7 As 53/2008 — Nejvyšší správní soud

7 As 53/2008- 158 - text č. j. 7 As 53/2008 - 164 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: J. S. Ltd., zastoupený JUDr. Michalem Havlíkem, advokátem se sídlem Hálkova 2, Praha 2, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2008, č. j. 10 Ca 197/2006 – 90, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2008, č. j. 10 Ca 197/2006 – 90, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 3. 2008, č. j. 10 Ca 197/2006 – 90, zamítl žalobu podanou žalobcem (dále jen „stěžovatel“) proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „Úřad“) ze dne 11. 5. 2006, zn. PZV 1999-32013, kterým bylo změněno rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 20. 4. 2005 č. j. 25060/2004, zn. PVz 1999-32013 tak, že: „Průmyslový vzor č. 29399 se v rozsahu vnější úpravy výrobku podle varianty č. 1 „Základní provedení osvěžovače“ vymazává z rejstříku průmyslových vzorů. Výmaz působí od počátku platnosti průmyslového vzoru. Průmyslový vzor č. 29399 zůstává v platnosti v rozsahu vnější úpravy výrobku podle varianty č. 2 “Osvěžovač skřítek“. V odůvodnění rozsudku městský soud uvedl, že k datu podání přihlášky napadeného průmyslového vzoru tj. 25. 10. 1999, a k datu jeho zápisu 17. 2. 2000 byla právní úprava průmyslových vzorů zakotvena v ust. § 36 až § 62 zákona č. 527/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 527/1990 Sb.“). K datu 1. 10. 2000 nabyl účinnosti zákon č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 207/2000 Sb.), který v ust. § 46 odst. 1 stanovil, že přihlášky průmyslových vzorů, o nichž nebylo před nabytím účinnosti tohoto zákona rozhodnuto, se projednají podle tohoto zákona. Splnění podmínek zápisu průmyslového vzoru do rejstříku se hodnotí podle zákona platného v době podání přihlášky. Podle § 46 odst. 2 zákona č. 207/2005 Sb. se vztahy z průmyslových vzorů zapsaných do rejstříku před nabytím účinnosti tohoto zákona se řídí ustanoveními tohoto zákona. Vznik těchto vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé, se však posuzují podle předpisů platných v době jejich vzniku. Podle ust. § 27 odst. 1 zákona č. 207/2000 Sb. zapsaný průmyslový vzor Úřad vymaže z rejstříku, pokud průmyslový vzor nesplňuje požadavky kladené na něj podle § 3 až 8 tohoto zákona [(písm. b)], nebo je-li v průmyslovém vzoru použito rozlišovací označení, které před vznikem práva přednosti průmyslového vzoru poskytuje vlastníku označení právo takové užití zakázat [písm. e)]. Má-li být zapsaný průmyslový vzor vymazán podle odst. 1 písm. b) nebo písm. e) až g), může být vymazán i částečně. V dané věci o návrhu na výmaz průmyslového vzoru podaném dne 13. 4. 2004 rozhodoval Úřad podle zákona č. 207/2000 Sb., ale podmínky zápisné způsobilosti průmyslového vzoru, který byl přihlášen 25. 10. 1999 a zapsán 17. 2. 2000, musely být posuzovány ve vztahu k ustanovením zákona č. 527/1990 Sb. K žalobní námitce stěžovatele, že v době podání přihlášky napadeného průmyslového vzoru zde byla dána překážka zápisné způsobilosti přihlášené vnější úpravy výrobku i ve variantě č. 2, neboť nebyla splněna hmotněprávní podmínka zápisu, aby šlo o vzor nový, městský soud uvedl, že institut průmyslového vzoru podle právní úpravy rozhodné v době podání přihlášky průmyslového vzoru poskytoval ochranu vnější úpravě výrobku, která je nová a průmyslově využitelná, tedy plošné nebo prostorové úpravě spočívající ve tvaru, obrysu, kresbě nebo uspořádání barev či v kombinaci těchto znaků. Požadavek novosti byl a je chápán jako absolutní objektivní kritérium, které neumožňuje chránit průmyslové vzory, pokud shodné vzory byly před nabytím práva přednosti zpřístupněny veřejnosti, tedy byly-li již shodné vzory zobrazeny či popsány v tisku či veřejně využívány, předvedeny apod. Za shodné vzory byly i podle této původní úpravy považovány ty, jejichž znaky se liší pouze nepodstatně, jak lze a contrario dovodit z ust. § 36 odst. 2 písm. e) zákona č. 527/1990 Sb., podle něhož průmyslovým vzorem není vnější úprava výrobku zjistitelná jen při zvláštní pozornosti. Byť tato zákonná úprava explicitně nestanovila požadavek individuální povahy, bylo možno z negativního vymezení v § 36 odst. 2 zákona č. 527/1990 Sb. dovodit, že přihlašovaný vzor se musel odlišovat od známých, zveřejněných a zapsaných vzorů, neboť i v tomto zákoně byla zakotvena premisa vzniku nového průmyslového vzoru vlastní tvůrčí prací, tedy nikoliv plagiátorstvím, kopírováním, přenesením apod. Průmyslový vzor, aby mu byla přiznána novost a zápisná způsobilost, proto musel vykazovat znaky, jimiž se podstatně odlišoval od starších vzorů. Vzhledem k legální definici v § 1 zákona č. 137/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 137/1995 Sb.