5 Afs 70/2007 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 70/2007- 50 - text č. j. 5 Afs 70/2007 - 50 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: KOVOLAK Plus, s. r. o., se sídlem Horní Jiřetín, Mostecká 85/42, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem, se sídlem Ústí nad Labem, Velká hradební č. p. 61, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 5. 2007, č. j. 15 Ca 48/2006 – 28, takto: I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Žalobce (dále také stěžovatel) včasnou kasační stížností napadl shora uvedený rozsudek krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného Finančního ředitelství v Ústí nad Labem č. j. 21222/05-1700 ze dne 29. 12. 2005. Rozhodnutím žalovaného byl změněn platební výměr Finančního úřadu v Mostě ze dne 4. 4. 2005, č. 8/2005, č. j. 35171/05206980/6600, kterým byl uložen stěžovateli odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 1 527 663 Kč tak, že stěžovateli byla uložena povinnost odvodu za porušení rozpočtové kázně ve výši 2 000 000 Kč. Rozsudek krajského soudu napadl stěžovatel včasnou kasační stížností z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky krajským soudem v předcházejícím řízení ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „s. ř. s.“). V kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku, protože odvozuje vznik povinnosti vrátit celou dotaci za porušení podmínek sjednaných dohodou, kterou sám označil za zrušenou od samého počátku. Soud tak na jedné straně konstatuje, že odstoupením od dohody nemohou vznikat stěžovateli povinnosti z této dohody, ale jen z právních předpisů, a na druhé straně při aplikaci právního předpisu (§ 44 odstavec 1 zákona č. 218/2000 Sb.) vychází opět z téže dohody, která byla odstoupením zrušena od samého počátku. Odstoupením od dohody byly dle stěžovatele zrušeny i podmínky dotace stanovené dohodou a nemohlo tedy dojít k jejich porušení. Z toho, že krajský soud nesprávně posoudil shora uvedenou právní otázku, pak dle stěžovatele vyplývá, že nesprávně posoudil i otázku vrácení poměrné části dotace, přesněji ji neposoudil vůbec, ačkoliv tak učinit měl, protože k takovému závěru sám dospěl. Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že ani stěžovatel nepopírá, že všechny podmínky stanovené dohodou nebyly z jeho strany zcela dodrženy. Jako další fakt uvádí, že u každé porušené podmínky nelze vypočítávat poměrnou část dle odst. 2 písm. d) § 4 vyhlášky č. 35/1997 Sb. Stěžovatel dle žalovaného porušil i ty podmínky, u nichž nelze poměrnou část dotace poskytnuté na zřízení účelného pracovního místa odpovídající době, kterou nesplnil, vypočítat, ale lze pouze konstatovat, že nebyly splněny. Každá nesplněná podmínka v dohodě, byť jedna, je ve smyslu § 3 písm. e) a § 44 odst. 1 zákona č. 218/2000 Sb., porušením rozpočtové kázně. Žalovaný předepsal odvod ve výši porušení rozpočtové kázně, tj. ve výši poskytnutých prostředků. Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl. Nejvyšší správní soud vázán rozsahem a důvody podané kasační stížnosti (ustanovení § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s.), přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Z obsahu správního a soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil pro posouzení věci následující rozhodné skutečnosti: Stěžovatel podal žádost ze dne 10. 4. 2001 o poskytnutí prostředků na vytvoření nových společensky účelných pracovních míst. Dne 30. 4. 2001 uzavřel stěžovatel s Úřadem práce v Teplicích (dále jen „úřad práce“) ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. d), odst. 2 a dále ve smyslu ustanovení § 3 a § 4 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 35/1997 Sb., kterou se stanoví podrobnosti zřizování společensky účelných pracovních míst a vytváření veřejně prospěšných prací (dále jen „vyhláška č. 35/1997 Sb.