4 Ads 61/2008 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 61/2008- 55 - text  4 Ads 61/2008 - 55 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: M. C., zast. JUDr. Janou Graňákovou, advokátkou, se sídlem Štefánikova 10, Český Těšín, proti žalovanému: ředitel Policie České republiky, Správy Severomoravského kraje, se sídlem ul. 30. dubna 24, Ostrava, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 2. 2008, č. j. 58 Ca 21/2006 - 28, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 2. 2008, č. j. 58 Ca 21/2006 – 28, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím žalovaného ze dne 31. 7. 2006, č. 16, bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele Policie ČR, Okresního ředitelství Karviná (dále jen „správní orgán prvního stupně”) ve věcech kázeňských ze dne 1. 6. 2006, č. 73. Správní orgán prvního stupně v uvedeném rozhodnutí uznal žalobce vinným ve smyslu § 32 odst. 2 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky (dále jen „služební zákon”) ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle § 22 odst. 1 písm. c) a f) a na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi podle § 30 odst. 1 písm. h) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a uložil žalobci podle § 33 písm. b) služebního zákona kázeňský trest snížení funkčního platu o 10% na dobu tří měsíců, neboť žalobce dne 8. 10. 2005 v 19:20 hod. řídil motorové vozidlo Volkswagen Jetta, SPZ X v Českém Těšíně na ul. Polní - vedlejší pozemní komunikaci, vjel do křižovatky ve tvaru „T” s ul. Slovenská - silnice III. třídy č. 01139 - hlavní pozemní komunikací, na kterou odbočoval vlevo, přičemž nedal přednost zleva přijíždějícímu vozidlu zn. Škoda Fabia, RZ X řidičky Ž. S., jedoucí po hlavní komunikaci, a tak došlo ke střetu obou vozidel. U policisty podezřelého z řízení vozidla (žalobce) byla provedena orientační dechová zkouška, která byla pozitivní s výsledkem 0,29‰ alkoholu v dechu. Žalobce se po výzvě podrobil odběru krve na PSZ Karviná. Rozborem krve bylo zjištěno, že měl 0,16‰ alkoholu v krvi. Ke zranění osob nedošlo, technická závada jako příčina nehody nebyla uplatněna, ani na místě ohledáním zjištěna. Žalobce na místě nehody odstranil z vozovky stopy – zbytky plastů vozidel. Správní orgán prvního stupně uzavřel, že policista (žalobce) svým jednáním porušil § 4 písm. a), b) a c), § 5 odst. 2 písm. b), § 22 odst. 1 a § 47 odst. 4 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Uložil žalobci podle ustanovení § 33 písm. b) zákona č. 186/1992 Sb., kázeňský trest ve formě snížení funkčního platu o 10 % na dobu tří měsíců. Žalovaný se s tímto posouzením věci správním orgánem prvního stupně ztotožnil a stěžejní odvolací námitku žalobce, že motorové vozidlo, u něhož nebylo pochyb o tom, že dopravní nehodu zavinil jeho řidič (Volkswagen Jetta, SPZ X), neřídil on, ale jeho nevlastní dcera A. T., neshledal důvodnou. Označil ji za vyvrácenou výpověďmi několika ve vztahu k žalobci zcela nezávislých svědků, především bezprostředních svědků nehody, kteří nejsou v žádném příbuzenském či jiném osobním vztahu k žalobci. Uvedl, že totéž nelze konstatovat o svědcích potvrzujících verzi žalobce, kteří jsou buď osobami blízkými (A. T.), či lze u nich dovodit jiný osobní vztah k němu (známý z autoklubu, ze školy apod.). Žalovaný uzavřel, že napadené rozhodnutí správního orgánu bylo vydáno v souladu se zákonem, a proto odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce včas žalobu, v níž namítal neplatnost rozhodnutí správních orgánů obou stupňů, a to proto, že se v těchto rozhodnutích vyskytují procesní pochybení, spočívající v tom, že ačkoliv se žalobce nechal zastupovat advokátkou JUDr. Janou Graňákovou, nebylo jí doručeno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Žalobce především poukázal na rozpory ve skutkových zjištěních, která nebyla řádným dokazováním objasněna, naopak došlo k odmítnutí výslechu svědků z důvodu irelevantnosti jejich výpovědi. Žalobce setrval na svém stanovisku, že dopravní nehodu nezavinil, neboť vozidlo neřídil. S ohledem na výše uvedené navrhl, aby Krajský soud v Ostravě rozhodnutí správních orgánů obou stupňů zrušil. Usnesením krajského soudu ze dne 19. 9. 