3 Ads 53/2008 — Nejvyšší správní soud

3 Ads 53/2008- 45 - text 3 Ads 53/2008 - 48 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: M. O., zastoupeného advokátkou JUDr. Radkou Šumerovou, se sídlem Turgeněvova 19, Litoměřice, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 4. 8. 2005 B., č. X, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 5. 2006 č.j. 42 Cad 207/2005 - 30, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 5. 2006, čj. 42 Cad 207/2005-30 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalovaná podala včas kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) ze dne 15. 5. 2006 č.j. 42 Cad 207/2005 - 30, jímž bylo rozhodnuto takto: „Napadené správní rozhodnutí, vydané ČSSZ dne 4. 8. 2005 B. (sic !) pod čj. X, o přiznání sirotčího důchodu žalobci, se zrušuje a věc se vrací žalovanému úřadu k dalšímu řízení. Navrhovateli se vůči ČSSD přiznává právo na náhradu procesních nákladů v částce 5286 Kč, která budiž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplacena k rukám navrhovatelovy advokátky pod adresou Turgeněvova 19, Litoměřice.“ Nejvyšší správní soud vyšel z tohoto skutkového stavu, který není mezi účastníky sporný: Otec žalobce J. O. na přelomu let 1992/1993 odešel z místa bydliště a již se nevrátil. Manželka J. O. podala dne 7. 8. 1995 u Okresního soudu v Litoměřicích návrh na prohlášení manžela za mrtvého. Okresní soud v Litoměřicích usnesením ze dne 28. 1. 2003 č.j. 12 Nc 102/95 - 25 ustanovil žalobci podle § 37 odst. 2 zákona o rodině opatrovníkem Městský úřad v Litoměřicích k zastupování žalobce v řízení o prohlášení otce (J. O.) za mrtvého. Tentýž okresní soud rozsudkem ze dne 8. 4. 2005 č.j. 12 Nc 102/95 - 55 prohlásil J. O. za mrtvého s tím, že za den jeho úmrtí se považuje 27. 1. 1993. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 6. 6. 2005. Po nabytí právní moci tohoto rozsudku požádal žalobce žalovanou o přiznání sirotčího důchodu. Žalovaná shora uvedeným rozhodnutím žalobci přiznala sirotčí důchod za období od 27. 1. 1993 s tím, že „nárok na doplatek před 6. 6. 2002 podle ustanovení § 55 odst. 2 zák.ona č. 155/1995 Sb. v platném znění zanikl.“ Proti tomuto rozhodnutí žalované podal žalobce žalobu, a to proti výroku, kterým žalovaná rozhodla o tom, že nárok na doplatek sirotčího důchodu za dobu před 6. 6. 2002 zanikl. V žalobě uvedl, že řízení o prohlášení jeho otce za mrtvého bylo vedeno s velkými průtahy. Žalobce byl v tuto dobu nezletilý, neměl způsobilost k právním úkonům – zletilým se stal 22. 1. 2003. Žalobce tedy ve správním řízení nemohl jednat sám za sebe a měl mu být v předmětném období ustanoven opatrovník. Protože byl v té době nezletilý, nemohlo dojít k zániku nároku na výplatu důchodu a napadeným rozhodnutím byl zkrácen na svých právech. K zániku nároku na výplatu důchodu nemohlo v jeho případě dojít, protože byl v té době nezletilý. Lhůta podle § 55 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“), neplyne po dobu řízení o důchodu a po dobu, po kterou osobě, která musela mít opatrovníka, nebyl opatrovník ustanoven. Žalobce byl nezletilý i v době od 27. 1. 1993 do 6. 6. 2002, nemohl svým jménem činit právní úkony, měl mu být ustanoven opatrovník a navíc řízení o prohlášení jeho otce za mrtvého trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu. Zákon s takovou možností vůbec nepočítal a nepočítá, ust. § 55 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb. je protiústavní a rozhodnutí žalované považuje žalobce v napadené části za nezákonné a vadné. Krajský soud v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že žalobu o prohlášení J. O. za mrtvého podala sice žalobcova matka, nepochybně však i jménem svých dětí, jejichž nároků se záležitost rovněž zásadně dotýkala. Právní zájem na vydání rozhodnutí o prohlášení J. O. za mrtvého tedy měla nejen žalobcova matka, ale i její nezletilé děti včetně žalobce. Nezletilým dětem měl být pro řízení ustanoven opatrovník (§ 29 o. s. ř.), což se také skutečně stalo, avšak až s velkým zpožděním shora uvedeným usnesením Okresního soudu v Litoměřicích. Krajský soud dovodil, že lhůta podle § 55 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb. v předmětné věci v období od zahájení řízení o prohlášení J. O. za mrtvého do právní moci rozhodnutí Okresního soudu v Litoměřicích o tomto návrhu neplynula. Výrok žalobou napadeného rozhodnutí žalované, že nárok na doplatek sirotčího důchodu za dobu před 6. 