9 Afs 59/2008 — Nejvyšší správní soud

9 Afs 59/2008- 80 - text 9 Afs 59/2008 - 80 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: H. T. V., zastoupeného JUDr. Liborem Čihákem, advokátem se sídlem K. H. Borovského 63, Sokolov, proti žalovanému: Celní ředitelství Plzeň, se sídlem Antonína Uxy 11, Plzeň, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 11. 2006, č. j. 8052-03/06-1601-21, o správním deliktu podle zákona o spotřebních daních, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 4. 2008, č. j. 30 Ca 9/2007  42, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení o kasační stížnosti ve výši 2856 Kč k rukám jeho zástupce, JUDr. Libora Čiháka, advokáta se sídlem K. H. Borovského 63, Sokolov. O d ů v o d n ě n í : Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým bylo zrušeno jeho rozhodnutí ze dne 10. 11. 2006, č. j. 8052-03/06-1601-21, a jemu předcházející rozhodnutí Celního úřadu Cheb (dále jen „celní úřad“) ze dne 24. 4. 2006, č. j. 10259/050763-021, a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Rozhodnutím stěžovatele bylo jako nedůvodné zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí celního úřadu, podle něhož se žalobce dopustil správního deliktu dle ustanovení § 135b odst. 1 písm. g) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 353/2003 Sb.“), a to tím, že dne 16. 5. 2005 v prostorách neoznačené stavební buňky, nacházející se za prodejní halou tržiště „M+B“ v obci Cheb, skladoval 30 600 ks tabákových výrobků různých značek v celkové celní hodnotě 12 141 Kč, které nebyly značeny v souladu s ustanovením § 114 zákona č. 353/2003 Sb. Za spáchání tohoto správního deliktu celní úřad žalobci uložil pokutu ve výši 20 000 Kč a zároveň vyslovil zabrání uvedených tabákových výrobků. Stěžovatel označil jako důvody kasační stížnosti skutečnosti uvedené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“). Postup při řešení obdobných správních deliktů je podle stěžovatele takový, že je primární dohledat osobu, které neznačené tabákové výrobky patří. To se v praxi skoro nikdy nepodaří, a proto je zákon č. 353/2003 Sb. velmi přísný, správní delikty jsou konstruovány objektivně a není zde požadováno zavinění. Správní orgány tedy zjišťují, které osobě patří prostory, kde byly neznačené tabákové výrobky nalezeny. V dané věci měl tržnici pronajatou žalobce, který tak byl odpovědný za to, že v tomto prostoru byly nalezeny neznačené tabákové výrobky. Uplatní se zde přitom princip objektivní odpovědnosti. Pokud by platil názor krajského soudu, nebylo by prakticky možno vůbec tyto správní delikty řešit. Podle krajského soudu se totiž osoba, která manipulovala se zbožím uvnitř stavební buňky (pan B. Ch. H.), nevyvinila, a tak není možno postihovat nájemce prostoru tržnice. Podle stěžovatele však skutečnost, že tato osoba daný prostor využívala s dovolením nájemce pro skladování svého zboží, neznamená, že je větší pravděpodobnost, že neznačené tabákové výrobky patří právě jí. Nájemce tržnice tento prostor nepronajal a měl k němu stejný přístup. Pan B. Ch. H. dostatečně objasnil, co dělal na místě kontroly, a jednoznačně popřel, že by o neznačených tabákových výrobcích cokoliv věděl. Dle názoru stěžovatele je toto prohlášení dostatečné. Pro označení této osoby za pachatele správního deliktu neměly celní orgány žádné důkazy. Jedinou zákonnou možností bylo ověření právního spojení jednotlivých osob s předmětným prostorem a zjištění jejich objektivní odpovědnosti, což celní orgány učinily. Žalobce ve svém vyjádření k podané kasační stížnosti uvádí, že jej nelze považovat za skladovatele ve smyslu zákona č. 353/2003 Sb. Tím může být pouze ta právnická či podnikající fyzická osoba, která má specifický aktivní vztah k tabákovým výrobkům. Výklad stěžovatele, že skladovatelem je ten, komu svědčí právo k prostoru, ve kterém byly nalezeny neznačené tabákové výrobky, nelze použít, neboť je příliš extenzivní. Žalobce s předmětnými tabákovými výrobky nikdy nemanipuloval, jejich původ je mu neznámý, předmětná stavební buňka byla zjevně užívaná neoprávněně, a to právě osobou B. Ch. H., případně dalšími jinými osobami. K uvedenému žalobce uzavírá, že za skladovatele ve smyslu zákona č. 353/2003 Sb. bylo nutné považovat B. Ch. H., který měl nejbližší vztah