6 Ads 69/2008 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 69/2008- 93 - text 6 Ads 69/2008 - 93 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: R. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem, se sídlem náměstí Republiky 2, Plzeň, proti žalované: Policie České republiky, ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 5. 2006, č. 387/2006, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2007, č. j. 6 Ca 230/2006 - 43, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2007, č. j. 6 Ca 230/2006 - 43, se ruší a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Kasační stížností se žalobce R. K. (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“). Žalobou stěžovatel brojil proti označenému rozhodnutí žalované, která potvrdila rozhodnutí ředitele Policie České republiky, oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Plzeň (dále též „SCPP Plzeň“), o propuštění stěžovatele ze služebního poměru podle ust. § 107 odst. 1 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky (dále jen „služební zákon“), pro porušení povinnosti stanovené zvláštním omezením dle ust. § 152 cit. zákona. Městský soud v Praze shledal žalobu nedůvodnou a zamítl ji. Kasační stížností podanou 14. 2. 2008 a doplněnou 25. 4. 2008 napadá stěžovatel rozsudek městského soudu v plném rozsahu z důvodu jeho nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky - otázky zahájení řízení o propuštění ze služebního poměru. Stěžovatel namítá, že v jeho případě nedošlo v podstatě vůbec k zahájení řízení o propuštění ze služebního poměru, neboť prvním úkonem, který vůči němu byl učiněn, bylo doručení rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru. V této souvislosti upozorňuje na rozhodnutí zdejšího soudu sp. zn. 4 As 73/2006. Tím, že řízení o propuštění nebylo řádně zahájeno, byl stěžovatel zkrácen na svých procesních právech v řízení, neboť neměl možnost jakkoliv před vydáním rozhodnutí uplatňovat svá práva. Stěžovatel též zpochybňuje závěr městského soudu, že v řízení byl vydán i návrh na zahájení řízení, neboť takový návrh podle jeho názoru vypracován nebyl a bylo mu doručeno až rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru ze dne 2. 3. 2006. Dále stěžovatel v rozsudku městského soudu shledává i nepřesnosti (především ohledně návrhu na zahájení řízení), rozsudek je tak dle jeho mínění nepřezkoumatelný z důvodu nesrozumitelnosti a nedostatku důvodů. Stěžovatel proto navrhuje rozsudek městského soudu zrušit a věc soudu vrátit k dalšímu řízení. Žalovaná se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti z 16. 5. 2008 plně ztotožnila s napadeným rozsudkem. K námitce nedostatku řádného zahájení správního řízení žalovaná uvádí, že dne 1. 3. 2006 byl vypracován návrh na propuštění stěžovatele ze služebního poměru, který mu byl doručen dne 16. 3. 2006. Stěžovatel tak byl s návrhem na rozhodnutí seznámen a měl možnost se k němu a k podkladům pro rozhodnutí vyjádřit, případně navrhnout důkazy na podporu svých tvrzení. Není tak pravdou, že by prvním úkonem vůči stěžovateli bylo doručení rozhodnutí a že by tím byl zkrácen na svých procesních právech. Stěžovatel však svých práv nevyužil. Stejně tak žalovaná nesouhlasí s námitkou nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí, neboť to ve výroku obsahuje jak označení věci, tak i ustanovení právního předpisu, podle kterého bylo rozhodováno. Odůvodnění rozhodnutí pak obsahuje popis důvodu propuštění i skutečností, které jej založily. Žalovaná navrhuje kasační stížnost zamítnout. Stěžovatel podal žalobu k městskému soudu dne 7. 8. 2006 a napadal správní rozhodnutí v plném rozsahu, a to z důvodu porušení jeho procesních práv před správním orgánem I. stupně. Řízení v I. stupni totiž nebylo řádně zahájeno a vedeno v souladu s ust. § 122 a násl. služebního zákona. Jelikož se jedná o řízení, v němž se rozhoduje o právech a povinnostech osob, vztahuje se na něj subsidiárně zákon č. 500/2004 Sb., správní řád (viz § 1 odst. 1 správního řádu), který stanoví i formu procesních úkonů správního orgánu vůči jejich adresátům. Stěžovatel v žalobě nepovažuje sepsání písemného záznamu se stěžovatelem (z 13. 2. 2006) v rámci kontrolní činnosti žalované za první úkon ve věci propuštění ze služebního poměru. Dále pak již bylo stěžovateli jen doručeno rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru vydané dne 2. 3. 