6. 2002 zanikl, s touto skutečností není v souladu, je v tomto směru chybné a proto krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Žalovaná v kasační stížnosti tvrdí nezákonnost rozsudku krajského soudu spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení [§ 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – dále jen „s. ř. s.“]. Žalovaná argumentuje tím, že řízení o dávkách důchodového pojištění je upraveno v zákoně č. 155/1995 Sb. a v zákoně č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Pokud v těchto právních normách není některý právní institut upraven, je subsidiární normou zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. Ve správním řádu jsou taxativně stanoveny podmínky pro ustanovení opatrovníka. Tyto podmínky při řízení o nárok na sirotčí důchod žalobce nenastaly a k ustanovení opatrovníka proto nebyl dán zákonný důvod. Nedošlo tedy k situaci, kterou předjímá § 55 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., tj. kdy v řízení, jehož výsledkem bylo napadené rozhodnutí, žalobce neměl opatrovníka, přičemž ho měl mít. Ke stavení lhůty proto nedošlo. Povinnost ustanovit opatrovníka podle § 29 o. s. ř. nelze zaměnit s povinností ustanovit opatrovníka podle správního řádu pro řízení podle zákona č. 155/1995 Sb. Jde o dva zcela odlišné procesní předpisy a odlišná řízení, byť vztahující se ke stejnému právnímu institutu. Nesplnění podmínek podle o.s.ř. nemůže mít za následek vady řízení probíhajícího podle předpisů o důchodovém pojištění. Žalovaná navrhla, aby napadený rozsudek krajského soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Současně požádala, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnosti přiznal odkladný účinek ve smyslu § 107 s. ř. s. Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost takto: Ustanovení § 55 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb. ve znění účinném k datu vydání rozhodnutí žalované znělo: Nárok na výplatu důchodu nebo jeho části zaniká, není-li dále uvedeno jinak, uplynutím tří let ode dne, za který důchod nebo jeho část náleží. Lhůta podle předchozí věty neplyne po dobu řízení o důchodu a po dobu, po kterou osobě, která musela mít opatrovníka, nebyl opatrovník ustanoven. [K tomu poznámka Nejvyššího správního soudu: Toto ustanovení bylo později změněno, a to zákonem č. 24/2006 Sb. a zákonem č. 189/2006 Sb., takže v současné době zní: „Nárok na výplatu důchodu nebo jeho části zaniká, není-li dále uvedeno jinak, uplynutím pěti let ode dne, za který důchod nebo jeho část náleží. Lhůta podle předchozí věty neplyne po dobu řízení o důchodu, po dobu řízení o prohlášení osoby za mrtvou, jde-li o nárok na výplatu vdovského, vdoveckého nebo sirotčího důchodu, a po dobu, po kterou osobě, která musela mít opatrovníka, nebyl opatrovník ustanoven. Lhůta podle věty první neplyne rovněž po dobu, po kterou trvalo řízení o neplatnosti skončení právního vztahu zakládajícího účast na pojištění (§ 11 odst. 2 věta pátá“). K těmto změnám však došlo až po vydání rozhodnutí žalované, které se přezkoumává ve správním soudnictví.] Tvrzení krajského soudu, že v řízení o prohlášení J. O. za mrtvého měl být nynějšímu žalobci M. O. jako nezletilému ustanoven opatrovník, je správné, pouze s výhradou, že se nemělo jednat o opatrovníka podle § 29 o. s. ř., jak se krajský soud domnívá, nýbrž o tzv. kolizního opatrovníka podle § 37 odst. 2 zákona o rodině. Účastníkem řízení o prohlášení za mrtvého podle § 195 a násl. o. s. ř. je navrhovatel (zde matka žalobce) a ti, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno, tedy mj. vždy děti osoby, která má být prohlášena za mrtvou. Účastenství v tomto řízení je totiž založeno definicí obsaženou v § 94 odst. 1 o. s. ř. Jak již bylo shora uvedeno, Okresní soud v Litoměřicích žalobci ustanovil opatrovníka podle § 37 odst. 2 zákona o rodině. Přehlédl však, že žalobce dovršil dne 22. 1. 2003 zletilosti, takže usnesením ze dne 28. 1. 2003 byl ustanoven opatrovník v rozporu se zákonem zletilé fyzické osobě. Skutečností tedy je, že žalobce v řízení o prohlášení J. O. za mrtvého nebyl v době své nezletilosti zastoupen opatrovníkem. Nutno tedy posoudit, zda skutečnost, že žalobce nebyl v řízení o prohlášení J. O. za mrtvého zastoupen opatrovníkem v době, kdy byl nezletilý, zname