9 As 53/2008 — Nejvyšší správní soud

9 As 53/2008- 60 - text 9 As 53/2008 - 69 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: Mgr. I. S., zastoupená JUDr. Jiřím Císařem, Hrnčířská 55/14, Ústí nad Labem, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 12. 2006, č. j. 7125/DS/06/164684/Bre, o přestupku na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 9. 2007, č. j. 42 Ca 5/2007  37, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 9. 2007, č. j. 42 Ca 5/2007  37, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 12. 2006, č. j. 7125/DS/06/164684/Bre. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 19. 9. 2006, č. j. MM/OK/PD/34565, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou přestupkem na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi dle § 30 odst. 1 písm. i) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o přestupcích“). Stěžovatelka označila jako důvody kasační stížnosti skutečnosti uvedené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Namítá, že krajský soud se v odůvodnění napadeného rozhodnutí nevypořádal se všemi žalobními body, a i ty, které přezkoumal, posoudil v rozporu se zákonem. Stěžovatelka považuje za nesprávný názor krajského soudu, že byla dne 15. 9. 2009 vyslechnuta před správním orgánem prvního stupně. Dle jejího názoru se jednalo o pouhý právní rozbor učiněný zmocněným zástupcem včetně návrhů na doplnění dokazování, s nimiž se však správní orgán před vydáním rozhodnutí vůbec nevypořádal. Za nesprávný stěžovatelka dále pokládá nejen závěr soudu, že žalobou napadené rozhodnutí obsahuje podrobně zpracovanou pasáž věnující se druhu a výměře sankce, ale i jeho úvahu, pokud jde o námitky totožnosti skutku a překážky věci rozhodnuté. Ze všech výše uvedených důvodů proto stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti odkazuje na své vyjádření k žalobě ze dne 19. 4. 2007 a navrhuje, aby kasační stížnost byla jako nedůvodná zamítnuta. V plném rozsahu se ztotožňuje s rozhodnutím krajského soudu, který v odůvodnění mj. uvádí, že dohoda o narovnání schválená státním zástupcem se mohla dotknout jedině trestného činu, pro který byla stěžovatelka stíhána (tj. jehož skutková podstata je vymezena v § 184 trestního zákona a který spočíval v poničení veřejného osvětlení), a nikoli již dalšího, chronologicky navazujícího protispolečenského jednání spočívajícího v odmítnutí testů na přítomnost alkoholu, jímž stěžovatelka naplnila znaky přestupku na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi dle § 30 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích. Z obsahu předloženého soudního a správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti: Správní orgán prvního stupně obdržel ze strany Policie ČR, Okresního ředitelství Ústí nad Labem, oznámení o přestupku datované 15. 6. 2006, a to proti stěžovatelce podezřelé z jednání, kterého se měla dopustit tím, že dne 11. 12. 2005 kolem 3:45h řídila v Ústí nad Labem v ulici Litoměřická osobní automobil tovární značky Renault Clio, přičemž za viaduktem po projetí pravotočivé zatáčky na rovném úseku nezvládla řízení vozidla a vyjela vpravo mimo komunikaci, kde narazila do sloupu veřejného osvětlení, který se následkem nárazu zlomil, a došlo k převrácení vozidla na střechu. Po dopravní nehodě byla stěžovatelka příslušníky Policie ČR vyzvána k orientační dechové zkoušce, kterou odmítla, jakož i následné lékařské vyšetření spojené s odběrem krve. Toto jednání orgány činné v trestním řízení posoudily jako odporující základním povinnostem řidiče, které mu ukládají ustanovení § 5 písm. f) a g) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích“), a zakládající naplnění znaků skutkové podstaty přestupku na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi podle § 30 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích. Řízení o tomto přestupku předcházelo řízení trestní, v jehož rámci byla stěžovatelka stíhána pro trestný čin poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle ustanovení § 184 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákon“). Skutek, v němž příslušný orgán činný v trestním řízení tento trestný čin spatřoval, byl v usnesení o zahájení trestního stíhání popsán tak, že stěžovatelka „dne 11. 