2006. Stěžovatel tedy považuje za zřejmé, že, bylo-li vůbec nějaké řízení zahájeno a vedeno, nebyl o něm stěžovatel zpraven. Jeho procesní práva tak byla zásadním způsobem zkrácena, neboť prvním úkonem žalované ve věci bylo teprve vydání rozhodnutí. Stěžovatel též napadá rozhodnutí proto, že použité důkazy byly vadné, zejména z důvodu procesních pochybení při jejich opatřování. Zejména byly všechny důkazy opatřeny mimo řízení, nemohou tudíž sloužit jako důkazy proti stěžovateli. Ten neměl možnost se k nim nijak vyjádřit a vyslýchaným svědkům klást otázky. Dále stěžovatel uvádí, že rozhodnutí orgánu I. stupně bylo nedostatečně odůvodněné a je tedy nepřezkoumatelné. Závěrem pak stěžovatel navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí i rozhodnutí služebního funkcionáře I. stupně. K podané žalobě se vyjádřila i žalovaná; její vyjádření se obsahově shoduje s vyjádřením ke kasační stížnosti. Městský soud napadeným rozsudkem dne 29. 11. 2007 žalobu zamítl; nejprve konstatoval, že právní úprava řízení podle služebního zákona je úpravou komplexní, proto nelze na řízení ve věcech služebního poměru použít ustanovení správního řádu. To se týká i ustanovení § 126 služebního zákona upravujícího zahájení řízení. Soud poté odmítl námitku stěžovatele týkající se procesního postupu žalované, konkrétně zahájení řízení. Soud ze správního spisu seznal, že byl vypracován návrh na propuštění ze služebního poměru, který byl stěžovateli doručen dne 16. 3. 2006, a stěžovatel byl poučen o svých procesních právech. Stěžovatel jich však nevyužil, ostatně, jak dále poukazuje městský soud, tak neučinil ani v dalším řízení. Z toho hlediska pak městský soud přistoupil i k hodnocení námitky stěžovatele o vadách důkazů, zejména k námitce, že důkazy nebyly obstarány v řízení. Soud shledal i úpravu dokazování v ust. § 130 služebního zákona komplexní a dospěl k závěru, že všechny podklady rozhodnutí služebního funkcionáře byly obstarány v souladu se zákonem. K námitce zkrácení stěžovatele na jeho procesních právech tím, že žalovaný potvrdil rozhodnutí služebního funkcionáře I. stupně, jež je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, uvedl městský soud následující: Napadené rozhodnutí plně vyhovuje ust. § 124 služebního zákona, neboť obsahuje ve výroku jak rozhodnutí ve věci, tak i odkaz na ustanovení právního předpisu, podle něhož bylo rozhodnuto. V odůvodnění je pak uveden důvod propuštění i skutečnosti jej zakládající. Dále se žalovaný obsáhle vyjádřil k námitkám stěžovatele uplatněným v odvolání. Porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod soud v řízení neshledal, neboť stěžovatel měl v řízení možnost se vyjádřit k podkladům rozhodnutí, kterou však nevyužil. V řádně zahájeném řízení pak bylo správními orgány obou stupňů postupováno podle městského soudu v souladu se služebním zákonem. Z těchto důvodů shledal městský soud žalobu nedůvodnou a zamítl ji. Ze správního spisu zjistil Nejvyšší správní soud následující skutečnosti: Dne 12. 1. 2006 bylo oblastnímu ředitelství SCPP Plzeň doručeno anonymní podání, v němž byl stěžovatel nařčen, že vykonával v Německu výdělečnou činnost s vědomím svého nadřízeného. Na základě tohoto podnětu došlo k zahájení kontrolního průzkumu, jehož cílem bylo prošetřit skutečnosti v podání uvedené. V rámci průzkumu byl mj. dne 13. 2. 2006 sepsán se stěžovatelem písemný záznam, v němž se vyjadřuje ke své výdělečné činnosti v Německu (záznam je stěžovatelem podepsán). Dne 1. 3. 2006 byl na předtištěném formuláři vypracován návrh na propuštění stěžovatele ze služebního poměru, který mu byl doručen dne 16. 3. 2006. Návrh je odůvodněn tím, že stěžovatel je zaměstnán jako lyžařský instruktor v lyžařské škole Sport Pöschl v Bavorské Rudě v období 15. 12. 2005 - 19. 4. 2006 za hodinovou mzdu 9,20 Eur a dále jako vrátný u firmy Klosterhof v Neukirchen b. Hl. Blut za sjednanou odměnu 894 Eur/měsíc. Tím, že uvedenou výdělečnou činnost vykonával bez souhlasu služebního funkcionáře, porušil ust. § 152 odst. 2 písm. b) služebního zákona. Stěžovatel vlastní rukou do příslušné kolonky formuláře poznamenal „S propuštěním nesouhlasím a vyjádřím se prostřednictvím svého právního zástupce“, připojil datum 16. 3. 2006 a podpis. Stěžovateli bylo následně v týž den po doručení návrhu na propuštění doručeno i samotné rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru (č. 1137/2006), na němž je uvedeno datum (vyhotovení) 2.