9 Afs 51/2008 — Nejvyšší správní soud

9 Afs 51/2008- 161 - text 9 Afs 51/2008 - 167 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: PROGRESSCENTRUM ART AND TECHNOLOGY veřejná obchodní společnost „v likvidaci“, se sídlem Mariánskohorská 58, Ostrava, zastoupeného Mgr. Matějem Kopřivou, advokátem se sídlem 28. října 219/438, Ostrava-Mariánské Hory, proti žalovanému: Finanční úřad Ostrava I, se sídlem Jurečkova 2, Ostrava-Moravská Ostrava, proti dražební vyhlášce vydané žalovaným dne 24. 2. 2003, č. j. 30580/03/388941/3560/II, o přezkoumání dražební vyhlášky, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 1. 2008, č. j. 22 Ca 3/2008 – 103, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností napadá v záhlaví označené usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti dražební vyhlášce ze dne 24. 2. 2003, č. j. 30580/03/388941/3560/II, vydané Finančním úřadem Ostrava I (dále jen „žalovaný“). Touto dražební vyhláškou žalovaný oznámil, že dražební jednání se uskuteční dne 8. 4. 2003 od 9 hodin v jeho sídle, uvedl v ní způsob dražby, dobu, v níž proběhne zápis dražitelů, a následně vymezil předmět dražby (7 skupin nemovitostí). V závěru vyhlášky jsou uvedena práva a povinnosti dražitele, vydražitele, výzva směřující vůči věřitelům a poučení o možnosti podání opravného prostředku. Stěžovatel označil za důvody kasační stížnosti skutečnosti dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“). Nemůže se ztotožnit s názorem krajského soudu, že dražební vyhláška, jejíhož zrušení se domáhal svou žalobou, je procesním rozhodnutím, upravujícím pouze postup řízení, a že není rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 65 s. ř. s., které by bylo možno přezkoumávat ve správním soudnictví. Dražební vyhláška podle jeho názoru závazně určila práva a povinnosti k draženým nemovitostem v jeho vlastnictví. Dále stěžovatel označuje ve své kasační stížnosti věcné vady dražební vyhlášky a v jejím závěru pak upozorňuje na skutečnost, že daňový nedoplatek, který byl předmětem celého řízení a vedl až k nařízení dražby, vznikl vlivem katastrofálních povodní v roce 1997, přičemž za škody při nich vzniklé byl odpovědný státní podnik Povodí Odry. Žalovaný podal ke kasační stížnosti vyjádření, v němž konstatuje, že stěžovatel nemůže odůvodněním kasační stížnosti ovlivnit změnu napadeného rozhodnutí. Stěžovatel byl podle žalovaného v době vydání předmětné dražební vyhlášky daňovým dlužníkem, kterým měl na osobním daňovém účtu vykázány vykonatelné daňové nedoplatky a rovněž v průběhu vedené daňové exekuce prodejem nemovitostí neprokázal oprávněnost svých opakovaných tvrzení. Na základě těchto skutečností se žalovaný domnívá, že kasační stížnost stěžovatele je nedůvodná a měla by být v celém rozsahu zamítnuta. Z předložené spisové dokumentace Nejvyšší správní soud zjistil následující relevantní skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodnosti stěžovatelkou podané kasační stížnosti: K zajištění vykonatelných daňových nedoplatků stěžovatele a jejich příslušenství žalovaný zřídil zástavní právo k nemovitostem ve vlastnictví stěžovatele. Na základě těchto rozhodnutí pak nařídil exekučním příkazem ze dne 16. 4. 1999 daňovou exekuci prodejem těchto nemovitostí, a to k vymožení daňových nedoplatků a exekučních nákladů. Stěžovatel proti uvedenému exekučnímu příkazu podal odvolání, které Finanční ředitelství v Ostravě dne 15. 7. 1999 zamítlo. Následně byl vypracován znalecký posudek k ocenění dotčených nemovitostí a dne 6. 3. 2000 vydáno rozhodnutí o stanovení ceny nemovitostí. Rovněž proti tomuto rozhodnutí bylo ze strany stěžovatele podáno odvolání, které bylo dne 28. 4. 2000 zamítnuto. Dne 9. 5. 2000 vydal žalovaný dražební vyhlášku, kterou oznámil konání dražebního jednání. To však proběhlo bezúspěšně. Po dvojí aktualizaci znaleckého posudku a vydání nových rozhodnutí o ceně nemovitostí vydal žalovaný dne 24. 2. 2003 žalobou napadenou dražební vyhlášku. Ta byla doručena prostřednictvím držitele poštovní licence do sídla stěžovatele, který si ji zde však nepřevzal, a doručovanou zásilku si nevyzvedl ani v úložní lhůtě. V dražbě konané dne 8. 