7 As 61/2008 — Nejvyšší správní soud

7 As 61/2008- 135 - text  č. j. 7 As 61/2008 - 146 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobkyně: M. M., zastoupená JUDr. Ivanou Čadkovou, advokátkou se sídlem Modřínová 2, Plzeň, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) V. K., zastoupený Mgr. Libuší Hrůšovou, advokátkou se sídlem nám. Republiky 28, Plzeň, 2) J. B. 3) B. V., v řízení o kasačních stížnostech žalobkyně a osoby zúčastněné na řízení ad 1) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 5. 2008, č. j. 57 Ca 32/2007 – 78, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 5. 2008, č. j. 57 Ca 32/2007 – 78, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 28. 5. 2008, č. j. 57 Ca 32/2007 – 78 zamítl žalobu, kterou se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje (dále jen „krajský úřad“) ze dne 28. 2. 2007, č. j. RR/243/07, jímž bylo změněno rozhodnutí Městského úřadu Rokycany (dále jen „stavební úřad“) ze dne 4. 10. 006, č. j. Stav. 4108/2005, kterým byla osobám zúčastněným na řízení ad 2) a ad 3) (dále jen „osoby zúčastněné na řízení“) podle ust. § 66 zákona č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „stavební zákon“) povolena stavební úprava spočívající ve vybudování dvou okenních otvorů do západní fasády domu č. p. 124 na Malém náměstí v Rokycanech. V odůvodnění rozsudku krajský soud k námitce, že stavební a krajský úřad měly postupovat podle ust. § 23 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“) uvedl, že citovaná vyhláška upravuje řízení, ve kterém je rozhodováno o umístění staveb, a neruší vyhlášku č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu (dále jen „vyhláška č. 137/1998 Sb.“). Správní orgány proto nepochybily, když podle vyhlášky č. 137/1998 Sb. postupovaly. Námitku směřující proti podmínce č. 2 stavebního povolení ve znění změny učiněné krajským úřadem shledal krajský soud nedůvodnou. Citovaná podmínka je jasná, srozumitelná a její obsah je jednoznačný. Mělo by se jednat o okna, která budou stále uzavřená, nebudou se otvírat a budou opatřena privátní fólií. Z podkladů pro doplnění stavebního řízení předložených osobami zúčastněnými na řízení v odvolacím řízení a rovněž z úřední činnosti krajského soudu v obdobných stavebních věcech, je zřejmé, že termín „privátní fólie“ je běžně ve stavebnictví používán pro fólii, která je na sklo aplikována proto, aby zamezila možnosti pohledu z okna a současně zajišťovala průnik světla do místnosti. K námitce, že doplněním povinnosti instalovat na okna privátní fólii do podmínky č. 2 stavebního povolení došlo k rozporu stavebního povolení s projektovou dokumentací, krajský soud uvedl, že se nejedná o změnu, která by se měla projevit ve změně projektové dokumentace, neboť rozměry oken i jejich technické parametry včetně požární kvality zůstaly zachovány a krajský úřad pouze na základě námitek stěžovatelky doplnil stavební řízeni tak, aby bylo chráněno její soukromí, a v tom smyslu zpřesnil podmínku č. 2. K žalobní námitce týkající se podmínky č. 7 stavebního povolení krajský soud uvedl, že stěžovatelka při jednání, s ohledem na již realizovanou změnu stavby, ke které došlo z pozemku osob zúčastněných na řízení, námitku vůči podmínce č. 7 zúžila a namítala, že je jí touto podmínkou ukládána povinnost bez uvedení právního předpisu, podle kterého tak stavební úřad činí, proto realizace stavební úpravy nic nemění na právní vadě této podmínky. Rovněž tuto námitku shledal krajský soud nedůvodnou. Stavební zákon upravuje možnost realizace stavby ze sousedního pozemku, a to opatřeními na sousedním pozemku, k jejichž vydání je stavební úřad oprávněn na základě ust. § 135 stavebního zákona. Takové opatření lze, jak to učinil stavební úřad, zapracovat přímo do podmínek pro provedení stavby nebo k návrhu stavebníka o něm rozhodovat v případech tímto ustanovením předpokládaných. Stavební úřad tedy měl v rámci stanovení podmínek pro provedení stavby k uložení takové podmínky svěřenou pravomoc. Pokud v této souvislosti neuvedl konkrétní právní předpis a jeho ustanoveni, jednalo se o vadu, ale tato nemohla přivodit nicotnost této části stavebního povoleni a neexistenci této podmínky, protože se nejednalo podle judikatury Nejvyššího správního soudu i podle teorie správního práva o zásadní vadu, která by vedla k