4 Ads 81/2008 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 81/2008- 49 - text 4 Ads 81/2008 - 55 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobkyně: A. S., zast. Mgr. Ing. Ladislavou Jindřichovou, advokátkou, se sídlem Komenského 4, Klatovy, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 4. 2008, č. j. 16 Cad 315/2006 - 30, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností stěžovatelka brojila proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 4. 2008, č. j. 16 Cad 315/2006 – 30, jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 10. 2006, č. j. X. Tímto rozhodnutím žalovaná zvýšila stěžovatelce procentní výměru vdovského důchodu o částku 2134 Kč měsíčně podle ustanovení § 82a zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Žalobou proti napadenému rozhodnutí žalované se stěžovatelka domáhala jeho zrušení a vrácení věci k dalšímu řízení. Uvedla, že jí nebyl přiznán doplatek vdovského důchodu za období březen 1995 – červen 2006. Zákonodárce se dle názoru stěžovatelky dopustil nedůvodné diskriminace vůči ženám, které ovdověly v jiném časovém období. V důsledku této diskriminace jim byl upřen celý vdovský důchod, na nějž by jinak měly nárok. Podle výpočtů žalobkyně činí za výše uvedené období březen 1995 – červen 2006 doplatek vdovského důchodu částku 211 896 Kč. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla zrušení napadeného rozhodnutí žalované a vrácení věci k dalšímu řízení. Krajský soud rozhodl o žalobě napadeným rozsudkem ze dne 22. 4. 2008, č. j. 16 Cad 315/2006 – 30, tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění shrnul jak žalobu, tak i stanovisko žalované. Krajský soud dále vycházel ze skutečností zjištěných ze správního spisu týkajících se podání žádosti o starobní důchod, dále rozhodnutí Ministerstva vnitra, orgánu sociálního zabezpečení, ze dne 19. 4. 1995 o přiznání vdovského důchodu, žádost stěžovatelky o zvýšení vdovského důchodu sepsaná na OSSZ v Klatovech dne 31. 7. 2006 a napadeného rozhodnutí ze dne 12. 10. 2006. Krajský soud uvedl, že při přezkoumání napadeného rozhodnutí vycházel z ustanovení § 75 odst. 1 s. ř. s., tedy ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době rozhodnutí správního orgánu, a přezkoumal tak výrok napadeného rozhodnutí v mezích včas uplatněných žalobních bodů. Jediným žalobním bodem byla námitka, že doplatek důchodu ve výši 211 896 Kč měl být doplacen za období březen 1995 – červen 2006 zpětně, neboť ustanovení § 82a zákona o důchodovém pojištění je diskriminační. Krajský soud citoval ustanovení § 82a odst. 1 a odst. 5 a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V prvé řadě neakceptoval návrh na předložení věci Ústavnímu soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy. Tento postup odůvodnil konstatováním, že předmětná úprava spočívá ve zvýšení procentní výměry vdovského důchodu, jejichž výše byla omezena pro souběh s nárokem na starobní důchod nebo invalidní důchod podle tehdy platných právních předpisů dle ustanovení § 56 zákona č. 100/1988 Sb., a to o částku odpovídající rozdílu mezi vyplácenou výší a výší bez takového omezení. Staré vdovské důchody (tj. se vznikem nároku před 1. 1. 1996) a nové vdovské důchody (tj. se vznikem nároku po 1. 1. 1996) se lišily způsobem výpočtu a svou výší. Citovaný § 82a odst. 5 zákona o důchodovém pojištění (zavedený novelou č. 267/2006 Sb. s účinností od 1. 7. 2006) stanovil zvýšení vdovského důchodu o částku rozdílu, která se provede na žádost, a to nejdříve od splátky důchodu splatné po 1. 7. 2006 od účinnosti zákona č. 267/2006 Sb. Stěžovatelce nelze z tohoto důvodu přisvědčit v tom, že by jí měl být předmětný rozdíl ve výši vdovského důchodu přiznán zpětně za období před 1. 7. 2006. Stěžovatelka v žalobě uvedla, že zákonodárce trpěním dočasné právní úpravy omezující výplatu vdovského důchodu i ve vztahu k některým vdovám, které ovdověly za účinnosti zákona č. 100/1988 Sb., ve znění do 31. 12. 