1 As 100/2009 — Nejvyšší správní soud

1 Ans 1/2010- 43 - text 1 Ans 1/2010 - 49 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: PhDr. H. P., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2009, čj. 7 Ca 153/2009  27, t a k t o : Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2009, čj. 7 Ca 153/2009  27, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Žalobkyně zaslala dne 12. 3. 2009 na elektronickou podatelnu žalovaného žádost o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Žalovaný dopisem ze dne 27. 3. 2009, čj. MV-20983-2/KM-2009, žádost žalobkyně odložil dle § 14 odst. 5 písm. c) zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť se nevztahuje k působnosti žalovaného. Proti postupu žalovaného podala žalobkyně dne 5. 4. 2009 stížnost dle § 16a odst. 3 písm. c) zákona o svobodném přístupu k informacím. Na tuto stížnost reagoval žalovaný přípisem ze dne 24. 4. 2009, čj. MV-20983-4/KM-2009, v němž uvedl, že její podání nebylo posouzeno jako stížnost dle § 16a zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť obsah nekoresponduje se žádným z důvodů uvedených v § 16a odst. 1 tohoto zákona. [2] Žalobkyně podala k Městskému soudu v Praze žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného, současně požádala o osvobození od soudních poplatků. Sdělila, že její osobní, majetkové a výdělkové poměry jsou soudu známy z úřední činnosti. [3] Městský soud žádost o osvobození od soudních poplatků zamítl. Potvrdil, že soudu jsou majetkové poměry žalobkyně známy z úřední činnosti, přičemž odkázal na potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech ze dne 17. 8. 2008. Jestliže tedy žalobkyně sama tvrdí, že jsou soudu její majetkové poměry známy, vycházel městský soud z toho, že se její majetkové poměry během doby zásadně nezměnily. Soud proto odkázal na své rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudních poplatků ve věci sp. zn. 7 Ca 216/2008. V tomto rozhodnutí dospěl městský soud k závěru, že v potvrzení žalobkyně o jejích majetkových poměrech nemohou být uvedeny všechny skutečnosti rozhodné pro posouzení žádosti o osvobození od soudních poplatků. Měsíční příjem stěžovatelky činí 5547 Kč a pokud plní soudem určené výživné na své dvě nezletilé děti, zbývá jí na obživu sebe samé a třetího nezletilého dítěte částka ve výši 1447 Kč (resp. 2107 Kč), z níž nelze hradit životní náklady dvou osob. Údaje uvedené v potvrzení dle názoru soudu neosvědčují skutečné majetkové poměry žalobkyně, potvrzení je nevěrohodné. Městský soud dále uvedl, že je mu z rozhodovací činnosti známo, že probíhá dědické řízení po matce žalobkyně Ing. E. P. S poukazem na soudní listiny týkající se projednání dědictví po této zůstavitelce městský soud uvedl, že se žalobkyně zřekla dědictví po své matce, na její místo nastoupily tři nezletilé děti žalobkyně. Dle návrhu na projednání dědictví, který sepsala žalobkyně jakožto zákonná zástupkyně dědiců, bylo v majetku zůstavitelky celkem 648 položek movitého majetku, které zahrnují i obrazy a tisky známých autorů. Soud tedy při posuzování majetkových poměrů žalobkyně přihlédl k tomu, že se zřekla možnosti zdědit majetek větší hodnoty. V době, kdy žalobkyně odmítala dědictví, musela o tomto majetku zůstavitelky vědět. K odmítnutí dědictví měla žalobkyně nepochybně právo, nicméně musela si být současně vědoma své povinnosti zaplatit soudní poplatek z předmětné žaloby. Smyslem osvobození od soudních poplatků je zabránit tomu, aby nebyl jedinci, který se nachází v nepříznivé majetkové situaci, zamezen přístup k soudní ochraně. Pokud však žalobkyně svým jednáním zabrání zlepšení svých majetkových poměrů, nemůže se dle mínění soudu dovolávat svých špatných majetkových poměrů. [4] Městský soud rovněž poukázal na počet a povahu soudních sporů, které žalobkyně vede u městského soudu. Jedná se o cca. 42 věcí v letech 2007  2009 týkajících se povětšinou zákona o svobodném přístupu k informacím. Pokud žalobkyně hodlá vymáhat svá práva soudní cestou v takovém rozsahu, je spravedlivé po ní požadovat, aby soudní řízení vedla s vědomím existence nákladů řízení. S ohledem na počet žalobkyní vedených řízení považuje soud její žádost o osvobození od poplatků za zneužití tohoto institutu. Pokud je žádáno o osvobození od soudních poplatků nad rámec obvyklých poměrů, což je s ohledem na počet vedených řízení případ žalobkyně, bylo by přiznání osvobození