2006, č. j. 58 Ca 21/2006 – 8, byl žalobce vyzván k doplnění žaloby s tím, aby uvedl, které rozpory a která skutková zjištění měl na mysli, pokud se o nich zmiňuje v žalobě, resp. která konkrétní skutková zjištění nebyla objasněna řádným dokazováním, tj. aby uvedl jména, příjmení a adresy bydliště svědků, jejichž výslech žalovaný jako irelevantní odmítl a z jakých důvodů slyšení těchto svědků navrhuje. Žalobce v doplnění žaloby uvedl, že v přestupkovém řízení nebylo prokázáno, že by řídil předmětné vozidlo a způsobil tímto vozidlem dopravní nehodu. Tato skutečnost vyplývá z výpovědi A. T., která vozidlo řídila, dále z výpovědi svědkyně M. N., která potvrdila, že žalobce vozidlo neřídil a seděl ve vozidle na zadním sedadle společně s vnučkou. Podle názoru žalobce je nutno výpověď svědka R. P., pokud uvedl, že vedle řidiče seděla osoba s delšími vlasy, vyhodnotit jako nevěrohodnou, neboť dcera žalobce má krátké vlasy a navíc se svědek vůbec nevyjádřil k tomu, že by se ve vozidle nacházelo nezletilé dítě. Za nevěrohodnou považuje žalobce rovněž výpověď svědkyně K. Č., neboť její tvrzení o tom, že žalobce na sobě měl světlé oblečení neodpovídá skutečnosti. Naopak svědek P. J. potvrzuje, že žalobce po nehodě vystupoval ze zadních dveří vozidla. Není tedy jednoznačně prokázáno, že žalobce vozidlo skutečně řídil. Osoby, které se k tomuto vyjadřují, nemohly dopravní nehodu vidět a proto zde existují rozpory v tom, jaké měl žalobce oblečení. Výpověď žalobce potvrzuje také svědek R. M., který uvádí, že vozidlo řídila žalobcova nevlastní dcera. Žalobce navrhl provedení důkazů výslechem svědků Z., S. a R., kteří mohou potvrdit jeho tvrzení, že předmětné vozidlo neřídil. Svědkyně S. viděla, že na sedadlo řidiče nasedala dcera žalobce a že tedy žalobce neřídil. K tomuto se může vyjádřit také svědek M. R., který přišel na místo nehody, hovořil zde s prodavačku bufetu a ta mu sdělila, že viděla, jak vozidlo řídila řidička. Navíc může tento svědek potvrdit, že žalobce se na výzvu ihned podrobil dechové zkoušce, a to i přesto, že nebyl účastníkem dopravní nehody. Může též potvrdit, že jej žalobce okamžitě informoval, že vozidlo neřídil on, ale jeho nevlastní dcera. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zrekapituloval dosavadní vývoj věci, setrval na svém závěru a navrhl, aby krajský soud rozhodnutí správních orgánů obou stupňů potvrdil. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 15. 2. 2008, č. j. 58 Ca 21/2006 – 28, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. K tvrzení žalobce, že v přestupkovém řízení nebylo prokázáno, že řídil motorové vozidlo, kterým byla způsobena dopravní nehoda (ohledně kterého se dovolával svědecké výpovědi A. T. a dále výpovědi svědkyně N. a svědků J. a M.), krajský soud uvedl, že svědkyně A. T. byla sice přímou účastnicí dopravní nehody, ovšem jedná se o nevlastní dceru žalobce, což samo o sobě vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti této osoby vůči žalobci. Svědkyně N. sice uvedla, že zahlédla vystupovat z levých dveří vozidla muže menší postavy, nedokázala však přesně říci, ze kterých dveří vystoupil, zda z řidičových (předních dveří) či ze zadních dveří. Jestliže se žalobce dovolával svědecké výpovědi svědka P. J., pak podle krajského soudu z protokolu o výslechu tohoto svědka skutečně vyplynulo, že ze zadních dveří auta začal vystupovat muž, jehož bezpečně svědek poznal, neboť se jedná o jeho známého, když oba jsou členy autoklubu, pak ani tento svědek tedy není bez osobního vztahu k žalobci. Z protokolu o podání vysvětlení svědka R. M. vyplývá, že samotnou dopravní nehodu neviděl, dověděl se o ní až druhý den od svého známého, tj. od žalobce, který za ním přijel do jeho autoopravny. Pokud se tedy žalobce domáhal výpovědi těchto svědků a jejich věrohodnosti, pak s jeho názorem krajský soud nemohl souhlasit pro jejich osobní vztah k němu. Jestliže naopak žalobce označuje za nevěrohodné výpovědi svědků P. a Č. (svědek P. uváděl, že vedle řidiče seděla osoba s delšími vlasy, zatímco jeho dcera má vlasy krátké a svědkyně Č. tvrdila, že žalobce na sobě měl světlé oblečení), pak se podle krajského soudu jedná o detaily, které nemohou vyvrátit závěr učiněný správními orgány obou stupňů o tom, že žalobce skutečně dopravní nehodu způsobil, což především zcela jednoznačně potvrdila svědkyně Ž. S., jakožto druhý účastník dopravní nehody. Jako nedůvodnou hodnotil krajský soud také žalobní námitku, že žalovaný nevyslechl svědky R., S. a Z., když dospěl k závěru, že slyšení těchto svědků není nutné pro obj