2 Afs 71/2007 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 71/2007- 60 - text č. j. 2 Afs 71/2007 - 60 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: R. F., zastoupen JUDr. Janem Tarabou, advokátem se sídlem Prokopova 339, Písek, proti žalovanému: Celní ředitelství v Českých Budějovicích, se sídlem Kasárenská 6, České Budějovice, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. dubna 2007, č. j. 10 Ca 219/2006 – 24, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . Odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. dubna 2007, č. j. 10 Ca 219/2006 - 24, byla zamítnuta žaloba podaná žalobcem (dále jen „stěžovatel“) proti rozhodnutí Celního ředitelství v Českých Budějovicích (dále jen „celní ředitelství“) ze dne 4. 10. 2006, č. j. 3566/06-0301-21, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Celního úřadu Strakonice ze dne 1. 2. 2006, č. j. 770/06-0367-021, o vyměření cla ve výši 199 392 Kč a doměření daně z přidané hodnoty ve výši 261 946 Kč v souvislosti s propuštěním vozidla Mercedes Benz 320 CDI do volného oběhu. V odůvodnění rozsudku krajský soud uvedl, že skutečnost, že dříve vydaným rozhodnutím nebylo stěžovateli clo vyměřeno vůbec a vyměřená daň z přidané hodnoty vycházela z celní hodnoty dováženého automobilu stanovené odhadem, nebrání celním orgánům původně vydané, a třeba i pravomocné rozhodnutí, přezkoumat z úřední povinnosti, bylo-li zjištěno, že bylo vydáno na základě podstatných vad řízení a okolnosti nasvědčují tomu, že ke stanovení cla a daně došlo v nesprávné výši. Informace a doklady k tomuto zjištění poskytly německé policejní orgány tak, jak byly vyžádány Okresním státním zastupitelstvím ve Strakonicích. V této souvislosti odkázal krajský soud na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 2. 2007 č. j. 5 Afs 58/2006 - 41, v němž bylo řečeno, že lze zrušit či změnit i pravomocné rozhodnutí celních orgánů, ale pouze způsoby a postupy stanovenými zákonem. Možnost využití důkazních prostředků předložených příslušnými orgány SRN a jejich následné hodnocení v celním řízení není konstantní judikaturou zpochybňována. Nedůvodnou byla krajským soudem shledána i námitka zpochybňující důkazní hodnotu listin s poukazem na absenci razítka a podpisu na faktuře německého prodejce. Jak je z ověřené kopie a ve spise založené kopie zřejmé, jedná se o vnitřní doklad společnosti TURA. Otisk razítka a ani podpis ale nechybí na ověřené kopii vývozního ohlášení, v němž je ve shodě s uvedenou fakturou uvedena cena 39 000 EUR. V zákonné lhůtě podal stěžovatel kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Stěžovatel namítá nesprávné posouzení možnosti změny rozhodnutí celního úřadu způsobem, kterým to učinil celní úřad a posléze potvrdilo celní ředitelství. Celní úřad Folmava propustil do volného oběhu automobil a současně stanovil jeho celní hodnotu v částce 297 900 Kč s ohledem na jeho poškození ověřené při prohlídce. Za použití pomůcek Celní úřad Strakonice stanovil hodnotu vozidla na 174 755 Kč. Následně však za pomoci Celního úřad poukázal na trestní spis, podle kterého mělo být vozidlo zakoupeno za 39 000 eur a nikoliv za částku 5000 eur, což mělo být zjištěno cestou právní pomoci z faktury vedené v účetnictví německé firmy TURA. Celní úřad na jedné straně rozhodl o stanovení celní hodnoty motorového vozidla, které zjistil vlastní prohlídkou a které určil na základě pomůcek a na druhé straně uvádí, že tato svá zjištění nepovažuje za správná a ke „správným zjištěním“ dochází následně poté, co dokazováním zjišťuje „novou“ celní hodnotu dováženého zboží z neověřených listin údajně pocházejících z účetnictví firmy TURA v SRN. Takový způsob získávání důkazů považuje stěžovatel za rozporný se zákonem č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“). Takto získaná faktura navíc nebyla podepsaná a neměla razítko firmy, kdežto faktura předložená stěžovatelem tyto náležitosti měla. Stěžovatel nesouhlasí s postupem žalovaného a následným názorem krajského soudu, kdy bylo stvrzeno nejdříve vyměření cla a daně podle pomůcek a následně dokazováním. Tento postup podle stěžovatele není možný a zákonný. Proto navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci k novému projednávání. Celní ředitelství ve svém vyjádření uvedlo, že