5 As 53/2008 — Nejvyšší správní soud

5 As 53/2008- 243 - text č. j. 5 As 53/2008 - 243 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové, soudkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudce JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: Občanské sdružení „Za Hořice krásnější“, zastoupeného Mgr. Tomášem Vávrou, advokátem se sídlem Ulrichovo náměstí 737, Hradec Králové, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Wonkova 1142, Hradec Králové, za účasti osoby zúčastněné na řízení: LIDL Česká republika v.o.s., se sídlem ul. Nárožní 1359/11, Praha 5, zast. JUDr. Milanem Novákem, advokátem se sídlem Dukelská 15, Hradec Králové, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 1. 2008, č. j. 30 Ca 124/2007-182, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . III. Odměna Mgr. Tomáše Vávry, advokáta se sídlem Ulrichovo náměstí 737, 500 02, Hradec Králové, s e u r č u j e částkou 5712 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. IV. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Žalobce (dále jen stěžovatel) kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byla zamítnuta jeho žaloba, kterou se domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 5. 2007, č. j. 4347/UP/2007/Be, jímž bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Hořice ze dne 17. 8. 2006, č. j. SUPRR/2593/2006/Ja, o umístění souboru staveb s označením „LIDL – prodejna potravin – jednopodlažní prodejna, včetně parkovacích ploch, parkoviště a dopravního napojení, reklamního zařízení, venkovního osvětlení, napojení na inženýrské sítě a souvisejících objektů (dále „prodejna LIDL“) a toto rozhodnutí potvrzeno. Stěžovatel v kasační stížnosti nejprve obecně namítá, že odůvodnění rozsudku krajského soudu je v rozporu se zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a s vyhláškou č. 137/1998 Sb., kde se uvádí, že umístění staveb musí odpovídat urbanistickému a architektonickému charakteru prostředí, což dle stěžovatele, umístění prodejny LIDL v nejstarší části Hořic jako dominanty hořického náměstí a vedle barokního zámku není vytvářením esteticky hodnotné krajiny. Dále stěžovatel namítá, že krajský soud uvádí, že hluková studie nemusela být součástí správního spisu stavebního úřadu; soud uznává sice, že byla podkladem pro stanovisko správního orgánu ochrany veřejného zdraví, ale pro stavební úřad bylo údajně relevantní pouze výsledné stanovisko orgánu ochrany veřejného zdraví. Krajský soud tak tímto závěrem vylučuje stěžovatele z možnosti uplatnění připomínek k hluku a dopravě, tedy k působení umístění stavby na ohrožené životní prostředí, součást ekosystémů s civilizačními prvky. Krajský soud tak zamítl právo stěžovatele na přístup k podkladům v uvedených oblastech, na které se odkazuje projektová dokumentace a které mají k dispozici dotčené orgány chránící veřejné zájmy. Právní stanovisko dotčených orgánů je dle stěžovatele samostatným správním rozhodnutím, a proto je nutné mít k dispozici všechny jeho podklady. To platí i o umístění stavby ve vztahu k vzrostlé zeleni, kde bylo zamítnuto právo na zajištění ochranného pásma památné lípy srdčité konkrétním výrokem k navrhovanému umístění součástí stavby, což patří také do nutných rozhodnutí v rámci územního řízení. V této souvislosti stěžovatel také upozorňuje, že samotné stanovisko správního orgánu ochrany veřejného zdraví je celé založeno na hlukové studii a odkazuje na ni. Bez jejího zpřístupnění tedy účastník řízení nemá možnost si vytvořit informovaný názor na stanovisko a samotné následky povolení stavby. Ve vztahu k námitce o neexistenci rozhodnutí dle § 12 zákona o ochraně krajiny a přírody uvádí, že se v daném případě neumísťuje stavba ve volné krajině, nýbrž v zastavěném území obce, v jejím centru, kde o ochraně krajiny, resp. krajinného rázu, lze až na výjimky stěží hovořit. Toto tvrzení je dle stěžovatele v rozporu s imperativem povolovat stavby pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině. Jak je uvedeno v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 1. 2007, č. j. 2 As 35/2007 - 75, účelem a smyslem rozhodování orgánu ochrany přírody je ochrana krajinného rázu před těmi činnostmi, které do něj zasahují tak, že snižují jeho estetickou nebo přírodní hodnotu, krom jiného i harmonické měřítko a vztahy v krajině. Právě takovou změnou, je dle stěžovatele umístění stavby, která je objemovou a hmotovou dominantou výrazně zasahující do území zastavěného s výjimkou barokního zámku toliko nižší zástavbou bytových a rodinných domů. Nástrojem, který k dosažení tohoto účelu má orgán ochrany přírody k dispozici, je udělování souhlasu podle § 123 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny. Stěžovatel je přesvědčen, že udělení souhlasu se plně vztahuje i na stavbu prodejny LIDL, neboť by představovala výraznou dominantu. Krajský soud dovozuje, že otázka posouzení, zda jde o zásah do krajiny, spadá do pravomoci stavebního úřadu a nikoli orgánu ochrany přírody; taková interpretace však znamená, že by stavební úřad překračoval svoji pravomoc. Je zcela věcí orgánu ochrany přírody, aby shledal či neshledal, že by umístěním stavby mohl být dotčen krajinný ráz a vydal o tom rozhodnutí. Krajský soud se rovněž nesprávně v odůvodnění odvolává na zákon č. 186/2006 Sb., správní řízení o umístění stavby však bylo zahájeno již v roce 2005, a proto se nelze na nový stavební zákon odvolávat, neboť v řízení se postupuje dle přechodných ustanovení podle starého stavebního zákona. Stěžovatel tedy tvrdí, že oprávněný – tj. odbor životního prostředí Městského úřadu v Hořicích, měl vydat rozhodnutí dle § 12 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny a nikoli pouze vyjádření (viz rozsudek NSS č. j. 5 A 21/2002 - 56). K námitce osoby na řízení zúčastněné, že výše uvedený žalobní bod – absence rozhodnutí dle § 12 odst. 2 cit. zákona uplatnil stěžovatel až po uplynutí zákonné lhůty, kterou krajský soud uznal, byť se k věci vyjádřil, odkazuje stěžovatel na znění původní žaloby - str. 3 bod 3, kde vytýká chybějící podklady – zhodnocení vlivu na životní prostředí. Stěžovatel dále namítá, že byla vydána dvě územní rozhodnutí, která byla nejen formálně ale i věcně odlišná, se stejnou spisovou značkou, stejným datem vydání i stejným názvem, a která vznikla před a po podání odvolání stěžovatelem. V kasační stížnosti stěžovatel rovněž uvádí, že ve výzvě č. j. 30 Ca 124/2007 - 155 ze dne 7. 8. 2007 Krajský soud v Hradci Králové uvedl, že senát složený z předsedy JUDr. Karla Kavalíra a soudců JUDr. Pavla Kumprechta a Mgr. Heleny Konečné bude rozhodovat o žalobě na zrušení rozhodnutí č. j. 4347/UP/2007/Be o umístění stavby prodejny LIDL. Dle rozsudku č. j. 30 Ca 124/2007 - 182 však v dané věci rozhodoval senát s předsedou JUDr. Janem Rutschem a soudci JUDr. Pavlem Kumprechtem a Mgr. Helenou Konečnou. Dle stěžovatele změna předsedy senátu a její důvody, kdy namísto JUDr. Karla Kavalíra rozhodoval jako předseda JUDr. Jan Rutsch, mu nebyla oznámena, a tak neměl možnost se k této změně v osobě předsedy vyjádřit. Předseda JUDr. Jan Rutsch nebyl v konkrétní věci zákonným soudcem. Odejmutí zákonného soudce představuje porušení jednoho ze základních práv. Pod toto porušení spadá i nesprávné obsazení senátu a porušení zásad rozdělení soudní rozhodovací agendy. Požadavek na zajištění předvídatelnosti a transparentnosti obsazení soudu dle stěžovatele stěží může být naplněn, jestliže došlo ke změně soudce, a to bez uvedení jakýchkoli důvodů a bez jakéhokoli oznámení účastníkům. Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti plně odkazuje na svá vyjádření, která podal k žalobě, na odůvodnění svého rozhodnutí a na odůvodnění rozsudku krajského soudu, k němuž nemá dalších připomínek s tím, že argumenty kasační stížnosti, stejně jako žaloby, nadále nepovažuje za důvodné. Osoba zúčastněná na řízení se vyjádřila ke kasační stížnosti s tím, že jsou stížnostní body, stejně jako žalobní, o kterých bylo napadeným rozsudkem rozhodováno, nekonkrétní a zcela účelově vytvářené. K námitce, týkající se údajného neumožnění seznámit se s podklady, které vedly k vydání stanovisek orgánů v oblasti ochrany veřejného zdraví a dopravy, lze plně odkázat na závěry Krajského soudu v Hradci Králové. Dle osoby zúčastněné si je nutno uvědomit, že povinností orgánu vydávajícího územní rozhodnutí je si vyžádat stanoviska příslušných dotčených orgánů, tato zohlednit a učinit je samozřejmě i součástí spisového materiálu. Tak se v dané věci stalo, když zcela jistě není povinností orgánu vedoucího řízení o umístění stavby od dotčených orgánů vedle stanovisek vyžadovat i veš