4 As 23/2006 — Nejvyšší správní soud

4 As 23/2006- 97 - text  4 As 23/2006 - 97 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce: A. O., zast. JUDr. Helenou Šmídovou, advokátkou, se sídlem Slezská 32, Praha 2, proti žalovanému: Český telekomunikační úřad, se sídlem Sokolovská 219, Praha 9, za účasti: Český Telecom, a. s., se sídlem Olšanská 5, Praha 3, (nyní Telefónica O2 Czech Republic, a. s., se sídlem Za Brumlovkou 266/2, Praha 4 - Michle), v řízení o kasační stížnosti žalobce podané proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2005, č. j. 8 Ca 298/2005 - 38, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Kasační stížností podanou u Městského soudu v Praze žalobce (dále též „stěžovatel“) brojí proti uvedenému usnesení, kterým byla odmítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 6. 2004, č. j. 5524/2004-603, kterým bylo zamítnuto podle § 59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, jeho odvolání proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro Jihomoravskou oblast, ze dne 5. 12. 2003, č. j. 174752/2003-6371 o námitkách proti vyřízení reklamace vyúčtování cen za telekomunikační služby telefonní stanice č. X, za účtovací období 11. 8. 2003 – 10. 9. 2003 podle § 82 odst. 11, § 95 bod. 8, písm. c), § 102 odst. 2 a § 107 odst. 1 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích. V kasační stížnosti stěžovatel namítal, že „rozhodnutí ve správním soudnictví nebylo vypracováno podle zákona na ochranu spotřebitele“ a dále zejména poukazoval na obsah rozhodnutí žalovaného a vyjadřoval s ním nesouhlas. Vzhledem k tomu, že kasační stížnost neobsahovala veškeré náležitosti, které zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) pro kasační stížnost vyžaduje, vyzval Městský soud v Praze stěžovatele (zástupce – a to zástupce, kterého stěžovatel jako svého zástupce pro řízení o kasační stížnosti označil, a který byl jako zástupce stěžovatele uveden i v předkládací zprávě Městského soudu v Praze) v souladu s ustanovením § 106 s. ř. s. usnesením ze dne 2. 12. 2005, č. j. 8 Ca 298/2005 - 44, k doplnění kasační stížnosti ve smyslu § 106 s. ř. s. (jmenovitě, aby uvedl, v jakém rozsahu a z jakých důvodů rozhodnutí soudu napadá, a sdělil údaj, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno) a stanovil k doplnění lhůtu jednoho měsíce od dne doručení tohoto usnesení. V usnesení stěžovatele současně správně poučil o tom, že nebude-li kasační stížnost ve stanovené lhůtě doplněna, a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání odmítne (§ 37 odst. 5 s. ř. s.). Ze spisu vyplývá, že toto usnesení Městského soudu v Praze bylo stěžovateli (zástupci) doručeno (oproti podpisu zmocněnkyně zástupce na doručence) dne 15. 12. 2005. Ve stanovené lhůtě, a ostatně ani později, vady kasační stížnosti odstraněny nebyly a Nejvyšší správní soud kasační stížnost usnesením ze dne 13. 11. 2006, č. j. 4 As 23/2006 - 57 odmítl. Proti tomuto usnesení stěžovatel podal ústavní stížnost s tím, že advokát, kterému Nejvyšší správní soud výzvu k doplnění kasační stížnosti adresoval, stěžovatele v řízení o kasační stížnosti nezastupoval. Této ústavní stížnosti Ústavní soud vyhověl rozhodnutím ze dne 13. 9. 2007, č. j. II. ÚS 16/07-77, když dospěl k závěru, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 4. 2005, č. j. 29 Ca 162/2004 – 24, jímž byl stěžovateli ustanoven k zastupování v řízení advokát Mgr. Filip Lederer, se sídlem v Brně, Lidická 57, se vztahovalo jen na řízení žalobní a nebylo z něho možno dovozovat, že by v něm určený advokát byl zavázán k zastupování žalobce i po právní moci rozhodnutí, jímž dané řízení skončilo. Adresátem výzvy k doplnění kasační stížnosti měl být tudíž sám stěžovatel a nikoliv uvedený advokát. Pokud přesto byla jen tomuto advokátovi doručena výzva k odstranění vad kasační stížnosti, přestože již stěžovatele nezastupoval, neměl soud pro takový postup důvod. Nedostatky kasační stížnosti tak zůstaly neodstraněny, aniž byl k tomu ovšem stěžovatel řádně vyzván. Nejvyšší správní soud tak neměl podmínky k odmítnutí kasační stížnosti a pokud tak učinil, je jeho rozhodnutí zjevným porušením práva na spravedlivý proces. Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2006, č. j. 4 As 23/2006 – 57, bylo proto výše označeným Nálezem Ústavního soudu zrušeno. Poté Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 11. 