1995 nezachoval povinnost stejného přístupu k subjektům práva a vytvořil rozdílné skupiny, z nichž jednu z ústavního hlediska nedůvodně diskriminoval. Toto tvrzení stěžovatelky však podle názoru krajského soudu nekoresponduje s pozdějším návrhem, aby krajský soud předložil Ústavnímu soudu návrh dle čl. 95 Ústavy ohledně § 82a odst. 5 zákona o důchodovém pojištění, neboť ustanovení nezakládá protiústavní stav. Termín, od kterého mohlo být zvýšení vdovských důchodů k žádosti oprávněných osob provedeno, přičemž tento termín se shoduje s počátkem účinnosti předmětného ustanovení pouze explicitně vylučuje jeho retroaktivní aplikaci. Krajský soud k podpoře svého názoru poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2006, č. j. 4 Ads 15/2005 – 49, v němž Nejvyšší správní soud rovněž dospěl k závěru, že tato právní úprava nezpůsobila protiústavní úpravu právních vztahů v důchodovém pojištění. Proto krajský soud žalobu zamítl. Proti napadenému rozsudku stěžovatelka brojila kasační stížností, již podala z důvodu vymezeného v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), neboť podle jejího názoru krajský soud nesprávně posoudil právní otázku v předcházejícím řízení. Stěžovatelka vyslovila nesouhlas se závěry napadeného rozhodnutí, a to včetně odkazu na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2006, č. j. 4 Ads 15/2005 - 49, neboť tento rozsudek reagoval na zcela jinou právní situaci a argumentaci, která spočívala v prostém přechodu ze staré právní úpravy na novou. Přijetí předmětné novely č. 267/2006 Sb. však nebylo takovým prostým přechodem mezi dvěma úpravami, neboť jejím smyslem bylo odstranění diskriminace („uvolnění vdovských důchodů“). Stěžovatelka se domnívá, že zákonodárce přijetím právní úpravy omezující výplatu vdovského důchodu jen ve vztahu k některým vdovám, které ovdověly za účinnosti zákona č. 100/1988 Sb., ve znění do 31. 12. 1995, nezachoval povinnost stejného přístupu k subjektům práva vytvořil rozdílné skupiny, z nichž jednu z ústavního hlediska nedůvodně diskriminoval, přičemž porušil i zásadu přiměřenosti mezi cílem zákona a zvolenými prostředky. V dané věci je podle stěžovatelky nesporné, že požadavek poskytnutí stejných práv za stejných podmínek s vyloučením neodůvodněných rozdílů nebyl citovanou přechodnou úpravou respektován, neboť zákonodárce bez ústavně akceptovatelných důvodů znevýhodnil ty ženy, které ovdověly v období účinnosti jiné právní úpravy. V důsledku toho jim byl upřen celý vdovský důchod, na nějž by jinak měly nárok. Přechodná právní úprava tak založila podle názoru stěžovatelky rozdíly, které nemohou být dostatečně ústavně kvalifikovaným způsobem zdůvodněny. Stěžovatelka proto vyjádřila přesvědčení, že rozhodnutím žalované byla zkrácena na svých právech. Z toho důvodu navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení. Z přiloženého správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující skutečnosti. Stěžovatelce byl rozhodnutím Úřadu důchodového zabezpečení přiznán starobní důchod ode dne 17. 5. 1981. Rozhodnutím ze dne 19. 4. 1995, č. j. ZS-105778/70-95, přiznalo Ministerstvo vnitra ČR, orgán sociálního zabezpečení od 17. února 1995 stěžovatelce vdovský důchod ve výši 2556 Kč měsíčně. Výplatu tohoto důchodu převzala jako plátce starobního důchodu stěžovatelky žalovaná, a to rozhodnutím ze dne 19. 7. 1995. Dne 25. 7. 2006 stěžovatelka uplatnila žádost o zvýšení vdovského důchodu vyplaceného v omezené výši. Žalovaná vydala rozhodnutí ze dne 12. 10. 2006, č. j. X, jímž rozhodla podle ustanovení § 82a zákona o důchodovém pojištění ve znění zákona č. 267/2006 Sb., že se procentní výměra vdovského důchodu zvyšuje od splátky důchodu splatné po 1. červenci 2006 o částku 2134 Kč měsíčně. V odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedla, že výše vdovského důchodu činila ke dni vzniku souběhu nároku na výplatu dvou důchodů, tj. ke dni 17. 2. 1995, částku 2556 Kč měsíčně. V tomto souběhu byla výše vdovského důchodu upravena na poloviční výši 1278 Kč měsíčně a současně byla omezena na 287 Kč měsíčně. Rozdíl mezi vyplácenou výší procentní výměry vdovského důchodu 674 Kč měsíčně (k datu předcházejícímu dni uvedenému v § 82a odst. 5 zák.č. 155/1995 Sb., v platném znění), a výší procentní výměry vdovského důchodu 2808 Kč měsíčně neomezené v souběhu s jiným důchodem, činí ke dni předcházejícímu červencové splátce důchodu v roce 2006 částku 2134 Kč měsíčně. O tuto částku se stěžovatelce od splátky důchodu splatné po 1. červenci 2006 zvyšuje procentní výměra vdovského důchodu. Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti, přičemž zjistil, že je podána osobou oprávněnou a je proti označeném