5 As 18/2007 — Nejvyšší správní soud

5 As 18/2007- 157 - text 5 As 18/2007 - 170 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové a soudkyň JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: BcA. M. U., zastoupený JUDr. Kateřinou Šimáčkovou, advokátkou se sídlem Mojžíšova 17, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo kultury, se sídlem Maltézské nám. 471/1, Praha 1, proti rozhodnutí ministra kultury ze dne 12. 4. 2005, č. j. 5707/2005, o povolení k obnově kulturních památek nebo jejich částí, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2006, č. j. 5 Ca 174/2005 - 112, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2006, č. j. 5 Ca 174/2005 - 112, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí ministra kultury ze dne 12. 4. 2005, č. j. 5707/2005. Tímto rozhodnutím ministr kultury zamítl rozklad stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 10. 2004, č. j. 17589/2002-II, kterým byla stěžovateli zamítnuta žádost o povolení k obnově kulturních památek nebo jejich částí, které jsou díly výtvarného umění nebo uměleckořemeslnými pracemi ve specializaci restaurování malířských uměleckých děl - nástěnných maleb. Stěžovatel označil jako důvody kasační stížnosti skutečnosti uvedené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“). Má zato, že městský soud pochybil, pokud převzal skutková zjištění a tvrzení správních orgánů obou stupňů, aniž by tento svůj postup jakkoli v rozhodnutí odůvodnil a aniž by se řádně vypořádal se všemi námitkami stěžovatele uplatněnými v žalobě. Stěžovatel namítá, že již v podané žalobě upozorňoval městský soud na skutečnost, že žalovaný ve svém rozhodnutí nezohlednil jím doložené důkazy, listiny a vyjádření. Městský soud se však těmito námitkami nejenže nezabýval, ale sám se dopustil stejných pochybení jako před ním žalovaný. Přestože městský soud v napadeném rozsudku často poukazuje na neúplnost stěžovatelem předložené restaurátorské dokumentace, fakticky kontrolu její úplnosti neprovedl, ani ji provést nenechal (např. soudním znalcem z uvedeného oboru). Dle názoru stěžovatele se pak městský soud dopustil také nezákonnosti spočívající v nesprávném právním posouzení. Stěžovatel se domnívá, že ve smyslu § 14a odst. 4 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění účinném do 30. 4. 2004 (dále jen „zákon o státní památkové péči“), prokázal svou odbornou způsobilost pro restaurování kulturních památek, které jsou díly výtvarného umění, a městský soud toto ustanovení, ve spojení s přílohou č. 1 zákona (třídníkem specializací restaurátorských prací, dále jen „třídník“), nesprávně vyložil. Závěr, že „nefigurální malířská díla nejsou podle třídníku malířskými uměleckými díly, ale jde o díla uměleckořemeslná“, se dle stěžovatele neopírá o pozitivní právní úpravu, ale pouze o nezákonný výklad učiněný správními orgány, který následně převzal také městský soud. Z uvedených důvodů proto stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření nesouhlasí s námitkami stěžovatele uplatněnými v kasační stížnosti. Je toho názoru, že městský soud v napadeném rozhodnutí správně posuzoval, zda stěžovatel současně se splněním podmínky kvalifikačních předpokladů podle § 14a odst. 4 písm. a) zákona o státní památkové péči splňuje také podmínku odborných schopností podle písm. b) téhož ustanovení. V dané souvislosti pak městský soud zcela správně zařadil některé ze stěžovatelem předložených dokumentací pod kód 3d třídníku, který obsahuje položku „uměleckořemeslná nefigurální malířská díla“, neboť vzhledem k náročnosti specializace, o kterou stěžovatel požádal, tj. restaurování malířských uměleckých děl - nástěnných maleb, bylo nezbytné, aby stěžovatelem předkládané restaurátorské práce obsahovaly restaurování náročnějších figurálních děl. Žalovaný rovněž odmítá námitku stěžovatele, že by městský soud vycházel při hodnocení jednotlivých dokumentací pouze z tvrzení správních orgánů, tvrzeními stěžovatele se nezabýval a neprovedl ani faktickou kontrolu předložených dokumentací. Za nepravdivý považuje také názor stěžovatele, že městský soud bez dalšího převzal skutková tvrzení správních orgánů, aniž by objasnil, proč jim dává přednost před námitkami stěžovatele uplatněnými v žalobě. Žalovaný uvádí, že městskému soudu postoupil veškerý spisový materiál, s jehož obsahem se soud v řízení podrobně seznámil, a pokud ve shodě se žalovaným dospěl k závěru, že předložená dokumentace je neúplná a nesplňuje požadavky dle § 14a odst. 6 zákona o státní památkové péči, nemohly na tom ničeho změnit ani výslechy svědků, jejichž provedení stěžovatel v řízení navrhoval. Žalovaný proto navrhuje kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnout. Z obsahu předloženého správního a soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti. Dne 18. 