2007, č. j. 8 Ca 298/2005 – 67, stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě do jednoho měsíce ode dne doručení tohoto usnesení doplnil ve dvojím vyhotovení svou kasační stížnost ze dne 25. 11. 2005 postupem podle ust. § 106 odst. 1 s. ř. s. tak, aby uvedl, v jakém rozsahu a z jakých důvodů rozhodnutí soudu napadá a sdělil údaj, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Současně jej poučil, že nebude-li kasační stížnost v této lhůtě doplněna a nebude možno pro tento nedostatek v řízení pokračovat, soud řízení o takovém podání odmítne (§ 37 odst. 5 s. ř. s.). Zásilka se vrátila jako nedoručená, stěžovatel na výzvu nereagoval a Městský soud v Praze předložil věc dne 20. 12. 2007 k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu. Nejvyšší správní soud přípisem ze dne 4. 1. 2008, č. j. 4 As 23/2006 – 86, vzhledem k tomu, že Ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne 13. 9. 2007, č. j. II. ÚS 16/07-77, shledal, že stěžovatel měl být adresátem výzvy k doplnění jeho kasační stížnosti a současně i k odstranění vad v podobě absence právního zastoupení, a dále k tomu, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 11. 2007, č. j. 8 Ca 298/2005 – 67, vyzval stěžovatele toliko k doplnění kasační stížnosti postupem podle § 106 odst. 1 s. ř. s. , a nikoliv již k odstranění vad stran právního zastoupení, vyzval městský soud k provedení opětovné výzvy stěžovatele k odstranění vad kasační stížnosti, včetně zmiňovaného odstranění vady, spočívající v absenci právního zastoupení stěžovatele. Současně Nejvyšší správní soud v tomto přípisu uvedl, že Nejvyšší správní soud z poslední korespondence stěžovatele zjistil, že stěžovatel v současné době pobývá na adrese: D. d. A2 – 209, N. 96, X B. – Ž. Městský soud v Praze poté usnesením ze dne 24. 1. 2008, č. j. 8 Ca 298/2005 – 87, stěžovateli jednak uložil, aby ve lhůtě do jednoho měsíce ode dne doručení tohoto usnesení předložil soudu plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, a dále stěžovateli uložil, aby ve stejné lhůtě doplnil ve dvojím vyhotovení svou kasační stížnost ze dne 25. 11. 2005 postupem podle ust. § 106 odst. 1 s. ř. s. tak, aby obsahovala označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, dále v jakém rozsahu a z jakých důvodů rozhodnutí soudu napadá a sdělil údaj, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Současně jej poučil, že nebude-li kasační stížnost v této lhůtě doplněna a nebude možno pro tento nedostatek v řízení pokračovat, soud řízení o takovém podání odmítne (§ 37 odst. 5 s. ř. s.). Na toto usnesení městského soudu reagoval stěžovatel dopisem z měsíce února bez uvedení dne, doručeným Městskému soudu v Praze dne 19. 2. 2008, v němž s doložením příjmu potvrzením z domova důchodců žádá jako „sociálně slabší“ o ustanovení advokáta z moci úřední. Pokud jde o obsahové doplnění kasační stížnosti, stěžovatel uvádí, že Ústavní soud zrušil napadené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a jest povinností soudu toto znovu projednávat. Dále uvedl, že podklady má po ruce Mgr. Krupcová, která stěžovatele zastupovala u Ústavního soudu. Byly mu připisovány hovory, které nikdy „nepoužíval“, na uváděné linky nikdy nevolal. Při volání do sítě pro místní hovory (541-9) a hovory neveřejného charakteru (974 62) byla volána Policie ČR. Stěžovatel současně uvedl, že v daném případě toto postačí, aby kasační stížnost byla znovu projednaná před Nejvyšším správním soudem, neboť oba soudy pochybily. Dále uvádí, že mu nebyly vráceny podklady od Mgr. Krupcové a že ve věci měl jako příslušný soud jednat Městský soud v Praze. Závěrem uvádí, že „vyjádření ze strany žalovaného nejsou pravdivá, neboť se neprokázalo toho, čehož s žalobce domáhá“. Návazně Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 3. 2008, č. j. 8 Ca 298/2005 - 92, přiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu a ustanovil mu pro řízení o kasační stížnosti zástupkyni JUDr. Helenu Šmídovou, advokátku v Praze, Slezská 32. Poté městský soud předložil věc k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu. Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti, přičemž zjistil, že je podána osobou oprávněnou a je proti označenému usnesení přípustná za podmínek ustanovení § 102 a § 104 s. ř. s. Nejvyšší správní soud dále přezkoumal napadené usnesení městského soudu i řízení, jež jeho vydání předcházelo, v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř.