4 Ads 122/2008 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 122/2008- 85 - text 4 Ads 122/2008 - 86 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: Ing. N. P., zast. JUDr. Milanem Davídkem, advokátem, se sídlem Stallichova 11, Praha 4, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2007, č. j. 4 Cad 104/2005 - 70, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2007, č. j. 4 Cad 104/2005 - 70, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 26. 10. 2005, č. j. SOC 227201/2005, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu městské části Praha 11 ze dne 27. 7. 2005, č. j. OSVZ/501/05/ŠM, jímž žalobci nebyla přiznána jednorázová dávka sociální péče za měsíc květen 2005. V odůvodnění žalovaný uvedl, že žalobce byl výzvou ze dne 9. 6. 2005 vyzván, aby doložil doklad z bytového družstva o hrazení nájemného, dále žádost o výživné od syna a do 8 dnů od doručení výzvy oznámil termín, kdy bude možné provést sociální šetření majetkových poměrů v jeho bytě. Současně byl žalobce upozorněn, že pokud ve stanovené lhůtě neosvědčí skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku sociální péče, bude jeho žádost zamítnuta. Žalobce výzvu převzal dne 20. 6. 2005 a ve stanovené lhůtě skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku sociální péče neosvědčil. Žalovaný neshledal důvod pro změnu nebo zrušení napadeného rozhodnutí, proto odvolání zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž uvedl, že od 29. 1. 2001 je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a nedaří se mu najít odpovídající práci, protože je v pokročilém věku, cizinec. Nikoli vlastní vinou se ocitl zcela bez prostředků a na živobytí si musel půjčovat od známých a příbuzných. Žalobce namítal, že úředníci nebrali v úvahu skutečný stav a okolnosti případu, jen se snažili žádost zamítnout. Tvrzení v odůvodnění správních rozhodnutí označil žalobce za účelová a zdůraznil, že v jeho bytě se již sociální šetření konalo a každé další je nadbytečné, neboť podle sdělení odpovědné úřednice jakýkoliv stav bytu nikterak neovlivní zamítavé stanovisko úřadu. Zarputilé trvání na provedení šetření považoval žalobce za šikanu a odraz nadřazenosti úřadu. Požadavek na podání žaloby o výživné proti synovi pokládal žalobce za amorální pokus o rozvracení jeho rodiny a doplnil, že žaloba by nic nevyřešila, neboť syn přišel o zaměstnání a je veden na úřadu práce. Žalobce navrhl, aby soud obě napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Usnesením ze dne 16. 4. 2007, č. j. 4 Cad 104/2005 - 60, Městský soud v Praze ustanovil zástupcem žalobce JUDr. Milana Davídka, advokáta. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 10. 2007, č. j. 4 Cad 104/2005 - 70, žalobu zamítl a rozhodl dále, že účastníkům se nepřiznává náhrada nákladů řízení. V odůvodnění soud uvedl, že ze správního spisu je zřejmé, že žalobce jako žadatel o dávku sociální péče neosvědčil všechny skutečnosti potřebné pro vyřízení jeho žádosti a navzdory upozornění na možné zamítnutí žádosti nevyhověl výzvě k doložení dalších podkladů a ke sdělení termínu možného šetření v jeho bytě. Správní orgán prvního stupně proto v souladu s § 7 odst. 2 zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů, žalobci jednorázovou dávku sociální péče na měsíc květen 2005 nepřiznal z důvodu nedoložení podkladů, které po něm byly požadovány. Soud sdílel názor správních orgánů, že bylo postupováno v souladu se zákonem a na základě správně zjištěných skutečností. Žalobce nepopřel, že nedoložil všechny požadované podklady, a uvedl, že žalobu na výživné od syna nepodal, aby nezpůsobil rozvrat v rodině a protože syn přišel o zaměstnání a je hlášen na úřadu práce. K šetření v bytě žalobce poznamenal, že sociální pracovnice již dříve byt