11. 2002 stěžovatel podal žádost o vydání povolení k restaurování, kterou dne 6. 2. 2003 upřesnil jako žádost o povolení k restaurování malířských uměleckých děl – nástěnných maleb. Žalovaný tuto žádost rozhodnutím ze dne 26. 1. 2004, č. j. 17859/2002-II, zamítl s odůvodněním, že stěžovatel nepředložil ve smyslu ustanovení § 14a odst. 5 písm. c) zákona o státní památkové péči dokumentaci nejméně tří restaurátorských prací, které nejsou kulturními památkami a jimiž by prokázal své odborné schopnosti podle § 14a odst. 4 písm. b) téhož zákona. Z obsahu správního spisu vyplynulo, že v průběhu řízení stěžovatel postupně předložil žalovanému šest dokumentací restaurátorských prací, z nichž některé k opakovaným výzvám žalovaného (ze dne 12. 2. 2003, 24. 3. 2003 a 3. 6. 2003) přepracovával a doplňoval. Jednalo se o práce: a) restaurování nástěnné malby – malovaného vlysu nad klenbou Rytířského sálu ve Valdštejnském sále v Praze; b) restaurování nástěnné malby pokoje s ornamentální výzdobou v 1. patře budovy Muzea A. V. Šembery ve Vysokém Mýtě; c) restaurování nástěnné malby a polychromovaného štuku stropu v místnosti č. 217 v bývalém Kapitulním děkanství v Olomouci; d) restaurování nástěnné malby v presbytáři klášterního kostela Zvěstování Panny Marie v Šumperku; e) restaurování nástěnné malby na vnější straně Vítězného oblouku v kostele Nalezení sv. Kříže na Křížovém vrchu v Moravské Třebové a f) restaurování nástěnné figurální malby „Uzdravení nemocných“ na klenebním náběhu v kostele Navštívení Panny Marie v Bozkově. Žalovaný, který v uvedeném rozhodnutí mj. vycházel ze stanovisek svého odborného poradního orgánu, kterým byla v souzené věci Komise pro restaurování kulturních památek (dále jen „komise“), posoudil dokumentaci restaurátorské práce v Praze [ad a)] jako vyhovující; dokumentaci restaurátorské práce ve Vysokém Mýtě [ad b)] jako nevyhovující, neboť byla zhodnocena jako uměleckořemeslné nefigurální malířské dílo, tj. dílo v jiné specializaci, než o kterou stěžovatel požádal. Stejně byla hodnocena také dokumentace restaurátorské práce v Olomouci [ad c)], přestože představovala diplomovou práci stěžovatele, jíž ukončil vysokoškolská studia ve specializaci restaurování nástěnné malby a sgrafita. Dokumentace restaurování části nástěnné malby v Šumperku [ad d)] byla žalovaným odmítnuta s poukazem na závěry obsažené v posudku akademické malířky a členky komise M. P. ze dne 11. 12. 2003 o nevhodnosti a malířské neprofesionálně provedené rekonstrukce a retuší chybějících částí malby, přičemž k posudku tří nezávislých expertů ze dne 5. 5. 2003 nebylo komisí přihlíženo. Po doplnění fotodokumentace ze strany stěžovatele byla následně jako vyhovující uznána restaurátorská práce z Moravské Třebové [ad e)]. Poslední z prací stěžovatele [ad f)], která byla doplněna až dne 26. 11. 2003 a která patří k jeho raným dílům, byla rovněž vzhledem k neprofesionálnímu způsobu provedení a nedostatečnosti fotografické dokumentace žalovaným shledána jako nevyhovující. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel včasný rozklad, na jehož základě ministr kultury rozhodnutím ze dne 13. 5. 2004, č. j. 7982/2004, prvostupňové rozhodnutí žalovaného z procesních důvodů zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení s tím, že je nezbytné, aby se žalovaný vypořádal s návrhem stěžovatele na vyloučení jednotlivých členů komise, který byl v průběhu správního řízení podán, a rovněž s návrhem stěžovatele na vyloučení posudku akademické malířky M. P., který stěžovatel vznesl v rámci podaného rozkladu. Druhým rozhodnutím, vydaným dne 11. 10. 2004 pod č. j. 17589/2002 - II, žalovaný žádost stěžovatele o povolení k restaurování ku