2 Afs 96/2008 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 96/2008- 74 - text 2 Afs 96/2008 - 84 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce Ing. H. H.V., zastoupeného Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou se sídlem Praha 1, Štěpánská 630/57, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Praze, se sídlem Praha 2, Žitná 12, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2008, č. j. 8 Ca 325/2005 - 32, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2008, č. j. 8 Ca 325/2005 - 32, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 14. 9. 2005, č. j. 5922/05-150, zamítl žalovaný odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu Praha-západ ze dne 17. 12. 2004, č. j. 144278/04/060914/4306, kterým bylo podle ustanovení § 27 odst. 1 písm. h) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) zastaveno řízení ve věci daňového přiznání žalobce k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období I. čtvrtletí 2004, neboť daňové přiznání ze dne 26. 4. 2004 bylo posouzeno jako nepřípustné. Rozhodnutím ze dne 14. 9. 2005, č. j. 7131/05-150, zamítl žalovaný odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu Praha-západ ze dne 17. 12. 2004, č. j. 227534/04/060914/4306, kterým bylo ze stejného důvodu zastaveno řízení ve věci daňového přiznání žalobce k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období II. čtvrtletí 2004. Konečně rozhodnutím ze dne 14. 9. 2005, č. j. 7132/05-150, zamítl žalovaný odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu Praha-západ ze dne 17. 12. 2004, č. j. 227535/04/060914/4306, kterým bylo taktéž zastaveno řízení k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období III. čtvrtletí 2004, ze stejných důvodů. Uvedená rozhodnutí budou dále označována jako napadená rozhodnutí. Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce u Městského soudu v Praze žalobou, který ji rozsudkem ze dne 3. 4. 2008, č. j. 8 Ca 325/2005 - 32, zamítl. Krajský soud v odůvodnění svého rozsudku především konstatoval, že ze správního spisu vzal za prokázané, že žalobce podal dne 20. 1. 2003 u Finančního úřadu v Praze - Modřanech žádost o zrušení registrace plátce daně z přidané hodnoty, která byla následně postoupena Finančnímu úřadu pro Prahu 5 dne 28. 1. 2003. V této žádosti žalobce uváděl adresu P. 4 – K., Z. 5. Dne 25. 7. 2003 podal žalobce žádost o vydání rozhodnutí o zrušení registrace plátce daně z přidané hodnoty, na které uvedl adresu .P. 5 – R., U J. 2/190. Rozhodnutím Finančního úřadu pro Prahu 5 ze dne 17. 7. 2003, č. j. 274519/03/005903/7160, byl ze žalobcova zastupování před správcem daně vyloučen Bc. M. Š. (§ 11 odst. 3 daňového řádu). Dále vzal městský soud za nepochybné, že dne 3. 9. 2003 vydal Finanční úřad pro Prahu 5 žalobci rozhodnutí o zrušení registrace plátce daně z přidané hodnoty, č. j. 348497/03/005912/3423, které bylo vypraveno dne 14. 10. 2003 s dodejkou na adresu žalobce P. 5 – R., U J. 2/190. Poštovní úřednice na dodejce uvedla, že žalobce nebyl dne 15. 10. 2003 zastižen; zásilka byla proto uložena do 30. 10. 2003 a jako nevyžádaná vrácena správci daně dne 31. 10. 2003. Dne 22. 10. 2003 zaslal žalobce Finančnímu úřadu pro Prahu 5 urgenci, v níž se domáhal vydání rozhodnutí o zrušení registrace plátce daně z přidané hodnoty, a na které uvedl novou adresu V., V. S. 369. Součástí správního spisu je dále přípis žalobce ze dne 22. 10. 2003, v němž žalobce Finanční úřad pro Prahu 5 informoval o změně adresy na V., V. S. 369. Městský soud dále ze správního spisu zjistil, že žalobce podal dne 30. 3. 2004 přihlášku k registraci pro fyzické osoby na Finanční úřad Praha-západ (místní příslušnost od 21. 1. 2004); na příslušném tiskopise potvrdil svým jménem, že není registrován k dani z přidané hodnoty. Z fotokopie průkazu cizince pak městský soud zjistil, že dne 22. 10. 2003 byla učiněna změna v trvalé adrese žalobce na adresu V., V. S. 369. Městský soud konstatoval, že předmětem sporu je, zda došlo k fiktivnímu doručení a nabytí právní moci rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 5 o zrušení registrace plátce daně z přidané hodnoty ze dne 3. 9. 