2 Afs 17/2010 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 17/2010- 263 - text 2 Afs 17/2010 - 263 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: VELPA plus, s. r. o., se sídlem Praha 1, U Železné lávky 568/10, zastoupeného Ing. I. Š., daňovým poradcem proti žalovanému: Finanční ředitelství v Brně, se sídlem Brno, nám. Svobody 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 2. 2007, č. j. 21259/07-1300-702972 a č. j. 21261/07-1300-702972, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2009, č. j. 29 Ca 59/2008  212, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2009, č. j. 29 Ca 59/2008 - 212, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalovaný jako stěžovatel domáhá zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Brně, jímž byla zrušena jeho rozhodnutí ze dne 12. 2. 2007, č. j. 21259/07-1300-702972 a č. j. 21261/07-1300-702972 a věci mu byly vráceny k dalšímu řízení. Těmito zrušenými rozhodnutími stěžovatel zamítl žalobcova odvolání proti rozhodnutím Finančního úřadu ve Veselí nad Moravou ze dne 10. 5. 2007, č. j. 34602/07/311921/9772 a č. j. 34753/07/311921/9772, kterými byla žalobci dodatečně vyměřena za zdaňovací období prosinec 2003 daň z přidané hodnoty ve výši 15 453 846 Kč a spotřební daň ve výši 70 244 928 Kč. V obsáhlé žalobě podané proti těmto správním rozhodnutím byla vznesena řada námitek; krajský soud z nich řešil jen ty, které považoval za nejvíce podstatné. Tak vyslovil, že není důvodná námitka nedoručení správních rozhodnutí žalobci, neboť bylo doručováno na adresu daňového subjektu, na níž o doručování výslovně požádal. Zásilka pak byla správně uložena v provozovně držitele poštovní licence s důsledkem zákonné fikce doručení ve smyslu § 17 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), neboť adresát byl o uložení řádně vyrozuměn a nebyly splněny zákonné podmínky tvrzeného nezdržování se na dané adrese. K námitce prekluze vyměření daní krajský soud uvedl, že daňová kontrola zahájená dne 6. 11. 2004 byla úkonem směřujícím k vyměření daně a tudíž přerušujícím běh lhůty k vyměření nebo dodatečnému stanovení daně v § 47 odst. 2 daňového řádu. Lhůta proto končila dnem 31. 12. 2007 a do tohoto data byla obě rozhodnutí žalobci řádně doručena. Naopak krajský soud shledal důvodnou žalobní námitku porušení procesních předpisů spočívající v neprojednání zprávy o daňové kontrole a v jejím nesprávném doručení poštou bez projednání. Při posouzení práva daňového subjektu na vyjádření se ke zprávě o daňové kontrole vycházel krajský soud z rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 1. 2007, č. j. 2 Afs 202/2005 - 61 a ze dne 26. 1. 2006, č. j. 1 Afs 19/2005 - 78 (všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v tomto rozsudku citovaná,jsou dostupná na www.nssoud.cz) a z ustanovení § 16 odst. 4 písm. f), § 16 odst. 8 a § 14 odst. 1 a 4 daňového řádu. Podle jeho názoru mohla být daňová kontrola ukončena až projednáním zprávy, přičemž v daném případě k tomuto řádnému projednání nedošlo. K tomu totiž nestačilo projednání dílčích závěrů, neboť poté bylo důkazní řízení doplňováno. Žádal-li daňový subjekt opakovaně o stanovení nového termínu k projednání zprávy, nešlo z jeho strany o prokazatelné vyhýbání se projednání a podpisu zprávy, neboť vždy svou neúčast omluvil s poukazem na logické důvody. Poslední žádost byla doručena v den jednání 16. 4. 2007 a ve smyslu § 14 odst. 4 daňového řádu nastala fikce povolení žádaného prodloužení lhůty. Navíc do dne odeslání zprávy nebylo rozhodnuto o odvolání žalobce proti rozhodnutí o rozsahu nahlédnutí do spisu. Žalovaný, podle názoru krajského soudu, ve svých rozhodnutích nezdůvodnil, proč považuje jednání daňového subjektu za vyhýbání se projednání zprávy a nezhodnotil omluvy a žádosti o změnu termínu. Rozhodnutí žalovaného je tím nepřezkoumatelné pro nedostatek skutkových důvodů. Neprojednání zprávy a její zaslání poštou, aniž k tomu byly splněny zákonné podmínky, je vadou řízení, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí. Krajský soud proto zrušil rozhodnutí žalovaného s poukazem na § 76 odst. 1 písm. a), c) s. ř. s. S ohledem na nezbytnost nápravy porušení procesních práv žalobce označil soud za předčasné řešit další žalobní námitky, vyjma těch, které posoudil. Současně vyslovil, že právním názorem vysloveným v tomto rozsudku je správní orgán vázán. V kasační stížnosti stěžovatel uplatňuje kasační důvody podle § 103 odst. 1 písm. a), d) s. ř. s. V prvé řadě poukazuje na povinnost soudu rozsudek řádně odůvodnit tak, aby z něho vyplýval vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami spojenými s hodnocením důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, zejména na rozsudek ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 - 44, a ve vztahu k nesprávnému posouzení právní otázky na rozsudek ze dne 23. 