9 Afs 76/2008 — Nejvyšší správní soud

9 Afs 76/2008- 138 - text 9 Afs 76/2008 - 138 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: „JMS stavební firma“, spol. s r.o., se sídlem Dvorecká 23, Praha 4, zastoupený JUDr. Ing. Danielem Srncem, advokátem se sídlem Na Poříčí 1071/17, Praha 1, proti žalovanému: Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu, se sídlem Štěpánská 28, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 9. 2006, č. j. FŘ13987/13/06, o vyměření nadměrného odpočtu žalobci u daně z přidané hodnoty za zdaňovací období listopad 2003, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2008, č. j. 9 Ca 135/2006  60, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu (dále jen „žalovaný“) ze dne 20. 9. 2006, č. j. FŘ-13987/13/06. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele proti platebnímu výměru na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období listopad 2003 vydanému Finančním úřadem pro Prahu 4 (dále jen „finanční úřad“) dne 22. 7. 2005 pod č. j. 218920/05/004512/6961, jímž finanční úřad vyměřil stěžovateli nadměrný odpočet ve výši 552 424 Kč oproti částce 652 424 Kč uvedené stěžovatelem v daňovém přiznání. Stěžovatel v obsáhlé kasační stížnosti konstatuje, že primárním základem věci je vyhodnocení soukromoprávních ujednání mezi jím a společností KT MARK a.s., které stěžovatel považuje za nesprávně zohledněné jak v rozhodnutí žalovaného, tak v napadeném rozsudku městského soudu. Společnost KT MARK a.s., měla stěžovateli poskytnout sumu určitých služeb přesně vymezených v mandátní smlouvě ze dne 18. 10. 2002. Poskytla řádně plnění označené v čl. I odst. 1 mandátní smlouvy a neposkytla plnění označené v čl. I odst. 2. Stěžovatel se dle svého tvrzení rozhodl, že nechce přijmout od KT MARK a.s., celé dohodnuté plnění a stačí mu plnění poskytnuté. Rozsah a předmět zdanitelného plnění uvedeného na daňovém dokladu č. 012/Pr/2003, který odkazoval na mandátní smlouvu, byl odkazem řádným, protože po modifikaci předmětu plnění mandátní smlouva závazek společnosti KT MARK a.s., poskytnout plnění označené v čl. I odst. 2 mandátní smlouvy již neobsahovala. Z čistě obchodních důvodů bylo dohodnuto, že „ to málo, co KT MARK a.s., nesplnil k přání stěžovatele bude nahrazeno při příští spolupráci mírně větším objemem odvedených prací“. Za nesprávný považuje stěžovatel výklad ustanovení § 19 odst. 2 zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném pro posuzované období (dále jen zákon č. 588/1992 Sb.“), provedený městským soudem, dle něhož plátci není umožněno obhájit nárok na odpočet daně prokázáním uskutečnění (a přijetí) jiného zdanitelného plnění, popř. prokázáním uskutečnění zdanitelného plnění v jiném rozsahu, než bylo uvedeno na příslušném daňovém dokladu. Stěžovatel dále uvádí, že i kdyby hypoteticky připustil, že společnost KT MARK a.s., dodala plnění v menším rozsahu, než je uvedeno na daňovém dokladu, a předmět plnění uvedený v mandátní smlouvě nebyl modifikován, bylo by jenom na rozhodnutí KT MARK a.s., zda na chybějící plnění vystaví či nevystaví daňový dobropis. Stěžovatel nemůže být sankcionován za to, že jeho dodavatel využil právem dané možnosti daňový dobropis nevystavit. Pokud by byl správný závěr městského soudu, dle něhož je nárok na odpočet daně podmíněn přijetím celého fakturovaného plnění, pak to podle stěžovatele znamená upřednostňování formálního stavu před stavem faktickým a rezignaci na uplatňování spravedlnosti v materiální, nikoli pouze formální podobě. Stěžovatel namítá, že jazykové vyjádření podmínek nároku na odpočet daně z přidané hodnoty nemá bránit dosažení účelu, které předmětné ustanovení sleduje. V projednávaném případě není dle jeho názoru mezi stranami sporu o tom, že činnost poskytnutá společností KT MARK a.s., sloužila pro podnikání a navíc tato společnost řádně odvedla daň z předmětného zdanitelného plnění do státního rozpočtu. Pokud za této situace trvá soud i žalovaný na tom, že jediným důvodem pro neuznání nároku na odpočet daně je vadně uvedený údaj o rozsahu a předmětu zdanitelného plnění na daňovém dokladu, řídí se oba doslovným jazykovým výkladem, který však cíl a záměr právní normy v tomto případě nenaplňuje, protože se nesprávně upíná k formálnímu označení rozsahu a předmětu zdanitelného plnění. Stěžovatel tak uzavírá, že pro posouzení nároku na odpočet daně je rozhodný stav faktický. Jakékoliv nedostatky ve formálním označení předmětného plnění na daňovém dokladu v konfrontaci se skutečným plněním jsou pro uplatnění nároku na odpočet daně z přidané hodnoty nepodstatné, za předpokladu, že jsou splněny ostatní zákonné podmínky tohoto nároku. Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že pokud plátce uplatňuje nárok na odpočet daně z ceny za celé plnění definované na daňovém dokladu, resp. ve smlouvě, je povinen prokázat, že toto plnění v uvedeném rozsahu přijal a použil v souladu s ustanovením § 19 zákona č. 588/1992 Sb. Z daňového řízení však vyplynulo a stěžovatel to v kasační stížnosti sám výslovně konstatuje, že smlouvy se subdodavateli neuzavírala společnost KT MARK a.s., ale stěžovatel. Ten tedy nepřijal plnění ve fakturovaném rozsahu, neboť nepřijal plnění vymezené v článku I odstavci 2 mandátní smlouvy, přičemž však cena za plnění podle tohoto ustanovení je součástí celkové ceny – částky, z níž stěžovatel uplatňuje nárok na odpočet daně. Společnost KT MARK a.s., dodala plnění v menším rozsahu, než dodat měla, přesto fakturovala plnou cenu. Důvod tohoto postupu může spočívat v dodavatelsko-odběratelských vztazích mezi dvěma subjekty, avšak nemůže být v důsledku řešen na úkor státního rozpočtu tím, že bude nárokován odpočet daně z plnění, které fakticky nebylo dodavatelem uskutečněno, stěžovatelem přijato, a tedy ani dále použito k podnikání, jak stanoví § 19 zákona č. 588/1992 Sb. Tento právní předpis stanoví v § 12 odst. 2 písm. f) jako jednu z povinných náležitostí daňového dokladu uvedení předmětu a rozsahu zdanitelného plnění, právě proto, aby bylo zřejmé, co bylo předmětem plnění a aby bylo možné posoudit, zda jsou splněny všechny podmínky pro vznik nároku na odpočet daně, tj. i to, že přijaté plnění bylo právě v tomto přijatém rozsahu použito pro podnikání. Pojetí stěžovatele, podle kterého má plátce-odběratel nárok na odpočet daně i z plnění, které fakticky nepřijal, je v natolik zjevném rozporu se zněním zákona, že je možno jej dle žalovaného označit za nepochopení fungování daně z přidané hodnoty. V závěru svého vyjádření žalovaný konstatuje, že námitky stěžovatele považuje za neodůvodněné. Ze správního spisu žalovaného Nejvyšší správní soud zjistil následující relevantní skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti: Stěžovatel a společnost KT MARK a.s., uzavřeli dne 18. 10. 2002 mandátní smlouvu, v níž se KT MARK a.s., zavázal zařídit pro stěžovatele a na jeho účet komplexní smluvní a odborné zajištění zhotovení protihlukové stěny v K. na dálnici D8. Konkrétním předmětem plnění bylo dle čl. I smlouvy: 1) vyhledání a vlastní výběr vhodných zhotovitelů stavební a technické části stavby; 2) vlastní uzavření obchodních smluv o dílo s vybranými zhotoviteli dílčích stavebních objektů; a 3) včasné dodání projektu ze strany KT MARK a.s., nebude-li již součástí plnění vybraných zhotovitelů. S ohledem na navrhovanou cenu díla smluvní strany sjednaly odměnu za činnost mandatáře v částce 8 025 000 Kč včetně DPH, s datem splatnosti k 30. 9. 2003. Z důvodu zpoždění realizace části stavby byla mezi smluvními stranami dodatkem ke smlouvě dohodnuta změna termínů platby odměny tak, že stěžovatel k 30. 9. 2003 vystaví fakturu ve výši 4 025 000 Kč plus DPH, k 31. 10. 2003 fakturu ve výši 2 000 000 Kč plus DPH a k 30. 11. 2003 fakturu ve výši 2 000 000 Kč plus DPH (ve výši 100 000 Kč), což stěžovatel dodržel (faktura č. 004/Pr/2003, č. 009/Pr/2003 a č. 012/Pr/2003). Vzhledem k tomu, že finančnímu úřadu vznikly pochybnosti o správnosti, pravdivosti a úplnosti stěžovatelem podaného daňového přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období listopad 2003, vyzval stěžovatele výzvou podle § 43 zákona o správě daní a poplatků, aby se vyjádřil k pochybnostem, dle nichž stěžovatel přijatá zdanitelná plnění nepoužívá při podnikání. Stěžovatel na výzvu reagoval, předložil finančnímu úřadu mandátní smlouvu, její dodatek a další listinné důkazy. Po provedení dožádání u finančních úřadů místně příslušných dle sídla společnosti KT MARK a.s., a subdodavatelů stěžovatele finanční úřad se stěžovatelem projednal výsledky vy