6 Ads 49/2007 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 49/2007- 75 - text 6 Ads 49/2007 - 75 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: J. V., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 1. 2007, č. j. 41 Cad 189/2006 – 34, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 1. 2007, č. j. 41 Cad 189/2006 – 34 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 7. 8. 2006, č. X, přiznala žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení žalobci od 20. 2. 2006 starobní důchod podle ustanovení § 30 zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění ve výši 7048 Kč měsíčně. V odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, že základní výměra důchodu činí 1470 Kč měsíčně; procentní výměra se stanoví procentní sazbou z výpočtového základu, který činí 10 309 Kč. Jeho výše odpovídá osobnímu vyměřovacímu základu 13 129 Kč. Procentní výměra ke dni vzniku nároku na důchod za 43 roků pojištění činila 64,50 % VPZ, což je 6650 Kč měsíčně. Snížení procentní výměry za 720 dnů z doby od přiznání důchodu do dosažení důchodového věku činí 10,4 % VPZ, což je 1072 Kč měsíčně. Výše procentní výměry činí 5578 Kč měsíčně. Ode dne přiznání starobního důchodu budou s jeho doplatkem zúčtovány částky vyplacené na důchodu částečném invalidním, který od téhož dne nenáleží. V podané žalobě žalobce uvedl, že rozsudkem Okresního soudu v Blansku sp. zn. 5 C 81/95, ze dne 13. 6. 1996, bylo zrušeno okamžité rozvázání pracovního poměru v k.s. EVIOS v Lomnici, ale jeho pracovní poměr trval od 9. 5. 1994 do 30. 9. 1999. Náhrada mzdy byla uznána ke dni vyhlášení rozsudku Okresního soudu v Blansku, tj. ke dni 13. 6. 1996 ve výši 118 414 Kč od 1. 1. 1995. Okresní soud v Blansku nemohl předvídat, že jeho pracovní poměr bude ukončen až k 30. 9. 1999. V současné době je jediná a věrohodná pohledávka uznaná pohledávka ze dne 1. 8. 2000 pod pořadovým číslem 56, a to pohledávka uznaná Krajským soudem v Brně pod č. j. 28 K 151/95, v celkové výši 457 500 Kč. Tato částka byla tvořena částkou 378 112 Kč jako součet vyměřovacích základů uvedených na evidenčním listu důchodového pojištění ze dne 16. 12. 1999, kde byly tyto vyměřovací základy zúčtovány jako nově prokázaný vyměřovací základ, dále částkou 64 278 Kč, což byl úrok 17 % ke dni podání, tj. k 30. 5. 2000, částkou 15 159 Kč jako odstupné za dva měsíce. Správkyní konkursní podstaty byla pohledávka odepřena ve výši 44 108 Kč z důvodu špatného výpočtu dlužné částky a v současné době tato pohledávka celkem tedy činí 413 442 Kč nevyplacených mzdových nároků. Žalobce dovozoval, že byly předloženy nové důkazy a je tedy nutné určit součet vyměřovacích základů uvedených v evidenčním listu ze dne 16. 12. 1999 jako nově prokázaný podklad pro vyhotovení nového evidenčního listu v souladu se zákonem č. 24/2006 Sb. s tím, že je třeba započítat částku 378 112 Kč a tuto rozepsat na dobu od 1. 1. 1995 do 30. 9. 1999. Žalobce uvedl, že respektuje názor Ministerstva práce a sociálních věcí o tom, že do vyměřovacího základu pro pojistné není možné započítat úroky z prodlení. Navrhoval, aby napadené rozhodnutí žalované bylo zrušeno a věc jí byla vrácena k dalšímu řízení. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. 1. 2007, č. j. 41 Cad 189/2006 – 34, rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 7. 8. 2006, č. X, zrušil pro nezákonnost a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Dále rozhodl o tom, že žalovaná má povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení 168 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku. Ve svém rozhodnutí vycházel z obsahu dávkového spisu. Uvedl, že především vycházel ze sdělení správkyně konkursní podstaty, z něhož plyne, že žalobce v období od května do prosince 1994 pro EVIOS odpracoval 153 pracovních dnů, za které mu byla zúčtována mzda ve výši 53 319 Kč, průměrná denní mzda tak činila 348,49 Kč. V roce 1994 měl měsíc průměrně 21,75 pracovních dnů. Průměrná měsíční mzda činila 7579 Kč. Evidenční list důchodového zabezpečení byl vypracován podle seznamu pracovních neschopností potvrzeného obvodní lékařkou žalobce, což znamená, že z počtu pracovních dnů byl odečten počet dní, pro které trvala pracovní neschopnost. Takto získaný počet pracovních dnů byl vynásoben průměrnou denní mzdou, tj. 348,49 Kč tak, že v roce 1996 bylo 253 pracovních dnů x 348,49 Kč, tj. 88 168 Kč, v roce 1997: 218 odpracovaných dnů x 348,49 Kč, tj. 75 971 Kč, v roce 1998: 120 odpracovaných dnů x 348,49 Kč, což je 41 819 Kč a v roce 1999: 88 odpracovaných dnů x 348,49 Kč, což je 30 667 Kč. Soud dále vycházel z potvrzení k. s. EVIOS ze dne 19. 