8. 2005, č. j. 5 Afs 170/2004 - 59. V daném případě uplynula prekluzivní lhůta k vyměření předmětných daní dne 31. 12. 2007. Soud, který k žalobě ze dne 25. 2. 2008 rozhodnutí žalovaného rozsudkem zrušil pro vady řízení a věci vrátil stěžovateli k napravení procesních práv žalobce, tak učinil po uplynutí prekluzivní lhůty. Stěžovatel upozorňuje na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2009, č. j. 2 Aps 2/2008-76, řešící sice poněkud jinou situaci, ale obsahující závěr aplikovatelný i pro tento případ, a to, že zrušení rozhodnutí a pokračování v řízení musí umožňovat procesní předpis, podle něhož je řízení vedeno. Daňový řád v dané věci neumožňuje pokračovat v řízení a napravit soudem tvrzená procesní pochybení, jak je v rozsudku uloženo. Krajský soud tuto otázku nesprávně posoudil a výrok rozsudku je v rozporu s jeho odůvodněním. Krajský soud dále v rozsudku uvedl, že stěžovatel ve svých rozhodnutích toliko odkázal na opakované omluvy, které soud naopak považuje za logické. Soud se přitom nevypořádal se skutečností, že z jednání se omlouval jednatel žalobce, kdežto do spisu nahlížela jiná osoba na základě plné moci, omezené pouze na nahlížení do spisu a na podání odvolání proti rozsahu nahlížení do spisu. Podle názoru stěžovatele je třeba otázku nahlížení do spisu posoudit komplexně, v návaznosti na průběh daňových kontrol, časové údaje o projednání zpráv o kontrolách, obsah protokolů o ústních jednáních, důvody omluv žalobce, spisový materiál předložený k nahlížení, obsah návrhů na provedení opakovaných výslechů svědků P. a ing. K. a provedení rozboru látky Nemrazol. Nic z toho však soud nehodnotil. S výsledky daňových kontrol byl již dne 22. 12. 2005 seznámen zástupce žalobce JUDr. A. Na základě návrhu žalobce na doplnění řízení byl dne 17. 2. 2006 proveden za přítomnosti zástupce žalobce výslech svědka P., pracovníka finančního úřadu, a na základě dalšího návrhu byl za přítomnosti zástupce žalobce proveden výslech svědka ing. K., zaměstnance žalobce. Dne 19. 9. 2006 byl zástupce žalobce seznámen s výsledkem doplněného řízení, což soud v přehledu skutkového stavu vůbec neuvedl a tudíž ani nehodnotil. Dne 19. 9. 2006 žalobce opět navrhl výslech svědka P. a dne 22. 9. 2006 výslech svědka K. a opakované provedení rozboru látky Nemrazol. Následně byl žalobce předvolán ke konečnému projednání zpráv, a to postupně na dny 12. 3. 2007, 23. 3. 2007 a 16. 4. 2007. Stěžovatel uvádí data, kdy byl žalobce k jednáním předvolán, data, kdy sebe nebo svou zástupkyni omluvil a důvody, které uvedl pro neúčast. Z toho je podle stěžovatele zřejmá účelovost argumentace v žádostech o změnu termínu k projednání zpráv. Účelové je i tvrzení o nemožnosti seznámení se s obsahem spisu. S veškerými výsledky kontrolních zjištění, a tedy i s důkazy, o které se opírala rozhodnutí o doměření daní, byl daňový subjekt seznámen dne 22. 12. 2005. Dne 30. 3. 2006 se žalobcův zástupce JUDr. A. seznámil s obsahem spisu nahlížením, přičemž mu byl předložen kompletní spis. Na jeho žádost mu pak dne 5. 4. 2006 byly předány fotokopie vybraných písemností ze spisu. Dne 2. 11. 2006 nová zástupkyně žalobce A. D. nahlížela do spisu, byl jí předložen rovněž kompletní spis (jeho veřejná část). Zástupkyně požadovala rovněž obsahový list, ten ve spise nebyl, neboť tuto povinnost správci daně založil zákon až od 31. 10. 2007. Dne 9. 11. 2006 tato zástupkyně rovněž nahlížela do spisu a požádala o vyhotovení kopií 38 listin, z nichž 10 ovšem bylo předchozímu zástupci žalobce již předáno. K převzetí kopií se dostavila až dne 6. 12. 2006. Dne 22. 12. 2006 podal žalobce odvolání proti rozsahu nahlížení do spisu, přičemž odvolání neobsahovalo zákonné náležitosti, které k výzvě doplnil dne 5. 2. 2007; odvolání bylo vyhověno rozhodnutím ze dne 19. 2. 2007 a byl vyhotoven seznam písemností obsažených ve