2003, č. j. 348497/03/005912/3423. Z hlediska ústavnosti je třeba trvat na dodržení všech zákonných podmínek pro vznik dané fikce. Účinky doručení písemnosti do vlastních rukou ve smyslu ustanovení § 17 odst. 5 daňového řádu mohou nastat především za předpokladu, že se příjemce v místě doručení zdržuje. Tento pojem není výslovně definován; podle městského soudu se však zjevně jedná o místo, kde by příjemce mohl být v rozhodné době doručovatelem zastižen, a to buď přímo, nebo prostřednictvím vyrozumění o uložení zásilky, bylo-li učiněno vhodným způsobem. Dle městského soudu správce daně nepochybil, doručoval-li zmiňované rozhodnutí přímo žalobci na adresu P. 5, U J. 2/190, neboť jeho zástupce Bc. Š. byl v té době již vyloučen ze zastupování. Žalobce sice v odvolacím řízení předložil návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí ze dne 16. 6. 2003, v němž je navrhován vklad (spolu)vlastnického práva žalobce k bytu č. 369/8 v domě na adrese V., V. S. 369; městský soud je však toho názoru, že z tohoto listinného důkazu nelze ještě dovozovat, že se žalobce současně s převodem vlastnického práva přestěhoval na novou adresu, neboť není povinností vlastníka ve vlastním bytě bydlet. Předložený listinný důkaz, stejně tak jako kopie výpisu z katastru nemovitostí, jsou dokladem o vlastnictví nemovitosti, nikoliv však dokladem o změně bydliště. Jestliže žalobce skutečně změnil své bydliště dne 8. 10. 2003, jak tvrdil v žalobě, a tuto změnu oznámil policii až dne 22. 10. 2003, dopustil se tímto jednáním hrubého porušení ustanovení § 98 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť byl povinen hlásit tuto změnu do tří pracovních dnů ode dne změny. Zda žalobce naplnil znaky skutkové podstaty přestupku však není na posouzení soudu. Správci daně oznámil žalobce změnu bydliště v patnáctidenní lhůtě, ve smyslu ustanovení § 33 odst. 7 daňového řádu. Správce daně byl povinen oznámení změny respektovat až ode dne jejího oznámení, tj. od 22. 10. 2003, neboť před tímto oznámením o změně nevěděl a vědět nemohl. Finanční úřad pro Prahu 5 doručoval žalobci rozhodnutí o zrušení registrace dne 15. 10. 2003, tj. přede dnem oznámení změny adresy, a to na jedinou jemu v té době známou adresu P. 5, U J. 2/190. Podle názoru městského soudu se zjevně jednalo o místo, kde žalobce mohl být v rozhodné době doručovatelem zastižen a současně byl vyrozuměn o uložení zásilky, a to vhodným způsobem. Žalobce své tvrzení ohledně dřívější změny bydliště přede dnem 22. 10. 2003 neprokázal. Rozhodnutí policie o přestupku podle zákona o pobytu cizinců, které by soud jako doklad o dřívější změně bydliště uznat musel, žalobce nepředložil. Městský soud tak uzavřel, že rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 5 o zrušení registrace plátce daně k dani z přidané hodnoty ze dne 3. 9. 2003, č. j. 348497/03/005912/3423, bylo žalobci, v souladu s ustanovením § 17 odst. 5 daňového řádu, doručeno uplynutím lhůty pro uložení dne 31. 10. 2003. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 1. 12. 2003. Žalovaný tak při svém rozhodování ve věci žalobcem následně podaných daňových přiznání neporušil zákonem stanovené povinnosti a nevydal nezákonná rozhodnutí. Závěrem městský soud uložil žalobci doplacení soudního poplatku ve výši 4000 Kč (výrok II.), s tím že se domáhal zrušení tří rozhodnutí, avšak zaplatil soudní poplatek pouze ve výši 2000 Kč. Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) v rozsahu výroku I. a II. kasační stížností, v níž fakticky namítá důvody podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), b), d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Ve vztahu k výroku II. napadeného rozsudku stěžovatel uvedl, že jeho žaloba směřovala proti třem rozhodnutím téhož správního orgánu, která byla všechna vydána ve stejný den, týkala se stejného účastníka řízení, obsahovala stejný výrok a týkala se téže problematiky. V takových případech je zpoplatnění žaloby stran každého jednotlivého rozhodnutí protiústavní. V této souvislosti poukazuje na nálezy Ústavního soudu ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. I. ÚS 664/03, ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. II. ÚS 745/06, ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 69/06 a ze dne 3. 4. 2008, sp. zn. II. ÚS 275/08. Když městský soud uložil stěžovateli doplatit soudní poplatek ve výši 4000 Kč a odůvodnil to tím, že stěžovatel zaplatil pouze jeden soudní poplatek ve výši 2000 Kč, ale žaloba směřovala proti třem rozhodnutím, porušil čl. 89 odst. 2 Ústavy, neboť nerespektoval závaznost nálezů Ústavního soudu. Kromě toho je celý výrok II. napadeného rozsudku v naprostém rozporu s obsahem spisu, neboť žalobce ve skutečnosti uhradil