“), Dohodu č. 5/2001 o zřízení společensky účelných pracovních míst (dále jen „dohoda“). Dne 30.10.2001 byl uzavřen Dodatek č. 1 k uvedené dohodě. Stěžovatel se v dohodě zavázal zřídit 30 nových společensky účelných pracovních míst nejpozději do 30.11.2001, a to pro zaměstnance s vyučením v oboru lakýrník nebo zámečník z řad evidovaných uchazečů o zaměstnání, které úřad práce písemně doporučí. Uvedená pracovní místa se stěžovatel zavázal udržet a obsazovat těmito uchazeči nejméně po 3 roky od prvního obsazení. Zaměstnance z řad uchazečů o zaměstnání si dle dohody mohl stěžovatel vybírat, ovšem vhodné uchazeče doporučené úřadem práce nesměl odmítnout. Dále se stěžovatel zavázal předložit úřadu práce veškeré doklady o nastalých změnách, které mohou ovlivnit plnění dohody nejpozději do 5-ti pracovních dnů od jejich vzniku, zejména písemně oznámit každé obsazení pracovních míst uchazeči o zaměstnání předložením stejnopisu pracovní smlouvy a fotokopie potvrzení přihlášky, případně odhlášky zaměstnance u okresní správy sociálního zabezpečení, a písemně oznámit každé ukončení pracovních poměrů na předmětných pracovních místech. Naproti tomu úřad práce se zavázal poskytnout stěžovateli jinou účelově určenou dotaci na zřízení 30-ti nových pracovních míst v celkové výši 2 400 000 Kč. Úřad práce si vyhradil právo odstoupení od dohody v případě zjištění porušení některého ze závazků stěžovatele dle uzavřené dohody. Dne 22. 5. 2001 přijal stěžovatel na svůj běžný účet částku 800 000 Kč a dne 3. 9. 2001 částku 1 200 000 Kč. Dne 10. 9. 2002 obdržel stěžovatel písemné oznámení úřadu práce ze dne 2. 9. 2002 o odstoupení od předmětné dohody pro nedodržení jejích podmínek, jenž bylo u stěžovatele zjištěno kontrolou. Dne 7. 10. 2002 předal úřad práce k vymáhání Finančnímu úřadu v Mostě (dále jen „finanční úřad“) pohledávku, která vznikla státnímu rozpočtu vůči stěžovateli, jemuž byly poskytnuty finanční prostředky na aktivní politiku zaměstnanosti s tím, že stěžovatel nedodržel podmínky shora uvedené dohody. Následně finanční úřad platebním výměrem č. 6/2003 ze dne 5. 2. 2003, č. j. 12158/03/206980/6600 uložil stěžovateli povinnost odvést do státního rozpočtu neoprávněně zadržené prostředky státního rozpočtu ve výši 2 000 000 Kč. Proti tomuto platebnímu výměru se stěžovatel odvolal a Finanční ředitelství v Ústí nad Labem rozhodnutím ze dne 29. 9. 2003, č. j. 05359/170/03 toto odvolání zamítlo. Stěžovatel se včasnou žalobou v rámci správního soudnictví domáhal zrušení rozhodnutí finančního ředitelství. Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodnutím ze dne 11. 1. 2005, č. j. 15 Ca 264/2003 - 23 rozhodnutí finančního ředitelství č. j. 05359/170/03 ze dne 29. 9. 2003 a platební výměr finančního úřadu č. 6/2003 ze dne 5. 2. 2003, č. j. 12158/03/206290/6600, pro nezákonnost a vady řízení zrušil a věc vrátil finančnímu ředitelství k dalšímu řízení. Ve zrušených rozhodnutích správní orgány odůvodňovaly povinnost stěžovatele vrátit poskytnutou dotaci v plné výši skutečností, že poskytovatel dotace odstoupil od dohody o zřízení společensky účelných pracovních míst a tím v souladu s ustanovením uvedené dohody vznikla stěžovateli povinnost vrátit poskytnutou dotaci v plném rozsahu. Soud v daném řízení dospěl k názoru, že ujednání o povinnosti vrátit celou dotaci v případě odstoupení od smlouvy ze strany poskytovatele je neplatné. V § 4 odst. 2 vyhlášky č. 35/1997 Sb. je uvedeno, že dohoda, na základě které se poskytuje jiná dotace, obsahuje kromě jiných náležitostí i závazek zaměstnavatele, že vrátí úřadu práce poměrnou část dotace poskytnuté na zřízení společensky účelného pracovního místa odpovídající době, kterou nesplnil, nedodrží-li dohodnuté podmínky. Uvedené ustanovení soud označil za ustanovení kogentní, neboť neponechává na vůli svých adresátů, zda budou postupovat v souladu s ním, či zda si svá subjektivní práva a povinnosti upraví odlišně na základě dohody. Vzhledem k uvedenému dospěl soud k názoru, že účastníci dohody nemohli mezi sebou platně ujednat nárok poskytovatele dotace na vrácení dotace v plné výši v případě odstoupení od smlouvy ze strany poskytovatele. Soud dospěl k názoru, že správní orgány v dané věci pochybily, pokud nezkoumaly vliv porušení povinností uložených v předmětné dohodě na rozsah povinnosti stěžovatele vrátit poskytnutou dotaci. V rámci dalšího řízení ve věci rozhodl správce daně platebním výměrem ze dne 4. 4. 2005, č. 8/2005, č. j. 3517/05/206980/6600, kterým uložil stěžovateli vrátit poměrnou část poskytnuté dotace, a to 1 527 663 Kč. Stěžovatel nesouhlasil se způsobem výpočtu poměrné části dotace ani s její výší a proti platebnímu výměru podal včasné odvolání