12. 2005 v 03,45h v Ústí nad Labem-Střekov, v Litoměřické ulici ve směru do Brné v km 52,3 způsobila dopravní nehodu tím, že při řízení rodinného osobního automobilu tovární zn. Renault Clio, r.z. 1U8 7486, po projetí pravotočivé zatáčky na rovném úseku nezvládla řízení vozidla a s tímto vyjela vpravo mimo komunikaci, kde narazila do sloupu veřejného osvětlení, který se následkem nárazu zlomil a došlo k převrácení vozidla na střechu, při dopravní nehodě poškozením sloupu veřejného osvětlení včetně příslušenství došlo k vyřazení 6 ks sloupů veřejného osvětlení z provozu po dobu 2 hodin v ulici Litoměřické po křižovatku s ulicí Ke Karlu IV., a tímto nedbalostním jednáním způsobila škodu poškozené obchodní společnosti ELTODO- CITELUM, s.r.o., se sídlem Praha 4, Novodvorská č.p. 1010/14, ve výši 43 668 Kč, včetně DPH, přičemž po dopravní nehodě se odmítla podrobit dechové zkoušce a následnému lékařskému vyšetření spojenému s odběrem krve.“ Zahájené trestní stíhání bylo usnesením Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 30. 6. 2006, č. j. 1 ZT 279/2006 - 24, zastaveno poté, kdy došlo ke schválení dohody o narovnání mezi stěžovatelkou a poškozenou obchodní společností ELTODO-CITELUM, s.r.o., neboť stěžovatelka způsobenou škodu na sloupu veřejného osvětlení v plné výši uhradila a vedle toho také složila peněžní částku na obecně prospěšné účely. Po zastavení trestního stíhání bylo se stěžovatelkou vedeno již shora uvedené přestupkové řízení, v němž byla rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ze dne 19. 9. 2006, č. j. MM/OK/PD/34565/06/R, uznána vinnou přestupkem na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi a potrestána pokutou ve výši 10 000 Kč a zákazem řízení všech motorových vozidel v trvání dvanácti měsíců. Stěžovatelka s uvedeným rozhodnutím nesouhlasila a podala proti němu včasné odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 5. 12. 2006, č. j. 7125/DS/06/164684/Bre, jako nedůvodné zamítl. Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatelka bránila žalobou u krajského soudu, v níž shodně jako v podaném odvolání namítala, že 1/ v průběhu správního řízení nebyla úředníky prvostupňového správního orgánu řádně vyslechnuta, čímž jí byla upřena možnost vyjádřit se k podkladům vydaného správního rozhodnutí; 2/ z napadeného rozhodnutí žalovaného (ve spojení s prvostupňovým rozhodnutím) není dostatečně patrno, jakými úvahami byly správní orgány vedeny při stanovení rozsahu uložené sankce; a 3/ pravomocné rozhodnutí státního zástupce o schválení dohody o narovnání a zastavení trestního stíhání představuje překážku věci pravomocně rozhodnuté, pro kterou nebylo možno o věci znovu rozhodovat v přestupkovém řízení, neboť skutek vymezený ve výroku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně byl vymezen shodně jako skutek, pro který bylo trestní stíhání zastaveno. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. K žalobní námitce, že stěžovatelka nebyla v průběhu správního řízení řádně vyslechnuta, krajský soud v odůvodnění rozhodnutí poukázal na skutečnost, že dne 15. 9. 2006 se v řízení před správním orgánem prvního stupně uskutečnilo ústní jednání, kterého se osobně zúčastnila jak stěžovatelka, tak jí zmocněný advokát. Stěžovatelka byla při tomto jednání vyslechnuta, poučena o svých procesních právech, kterých využila, neboť navrhla doplnění dokazování o výslechy svědků (policistů z místa dopravní nehody) a o doložení úplného spisového materiálu z trestního řízení. Správní orgán stěžovatelce nevyhověl, avšak ve svém rozhodnutí se s těmito okolnostmi vypořádal a svůj po