navštívila a další šetření by podle jeho názoru nemělo žádný vliv na posouzení jeho nároku na dávku. Soud tyto skutečnosti nepovažoval za důvodné pro hodnocení postupu žalovaného. Žalobce mohl uzavřít se synem dohodu, v níž by bylo stanoveno, jakou částkou bude syn na jeho výživu přispívat. V případě žaloby se jedná o posouzení období května 2005, a proto podle soudu není rozhodné, že syn již nepracuje. Ani předchozí návštěva bytu žalobce není podstatná, neboť žalobce byl vyzván, aby sdělil termín možné návštěvy, a je věcí správního orgánu, aby určil, jakým postupem bude zjišťovat sociální poměry žalobce pro posouzení jeho nároku na dávku sociální péče. Pokud žalobce výzvě nevyhověl, ač byl na možné následky upozorněn, bylo poté postupováno v souladu se zákonem. Městský soud v Praze proto žalobu podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl. Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, a to ústně do protokolu o jednání bezprostředně po vyhlášení rozsudku. V doplnění kasační stížnosti stěžovatel uplatnil důvody podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Namítal, že správní rozhodnutí vycházela z nesprávného výkladu a užití § 3 odst. 2, § 4 a § 7 odst. 1 a 2 zákona o sociální potřebnosti. Soud podle stěžovatele nereflektuje na jeho tvrzení, že je již v pokročilém věku a cizincem, který není schopen si najít práci, ač o to již řadu let žádá. Nikoliv vlastní vinou se ocitl zcela bez prostředků. Stěžovatel tvrdil, že proklamovaná prohlídka bytu je jen záminkou pro šikanózní jednání úředníků ve vztahu k němu, neboť šetření již dříve proběhlo, úřednice prošla jeho byt a nezjistila nic, co by z hlediska majetkových poměrů mohlo bránit přiznání sociální dávky. Požadavek, aby podal žalobu na svého syna o výživné, označil stěžovatel za irelevantní, neboť byl v době žádosti o sociální dávku ženatý, přičemž žaloba o výživné pro nerozvedeného manžela, o které je vedeno řízení u Obvodního soudu pro Prahu 4, má přednost před žalobou proti zletilému synovi, který je bez práce. Stěžovatel prokázal, že má v České republice trvalé bydliště a nevlastní zde žádné nemovitosti. Jeho manželka MUDr. P. (rozvod nabyl právní moci v lednu 2008) se stěžovatelem nebydlí téměř sedm let, nepřispívá mu žádnými prostředky a snaží se jej dostat z České republiky. Stěžovatel doložil, že usiloval o zvýšení příjmu vlastním přičiněním, absolvoval rekvalifikační kurz „obsluha osobního počítače“, avšak dosud žádné zaměstnání nesehnal. Správní orgány obou stupňů a soud podle stěžovatele zcela nepřijatelným způsobem aplikovaly příslušná ustanovení zákona o sociální potřebnosti, která nezákonným způsobem vyložily k jeho tíži a v rozporu s provedeným dokazováním. Stěžovatel uzavřel, že nemá žádný příjem, a proto je osobou sociálně potřebnou, které náleží nároky vyplývající ze zákona o sociální potřebnosti. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. V kasační stížnosti se stěžovatel dovolává kasačních důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Podle § 103 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené a) nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, b) vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost, d) nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující informace potřebné pro rozhodnutí o kasační stížnosti. Dne 31. 5. 2005 sepsal stěžovatel na Úřadu městské části Praha 11 žádost o poskytnutí dávky sociální péče občanům, kterým nelze zajistit zaměstnání, na období 05/05. Přípisem ze dne 9. 6. 2005 úřad stěžovatele vyzval, aby do osmi dnů od doručení výzvy předložil doklad z bytového družstva o řádném hrazení nájemného, u soudu podanou žádost o výživné od zletilého syna a oznámil termín, kdy bude možno provést v jeho bytě sociální šetř