“), souběžně platného, mohlo dojít ke střetu i s označením zapsaným jako ochranná známka, neboť ochrannou známkou mohl být i tvar výrobku, pokud jako označení byl způsobilý odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobku nebo služeb jiné osoby, a to přesto, že ochrana poskytovaná průmyslovým vzorům a ochrana poskytovaná označení jako ochranné známce se v zásadě liší především ve funkci, kterou má tato ochrana plnit, neboť ochranná známka jako označení má nesporně plnit funkci rozlišovací, tj. odlišit výrobky různých výrobců na trhu, a tedy identifikovat výrobce bez ohledu na druh výrobku který vyrábí či na jeho vnější vzhled, zatímco ochrana průmyslovým vzorem je ochranou poskytovanou výsledku vlastní tvůrčí činnosti původce nového zpracování, resp. nového vzhledu výrobku. Stěžovatel se dovolával právě střetu průmyslově-právní ochrany a známkoprávní ochrany, neboť průmyslový vzor nesplňoval požadavek novosti, jehož absenci opíral stěžovatel o vlastnictví kombinovaných či obrazových mezinárodních ochranných známek s účinky pro Českou republiku, které představují ucelenou známkovou řadu, přičemž nejstarší z nich požívá prioritu od roku 1954 a jsou zapsány pro tentýž druh výrobků, a to osvěžovače vzduchu, tedy výrobky totožné s těmi, pro které byl přihlášen napadený průmyslový vzor. Městský soud se ztotožnil s Úřadem, který porovnal, zda namítané označení ochranných známek vykazuje shodné charakteristické znaky napadené varianty č. 2 průmyslového vzoru, a učinil závěr, že této variantě nelze přisoudit vzhled jehličnatého stromu, nýbrž podobu skřítka s dokreslenými markanty do základní plochy, tedy že se od sebe liší výtvarným pojetím natolik, že zobrazení vnější úpravy výrobku v této variantě již nepředstavuje jehličnatý strom, ale postavu s obličejem, rukama a nohama s botami, z čehož plyne nutnost určitého barevného odlišení. Tyto konkrétní rozdíly shledal natolik zřetelné, že vykazují novost vnější úpravy výrobku. Podle městského soudu rozhodné znaky vnější úpravy výrobku ve variantě č. 2 zásadně mění výraz původní siluety výrobku, v níž mohla být ještě spatřována podobnost se siluetou stromu. Silueta ve spojení s obličejem, rukama a nohama s botami výrobku připisuje odlišný, osobitý vzhled postavy – skřítka (trpaslíka či obdobné pohádkové bytosti). Ani v přihlášeném bílošedočerném provedení nelze mít vnější vzhled výrobku jednoznačně za personifikovaný strom, jak tvrdí stěžovatel. Podle městského soudu přidané grafické znaky spolu s obrysem a siluetou již vytvářejí nový vnější vzhled výrobku a nekolidují s označením zapsaných ochranných známek stěžovatele ani s vnějším vzhledem jeho výrobků, protože vykazují zcela odlišný celkový vjem a rozdíl je patrný bez vynaložení zvláštní pozornosti. Proto byla splněna podmínka novosti. Označení chráněné ochrannými známkami stěžovatele tak není shodné ani podobné vnějšímu vzhledu zobrazení průmyslového vzoru ve variantě č. 2, a nemohlo tak založit překážku zápisné způsobilosti proto, že by tento vnější vzhled výrobku byl před podáním přihlášky znám z rejstříku ochranných známek nebo proto, že by na trhu byl prezentován a obchodován výrobek odpovídající tvarem označení. Městský soud dále uvedl, že důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí neshledal ani skutečnost, že Úřad pro srovnání navíc použil konkrétní provedení obou výrobků v barevném provedení, neboť jak vyplývá napadeného rozhodnutí (ze str. 7 a násl.), předmětem posouzení bylo primárně nebarevné zobrazení varianty č. 2 průmyslového vzoru s označením chráněným ochrannými známkami stěžovatele. Pokud se závěr opírá rovněž o konkrétní barevná provedení výrobků, akcentuje se tím rozdílnost vnějšího vzhledu daných výrobků přímo. Podle městského soudu zde však správní orgán neopírá svůj závěr o slovní prvek LUKAN