9. 1999 o hrubé mzdě žalobce v jednotlivých měsících v roce 1994. Konstatoval, že mezi účastníky je nesporná skutečnost, že žalovaná započítala žalobci částku 118 413 Kč, tedy částku, která byla žalobci přiznána rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 13. 6. 1996, sp. zn. 5 C 81/95. Další nespornou skutečností bylo podle krajského soudu to, že pracovní poměr žalobce u společnosti EVIOS trval do 30. 9. 1999. Krajský soud dále poukázal na článek I. a článek I/2 zákona č. 24/2006 Sb., a konstatoval, že v posuzované věci je třeba žalobci zhodnotit dobu pojištění do 30. 9. 1999. Dále uvedl, že podle jeho názoru je třeba vycházet z potvrzení správkyně konkursní podstaty JUDr. Hany Klímové, která stanovila průměrnou denní mzdu žalobce, a vypočetla o jakou částku by se jednalo až do 30. 9. 1999, kdy byl pracovní poměr ukončen, přičemž tento doklad (např. na č. l. 31, 32 dávkového spisu) se v dávkovém spisu nachází. Krajský soud dále poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 9. 6. 2005, sp. zn. II. ÚS 348/04, z něhož vyplývá, že i v případě žalobce je nutno postupovat tak, že náhrada mzdy je příjmem započitatelným do vyměřovacího základu, který lze rozpočítat na jednotlivé kalendářní měsíce a roky po dobu neplatného rozvázaní pracovního poměru, což je do 30. 9. 1999, kdy pracovní poměr skončil. Soud dále uvedl, že náhrada mzdy mohla být Okresním soudem v Blansku stanovena pouze do doby rozhodování tohoto soudu, tj. do 13. 6. 1996. Pracovní poměr trval dále až do 30. 9. 1999, takže v částce 118 414 Kč se nemohla promítnout náhrada mzdy za celé období, tedy za dobu od 1. 1. 1995 do 30. 9. 1999. V tomto směru soud poukázal na potvrzení správkyně konkurzní podstaty o vypočtené náhradě mzdy, která při jejím výpočtu postupovala podle zákona č. 1/1992 Sb. Soud poté dospěl k závěru, že žalovaná vydala rozhodnutí v rozporu se zákonem a proto napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Proti tomuto rozsudku podala včas kasační stížnost žalovaná (dále též jen stěžovatelka), a to z důvodu uvedeného v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb. v platném znění (soudní řád správní, dále též jen s. ř. s.). Podle názoru stěžovatelky krajský soud věc posoudil nesprávně jak po právní, tak i skutkové stránce. Základním nedostatkem napadeného rozsudku je podle názoru stěžovatelky absence jednoznačně formulovaného právního názoru, na jehož základě by mohla založit své další řízení a rozhodovací činnost. Citovaný rozsudek je v tomto smyslu zjevně neúplný a ve svých důsledcích nevykonatelný. Pro další řízení a postup stěžovatelky je rozhodující především výrok rozhodnutí soudu, v němž soud vysloví pro správní orgán závazný právní názor. Soud prvního stupně sice ve svém rozsudku uvedl, že správní orgán je vázán právním názorem jím vysloveným, stěžovatelka jej však nepovažuje za jednoznačně formulovaný, když v něm zcela chybí údaj o tom, jakou konkrétní částku, popřípadě za které roky, započíst. Rozsudek pouze poukazuje na potvrzení správkyně konkurzní podstaty. Stěžovatelka uvedla, že rovněž nesdílí naznačený právní názor soudu na započtení náhrady mzdy v částce vypočtené správkyní konkurzní podstaty ve výši 413 442 Kč do osobního vyměřovacího základu pro stanovení výše starobního důchodu účastníka řízení. Konstatovala, že podle rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 13. 6. 1996, sp. zn. 5 C 81/96, je okamžité zrušení pracovního poměru s účastníkem řízení a firmou EVIOS ke dni 31. 12. 1994 neplatné a v důsledku toho účastníku řízení náležela náhrada mzdy ve výši 118 414 Kč. Náhrada mzdy uvedená v rozsudku byla zúčtovaná v září 1999, když pracovní poměr skončil ke dni 30. 9. 1999. Opravený evidenční list důchodového pojištění za dobu od 9. 5. 1994 do 30. 9. 1999 byl vystaven dne 31. 5. 2005 v souladu s ustanovením § 6 odst. 4 písm. u) zákona č. 582/1991 Sb. v platném znění s uvedením vyměřovacího základu v měsíci září 1999 v částce 118 414 Kč. K zúčtování jiných příjmů účastníka řízení nedošlo. Vzhledem k přijatému zákonu č. 24/2006 Sb. byla částka soudem uznaná jako náhrada mzdy při neplatném skončení pracovního poměru, rozpočtena stěžovatelkou s přihlédnutím k počtu vyloučených dob pro celý rok 19