4. 2003 byly předmětné nemovitosti vydraženy a příklep byl udělen Ing. R. H. Po realizaci dražby, dne 14. 4. 2003, podal stěžovatel u Okresního soudu v Ostravě (dále jen „okresní soud“) žalobu o neplatnost dražební vyhlášky. S ohledem na vady svého podání byl soudem vyzván k jejich odstranění. Po složitějším procesním postupu byla žaloba dne 23. 4. 2007 doplněna zástupcem stěžovatele. Po informativním výslechu pana Miroslava Chýlka, tehdejšího společníka stěžovatele a jediné osoby oprávněné za něho jednat, za přítomnosti zástupce stěžovatele okresní soud usnesením ze dne 15. 10. 2007 vyslovil svou věcnou nepříslušnost a po právní moci tohoto usnesení věc postoupil krajskému soudu. Ten kasační stížností napadeným usnesením dne 17. 1. 2008 žalobu podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl pro nepřípustnost [§ 68 písm. e) s. ř. s.]. Dospěl totiž k závěru, že dražební vyhláška vydaná podle § 73 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“), není rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., neboť v jejím důsledku nedochází k založení, změně, rušení či závaznému určení práv nebo povinností stěžovatele, ale je pouze úkonem, jímž se upravuje vedení řízení. Kasační stížnost je podle § 102 a násl. s. ř. s. přípustná. Stěžovatel formálně opírá kasační stížnost o důvody dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tj. o nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Obsahově námitky tomuto určení odpovídají. Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu důvodů uplatněných v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že není důvodná. Nejvyšší správní soud nejprve předesílá, že s ohledem na výrok rozhodnutí krajského soudu v této věci se meritorně nemohl zabývat stížními body, v nichž stěžovatel namítá vady předmětné dražební vyhlášky, ani nemohl vzít v úvahu skutečnosti označované stěžovatelem za důvody vzniku daňového nedoplatku. Nejvyšší správní soud zde odkazuje na svůj rozsudek ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 – 98, publikovaný pod č. 625/2005 Sb. NSS, kde uvádí: „Je-li kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod spadá také případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu, a dále vada řízení spočívající v tvrzené zmatečnosti řízení před soudem.“ Z citovaného rozhodnutí vyplývá, že v kasační stížnosti podané proti usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby lze namítat pouze skutečnosti týkající se důvodů, pro které byl žalobní návrh odmítnut, neboť pouze tyto skutečnosti mohou vést ke zpochybnění výroku napadeného rozhodnutí. Výše popsané stěžovatelovy důvody však svým obsahem spadají pod § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Jedinou věcně projednatelnou kasační námitkou tak zůstává nezákonnost odmítnutí žaloby z důvodu, že žalobou napadená dražební vyhláška není rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 65 s. ř. s., tedy rozhodnutím, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti. Podle § 65 odst. 1 s. ř. s. kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen „rozhodnutí“), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. Ze soudního přezkumu jsou vyloučeny úkony správního orgánu, jimiž se upravuje vedení řízení před správním orgánem [(§ 70 písm. c) s. ř. s.)]. Vymáhání daňových nedoplatků je upraveno v § 73 zákona o správě daní a poplatků. Daňová exekuce probíhá dle tohoto ustanovení v několika relativně samostatných fázích. Nejdříve je dlužník, který nezaplatí svůj splatný daňový nedoplatek v zákonné lhůtě, vyzván k jeho uhrazení v náhradní lhůtě. Nedojde-li k jeho úhradě i přes výzvu, správce daně pokračuje v exekučním řízení. Ustanovení § 73 odst. 4 a 5 zákona o správě daní a poplatků upravují výslovně, co lze považovat za exekuční titul a jeho náležitosti. O této části exekučního řízení není v předmětné věci spor, stěžovatel existenci či náležitosti exekučního titulu nenapadá. Pro realizaci daňo