celní úřad neuznal při dovozu celní hodnotu vozidla ve výši 5000 eur (148 950 Kč) a stanovil ji po prohlídce na 174 755 Kč a z ní vypočítal daň z přidané hodnoty ve výši 38 447 Kč. Clo vyměřeno nebylo pro původ zboží a jeho hodnotu, která nepřesahovala 6000 eur. Následně obdržely celní orgány od policie doklady týkající se dovezeného vozidla: fakturu na částku 39 000 eur, a to s jinými dodacími podmínkami než měla původně předložená faktura, dále vývozní doklad na propuštění zboží do režimu vývozu ze Společenství a vyjádření prodejce o skutečné hodnotě vozidla. Na základě těchto dokladů doměřil celní úřad clo ve výši 198 670 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 260 859 Kč. K odvolání stěžovatele bylo toto rozhodnutí zrušeno a bylo zahájeno přezkumné řízení, v jehož rámci prováděl celní úřad další dokazování, zejména důkazy obsaženými v trestním spise (výslechy celníků, svědka provádějícího opravu vozidla, údaji o pohybu vozidla apod.). Podle jeho výsledků vydal celní úřad 1. 2. 2006 nové rozhodnutí o doměření cla v částce 199 392 Kč a daně z přidané hodnoty ve výši 261 946 Kč. Celní orgány jsou podle § 31 odst. 4 zákona o správě daní a poplatků oprávněny využít při dokazování všech prostředků, kterými lze ověřit skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti a které nejsou získány v rozporu s právními předpisy a v této souvislosti mají důvod pochybovat o dokladech předložených daňovým subjektem. Postup policie byl v souladu s § 51 zákona č. 13/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen celní zákon“) a údaje jí získané v rámci součinnosti policejních orgánů českých a německých jsou použitelné v celním řízení. K náležitostem faktury celní ředitelství uvedlo, že faktura použitá jako důkaz pro doměření cla a daně obsahuje veškeré náležitosti, přičemž podpis a razítko jimi nejsou, a byla získána přímo z účetnictví prodejce. Podpis na faktuře předložené stěžovatelem byl proto, že jinak by nemohl vozidlo vyvézt. Pro vnitřní potřeby a účetnictví podpis na faktuře není potřebný a na faktuře na částku vyšší rovněž ne, protože již se nejedná o vývoz osvobozený do cla (částka nad 6000 eur). Podle § 66 celního zákona účinného ke dni dovozu byla stanovena převodní hodnota vozidla na 1 161 810 Kč a k ní byly připočteny podle § 75 náklady na dopravu 4221 Kč. Podle § 46 zákona o správě daní a poplatků a podle § 238 celního zákona vyměřil celní úřad clo ve výši 199 392 Kč a podle § 42 a 44 zákona č. 588/1992 Sb. za použití § 111 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, a § 46 zákona o správě daní a poplatků daň z přidané hodnoty v částce 261 946 Kč (tj. zbývající část po odečtu uhrazené částky 38 447 Kč). Podle § 66 je základem cla a daně cena skutečně placená nebo která má být placena, upravená podle § 75 a 76 celního zákona. Tento postup byl v souladu s čl. 7 Dohody o provádění čl. VII Všeobecné dohody o clech a obchodu (zveřejněné pod č. 120/1984 Sb.). Na zboží dovážené v hodnotě nad 6000 eur by muselo být předloženo osvědčení o původu EUR.1. Protože předloženo nebylo, doměřil celní úřad daň a clo výše popsaným způsobem. Z těchto důvodů celní ředitelství navrhlo, aby kasační stížnost jako nedůvodná byla zamítnuta. Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ustanovením § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Nejvyšší správní soud především poukazuje na rozdíl mezi stanovením daně podle pomůcek podle § 44 zákona o správě daní a poplatků v případě, kdy není vůbec podáno daňové přiznání a není od poplatníka podklad, ze kterého může správce daně vycházet, a stanovením daně podle pomůcek podle § 31 odst. 5 zákona o správě daní a poplatků, kdy se dokazováním prokazují skutečnosti poplatníkem uvedené a není-li možno stanovit daň dokazováním, užije správce daně pomůcek - shodně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2005, č. j. 1 Afs 62/2004 - 68, č. 610/2005 Sb. NSS, www.nssoud.cz: Užití pomůcek při stanovení daňové povinnosti (§ 31 odst. 5 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) má jiné zákonné předpoklady než užití pomůcek při zjištění základu daně a stanovení daně při nepodání daňového přiznání nebo hlášení (§ 44 odst. 1 téhož zákona). V dané věci byla stanovena daň podle pomůcek v souladu s § 3