálu mezi pavilony č. 24 a 25, přičemž prodejní stánek stěžovatelky se v této magistrátem označené zóně nenachází. Z výpisu LV č. 368 pro k. ú. Holešovice vyplývá, že na pozemku parc. č. 1188 o výměře 102 199 m2, označeném jako zastavěná plocha a nádvoří, je umístněna budova č. p. 306. Z vyhlášky hl. m. Prahy č. 27/1998 Sb., kterou se vydává tržní řád, resp. z přílohy této vyhlášky, je zřejmé, že v seznamu tržnic figuruje Holešovická tržnice, Bubenské nábřeží 306, Praha 7, o rozloze 2000 m2 , parc. č. 1188, 1189, 1190 a v seznamu tržišť Holešovická tržnice, Bubenské nábřeží 306, Praha 7, o rozloze 984 m2, parc. č. 1188 k. ú. Holešovice. Předně je třeba uvést, že celní úřad rozhodnutím ze dne 18. 10. 2005, č. j. TR-191-S/05, uložil stěžovatelce pokutu za porušení § 133 odst. 1 zákona o spotřebních daních („Na tržištích, v tržnicích a mimo provozovny určené k prodeji zboží a poskytování služeb kolaudačním rozhodnutím podle zvláštního právního předpisu je prodej tabákových výrobků a lihovin zakázán.“). Pokuta byla uložena za to, že zmíněné výrobky nabízela a prodávala v prodejním stánku, který nebyl určený k prodeji zboží a poskytování služeb kolaudačním rozhodnutím podle zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánu a stavebním řádu, přičemž tento stánek se nacházel v Holešovické tržnici. Z rozhodnutí správního orgánu I. stupně je patrný důraz na naplnění skutkové podstaty deliktu tím, že k prodeji docházelo v provozně k tomuto účelu nekolaudované, byť byla v důvodech vyvracena i námitka stěžovatelky, že se nejednalo o prostor tržnice. Žalovaný v odvolacím rozhodnutí dospěl k závěru, že k prodeji došlo v prostoru k tomu nekolaudovaném k prodeji těchto výrobků a že šlo o stánek, který byl součástí tržnice. Současně vyslovil, že nejsou splněny podmínky výluk ze zákazu uvedené v § 133 odst. 2, 3 zákona o spotřebních daních.