neexistenci rozhodnutí. Tento nedostatek, protože měl oporu v právním předpisu, nemohl způsobit ani nezákonnost podmínky č. 7, případně celého stavebního povolení. Krajský soud v této souvislosti, znovu zdůraznil, že se nezabýval obsahem této podmínky, neboť k tomu nebyl, s ohledem na realizaci stavební úpravy z pozemku osob zúčastněných na řízení, která vedla stěžovatelku k zúžení tohoto žalobního bodu, důvod. Námitku, že nebylo respektováno ust. § 138a stavebního zákona a že bylo porušeno ust. § 8 odst. 2 vyhlášky č. 137/1998 Sb., shledal krajský soud nedůvodnou. V daném případě se jednalo o změnu stavby spočívající ve vybudování dvou okenních otvorů ve zdi domu na hranici pozemků, proti které není na bezprostředně sousedícím pozemku st. p. č. 121 umístěna žádná stavba a na pozemcích na něj navazujících st. p. č. 4226 - 4228 je umístěna garáž. Rodinný dům stěžovatelky je umístěn na opačné části pozemku st. p. č. 121 než je povolená změna stavby, tedy v dostatečné vzdálenosti. Nejedná se tedy o volný prostor, který by mezi sebou vytvářely rodinné domy. Ust. § 8 odst. 2 vyhlášky 137/1998 Sb. však lze aplikovat jen pokud rodinné domy vytvářejí mezi sebou volný prostor. Tato podmínka v daném případě splněna nebyla. Proto stavební úřad nemohl posuzovat v rámci zkoumání podmínek pro vydání stavebního povolení vzájemné odstupy staveb ve smyslu tohoto ustanovení, a to při vědomí, že stěžovatelka nic nenamítala proti umístění stávajícího domu, ale navrhovala užít toto ustanoveni na změnu povolovanou v rámci stávající stavby. Krajský úřad pak ve svém rozhodnutí zdůvodnil, proč nelze podle tohoto ustanovení odstupy staveb posuzovat a krajský soud se s jeho závěrem, že žádný právní předpis v době rozhodování obou správních orgánů nestanovil, že nelze ve stávající stavbě na hranici mezi pozemky realizovat okenní otvory, ztotožnil. Nelze souhlasit ani s obecným tvrzením stěžovatelky, že se správní orgány nezabývaly otázkou, zda stavební povolení splňuje požadavky vyhlášky č. 137/1998 Sb. Rovněž námitku, že předmětná změna stavby je zásahem do pokojného stavu, naruší ochranu soukromí a pohodu bydlení a že zasahuje do vlastnických práv stěžovatelky, shledal krajský soud nedůvodnou. K otázce narušení pohody bydlení krajský soud odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2006, č. j. 2 As 44/2005 - 116 (přístupný na www.nssoud.cz). V daném případě stěžovatelka ve stavebním řízení a v odvolání namítala zásah do pokojného stavu a nutnost ochrany soukromí a tyto své námitky označila v žalobě zásahem do pohody bydlení. Stavební úřad nejprve stěžovatelku vyzval, aby tyto námitky uplatnila u soudu jako námitky občanskoprávní ve smyslu ust. § 137 stavebního zákona. Pro posouzení tohoto žalobního bodu pak není významné a soudu ani nepřísluší posuzovat, zda stavební úřad důvodně odkázal stěžovatelku na soud či zda bylo v jeho kompetenci o těchto námitkách rozhodnout. Pro posouzeni je naopak významné, že stěžovatelka návrh k soudu ve stanovené lhůtě nepodala a jasně vyjádřila, že jej podat nehodlá, neboť je v kompetenci stavebního úřadu o těchto námitkách rozhodnout. Stavební úřad si o těchto námitkách učinil úsudek a promítl jej do stavebního povolení tak, že stanovil podmínku, že okna musí být ve stanovené požární bezpečnosti, odpovídající kvalitě a že tato okna, právě proto, že budou na hranici mezi pozemky, budou neotevíravá. Krajský úřad pak tuto podmínku doplnil o instalaci privátní fólie na okna. Podle krajského soudu oba správní orgány posoudily námitky stěžovatelky a učinily při povolování změny stavby taková opatření, aby byla pohoda bydlení zajištěna a předmětnou změnou stavby k jejímu narušení nedošlo. K žalobní námitce, že krajský úřad nevzal v úvahu dodatečně předložené doklady o zpracované dokumentaci zástavby na pozemku stěžovatelky a osoby zúčastněné na řízení ad 1) (dále jen „stěžovatel“), je ze správního spisu zřejmé, že stěžovatelé v řízení před stavebním úřadem avizovali záměr realizovat na pozemku, v části přiléhající k jejich stávajícímu domu, ke stěně, v níž měla být umístěna předmětná okna, stavbu rodinného domu. V odvolacím řízení pak stěžovatelka předložila studii rodinného domu na st. p. č. 121, kladné vyjádření k této studii vydané stavebním úřadem a žádost o územně plánovací informaci. Předložené list