popřením jeho smyslu. V jejím případě totiž není žádost o osvobození činěna z důvodu finanční tísně, která by jí ve svém důsledku znemožňovala přístup k soudu, nýbrž z důvodu optimalizace nákladů, ke které musí žalobkyně vzhledem k množství vedených řízení přistoupit. Městský soud dodal, že jeho úvahy nejsou v rozporu se zásadou práva na přístup k soudu, nýbrž oprávněným regulativem soudního systému vycházejícím z účelu institutu osvobození od soudních poplatků. Účelem osvobození od soudních poplatků není snazší cesta k uplatnění nároku u soudu ve smyslu ekonomické optimalizace možných nákladů. Pokud je žalobkyně přesvědčena o oprávněnosti svého nároku, nechť náklady na soudní poplatek vynaloží s výhledem jeho navrácení v případě úspěchu ve věci. Dále soud odkázal na rozsudek NSS čj. 6 Ads 102/2008  65, jehož závěry lze na danou věc aplikovat. II. Stručné shrnutí argumentů obsažených v kasační stížnosti [5] Proti usnesení soudu o zamítnutí návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) dne 2. 12. 2009 kasační stížnost. Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud přerušil řízení do doby, než rozšířený senát téhož soudu rozhodne ve věci sp. zn. 1 As 23/2009. Domnívá se, že její případ je obdobný věci předložené rozšířenému senátu, neboť rovněž dědické právo (obdobně jako nemovitosti) nelze okamžitě zpeněžit. Zamítnutí návrhu na osvobození od soudních poplatků by pro ni mohlo znamenat značnou překážku při uplatnění jejích práv u soudu. Otázka, zda stěžovatelka odmítla dědictví, neměla v době rozhodnutí o zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků žádný význam, neboť v té době bylo dědické řízení zastaveno a pouze vypraviteli pohřbu byl vydán majetek nepatrné hodnoty. Dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, že jde o majetek zůstavitelky, jehož by mohla být stěžovatelka „potencionální dědičkou“. [6] Vážné pochybení shledává stěžovatelka v tom, že městský soud získal údaje o úmrtí matky stěžovatelky a vzniku dědického práva stěžovatelky v rozporu se zákonem. Stěžovatelka je přesvědčena, že je jediným účastníkem řízení vedených u správních soudů ČR, kde soud zjišťoval skutečnosti týkající se rodičů účastníka a zda je potencionálním dědicem. Za tím účelem podala stěžovatelka žádosti o poskytnutí informací u všech krajských soudů a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud řízení přerušil do doby, než stěžovatelka obdrží požadované informace. Stěžovatelka takto hodlá prokázat, že došlo ke zneužití soudní moci, neboť zjištění soudu nejsou skutečnostmi známými soudu z jeho úřední činnosti. Jediným důvodem, proč jí soud přestal po 4 letech osvobozovat od soudních poplatků, je, že se domáhá náhrady nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb. způsobené nezákonnými rozhodnutími městského soudu a jeho nesprávným úředním postupem. Náhlé neosvobozování není výkonem nezávislé rozhodovací činnosti, ale trestáním vedeným snahou zabránit stěžovatelce v přístupu k soudu, a tedy eliminovat možné další nároky dle zákona č. 82/1998 Sb. za nezákonná rozhodnutí orgánů státní moci. Na závěr stěžovatelka vznesla námitku podjatosti členů senátu 7 Ca městského soudu ve složení Mgr. Sabol, Mgr. Tojner a Mgr. Sklenář, neboť jejich negativní osobní poměr ke stěžovatelce jim brání nestranně a objektivně ve věci rozhodnout. Za zásadní stěžovatelka považuje jejich nezákonný diskriminační postup vůči stěžovatelce, jak je popsán výše. [7] Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti nebylo vyžádáno, neboť se jedná o věc týkající se výlučně a osobně stěžovatelky. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [8] Kasační stížnost je důvodná. [9] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou zmatečnosti řízení před městským soudem [důvod dle § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., III.A.], posléze námitkou, že se městský soud dopustil vady řízení, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí [důvod dle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., III.B.]. [10] K návrhu stěžovatelky na přerušení řízení o kasační stížností Nejvyšší správní soud uvádí, že rozšířený senát zdejšího soudu se ve věci sp. zn. 1 As 23/2009 zabývá otázkou výkladu § 36 odst. 3 s. ř. s. Stěžovatelka však v kasační stížnosti neuplatnila námitku, která by směřovala proti posouzení této právní otázky městským soudem. Nejvyšší správ