k předmětným tabákovým výrobkům a ze své objektivní odpovědnosti se neliberoval. Žalobce ve svém vyjádření dále tvrdí, že ve věci nebyl najisto zjištěn jeho právní vztah k předmětné stavební buňce. Z nájemní smlouvy výslovně nevyplývá, že by tato buňka byla též předmětem nájmu. V tomto ohledu vznikají dvě otázky, a to zda tato buňka byla ve vlastnictví pronajímatele a pokud ano, zda ji lze považovat za příslušenství nebytových prostor. Žalobce je přesvědčen o tom, že předmětná stavební buňka předmětem nájmu nebyla, pak on nemohl být skladovatelem, a to ani za použití argumentace stěžovatele. S ohledem na shora uvedené žalobce navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele jako nedůvodnou zamítl a rozhodl též o nákladech řízení. Ze správního spisu stěžovatele Nejvyšší správní soud zjistil následující relevantní skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti: Dne 10. 9. 2004 byla mezi společností OMEGA STAR, s. r. o., jako pronajímatelem a žalobcem jako nájemcem uzavřena nájemní smlouva na dobu neurčitou, jejímž předmětem byly nebytové prostory obchodního centra Asia Central Bazar, Na Hrázi 2, Cheb, o celkové rozloze 10 914 m2 včetně jejich příslušenství. Pronajímatel dal touto smlouvou nájemci do nájmu označené nebytové prostory za účelem jejich využití pro provozování tržnice. Dne 16. 5. 2005 celní úřad provedl v areálu tržiště kontrolní akci. V jeho zadních prostorách, za prodejní halou, byly v neoznačené stavební buňce nalezeny tabákové výrobky neznačené platnými tabákovými nálepkami v rozporu s ustanovením § 114 odst. 1 zákona č. 353/2003 Sb. Toto zboží bylo dle původního rozhodnutí zajištěno panu B. Ch. H., který se na místě v době kontroly nacházel. Vzhledem k tomu, že se této osobě nepodařilo prokázat žádný vztah ke skladovanému zboží a zejména ke skladu samotnému, bylo s ní řízení o správním deliktu zastaveno. Během následného šetření bylo zjištěno, že celý prostor byl vlastníkem nemovitostí pronajat žalobci. Jelikož měl prokazatelně v nájmu prostor, kde bylo nalezeno předmětné zboží, a nikomu jej dále nepronajal, byl ustanoven jako osoba odpovědná za skladování předmětného zboží dle ustanovení § 115 odst. 7 zákona č. 353/2003 Sb. Celní úřad proto rozhodl, že žalobce se dopustil správního deliktu dle § 135b odst. 1 písm. g) zákona č. 353/2003 Sb. Jelikož se žalobci nepodařilo prokázat vlastnictví zboží, bylo dle § 135d odst. 2 písm. b) téhož právního předpisu uloženo zabrání (a nikoliv propadnutí) předmětných tabákových výrobků. Stěžovatel se s právním posouzením celního úřadu zcela ztotožnil. K námitkám žalobce uvedl, že pro posouzení, zda se pachatel správního deliktu dopustil, je rozhodné pouze zjištění, zda došlo k naplnění formálních znaků skutkové podstaty deliktu a zda je pachatel odpovědnou osobou, tj. v tomto případě zda mu svědčí práva k neznačeným tabákovým výrobkům, příp. k prostoru, kde byly výrobky uskladněny. Není třeba zkoumat příčiny, které k porušení právních předpisů vedly, ani zda pachatel (žalobce) tento stav zavinil. Zavinění není podmínkou odpovědnosti pachatele za tento správní delikt, neboť jeho odpovědnost je zde objektivní. Výsledek řízení s panem B. Ch. H. nemá podle stěžovatele na posouzení odpovědnosti žalobce žádný vliv. K námitce porušení ustanovení § 2 odst. 3 a § 31 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, stěžovatel konstatoval, že celní úřad žalobcem navrhované důkazy skutečně neprovedl, přičemž v odůvodnění napadeného rozhodnutí se s důvody nevyhovění návrhu nevyrovnal. Navržené výslechy pracovníků celního úřadu, kteří prováděli předmětnou kontrolu, proto v odvolacím řízení provedl sám stěžovatel, aby pochybení celního úřadu zhojil. Obsah jednotlivých provedených výpovědí vyhodnotil a dospěl k závěru, že provedené důkazy nemají žádný vliv na posouzení odpovědnosti žalobce za porušení zákona č. 353/2003 Sb. (blíže viz str. 6 a 7 žalobou napadeného rozhodnutí). Krajský soud svým rozsudkem zrušil jak rozhodnutí stěžovatele, tak i jemu předcházející rozhodnutí celního úřadu. Výklad § 135b odst. 1 písm. g) zákona č. 353/2003 Sb. provedený správními orgány podle jeho názoru není v souladu se zákonem. Smyslem tohoto ustanovení je postihovat za neoprávněné skladování neznačených tabákových výrobků jej